decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Euro je oblíbené. Hlavně v zemích, které už ho přijaly

Euro je čistě emocionální záležitost. Podívejte se na přiložený graf. Na jeho levém konci (nejvyšší podpora společné měny) je Slovinsko s cca 85%, na pravém konci (nejnižší podpora) je Česká republika s 20%. Procentuálně vysokou podporu vyjadřuje i Slovensko s cca 78%.

Euro má jasnou podporu. Hlavně v zemích, které už ho přijaly

Půvabné je to, že podporu euru vyjadřují občané zemí, které už euro mají a tedy s ním oni mají letitou osobní zkušenost, zatímco negativní názor mají občané těch zemí, které jej nemají a osobní zkušenost mají nulovou. Všimněte si, kolika procent dosahuje názor “Nevím”: je u všech zemí nízké, v průměru někde okolo 7%. Taková pevnost názoru – ať pro nebo proti – na něco, co jsem nikdy neokusil, je právě tak nelogická jako symptomatická. Tak tu dnes žijem: informace a zkušenosti nulové, však názor skálopevný!

Nejsou-li informace, zbývají už jen emoce, tedy “pocit”, který si ale samozřejmě dovedeme zpětně rozumově zdůvodnit, tj. oklamat sebe sama.

Slovinský tolar existoval krátce, koruna je součástí naší identity

Slovinsko a Slovensko, na druhé straně Česko. Státy, kde bychom očekávali jakousi blízkost postojů – ale není tomu tak. Proč? Slovinsko a Slovensko jsou země, které vznikly nedávno a ustanovily si narychlo svoje nové měny, tolar a slovenskou korunu. Za pár let si k těmto měnám logicky nikdo nevytvořil emocionální vazbu a swapnout je za euro nebyl ani v jedné zemi velký problém.

Česká republika je na tom zcela jinak. Naši korunu vnímáme jako součást národní identity a historického dědictví. Vždyť přece už za Karla IV. se českou korunou platilo v celé Evropě! Že prý ne? Vždyť jsme byly Země Koruny České, tak čím se asi platilo, ha? Zas nám chcou něco navykládat, ynteligenti. Každopádně je to zdroj naší národní hrdosti, “ty bankovky jsou krásné”, a koruna byla vždycky pevná! Až teda na tu devalvaci za Zápotockého 1:50, ale to si dneska taky nikdo nepamatuje, tak co. Českou korunu si spojujeme s “češstvím”, vzít nám ji je něco jako vzít nám kus naší krásné krajiny. Čistě emocionální postoj – ve skutečnosti je měna jen technický, dnes už z 99 % digitální nástroj pro směnu, přepočítací koeficient. Všimněte si, jak často se to vyskytuje ve spojení “naše”: naše koruna, naše měna. Naše vlastnictví. Opět jen emoce.

Čeští vůdcové prezentují euro jako blbost, aby se zavděčili lidu

Abych ale zcela nekřivdil: emoce obsadí prostor tam, kde chybí pevná půda pod nohama. Skutečně nikdo přesně neví, co se stane (jaké budou přesně důsledky v celé řadě ohledů), když přijmeme euro. Do budoucnosti nikdo nevidí. Krátkodobý dopad na životy běžných občanů bude poměrně malý, tedy až na to, že rohlík bude stát 10 centů, a to zas bude poprask na laguně. Dlouhodobě se to odhaduje hůře, ale samozřejmě dlouhodobě nikdo neví co bude i s naší korunou. Situaci komplikuje fakt, že dopad bude různý na různé lidi (chudší občané, bohatší občané, vlastníci nemovitostí, nevlastníci nemovitostí, ti co hodně cestují, ti co málo cestují, více či méně kvalifikovaní, podnikatelé, importéři, exportéři…), a samozřejmě důsledky se budou lišit podle vývoje ekonomiky – naší, německé, evropské, světové – opět různě, a opět ještě budou důsledky různé na různé skupiny obyvatel. V tomto matrixu je těžké někomu vyčítat, že se rozhoduje emocionálně.

Pokud je ale složité se v situaci vyznat, je rozumné dát na názory moudrých lidí – těch, kteří nás vedou plnou parou vpřed. Jenomže tito moudří vůdcové dnes říkají to, co chtějí lidé, protože tak velí politický marketing. Moudrý vůdce říká, že přijmout euro je blbosť, protože lidé si myslí, že přijmout euro je blbost, protože přece moudrý vůdce jim říká, že přijmout euro je blbost. Kruh se uzavřel a my v něm pošlapeme dokolečka dokola.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Hlavenka: Klinika XXXVIII. Komentátoři míjejí podstatu

Václavské náměstí v Praze

Omlouvám se, že tento už šestkrát vylouhovaný čaj namáčím do horké vody posedmé, ale nedá se jinak, jeví se mně, že většina komentářů se minula s podstatou. Snad nad tím nestrávíte mnoho času.

Jako kdyby šlo o stovku zavalených horníků

1. Vyblázněná pozornost. V sobotu otvírák zpravodajské relace: na střeše Kliniky je pět lidí, před budovou exekutor! Drama. Jako kdyby šlo o záchranu stovky horníku ze zavaleného dolu. Na Facebooku stovky příspěvků a tisíce emotivních reakcí, další dramatické zpravodajství a reportáže v televizních stanicích.

Prosím pěkně: šlo o jednu jedinou konkrétní událost s významem vcelku nepatrným, událost s konkrétními a jedinečnými parametry, historií, činností aktivistů, smluvními vztahy atd. Nic víc.

Hrozí nám Rusko nebo Čína, nikoli čeští marxisté

2. Z “boje o Kliniku” se dělá bezmála bitevní fronta zápasu o duši a tvář našeho národa – hrozí nám pád do nového marxismu? Něco takového je nanejvýš směšné tváří v tvář tomu, že squat se za celých třicet let novodobé historie země zrealizoval párkrát a zejména tváří v tvář tomu, že – na rozdíl od ohrožení našich domů squattery – ve skutečnosti vážně a doopravdy hrozí, zda se staneme polokolonií ruskou nebo čínskou. Jestli tu nějaká hrozba opravdu není, pak je to hrozba nějaké marxistické revoluce.

Opravdu museli být obyvatelé domu vyhnáni?

3. Z diskusí, jak jsem zachytil, nejvíc pohoršuje to, že se zde zpochybňuje soukromé vlastnictví, a že to tedy “vede ke komunismu”.

Takže, opět prosím pěkně: to že dům patří jakési státní organizaci, nikdo nezpochybňuje, dokonce ani samotní aktivisté ne. To že soud měl právo rozhodnout o vyklizení a že tak rozhodl, též nikdo nezpochybňuje.

Otázka je přece jiná: zda opravdu je nutné postupovat způsobem “když můžu, tak musím”. Tedy když jsem vlastník objektu a můžu požádat soud o jeho vyklizení, zda MUSÍM požádat soud o jeho vyklizení, byť nejsem naprosto nachystaný na to, že jej od zítřka začnu nějak renovovat či využívat pro své účely. To že mám právo něco udělat neznamená, že to automaticky udělám. To, že bylo dle práva možné vyklidit jakousi fungující komunitu a z obývaného baráku udělat opět barák neobývaný, o tom není sporu. Ale bylo to vhodné, slušné, nezbytné? To se ptejme.

Majetky nezabavovali aktivisté, nýbrž stát

4. Trapné je strašení jakýmsi “komunismem”. Za komunismu byly sebrány majetky stovkám tisíc lidí nikoli nějakými “aktivisty”, ale státem, který si na to pořídil zákon, pušky a kriminály.

A pokud dnes dochází k sebrání majetku – nikoli k dočasnému obsazení neobývané budovy squattery, ale trvalému – dochází k němu opět shora, s posvěcením zákony, jen místo uniformy s puškou přichází Velké Kulaté Razítko. Neslušně nastavený systém exekucí vede k tomu, že tisíce lidí přišli o své majetky včetně domů či bytů proto, že si necvikli lístek v tramvaji či udělali podobný nepatrný dluh. Konkurzní mafie – vybavená “kulatými razítky” státu a pravými policisty – zde kdysi připravila o majetky desítky až stovky lidí podnikatelů. Zajišťovací příkazy pak dnes připravují podnikatele o firmy pod záminkou, že by eventuálně mohli někdy v budoucnu nezaplatit daně.

Silnou demokracii diskuse neohrozí

5. Je zcela v pořádku, že ve společnosti existují i docela krajní, antisystémové názorové proudy, jak krajně levicové (diskutující jakousi “demokratizaci” soukromého majetku atd), tak krajně pravicové (např. anarchokapitalistické, chtějící úplný zánik státu atd). Demokracie je silná a suverénní právě proto, že dopouští i tohle ohledávání okrajů – ví, že tyto početně nepatrné okrajové skupiny ji nemohou ohrozit. Naopak by ohrozila sama sebe, pokud by je začala drasticky a násilně likvidovat – protože pak hrozí, že neví, kde se zastaví. Silná demokracie ví, že ji diskutování utopických úletů neohrozí, ale že současně tyhle okraje mohou čas od času vydestilovat i zajímavá témata, o kterých přinejmenším stojí za to debatovat – uvedl bych například nepodmíněný základní příjem.

Aplikujeme stejně přísný metr na všechny?

6. Já jsem zcela pro to, aby se pečlivě dodržoval zákon, a v tomto smyslu je pro mě (násilné) vyklizení Kliniky dokladem dodržení zákona. Vlastník to tak chtěl, vlastník na to měl právo, právo bylo naplněno. Neprotestuji.

Jenomže se pak současně ptám, zda když jsme tak superpřísní na dodržení zákona v případě Kliniky, zda aplikujeme stejný metr i jinde a zda jsme zemí, ve které vládne zákon.

Například na prezidenta, který nerespektuje nejen zákon, ale i pravomocné rozhodnutí soudu (např. o omluvě k Peroutkově článku, k prověrce svého kancléře, ke zveřejnění jeho mzdy); v prvním případě dokonce nerespektuje rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Například na to, že je u nás porušován volební zákon, tedy i demokratický systém, který je na férovosti voleb postaven, avšak kromě směšných pokut si z toho nikdo nic neodnáší.

Například tím, že dle odhadů je tři sta tisíc lidí v exekuci protiprávně a protiprávně v ní i zůstane, neboť “není žalobce, není soudce”.

Například tím, že je zde oligopol mobilních operátorů, který připravuje lidi o miliardy, například tím, že když pošlete státu o týden později daňové přiznání, přistane vám na stole automaticky pokuta, zatímco když stát přetáhne svoje lhůty o půl roku, nestane se mu nic… například na to že před zákonem jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si přece jen o kousek rovnější.

Tak na to bych se přece jen ptal dřív, než bych šel s jásotem, jak nám to právo v zemi dobře funguje, vyklízet Kliniku.


Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Lidovci vyhlásili anketu o (homosexuálním) manželství

Lidovci vyhlásili anketu o (homosexuálním) manželství

Když se v dobré víře rozhodneš udělat anketu.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Předseda Senátu Kubera: Dotace na dětské obědy Češi prokouří a propijí

Předseda Senátu Kubera

Áno, pán senátor. Podle sebe soudím tebe.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

- PAGE 1 OF 4 -

Next Page ⇀

loading
×