decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Jaké jsou podle vás tři největší problémy lidstva?

Tři největší problémy lidstva

Zkuste sestavit svůj žebříček – klidně dva, nebo čtyři hlavní problémy, zkrátka co lidskou populaci dle vašeho názoru trápí nejvíc. U mě je to takto (bez určení pořadí, asi rovnocenně):

  1. Nevzdělanost a obrovská chudoba: Stále 17 % lidí neumí číst a psát, 15 % dětí nechodí do školy, obvykle protože si to nemohou dovolit. Miliardy lidí mají “jakés-takés” vzdělání, mizerné. Nevzdělanost je hlavní příčina chudoby, ze které není možné se vymanit. Stále skoro polovina světové populace žije z 60 Kč na den, 1,3 miliardy musí vystačit s 30 Kč na den a méně. Čísla se sice postupně zlepšují, pořád jsou ale obrovská a s bohatnutím civilizace, s neskutečným technologickým pokrokem stále méně přijatelná.
  2. Život v ne-demokraciích: 2,5 miliardy lidí žije v nedemokratických státech – v takových, kde vládne jen síla a její uplatňování, práva a spravedlnosti se nelze dovolat, základní lidské svobody jsou omezené, korupce je jediná cesta, jak se k něčemu dostat. Devastující účinky na morálku lidí i “zdraví” celé společnosti.
  3. Paleta environmentálních problémů: V obecnosti konfiskace veškerých zdrojů planety člověkem a jejich bezohledné čerpání “jako kdyby nebyl žádný zítřek”. Přírodě dovolíme laskavě existovat na malých flíčcích rezervací – asi jako bílí kolonisté Ameriky původním obyvatelům; planeta je “surovina pro byznys”. Klimatická změna je pak už spíš jedním z řady následků tohoto přístupu.

Jak se jeví žebříček největších problémů lidstva vám? Také jste si při této úvaze uvědomili, jak směšné a zanedbatelné jsou proti tomu naše lokální problémy, naše politická hašteření?


Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Premiéra může zničit krize, která přijde jako jaro po zimě

Současný “třicetiprocentní” hegemon politické scény, hnutí ANO Andreje Babiše, jím zůstane i pro dohlédnutelnou budoucnost. Pokud ovšem přijde vážná ekonomická krize, srazí jej dolů rychle a s jistotou.

Andrej Babiš

It´s the economy, stupid. Daří-li se zemi, rostou-li lidem platy a důchody, je-li vysoká jistota zaměstnání, daří-li se malému i většímu podnikání, je postoj voličů jasný a vlastně zcela racionální: “chceme, aby se to udrželo i nadále”. Tedy: “nechceme změnu”. Změna je vždy nejistota: změna může vést k lepšímu, ale i k horšímu, předvídat se to nedá a pokud jsme spokojení, proč pokoušet osud?

Povšimněte si, že tohle se docela míjí se sympatiemi nebo antipatiemi ke konkrétním politikům, s vnímáním jejich slabin, chyb a osobních průšvihů: “je to sice lump, lhář a nejspíš i zloděj, ale pod jeho vedením se daří zemi i nám dobře”.

Lidem záleží hlavně na mzdách, které rychle vzrostly

Zemi se dobře daří – tak dobře jako nikdy. HDP lidi moc nezajímá, mzda je to, co mají v ruce. A reálná (tj. očištěná o inflaci, čili “o tolik víc si mohu dovolit koupit”) průměrná mzda vzrostla za čtyři roky o 17 %. To je hodně. Mediánová mzda roste dokonce ještě o kousek rychleji, tj. růst mezd v dolní polovině je o fous rychlejší než v té horní. To je ještě lepší zpráva. Docela rychle se zvedá i minimální mzda (z 9 200 Kč na 13 500 Kč, tedy o 46 % za pět let). Nezaměstnanost je na faktické nule, tedy opravdu platí, že kdo chce pracovat, práci sežene, byť to nemusí být zrovna dreamjob. Důchody se zvedají nad úroveň běžné valorizace, a inflace je stále nízká, tedy nepožírá úspory. Vláda ve smyslu úřednické správy chodu země funguje vcelku obstojně a nedopouští se velkých skandálů.

Kolabující zemědělské a zdravotní systémy jsou složité

Tohle zní jako chvalozpěv na ráj na zemi pod osvíceným vládcem, přísným a dobrotivým zároveň, ale uvádím jen tvrdá fakta, která vynikají zejména v kontrastu s mátožnými lety 2009-2013 (dopadem krize). Krásný obrázek právě tak přesvědčivě doplním o mraky. Stále máme 800 000 lidí v exekuci, tedy vyřazených z důstojného života; exekuce silně postihuje jejich nejbližší okolí (manžele/manželky, děti..), neboť exekuce dopadne na celou domácnost a zpravidla ji rozvrátí. Dolní mzdové decily jsou stále nedůstojně nízké; jestliže je naše ekonomika (v HDP na hlavu v paritě kupní síly) jen o třetinu nižší než ta německá, proč jsou naše platy třikrát nižší? Německo dokáže úžasně prosperovat s minimální mzdou ve výši 37 500 Kč; vedle toho je našich 13 500 Kč stále ubohých. Máme nedobré školství a problematické zdravotnictví, v sociální péči tiká časovaná bomba, neprovádíme žádnou reformu penzí, málo investujeme do budoucnosti, což se týká dálnic a železnic právě tak jako našich dětí. Agresivní velkozemědělství ničí krajinu tak jako nikdy předtím. Státní správa je neefektivní a pomalá, stát je v podřízené roli vůči silným privátním subjektům (IT dodavatelé, telco, velcí zaměstnavatelé v automotive i jinde), stát nevede zemi vpřed, jak se píše v té Babišově knize, ale spíš udržuje oheň. Jemu samotnému stejně jde jen o kontrolu a vládu, žádné odvážné vedení země vpřed se nekoná, jen předstírá. Lídr země je skvělý v “plánování plánů”, podobně jako kdysi bolševici. S jejich realizací je to pak už horší.

Toto je taky všechno pravda, ale je to moc komplikované. Pohled do vlastních peněženek komplikovaný není. Takže je rozhodnuto, pokud se něco nezmění v těch peněženkách. A všimněte si: přesně takhle to tu bylo celých 25 před nástupem Babiše. Aféra za aférou, ale dokud ekonomika víceméně rostla, dokud “byla jistota”, Češi poslušně odevzdávali svoje hlasy skupince tradičních stran, jen to mezi nimi vždy přešoupli, jednou tam, pak zpět. Protest – který je ve společnosti vždy – se nedostával nad pár procent.

Piráti mají potenciál každoročního růstu o 2 procentní body

Politická scéna má samozřejmě vždy svou dynamiku a vývoj, a to i v poklidných dobách ekonomického růstu. Zřetelně nejsilnějším úkazem této dynamiky jsou Piráti, a je to navíc úkaz velmi pozitivní. Jejich rostoucí popularitu vnímám jednak jako důsledek dobré práce a viditelnosti jejich klíčových osobností, výborné komunikace s veřejností přes sociální sítě (něco co se žádná další strana krom Babiše dodnes nenaučila a co je dle mého hlavní příčinou jejich potácení se), ale především je to důsledek “produktu”, který Piráti představují. Jejich typicky mladé, dobře rozkoukané voličstvo, které ví, jak to chodí ve světě, vnímá, že to tahle vláda nedělá dobře. Vnímá, že to není vláda budoucnosti a progresivní změny, ale údržby ohně, který bude hořet, dokud nám budou Němci dodávat dostatek dřeva k topení. Piráti porostou, protože představují velmi potřebnou generační změnu, a dnešní “zetka” jsou hodně jiná než generace před nimi – vědí, že to musí uchopit do svých rukou, jinak spláčou nad výdělkem. Ročně jich přibývá sto tisíc a pokud to Piráti dobře uchopí, přijdou k urnám a naházejí jim to. (Sto tisíc hlasů znamená dvě procenta celkového výsledku!) Za příznivé konstelace hvězd mohou Piráti vyrůst pro příští volby k 20 %, ale pořád budou “jen” silnou dvojkou na scéně.

(Babiš samozřejmě bude též konat: začne zkoušet brát jim témata, už nyní vyrukoval s podporou léčebného konopí. V politickém chameleónství nemá sobě rovného: nikdy tu nebyl politik, který by byl skutečně schopný to hrát úplně na všechny strany současně. Toho dosahuje zejména tak, že slib dokáže odprezentovat tak, jako kdyby to už skutečně udělal.)

U ostatních stran není vidět ani dynamika, ani vůle po vítězství (kterou Piráti autenticky mají a dávají ji drze, někdy až trochu arogantně najevo), a proto se jimi zabývat nebudu. Může se to změnit s novými lídry – až budou, můžeme se začít bavit.

Mělkou krizi může “chameleon” Andrej Babiš ustát

Co Babiše spolehlivě sestřelí? Krize. Ta přijde tak jistě, jako že přijde jaro a po něm léto; nevíme ovšem, kdy a jaký bude mít průběh. Přijde-li velká krize tak jako v roce 2008, nevyhnutelně vyzmizíkuje ANO i s Babišem z mapy, protože najednou zmizí vše, na čem on staví: na bezpečné jistotě, poklidném, pomalém růstu, na “postarám se o vás”. Tohle všechno zmizí, a jeho voliči, kteří jej volili právě kvůli těmto “jistotám”, jej potopí právě tak, jako nemilosrdně potopili tradiční strany po krizi v roce 2008. Přijde-li malá a mělká krize, může to (se schopností svého chameleónství) ustát.

Máme tedy sedět a čekat na krizi? Naprosto ne: “kdo je připraven, není překvapen”, říká se. Kvalitní opoziční práce s výbornou sebeprezentací je pro následný úspěch nezbytná. Z opozičních stran ale tohle umějí jen Piráti, a říkám “bohužel”, protože oni sami celou voličskou scénu neosloví. Alternativy musí být silné a přesvědčivé, a to dlouhodobě, aby voliči měli, kam přesedlat; nebudou-li, je riziko, že hlasy po Babišovi shrábne opět nějaký charizmatický, populistický zachránce země, který odněkud přicválá s tím, že nás všechny spasí.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Za co asistent poslance dostává 120 000 Kč měsíčně?

Asistent poslance Bendy

“Asistenta poslance Bendy z ODS platí Exekutorská komora. Posílá mu desítky tisíc za včasné varování před zákony,” píše Deník N. Smutné věci, které bourají víru v demokracii a ve spravedlivou společnost.

Pojďme si říci, oč jde. Pan poslanec má asistenta. Poslanci mají nárok na asistenta, takže zatím cajk. Pan poslanec platí asistentovi 1000 Kč měsíčně. Tedy neplatí mu nic, v Praze se pro tisícovku dnes nikdo ani neshýbne pod stůl. Když mu nic neplatí, fakticky pro něj tedy ten asistent nic nedělá. Neasistuje.

Jenomže pan asistent co neasistuje dostává 120 000 Kč měsíčně od exekutorské lobby. To jsou i na Prahu slušné peníze. Za co? Aby “hlídal”, jestli se do Sněmovny neplíží nějaký zákon co by exekutorům sebral trošku chlebíčku, praví oficiální smlouva pana asistenta s exekutorskou lobby.

Zákulisní hráči nepotřebují hlídat, ale blokovat

Neoficiální vysvětlení – které si může dovolit říci blogger a ne exponovaný novinář, takže moje výhoda – se jeví býti jiné. Za hlídání, zda se něco neplíží, se neplatí 120 000 měsíčně, dokonce ani v Praze ne (projednávané verze zákonů jsou navíc veřejně přístupné). Platí se za to, aby zákon, co přistřihne křidélka, pokud možno neprošel; aby to někdo tzv. ošéfoval. To ovšem neudělá pan zadarmopracující asistent; možnost ošéfovat má pan poslanec. Tenhle navíc patří mezi ty vlivné a zkušené: ty mně přílepeček, já tobě přílepeček. Praxe to potvrzuje – Benda zastává standardně vstřícné názory k exekutorům (byl proti zavedení teritoriality exekutorů, byl proti měkčí senátní verzi atd).

A teď ty peníze, protože o ně jde obvykle až v první řadě. Opravdu si zde někdo myslí, že ta příjemná měsíční apanáž končí u bezvýznamného neasistujícího asistenta, který nemá žádnou pravomoc a ne u významného poslance, u zákonodárce?

Víte co si řeknou běžní lidé, když si tohle přečtou v novinách? To radši Babiše než tuhle svoloč. Můžeme se jim divit a odsuzovat je za to?

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Každoročně musíme přidat dalších 7 miliard, aby důchody neklesly

důchodová reforma

Kdybych věděl jak na důchodovou reformu, udělím si ihned metál.

Situace je totiž dosti prekérní. Čísla statistického úřadu ukazují, že rok co rok klesá počet lidí v aktivním věku (15-65) o cca 30 000 a současně stoupá počet lidí v seniorském věku o 50 000. Tato čísla jsou pro příštích 20-30 let docela přesně předvídatelná i do budoucnosti, protože vycházejí z existující struktury populace, tzv. stromu života. Stále se zmenšující počet ekonomicky aktivních osob tak musí “živit” stále se zvětšující počet penzistů – tak tomu v průběžném systému je a vždy bude, pokud bude zachován.

Spočítejme si, kolik to bude stát – “každého z nás”. Pokud by byla konstantní výše důchodu (což není), znamenají demografické nůžky nárůst výdajů na penze rok co rok o 7 miliard, přičemž efekt se kumuluje: 7, za rok 14, za další 21… Na každého ekonomicky produktivního člověka pak připadá něco přes tisícovku za rok navíc, se započtením poklesu počtu plátců asi 1300 Kč. Takže 1300 letos, 2600 napřesrok, 4000 třetí rok… A to prosím bez navyšování důchodů.

Tento trend se dá vyvažovat – bez zvyšování daní – rychlým a trvalým růstem ekonomiky. Je to vidět v těchto letech: rychle rostoucí ekonomika těch sedm miliard navíc ročně (počítáno ve stálých cenách) vygeneruje celkem bez námahy. V okamžiku, kdy růst skončí a křivka se přehoupne do stagnace nebo sestupné fáze, nastane problém. Jev svírání nůžek bude pokračovat, ale zdroje nebudou.

Svírající se nůžky nevyřešíme spořícími pilíři

Než začneme vymýšlet důchodové modely a nabourávat současný průběžný, vězme, že jakmile do něj “hrábneme”, sníží se příjmy rozpočtu země. Pokud bychom ubrali deset procent ve prospěch různých typů dalších “pilířů”, tj. spoření, připravíme státní rozpočet rok co rok o 30 miliard. Jenomže protože aktuální systém JE průběžný, muselo by se tam na důchody těch 30 miliard přilít odjinud, tj. na každého ekonomicky aktivního by to dopadlo dalšími 4 500 korunami navíc. Nebo by o tohle museli mít současní důchodci méně (o 15 000 na každého a na rok!). Takže tohle asi ee.

Pokud ale nesáhneme na průběžný systém, možnosti se zužují. Různé typy dalších pilířů jsou samozřejmě možné, ale vždy to znamená, že daný člověk si spoří ze svého, “přispořuje si na stáří”. Spoření má výhody i nevýhody. Výhodou je, že lidé jsou vedení k určité zodpovědnosti za svůj osud; nevýhody pak jsou, že a) je nutné zabezpečit, aby naspořené peníze neztrácely na hodnotě, nečekaně velkou inflací či “defraudací” fondu, b) chudí lidé, kteří mají i tak šanci jen na malý důchod a jsou tedy nejohroženější, si nenaspoří nejspíš nic. Spořicí pilíře trochu pomohou, ale nemyslím si, že problém svírajících se nůžek vyřeší.

S ekonomickou krizí v Česku zase přibude nenávisti

Pak ještě můžeme různě machlovat s výší důchodů vůči mzdě – buď rovnější, tj. +- rovný důchod bez ohledu na mzdu, nebo zásluhovější, tedy výrazně vyšší mzda = výrazně vyšší důchod. Tím ale jen přerozdělujeme z jedné kapsy do druhé podle toho, jak moc levicoví či pravicoví jsme.

Jistě je možnost zvýšit daně, tj. více zatížit ekonomicky aktivní obyvatelstvo v duchu hesla Je vás méně a méně, musíte o to víc platit. Vtipné je, že přesně s tímhle bude muset přijít ministr financí krátce poté, co přijde krize (která navíc dopadne na obyvatelstvo v podobě nezaměstnanosti, kurzarbeitů atd.), pokud bude chtít udržet důchodový účet vyrovnaný. To bude zase v české kotlině nenávisti!

Dělníci bývají po 55 letech života zralí na odpočinek

A pak je zde posun odchodu do důchodu. Je to nástroj ze všeho nejmocnější: odchod o rok znamená, že vám ubude o cca 130 000 penzistů a přibude 130 000 pracujících, tedy celkový “efekt” rozdílu mezi pracujícími a nepracujícími je 260 000 osob. Finančně je ten efekt obří: okamžitý pokles nákladů na důchody o cca 4000 Kč na každého ekonomicky aktivního ročně, nebo, z druhého konce, o 12 000 ročně vyšší důchody při stejných odvodech.

Prodlužování odchodu do důchodu ale má také svá pro a proti. Především by muselo velmi silně zohlednit druh práce a nejspíš i fyzicko-duševní stav dotyčného nebo dotyčné. Lidé manuálně pracující, i když se dnes pracuje méně tvrdě než dříve, bývají po cca 55. roce už docela zhuntovaní; lidské tělo není stavěno na čtyřicet let fyzické námahy v režimu 8×5 (čest výjimkám). Vědí to samozřejmě i zaměstnavatelé, takže osob po šedesátce už fakt moc nezabírají. U lidí duševně pracujících – ale opět případ od případu – je naopak dnes plná duševní svěžest do pozdního věku častá, klesající energii vyvažují zkušenosti. Jak si ale s tímto poradit, není zřejmé. Tvrdá laťka odchodu do důchodu opravdu těžce dopadne na manuálně pracující či už jinak “opotřebované” lidi, systém výjimek či subjektivního vyhodnocování “máš-nemáš nárok” půjde jednak obcházet a jednak bude vlastně penalizací za to, že jste zdravý až do vysokého věku.

Se stoupajícím věkem snižovat pracovní dobu?

Nápovědu nám ani nedají další státy. Je zajímavé, jak moc se věk odchodu do důchodu liší i v Evropě: např. v Holandsku se jde v 68 (!), v Izraeli, Řecku, na Islandu a v Itálii v 67 (zajímavé je, jak vzájemně různorodé tyto země jsou), zatímco na Slovensku, v Japonsku, u nás či ve Finsku to je v 62-63 letech. Dáme-li pryč výjimky z trendu, pak v západní Evropě se chodí do důchodu později a směrem na východ pak dříve, a jakýsi zlatý střed je pak dnes na 65 letech. (Udávané hodnoty věku platí pro muže). Jako možné kompromisní řešení vidím prodloužení odchodu do důchodu se současným postupným zkracováním pracovní doby u vyššího věku, např. 30 hodin týdně u 60+, 20 hodin u 65+, atd. Tím by se též zmírnil ten skok z plného pracovního nasazení do plné penze.

Víc k tomu říci neumím a uvítám diskusi; posbíral jsem jen pár čísel a převedl je na částky “na každého z nás”, což je myslím užitečné a jinde jsem to takto publikované neviděl.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

- PAGE 1 OF 5 -

Next Page ⇀

loading
×