decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Kořeny amerického izolacionismu sahají až do 80. let

“Prezident Trump žádá Evropu, aby si převzala 800 džihádistů, které jeho jednotky drží v zajetí, jinak je pustí na svobodu”. “Výborně,” mohl by reagovat Macron nebo Merkelová, “my je tedy převezmeme, a obratem je vysadíme před nějakou americkou ambasádou…”, kdyby chtěli přejít do stejně obhroublé, hospodské vyděračské tóniny, jako Trump a připomenout mu události v Keni a Tanzanii v srpnu roku 1998.

USA

Když se oprostíme od konkrétních Trumpových sprostot, které vyvěrají z jeho chvastounského naturelu, jsme jen u dalšího symbolu amerického izolacionismu, který má hlubší kořeny a s Trumpem souvisí jen málo.

Vítězství liberálního kapitalismu nad komunismem

Období amerického izolacionismu nastoupilo už v druhé polovině Bushova mandátu, když se začala vléci druhá válka v Iráku. Ale ani válka v Iráku nebyla jeho příčinou, jen spouštěčem. Nejhlubší příčinou amerického stahování ze scény bylo Reaganův nebývalý triumf nad sovětským komunismem, jeho morální kolaps a celosvětové triumfální vítězství liberálního universalismu.

Vše se zdálo jasné, liberální kapitalismus ukázal svoji neoddiskutovatelnou převahu, každé další vítězství nad zbytky těch, kteří to ještě odmítali vzít na zřetel, muselo být automatické a jasné. Jako první válka v Zálivu na osvobození Kuvajtu. Jako trestní akce proti Miloševičovu režimu, který decimoval kosovské Albánce.

Tam, kde cítíme jasnou morální i vojenskou převahu, tam chceme jen rychlá a hladká vítězství, žádné velké oběti a táhlé neurčité trable.

Už Obama vyhrál díky slibu, že stáhne vojáky

Když Al Kaida zaútočila na new-yorkské mrakodrapy, byla Bushova popularita na vrcholu, Američané byli jednotní ve vůli platit velké vojenské akce daleko ve světě. Když se za pár let i po rychlé porážce Saddámova režimu irácká okupace táhla a oběti šli do tisíců, jeho popularita šla na minimum a veřejné mínění se definitivně změnilo. Unaveni morálním vítězstvím už nechtělo bojovat, nechtělo obětovat, chtělo se stáhnout na dlouhou dobu do své pevnosti. Izolacionismus.

Dnes se zapomíná, že Barack Obama vyhrál už svůj první mandát slibem, že stáhne své vojáky z Iráku a Afghánistánu. Už on byl izolacionistickým prezidentem, který započal proces stahování se ze světové scény, byť mu to aktuální situace na bojišti příliš neumožňovala, a tak musel dočasně stavy vojsk v Iráku i Afghánistánu navyšovat. Nakonec jich ale podstatnou část stáhl (za což se opět stal terčem kritiky, neboť tím nechtěně umožnil vznik Islámského státu, ale to je jiná kapitola). Do zásahu v Libyi se nechtěl zapojit vůbec, do akce ho okrajově stáhla neschopnost Británie s Francií věc dokončit sami. Obama by bez slibu stahování nevyhrál volby, ta vůle po ústupu ze světové scény rezonovala hlouběji ve společnosti. Obama se ji podvolil relativně s rozumem a jistou grácií.

Donald Trump daný trend jen výrazně prohloubil. Bez ještě ostřejších izolacionistických slibů (zastavení migrace, odstoupení od globálních ekologických projektů, vojenské stahování) by opět nevyhrál volby. Současnou izolacionistickou tendenci nevytvořil Trump, on se ji opět podvolil, a to stylem pivovarské dogy, která z ní urve co se dá pro růst své osobní popularity.

Americký izolacionismus předcházel světovým válkám

Velké stahování se USA ze světové scény se událo ve 20. století dvakrát. V obou případech následovala světová válka, která chtě-nechtě Ameriku vtáhla zase zpět a ona za to musela zaplatit mnohonásobně krvavější cenu. Proto byla politika izolacionismu odsouzena jako nebezpečně škodlivá a Američané se po dlouhé půlstoletí angažovali daleko za svými hranicemi, primárně nikoli z altruismu po prospěch lidstva, ale pro prospěch svůj, protože i nesmírně drahý PAX Americana, světový mír, byl pro ně lepší a levnější alternativou, než Mundi BELLUM, svět zmítaný válkami a velkými konflikty.

Před dvěma dekádami se však americké veřejné mínění zásadně změnilo. Po velkém morálním vítězství (a dalším desetiletí setrvačnosti, kdy si jej levně užívalo) si už reálně neumí představit tu alternativu Mundi BELLUM, to strašné utrpení, které je vtáhne do víru ať chtějí či ne, a kterému se vyplatí předcházet i drahými a nepříjemnými operacemi daleko v zámoří.

Na přelomu 40. a 50. let vymysleli Marshallův plán pro půl kontinentu, stavěli desítky základen a trénovali v nich statisíce svých vojáků proti potenciálně pětimilionové komunistické armádě. Dnes je problém s osmi stovkami odzbrojených desperátů, které vyhrožuje pustit na své spojence.

Skoro se ani nechce myslet, co se zase musí stát, aby se americká veřejná nálada změnila.

Redakční poznámka: Vít Kučík svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Víta Kučíka:

Vít Kučík
Mluvčí "českých elfů"
(Bojovník proti "internetovým trollům")
Pracoval v IT a logistice
Žije v severní Itálii
27. Úno 2019   /   

Tags: Evropská unie, migrace, politika, USA

KOMENTUJTE! Chcete-li odpověď, lajkněte náš FB.

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz
loading
×