Někdy působí dojmem profesionálního vojáka nebo drsného vyhazovače, jindy vypadá jako citlivý vyslanec modelingové agentury. Zpívá, že nás ovládnou muslimští nájezdníci, ale zároveň vyjadřuje soucit vůči válečným uprchlíkům. Českou populární hudbou zamával Tomáš Ortel. Životopis diskutabilního zpěváka, kytaristy a skladatele vyznívá různě podle toho, kterou část zdůrazníte, anebo zamlčíte. Ortel býval členem extremistické kapely Conflict 88, ale letos dominoval tradiční soutěží Český slavík, kde byl vyhlášený 3. nejlepším zpěvákem a frontmanem 2. nejlepší skupiny.
Čím dráždí svoje kritiky Tomáš Ortel? Životopis včetně temné kapitoly
Podle svých slov pochází z periferie (* 26.12. 1975 na okrajovém plzeňském sídlišti), dlouhodobě pociťuje rozhořčení kvůli polistopadovému vývoji a obdivuje zpívajícího básníka Karla Kryla. Odvaha, vlastenectví, rockové srdce a čistá mysl – takhle vidí sebe samotného Tomáš Ortel. Životopis zveřejněný na jeho osobních internetových stránkách postrádá důležitou kapitolu, zřejmě kvůli známému nacistickému symbolu 88 (zašifrovaný pozdrav „Heil Hitler!“ podle 8. písmene abecedy). „V soutěži Český slavík zabodovala kapela Conflict 88, i když jenom prostřednictvím svého bývalého člena,“ píše fanoušek na sociální síti Facebook.com.
Například písnička Sláva vítězům vyděsí každého skutečného demokrata a humanistu. „Kdo vyhrává, stává se vůdcem a usedá na trůn! Sláva vítězům! Hail! Hail!,“ zpívá skupina Conflict 88. I Tomáš Ortel nadále notuje o konfliktu, ale místo odhodlání vyjadřuje obavy. „Je to prokletí, cítím se v zajetí mediálních lží a strachem o děti. Nebudu ti lhát, i ty se budeš bát, až v burce budou stát a modlitbu svou řvát. (…) Pro Aláhovu slávu uříznou ti hlavu, mají jen o to snahu, zastavme šílenství!,“ zabředává do zbytečné hysterie známý song. Naštěstí život plyne dál a Tomáš Ortel pravděpodobně svůj strach porazí!
Bývalý člen kapely Conflict 88 chápe a navštíví válečné uprchlíky
„Docela chápu, že běženci utíkají před nějakou válkou. Tady jde o jinou věc. Děsí mě, že nepřicházejí rodiny s dětmi, ale produktivní lidé mezi 18 a 30 lety,“ prozradil deníku Aha! Tomáš Ortel. Životopis domnělého fašisty náhle dostává nový, citlivý rozměr. „Navštívíme tábor pro uprchlíky. Jako kapela se chceme osobně přesvědčit, jak takové zařízení funguje. Když už o něčem zpíváme, bylo by dobré, abychom o tom měli dostatek informací,“ slíbil Tomáš Ortel. Životopis údajného extremisty možná získá nový obsah. Populární hudebník pravděpodobně zjistí, že váleční uprchlíci jsou normální lidé a vyjádří pronásledovaným muslimům podporu. Podobný krok ostatně učinil další provokativní národovec – Daniel Landa, poté co navštívil Afghánistán.
Pane Woffe, (jsem jen obyčejná žena) ale já v Ortelových písních (neznám názvy) slyším o cinkání klíči, dále jak někteří lidé třou bídu, naopak jiní jsou miliardáři, o okrádání atd. A píseň „Mešita“ je pravdivá. Nemám nic proti cizincům, kteří u nás v zemi žijí, ale musí dodržovat a uctívat naše zákony. A náš stát by se měl postarat nejdříve o své lidi, a pak podporovat uprchlíky a jiné menšiny (a hlavně stejným metrem) v sociálních dávkách, a hlavně v bydlení.
Bydlím na vesnici a pracuji nepřetržitě 30 let, ale když jedu do Brna a Prahy a vidím tam bezdomovce, je mi z toho smutno. Samozřejmě někomu se pracovat nechce, ale nejsou všichni stejní – téma na dlouhou debatu. Já prostě slyším v Ortelových textech, abychom si v prvé řadě udrželi naši zemi, dokud je čas, dále jak se žije miliardářům po 17. listopadu, jak někteří musí dřít oproti jiným, o dávkách, o nezaměstnanosti atd.
Tento člověk má s Karlem Krylem společnou jedinou věc: naštvanost. Jenomže oba si vybrali úplně jiné terče svého vzdoru. Karel Kryl kritizoval držitele moci – nejdříve vládnoucí komunistickou stranu, potom kapitalisty, kteří vyhazují poctivé lidi z práce. Tomáš Hnídek napadá etnické menšiny: arabské stánkaře, černochy, Asiaty. Ale opravdu si myslíte, že bychom žili v lepší zemi, kdybychom odsud vyhnali všechny „cizince“?
Proč by měl každý člověk povinně zůstávat ve svojí rodné zemi? Proč nemůže Miloš Forman točit filmy v Americe, Milan Kundera psát knížky ve Francii, český fotbalista hrát třeba za Istanbul nebo trénovat dubajské družstvo, Vietnamec prodávat zeleninu nedaleko Vašeho domova, Arab opékat kebab poblíž, černoch hrát na bubny v pražské kapele? Co bychom získali, kdybychom kolem našich hranic vztyčili ostnatý drát? Co je špatného na tom, že se člověk svobodně rozhodne, kde chce žít a užitečně pracovat? V čem ubližují českému národu lidé, kteří tady našli svoje přátele a dodržují zákony už řadu let?
Dobře, kritizujme elity – tedy dneska především miliardáře, kteří bohatnou spekulacemi, aniž by vytvářeli skutečné hodnoty a velké výdělky odvádějí do daňových rájů. Jenomže o tomhle problému Tomáš Hnídek alias Ortel vůbec nezpívá. Směřuje hněv svých posluchačů špatným směrem – k segregaci, etnickým bouřím a deportacím.
Ve skutečnosti plive na nejlepší tradici naší země – Jana Husa, Jana Komenského, Tomáše Masaryka a další, kteří byli SVĚTOOBČANY a nerozlišovali lidi podle barvy kůže nebo vyznání, ale podle morálky. Vietnamský prodavač přitom eticky není horší než například český miliardář Petr Kellner, který bohatne na zadlužených chudácích; spíše vychází jejich srovnání naopak. My – obyčejní Češi – máme blíže k uprchlické rodině, které bomby rozmlátily domov, než k takovému Zdeňku Bakalovi, který mluví česky a přitom tuneluje Ostravsko. Přidám sem jiné protestsongy – pro zajímavost, případné srovnání a inspiraci.
Hodně radikální píseň „Kapitalismus zabíjí“ od uskupení „Křik z ticha“:
Podobně laděný song od Radovana Rybáka: „Brak“.
Jiří Boudal ironicky o tom, jaké konkrétní řešení problémů nabízejí radikálové:
Jak se všude píše o skupině Ortel, nebo spíše o panu Tomášovi, tak si říkám, že si musím poslechnout, o čem vůbec zpívá. Nikdy dříve jsem o něm neslyšela, až nyní, protože jsem se dívala na „českého slavíka“. Po poslechu pár písniček mi spadla brada. Úplně se s panem Tomášem ztotožňuji, vždyť zpívá jen pravdu. Hájí čest našeho národa, a to nemluvím o tom, jak po 17. listopadu naše elity přímo vydrancovaly „naši zemi“. Podotýkám, že nic nevím o jeho životě, ale s textem písní 100% souhlasím. Téma i texty písní jsou jako u pana Kryla (samozřejmě na dnešní dobu).
Hitlera na vás všechny a aspoň na týden do lágru! Jak může Čech podporovat takové hovado? Tak se odstěhujte do Reichu, nechte si předělat vaše slovanské ksichty na árijské a založte Čtvrtou říši. A UŽ NIKDY O SOBĚ NEŘÍKEJTE, ŽE JSTE VLASTENCI, PROTOŽE VŠICHNI, CO PRO NÁS UMÍRALI, SE TEĎ OBRACEJÍ V HROBĚ! Hanba vám!
Tady to někdo ale vůbec nepochopil, koukám. 🙁 Landa měl taky svoje temnější období, viz Orlík, že. Je to, zdá se, hodně podobné. Ortel už také není v Konflikt 88. Hitlera nemá posílat nikdo na nikoho, a kdo to udělá, není o nic lepší, než skutečný nácek. A znak lebky, o které zde padla řeč, navíc ani nepatří SS, ale Československým legiím, přímo – 1. Československý samostatný úderný prapor. Proto je to tedy opravdu vlastenecky myšleno. Stačí si o tom napřed něco zjistit, před takovým rozsudkem. Ale odsouzení je vždycky snadnější, že!
Čau, nechejte Ortel na pokoji. Landa vám nevadí a Ortel jo. Vzpamatujte se, lidi. Ortel je borec.
Nevím, co je špatného na výrazu Heil, nikoliv jak píše autor hail. Heil má v překladu význam jako zdar. Je to pozdrav, který se používal daleko před Hitlerem. I jiné populární rokové a metalové kapely mají ve svých písních tento výraz.
Kouťáku, máte pravdu, že „Heil“ znamená pozdrav, například nacisté takhle zdravili svého vůdce Adolfa Hitlera. A kapela Conflict 88 zpívá: „Kdo vyhrává, stává se vůdcem a usedá na trůn! Sláva vítězům!,“ aby potom párkrát „zaheilovala“.
Libovolně můžeme interpretovat i symboly, které dneska nosí Tomáš Hnídek alias Ortel. Třeba jenom náhodou připomínají pruský Železný kříž (Eiserne Kreuz) nebo nacistickou Umrlčí lebku (Totenkopf).
Taky Ortelovy texty lze považovat za pouhou uměleckou fantazii: „Řeknu jen pár vět – nechci multi-kulti svět!“ nebo „Tohle každej z vás už zažil – pocit, že by prudce vstal – hlavu někomu rozkopal a neptal se, jestli přežil.“
Problém nastává, když všechny jmenované symboly a texty poskládáte dohromady, do životopisu jednoho člověka. Ten totiž potom může připomínat duševně nemocného neonacistu, který je smutný, že se narodil příliš pozdě a nestihl pomoci kamarádům, když vyhlazovali Lidice. Ale třeba jde jenom o chytrou a úspěšnou image, provokaci nebo ošklivou náhodu.