decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Zůstane 860 000 lidí v dluhové pasti? Rozhodnou poslanci

Hlasování poslanců o Senátem vráceném insolvenčním zákonu se blíží. V úterý 22. ledna budeme mít jasno, jak to které strany a hnutí myslí s vyvedením deseti procent občanů ČR z dluhové pasti, a také s věřiteli, kterým bez dostupné insolvence nezbývá než se smířit s tím, že své peníze už nikdy neuvidí.

Oddlužení

„Ani jedna z variant není ideální. Senátní verzi nepodpoříme, o tom, zda budeme hlasovat pro sněmovní návrh se rozhodneme na úterním poslaneckém klubu,“ řekl pro Echo24 předseda ODS Petr Fiala.

Tak hodně štěstí v úterý, Ódéesko! Zvažte, zda je normální, že z 860 tisíc dlužníků v exekuci dostává šanci na pětileté martýrium splácení jen 20 tisíc ročně. Máte ve svých řadách dost ekonomů a některý z nich určitě snadno spočítá, kdy by mohli věřitelé své pohledávky od zbývajících předlužených statisíců lidí očekávat, pokud odhlasujete de facto stávající stav.

Hnutí ANO původně plánovalo mírnější podmínky

Co je to ale proti vládnímu hnutí ANO, které už zapomnělo, jak vypadala původní verze návrhu novely jejich ministra Pelikána! Vypadala totiž výrazně jinak než ta, kterou poničili a pro kterou následně zvedli ruce jejich poslanci.

„Předpokládám, že velká většina poslanců ve Sněmovně podpoří původní verzi pro oddlužení našich občanů. Podle našeho názoru je vyvážená jak na stranu věřitelů, tak na stranu dlužníků,“ řekl pro Echo24 Jaroslav Faltýnek.

Faltýnkem zmíněná původní verze ve skutečnosti původní verzí není. Původně mělo být oddlužení přístupné i dlužníkům, kteří na začátku ani na konci nebudou smeteni matematickým porovnáním insolvenčních soudců, zda x je menší než 30%, což bude nejspíš znamenat konec celé úlohy. Konec jistoty oddlužení i přes jistotu pětiletého (původně dokonce sedmiletého) splácení dluhů. O tom totiž insolvence je. O splácení věřitelům, co jen to jde.

Záleží taky na sociálních demokratech

Specifickou roli v absurdním dramatu s názvem “Dlužníci versus věřitelé” hraje druhá z vládních stran, ČSSD. Poslankyně Kateřina Valachová (ČSSD) předložila při prvním projednávání Sněmovnou pozměňovací návrhy, které později využil Senát pro své návrhy Sněmovně, což prověřilo jejich opodstatněnost. Přidá se k ní ale celá strana při hlasování o vlastních návrzích? Chceme věřit, že sociální demokracie jako celek začíná chápat, jak velkým tématem předlužení v Česku je a jaké sociální dopady má. Vymění ČSSD s ANO v rámci koaličního dealu insolvenční zákon za karenční dobu? Co takhle hlasovat ve prospěch nemocných i předlužených?

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Valachová (ČSSD): Obědy dejme dětem z bohatých pracujících rodin

Školní obědy zdarma

Poslankyně a bývalá ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) dnes v Otázkách Václava Moravce na ČT1 šokovala dalším veletočem v kauze obědy. Už nechce plošně nakrmit všechny děti ve věku 5-11 let (což byla skvělá reakce na nečekaný Babišův slib téhož), ale nechce ani přijmout návrh, aby obědy dostávaly plně uhrazeny děti 5-15leté s nárokem na přídavek na dítě (PnD), tedy z chudších rodin.

Od minulého týdne byl vývoj tento:

  • Ze dvou konkurenčních návrhů je ve hře jen ten od Ministerstva školství (děti ve věku 5-15 let, pokud mají nárok na přídavek na dítě, ve veřejných školách), který má být ještě upravený, aby nebyl tak “administrativně náročný”.
  • Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) naznačila, že by mohl být okruh dětí s nárokem na bezplatný oběd rozšířen např. na trojnásobek životního minima (o 0,3násobku životního minima více, než odpovídá nároku na přídavek na dítě), což by bylo administrativně mnohem náročnější, než jednou za rok využít tak jako tak vydávané potvrzení o nároku na PnD.
  • Nyní ovšem přichází Kateřina Valachová s dalším nápadem, který má potenciál celou dobře míněnou snahu vlády zašlapat do země. Chápeme, že návrh musí projít pestrým Parlamentem, ale není potřeba se opozici podbízet, když pomoc hladovějícím dětem prakticky nikdo nezpochybňuje.

Kost hozená pravici a cukrátko pro komunisty

Valachová navrhuje, aby obědy nedostávaly děti s nárokem na dávky, ale ty bez nároku – čili výhradně děti z rodin bohatších až bohatých. Má to asi být “kost” hozená pravici, aby už nemohla říkat, že ČSSD jenom zvyšuje sociální dávky. Tím to ale nekončí. Vyřčený návrh Valachové obsahuje i cukrátko pro komunisty a nahnědlé křídlo ČSSD, které stále marně hledá své fiktivní voliče (nápověda: jsou u SPD). Obědy mají totiž zdarma dostávat jen děti pracujících rodičů.

Kdo nevěří, zde je citace Valachové z cca 51. minuty pořadu: “Jsme připraveni hledat kompromis, ale … problém je, u přídavků na děti, že … míří na lidi, na rodiny, které v tuto chvíli pobírají dávky a bezplatnými obědy bychom jim přidali “další dávku”. My chceme zamířit na rodiny s dětmi, které mají pracující rodiče, vychovávají děti, žádné dávky neberou …, a přesto se dostávají do situací, které tady zmiňovala kolegyně Richterová … Takže nám vůbec nevadí hledat kompromis, ale paradoxně, to jsme možná překvapili, nám nejde o žádnou rozdávačnou politiku, o dávkovou politiku, ale o zacílení z hlediska rovnosti šancí a prorodinné politiky pro pracující rodiny.”

Má pravdu, paní poslankyně, ČSSD opravdu nemile překvapuje.

Proč je nejnovější návrh problematický

  1. Kádrováním dětí podle angažovanosti rodičů, jimž se narodily, už se kvůli rozvětvení přídavku na dítě od 1.1.2018 podle kritéria “dítě z pracující/nepracující rodiny” zabývá Ústavní soud. “Přídavek na dítě je dávkou, na kterou má nárok dítě. Pouze dítě. Rodič, zákonný zástupce … mohou být platebním místem, ale hmotně právním příjemcem je vždy dítě,” píše se v návrhu na zrušení tohoto nerovného přístupu k dětem děleným na “hodné a nehodné” dávkové podpory při stejně nízkém příjmu rodiny. Dodáváme, že hlad dětí pracujících a nepracujících rodičů je také stejný. Řešíme-li hlad, řešme ho u dětí stejně rovně jako nízký příjem rodiny, který nemohou nijak ovlivnit.
  2. Většina zákonodárců chce plně dotované obědy cílit výhradně na potřebné. Proč cílit na “šedé pásmo” rodin nad hranicí chudoby i nízkého příjmu? K čemu pak takové hranice máme? A kdo bude posuzovat příjem rodiny nad 2,7násobku životního minima a zároveň kontrolovat pracovní smlouvy rodičů? Oběd není sociální dávkou, ale opatřením navrhovaným do novely školského zákona, takže třeba školní kuchařky?

Sociální demokraté se posouvají doprava

Zdá se, že ČSSD zachází se strachem o svou pověst rozhazovačné strany až příliš daleko. Sociální dávky nejsou sprosté slovo, ale legitimní nástroj rodinné politiky, u nás tradičně podceňovaný. Obědy hrazené dětem z chudších poměrů, které už jednou takto byly uznány, sociální dávkou nejsou, ale jsou jejich vhodně zacíleným doplněním bez možnosti volby jiného využití než na jídlo snědené ve škole.

Děti do 6 let pobírají PnD ve výši 500 Kč měsíčně, pokud jejich rodiče nepracují (než to hrůzné dělení snad zruší Ústavní soud), což jim na oběd a svačinu ve školce ani nestačí. Školní děti nepracujících rodičů si pak “užívají” za 610 Kč, z čehož by jim po zaplacení obědů zbylo 110 Kč na všechno ostatní. Pokud se jejich rodiče “budou snažit”, tj. pracovat, polepší svým dětem o 300 Kč. Je-li tohle podle ČSSD moc, pak ať si vymění poslanecké lavice třeba s TOP 09 nebo ODS, které to vidí jinak.

Levicová strana může být úspěšná jen tehdy, pokud dávkovou a jinou podporu dokáže rozlišit a obědy pro děti z chudších poměrů obhájit. Váhání, chyb a politikaření už kolem hladových dětí bylo dost.

Záznam Otázek Václava Moravce ZDE.

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Vládní handl? Předlužení občané možná budou obětováni

Kupčení v koalici: Nemocenská za exekuce

Na středečním jednání vládních stran se neřešily jen školní obědy a životní minimum, ale také Senátem vrácený insolvenční zákon. Ve stínu jiných událostí se koaliční partneři předběžně dohodli, že by poslanci ANO i ČSSD měli 22. ledna hlasovat proti senátním návrhům na přístupnější oddlužení, a potvrdit tak poslaneckou verzi novely, která změnu k lepšímu nepřinese.

„Vládní poslanci by měli podpořit původní verzi jak v případě insolvenční novely, tak u normy se zrušením karenční doby,” referuje Česká televize. Vypadá to tedy na klasický deal „něco za něco“. ANO si zaváže poslance, aby potvrdili senátem vrácené 3 dny placené nemocenské (karenční dobu) a ČSSD za to obětuje občany v exekuci.

Není to drobnost, ale důkaz, že vládě na předlužených nezáleží. Nic na tom nezmění pokusy poslanců ANO vydávat tento plán za „vyvážený“. „Předpokládám, že velká většina poslanců ve Sněmovně podpoří původní verzi pro oddlužení našich občanů. Podle našeho názoru je vyvážená jak na stranu věřitelů, tak na stranu dlužníků,“ uvedl Jaroslav Faltýnek, který poslancům ANO velí. Vrácená senátní verze podle něho „rovnováhu přesouvá spíše ve prospěch dlužníků“.

Už jsme popsali, jak Senát navrhuje insolvenční novelu opravit, aby mohla sloužit svému účelu: dostat stovky tisíc občanů z mizérie znovu do života. Zatím to ovšem vypadá jasně. A pro vládní koalici přímo ostudně, pokud ČSSD na takové kupčení s hnutím ANO skutečně přistoupí.

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Máme 28 sociálních dávek. Potřebujeme revizi?

revize sociálních dávek

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) je tlačena do revize dávek, než bude vláda souhlasit s navýšením životního minima a případně též se zálohovaným výživným, jehož hlavní “nevýhodou” pro mnohé politiky je, že by mohlo jít o “další sociální dávku”, kterých máme v ČR “moc”.

V pozadí neutuchajícího volání po blíže neurčené revizi dávek je, že V SOCIÁLNÍCH DÁVKÁCH SE VĚTŠINA POLITIKŮ NEVYZNÁ. Nerozumí jejich zacílení, zdrojům ani jejich vzájemným vazbám. Dle projevů z Parlamentu nebo Hradu je zřejmé, že obecná představa o příliš štědrém sociálním systému a nehorázném objemu prostředků, které plynou “z daní nás všech” do kapes těm, kteří nechtějí pracovat, přešla postupem let plynule od hospodských pultů za pulty ve Sněmovně a Senátu, čemuž je nutno čelit osvětou.

Systém českých sociálních dávek v kostce

  • V Česku máme 28 sociálních dávek, z nichž 12 si občané “předplácejí” tím, že hradí sociální, zdravotní nebo nemocenské pojištění (pojistné sociální dávky) a zbylých 16 je hrazeno z daní nás všech (nepojistné sociální dávky). Míněno z daní všech lidí, kteří si někdy něco koupili, a naplnili tak hlavní zdroj příjmů státního rozpočtu, jímž je daň z přidané hodnoty – DPH.
  • Smyslem sociálních dávek je pomoc státu s řešením konkrétních ŽIVOTNÍCH SITUACÍ, které lze bez této pomoci zvládnout jen stěží. V IPSI jsme si dávky rozdělili podle 11 situací seřazených “od kolébky po hrob” – viz obrázek v komentáři pod tímto postem. Z přehledu je na první pohled zřejmé, že sociální dávky ani zdaleka neřeší jen to, že někdo nepracuje. A už vůbec nejde o “podporu v nezaměstnanosti”, jak dávkám souhrnně říká ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Ve skutečnosti je Podpora v nezaměstnanosti jen jednou z pojistných sociálních dávek, kterou si občané musí zasloužit 12 měsíci práce za poslední 2 roky předtím, než o ni požádají, za což se pak mohou “kochat” ani ne polovinou svého předchozího výdělku po dobu pouhých pěti měsíců.
  • Drtivá většina sociálních dávek řeší předvídatelné situace v různých fázích životního cyklu, které jsou důležité pro fungování společnosti jako celku. Například to, že se rodí děti, o něž je třeba pečovat, lidé občas onemocní, potřebují bydlet, zestárnou a nakonec zemřou. V Česku NEMÁME ŽÁDNÉ NEADRESNÉ DÁVKY. Každá ze sociálních dávek má popsán svůj účel, výši, nárok a další podmínky v příslušném zákoně, aby se dávky vzájemně nepřekrývaly a bylo jasné, která má před kterou přednost. Na obrázku lze napočítat 8 zákonů upravujících sociálních dávky v ČR. Šest z nich určuje způsob přiznávání a kontroly Úřadu práce ČR v oblasti převážně nepojistných sociálních dávek a dva stejnou činnost v oblasti dávek pojistných ze strany České správy sociálního zabezpečení.
  • CHUDOBU řeší (vzhledem k její výši však spíše neřeší) jediná sociální dávka – příspěvek na živobytí – která odpovídá částce životního minima, po půl roce u většiny lidí už jen minima existenčního. Nikdo si nemůže požádat o všechny dávky a očekávat, že si jejich nasčítáním zařídí snadný život. Na příspěvek na živobytí je nárok jen tehdy, pokud byly vyčerpány všechny ostatní možnosti podpory jinými dávkami, které mají přednost.
  • BYDLENÍ pro středně a nízkopříjmové domácnosti lze vyřešit jen tak, že budou k dispozici dostupné byty. Teprve tuto pomoc mají doplňovat sociální dávky určené pro překlenutí příjmové nouze. V Česku se však v důsledku neochoty všech popřevratových vlád přijmout zákon o sociálním bydlení vyvinul jen “dvojí metr” pomocí dvou různých sociálních dávek na bydlení. Příspěvek na bydlení je určen těm, kteří měli to štěstí, že se jim podařilo si byt odkoupit, zdědit či prostě udržet, a doplatek na bydlení je tu pro ty, kdo o takové bydlení přišli, žádný byt nikdy neměli nebo se rovnou do jiného prostředí narodili. Ze dvou dávek na bydlení půjde jednu udělat jen za předpokladu, že o nárok na tuto v Česku jedinou podporu bydlení pro lidi bez vil a hypoték nepřijdou ti, kteří nyní nebydlí ve vlastním, nájemním ani družstevním bydlení, ale přežívají v podnájmech, nebytových prostorech, na ubytovnách nebo v zahradních chatkách, případně pobývají v dětských domovech, léčebnách, ústavech a dalších zařízeních, které jednou opustí.

Důsledky škrtů známe z minulosti

Sloučení nebo rušení dávek bývalo mnoha politiky v minulosti chybně vydáváno za “revizi sociálního systému” a také současná vláda něco podobného avizuje v Plánu legislativních prací na březen a duben 2019. Z výše uvedeného je však zřejmé, že skutečná revize předpokládá především znalost fungování celého sociálního systému. Zůstaneme-li v oblasti dávek, pak konkrétně to, jakou sociální situace která dávka řeší. Před vyškrtnutím jedné dávky je nutno si vždy zodpovědět otázku, jak jinak bude daná situace řešena, a také zda se tak stane v plynulé návaznosti.

Příklady z historie, kdy se tak nestalo, jsou k mání. Někdejší dávka státní sociální podpory určená na pokrytí zvýšených výdajů nízkopříjmových rodin s dětmi, Sociální příplatek, byl zrušen ve dvou vlnách s účinností od roku 2011 a 2012. Běžné rodiny se tak hromadně propadly do hmotné nouze jen proto, že pečovaly o děti. Ty rodiny nikam nezmizely, zmizela jen sociální dávka řešící dočasně zvýšené náklady z přirozeného důvodu.

Chybí něco jako zálohované výživné

Nyní v systému citelně chybí dávka pro běžnou péči o vlastní děti, na niž se někdy nedostává. Podívejte se na řádek “Péče o ohrožené dítě” a najdete tam jen pěstounskou péči. Otázka do pranice je, jestli děti samoživitelů bez výživného nejsou náhodou také děti ohrožené, dosud nijak neřešené. Zálohované výživné by mohlo být (částečně návratnou) dávkou, která tento prostor po zrušeném sociálním příplatku vyplní.

Parodie na revizi sociálních dávek plánovaná předchozí ministryní Jaroslavou Němcovou (ANO) ztroskotala na tom, že žádné výše naznačené úvahy o vztahu mezi sociálními dávkami a situacemi, které řeší, vedeny nebyly. Doufáme, že se od Jany Maláčové něčeho takového nedočkáme. Naše doufání posiluje i to, že si současná ministryně evidentně uvědomuje, že sociální dávky samy o sobě ještě celý sociální systém netvoří. Dávky + služby + azyly (bydlení), říká teorie sociální politiky. Dávky + daňové úlevy + veřejné služby, říká vládní Koncepce rodinné politiky. Jen o dávkách tedy žádná revize sociálního systému není a samotnými škrty perem nelze vyřešit nic.

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

- PAGE 1 OF 3 -

Next Page ⇀

loading
×