Československo se tehdy společensky zotavovalo, ale ekonomicky stagnovalo. Naši vědci, umělci a sportovci byli ve svých oborech světovými špičkami, avšak materiální úroveň obyvatelstva klesala. A politici konečně začali říkat pravdu. Svobodu projevu smysluplně využil taky národohospodář Ota Šik, který byl vicepremiérem ve vládě, kde měl na starosti ekonomické reformy. Přitom dostával řadu dotazů od občanů, a tak v létě roku 1968 několikrát promluvil k televizním divákům, aby vysvětlil současnou situaci a potřebné změny. 21. srpna na území mírumilovného Československa vjely sovětské, polské, maďarské a bulharské tanky, a období rozkvětu skončilo více než dvacetiletou okupací. Využijme znovunabyté svobody a připomeňme tehdejší slova Oty Šika.

Spotřebitelé dostali jenom menšinu vyrobeného zboží

Komunisté v Československu zavedli takzvané centrálně plánované hospodářství, což v praxi znamenalo, že všechny firmy přímo nebo nepřímo podléhaly komunistické straně. Ale místo efektivního řádu vznikal absurdní binec. Řada firem fungovala jenom proto, aby splnila předepsaný plán. Takže zatímco před nástupem komunismu dostal většinu vyprodukovaného zboží (2/3) konečný spotřebitel, v polovině 60. let už byly výrobky vyráběny hlavně pro jiné výrobce. Například místo bochníků chleba vznikaly pece, místo rodinných domů fabriky apod.

Takové podmínky samozřejmě zpomalovaly a komplikovaly ekonomiku, avšak bankroty nebyly povoleny. Krachující firmy byly povinně zachraňovány svými úspěšnějšími sestrami, kterým potom nezbývaly peníze na modernizaci a další investice, takže zaostávaly za západními konkurenty.

Mzdy za komunismu rostly pomaleji, než ceny

Zatímco na Západě dělali robotickou práci stále častěji roboti, Čechoslováci ztráceli čas mechanickou činností v zemědělství a průmyslu. Podíl zaměstnanců v terciárním sektoru, neboli ve službách, byl následující: v Československu 31 %, v Západním Německu 38 %, v USA 50 %. Přitom jsme upadali na všech frontách.

Ota Šik srovnává, kolik osob připadalo na jeden automobil: V USA přibližně dvě (2,4), v Západním Německu 9, světový průměr byl 24, a v Československu připadalo 35 osob na jedno auto. Srovnejme taky počet bytů na tisíc obyvatel (v závorce podíl bytů s vodovodním kohoutkem): v Rakousku 335 (64 %), v Západním Německu 315 (97 %), v Československu 294 (49 %). Připomeňme, že Německo bylo pouhých 20 let předtím rozvrácené válečnou porážkou.

V Československu ubývalo statků, které vládnoucí politická strana mohla přerozdělit. Komunisté stále častěji rozdávali peníze tak, že tiskli nové bankovky. Tak ale zároveň zvedali ceny, a proto reálně klesaly mzdy dělníků: Průměrné platy nejdříve stoupaly o 6 % ročně (první pětiletka), potom o 4 % ročně (druhá pětiletka) a nakonec o necelá 2 % ročně, zatímco zdražování bylo rychlejší. Pokud srovnáme průměrné mzdy a zároveň cenové rozdíly, tak kupní síla obyvatelstva byla: v Rakousku o 12 % vyšší a v Západním Německu o 46 % vyšší.

V roce 1968 přijely tanky, aby umlčely pravdu

Čechoslovákům nezbývalo mnoho peněz na kulturu, zábavu nebo koníčky. Kolik peněz vydala dělnická rodina na jídlo: v Západním Německu 38 %, v Rakousku 39 %, v Československu 51 %. Našinci přitom kupovali hlavně podle ceny, aby ušetřili: především nezdravé moučné potraviny, podobně jako chudáci v rozvojových zemích.

Ota Šik dále srovnává, kolik hodin museli dělníci pracovat, aby potom za vydělané peníze mohli nakoupit různé výrobky. Západoněmecký protějšek (SRN) potřeboval třikrát méně času, než našinec (ČSR), aby svůj košík naplnil stejným bohatstvím. Člověk na druhé straně Berlínské zdi měl tedy podstatně pohodlnější život, a navíc směl taky svobodně mluvit, jednat, volit, cestovat nebo podnikat. V tuzemsku mezitím ženy masově chodily na potraty, aby nemusely porodit dítě: Každoročně bylo takto ukončeno průměrně 80 000 nenarozených životů.

Kolik hodin vydělával dělník na nákup různých výrobků
ČSR SRN
Šicí stroj 287 88
Psací stroj 129 32
Rádio 117 12
Televizor 470 133
Jahodový kompot 1,2 0,27
Konzerva „Chatka“ 1,4 0,7
Plechovka párků 1,6 0,44
Plechovka Nescafé 4,2 0,5
Maso 17,5 kg 53,9 27,4
Čokoláda 1 kg 10,5 1,5
Boty 17 6
Dámské punčochy 5,8 0,8
Průměr 91,6 25,2

V noci z 20. na 21. srpna 1968 přijely okupační tanky, aby v Československu umlkla pravda. Lidé už nesměli veřejně nahlas upozorňovat, že diktatura nebo otroctví vede pouze k chudobě. Naopak museli poslouchat, že jejich problémy zapříčinil zahraniční podnikatel, nebo domácí básník. Podobně jako dnes někteří demagogové chtějí získat veškerou moc, aby občanům namlouvali, že za naše potíže mohou vzdělanci, feministky, váleční uprchlíci, homosexuálové nebo třeba muslimové.

Všechny televizní projevy Oty Šika z roku 1968 najdete na webu České televize.

1 komentář

  1. V těch příkladech, kolik hodin vydělával dělník na nákup různých výrobků, mně chybí bydlení, vzdělávání, lékařská péče, elektrická energie, uhlí, benzín, nafta, obědy ve školní a závodní jídelně, veřejná doprava atd. Ano, byly drahé věci, bez kterých se člověk mohl obejít. Ale nutné potřeby byly levnější.

    Neustále je připomínáno, že socialismus zanikl, protože se lidé měli lépe v kapitalismu. Ale socialismus vznikl právě proto, že se lidé v kapitalismu měli špatně – kdyby kapitalismus fungoval dobře, socialismus by nikdy nevznikl.

    Reformy a úpravy socialismu, které navrhoval Ota Šik, byly zajímavé. Je škoda, že místo nich máme to, co je tady dnes.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno