decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Tihle obři v roce 2019 míří na burzu. Zabodují zase Češi?

Trh

Zakladatelé startupů a jejich investoři odvádějí stále lepší práci. Rok od roku přibývá společností, které překračují svoji úzkou vlastnickou strukturu, a úspěšně prodávají svoje akcie veřejnosti. Vloni burzu nakopl i český Avast, a letošek může být rekordní. Například americký Uber podle největších optimistů získá částku, která vysoce přesáhne český státní rozpočet. Více ZDE.

Koncept cut-off může zkazit život mnoha mladým lidem

Plzeňský kraj nepodpoří koncept cut off score na středních školách. Jedná se o změnu, která může ovlivnit, respektive zkazit životy mnoha mladých lidí, proto jsme ustavili expertní tým, který situaci v našem kraji analyzoval a máme mnoho důvodů proč tuto změnu odmítnout. Níže uvádím pouze ty nejdůležitější.

Děti

  1. Plzeňský kraj přijímá na střední odborné školy (učňovské obory) 38% žáků základních škol. Snažíme se ale žáky motivovat přirozeně. Náš kraj je průmyslový, pomáhají nám firmy a jsme jim za to vděční. Organizujeme mnoho soutěží a akcí od Technické olympiády, Dětskou univerzitu, Šikovné ručičky, Řemeslo má zlaté dno, Robotická soutěž a mnoho dalších. Podporujeme náš klenot – Techmánii. Vyšší nábor do učňovských oborů by neodpovídal sektorovému rozdělení našeho hospodářství a byl by nezdravý.
  2. Při hypotetickém zavedení cut off score by naprostá většina našich středních škol uspěla, tzn. dostali by se na ně stejní uchazeči. Přístup ke studiu by byl znemožněn zejména studentům nástavbového studia, to jsou ti z učňáku, co mají motivaci si v rámci prezenčního či dálkového studia dodělat maturitu. Vzpomeňte na Marečku podejte mi pero. Dále bychom ztratili zejména studentky sociálních služeb a to vám potvrzuji hned z první ruky, ošetřovatelky a pečovatelky potřebujeme jako sůl. Poslední ohrožená skupina by byli studenti středních zemědělských škol. Těch máme rovněž zoufale málo.
  3. Statistika věda je a má cenné údaje. Na složení maturity máte 5 let. Když vezmete toto období, těch kteří maturitu nesloží, je 5 %. Považuji to za přirozené. Ostatně řada vysokoškoláků také studuje o nějaký ten rok déle.
  4. Výtky o promarněných penězích neberu. Každý měsíc studia je investice do know how tohoto státu, i když nakonec ten papír (maturitu či diplom) absolvent nezíská.
  5. Sociální inženýři mají tendenci vždy něco upravit tak, aby to okamžitě mělo zdánlivý prospěch. Nás ale po revoluci sametové čeká nástup robotů a jestli chceme udržet svou životní úroveň, i eliminace montoven. Odvážíte se dnes říci, co bude za deset let v oblasti energetiky nebo dopravy? Co když elekromobily zvítězí? Ten stroj je daleko jednodušší, co se týká výroby i údržby. Jenom tato změna může znamenat úbytek zaměstnanců v automobilovém průmyslu o 60%! Proto potřebujeme univerzálně vyškolené a vzdělané občany.
  6. Statistiky nezaměstnanosti rovněž hovoří ve prospěch středoškoláků a vysokoškoláků. Nejvíc hledají práci lidé z učňovských oborů.
  7. Ještě jsme ani nevyhodnotili jednotný systém přijímacích zkoušek, zavedený před dvěma lety a už znovu zavádíme takto závažnou systémovou změnu? To je poněkud zbrklý postup.

Na závěr, aby nedošlo k mýlce. Jsem přesvědčen, že v naší zemi máme velký problém ve školství a zdravotnictví. Obě oblasti jsou základní esencí vyspělé demokratické společnosti. Je jednoznačné, že znalosti našich absolventů jsou v mezinárodním srovnání rok od roku horší ve srovnání s těmi zahraničními. Když ale neumíme naučit matematiku a češtinu na základních školách (chválím všechny poctivé kantory), je opravdu řešení jedna přísná zkouška, která negativně ovlivní budoucí osud mladého člověka na celý život?

Další články od Josefa Bernarda:

Václav Bělohradský: Všichni jsme dnes sociální demokrati. Babiš taky.

Filozof Václav Bělohradský je hostem v Interview Plus. Může být nejsilnější politická síla v zemi hnutí ANO skutečně pro všechny, jak tvrdí její předseda a premiér Andrej Babiš? Proč se vytrácí a stírají rozdíly mezi pravicí a levicí? Jak se proměňuje politika a role stran? A jaké poučení z dění kolem brexitu si může Evropa vzít? Ptá se Michael Rozsypal.

Další videa od Českého rozhlasu Plus:

O jazycích a sebevědomí aneb Jak jsem se ocitl v Kataru

Jazyky

Lidi se mě někdy ptají, jak jsem se vlastně do toho Kataru dostal. A nechtějí slyšet, že letadlem, že jsem sešel po schůdkách, jel strašně dlouho autobusíkem a pak ještě čekal jako bluma na imigračním. Chtějí slyšet, jak jsem se sem dostal pracovně. Říkám jim pravdu a řeknu ji i vám. Na začátku jsem měl štěstí, pak mě naštvali a pak jsem si to odpracoval.

Jednoho dne mi zavolal jakýsi headhunter, lovec lebek, jeden z těch lidí, co chytají starší a životem unavené zaměstnance, omámí je sladkými řečičkami o novém pastvišti a pak si jejich sušené kontrakty vystavují v kancelářích. Byla to náhoda, neměl jsem v Kataru žádné vazby, a ten headhunter (říkejme mu James) o mně asi jen od někoho slyšel.

James byl velký profík. Vychválil mi firmu, vychválil mi zemi – Katar v jeho podání vypadal jako stinná zahrádka, kde všichni stále chodí v bikinách a popíjejí Sex on the Beach – a dohodl mi řadu telefonních interview. Musím říct, že se mi opravdu věnoval a že si svoje peníze zasloužil. Před každým interview mi zavolal, aby mě připravil, po rozhovoru mi zase volal znova a dával mi zpětnou vazbu. Byl jsem Jamesovi vděčný – až do jednoho osudného dne.

Ten den jsem měl další interview s budoucím týmem. Přiznám, se, že tyhle telefonní pohovory nemám rád. Nevidíte lidi proti sobě, necítíte jejich reakce, nemůžete používat gesta – je to jako dělat jemnou práci v tlustých palčácích nebo provozovat sex na dálku. Teda u toho druhého si to jen myslím, samozřejmě. Přesto jsem se snažil být pohotový, přidat trošku vtipu, podat co nejlepší výkon. Když interview skončilo, zavolal mi opět James. A co mi povídá: „Martine, je to dobré. Líbíte se jim. Sám jsem překvapený. Když jsem vás prvně slyšel… no, máte ten těžký slovanský přízvuk, že. Ale nakonec komunikujete skvěle.“

Když vyslovil to o tom přízvuku, tak mě strašně ranil. Moje sebevědomí šlo dolů o osmdesát procent. Sám jsem totiž dobře věděl, že je na mně slyšet, že jsem nechodil do školy zrovna s princem Charlesem. Sám jsem si kladl otázku, jestli může cizinec ze střední Evropy přesvědčit rodilé mluvčí, že jim dokáže vést komunikaci. A James se mi přesně trefil do slabého místa – jako když se bouchnete do brňavky v lokti.

Při příštím hovoru jsem se cítil jako blbec. A při dalším taky. Ale nějak jsem to zvládl. A pak mě pozvali do Kataru a tam mě dva dny testovali a zvládl jsem to taky. A pak mi konečně dali tu práci a já jsem tam přijel a furt jsem měl obavy z toho, co mi řekl James.

A víte, co se v Kataru ukázalo? Že můj strach byl zbytečný. Všichni ostatní tu taky mají svoje přízvuky. Indické, arabské, francouzské – snad nejhorší je jeden rodilý mluvčí, Skot, kterému nerozumí vůbec nikdo. Vždycky něco půl hodiny zaujatě vykládá, my se na něj usmíváme a pak mu řekneme, to bylo dobrý, Stephene, můžeš nám to prosím tě poslat ještě emailem? Po Jamesovi už mi stran přízvuku nikdo nic neřekl. Ostatně teď už mluvím normální idiomatickou angličtinou a rodilým mluvčím a kreativcům opravuju pravopisné chyby. A takhle je to v životě často. Nenechte se zranit někým, kdo vás stejně nemůže zastavit. Nepochybujte o sobě zbytečně – ostatní taky nejsou žádní bozi.

Tohle jsem původně napsal pro svůj oblíbený časopis Reportér, ale teď jsem si to s rodinou v Anglii připomněl. Jsem rád, že malý Martínek a Timi mluví jako rodilí mluvčí a žádný James jim už nikdy neřekne, že mají blbý přízvuk. Už kvůli tomu mi ten Katar za to stál. Ale i jestli to tak nemáte, nebojte se. Ze zkušenosti bych řek, že jako Češi nakonec ve světě uspějete líp, než si sami myslíte.

Další komentáře od Martina Jaroše:

- PAGE 1 OF 8 -

Next Page ⇀

loading
×