decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Zmocněnkyně Válková nebude s lidskými právy prudit

Na Úřadě vlády se redukují stavy zaměstnanců. Agentura pro sociální začleňování (něco přes 100 lidí, dále jen Agentura) přejde od 1.1.2020 na Ministerstvo pro místní rozvoj, čímž Sekce pro lidská práva, kam Agentura spadá, přijde o dostatečný počet pracovníků na to, aby mohla podle služebního zákona zůstat sekcí (to ostatně stálo za plánem Agenturu do sekce rozpustit v roce 2015, těsně před účinností služebního zákona). Šéfka této sekce a zároveň poslední zmocněnkyně vlády pro lidská práva se proti ztrátě místa pojistila a zvítězila ve výběrovém řízení na MPSV na pozici mimo svůj obor, kam se nikdo déle než rok nehlásil. Totéž se chystá udělat ředitelka odboru lidských práv a ochrany menšin s vidinou odvést s sebou, tedy dál od vlády, i celý odbor.

A právě v tuto dobu, tedy po vyklizení pozic Úřadu vlády na poli ochrany a prosazování lidských práv, přichází premiér s návrhem, aby “to” (pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva) vzala, jako brigádu při pokračujícím poslancování, jemu oddaná někdejší ministryně spravedlnosti za ANO Helena Válková, u níž má jistotu, že rozhodně nebude vládu svého Šéfa za cokoli kritizovat. Vlastně postačí, bude-li stejně zticha, jako zmocněnkyně předchozí, kdy se třeba klíčová Rada vlády pro lidská práva nesešla rok a půl, tedy po celou dobu jejího mandátu.

Lidskoprávníci, hledejme lepší osobnosti!

Kromě vylidnění Úřadu vlády bude mít vláda nejspíš klidně ještě rok “pokoj” také od úřadu veřejného ochránce práv. Zástupce ombudsmanky nebyl poslanci zvolen a z nějakého důvodu se s tím vyčkává až na volbu samotného ombudsmana (za rok), prý, aby si ti dva tak nějak sedli. Bude ombudsmankou Válková nebo někdo ještě poslušnější? Nejsou to dobré vyhlídky. Lidskoprávníci, kteří jste palubu prosazování spravedlivého zacházení s občany všeho druhu ještě neopustili, zamyslete se, jestli přihlížet je ještě v tuto chvíli dostačující.

My v IPSI si myslíme, že je nejvyšší čas téma institucionálního zajištění ochrany lidských práv zvednout a poohlédnout se po osobnostech, které by pozice v úřadech významných pro tvorbu a aplikaci zákonů mohly zastávat lépe, než lidé “poslušní” a “ochotní”, kteří si vzájemně “sednou” a pokud možno mlčí.

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

O školních obědech budou rozhodovat ředitelé a nadace

Dívenka

Od prosince to vypadalo, že vláda a zákonodárci připustí, že oběd ve školách v průběhu povinné školní docházky, tedy od povinného předškolního vzdělávání po základní školu, je součástí vzdělávání a měly by ho dostat všechny děti. Debaty se vedly jen o tom, zda “krmení” ukončit už po prvním nebo až po druhém stupni ZŠ a, hlavně, zda obědy platit dětem chudším, dětem pracujících, nebo všem.

Přitom “parky, školy, knihovny, informační centra, parkovací místa a další veřejné služby můžou bezplatně využívat i ti nejbohatší,” píše Michal Kašpárek. Jídlo ve školní jídelně jako záruka lepší školní docházky a třeba i zapojení dětí do neformálního vzdělávání v kroužcích, společný oběd jako naděje na vznik a upevňování přirozených vztahů dětí bez ohledu na socioekonomický status rodin, to je, oč tu běželo.

Kam se podělo 200 milionů Kč z Evropské unie?

Každopádně, teď nejsou na stole obědy ani plošně pro všechny, ani podle chudoby či potřebnosti, ale podle mínění ředitelů a ředitelek škol, navíc vyjma škol mateřských, pro něž je prozatím debata o plně hrazených obědech uzavřena. Čeká se totiž, zda na pomoc hladovým dětem nekápne něco z EU.

Až se Evropská komise (EK) podívá na čerpání Fondu evropské pomoci nejchudším osobám na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MSPV), asi ji Česko nepřesvědčí, že by to byl dobrý nápad. Z 200 milionů korun, které na obědy dostalo MPSV, byly vyhlášeny podle zájmu krajů zatím čtyři výzvy o celkovém objemu 147 milionů – jsou to ale jen výzvy, aby kraje předkládaly projekty. O objemu prostředků vyčerpaných toho mnoho známo není, stopa se ztrácí u výroční zprávy za rok 2016. Chce-li tedy ČR o obědech pro školní a školkové děti s EK začít vyjednávat, měla by si nejprve zaktualizovat data.

Pomoc musí zajišťovat nezisková organizace

Co se týče programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), není tak úplně pravda, že druhý z programů – Obědy pro děti – je programem státním. Stát se jen spolupodílí na práci neziskovky, a je tedy něco jako sponzorem nadace Women for Women (WfW), která, kdykoli bude chtít, s touto svou činností skončí. Aniž bychom chtěli snižovat nezpochybnitelné zásluhy WfW, její práci rozhodně nelze nazvat programem MŠMT nebo dokonce programem vládním, byť se informace objevují na jeho webu.

Suma sumárum. Strany vládní koalice pokus o systémovou podporu potřebných hladových dětí vzdaly. Namísto 1,7 miliard ročně, Ministerstvo financí ztrojnásobí částku na spolufinancování MŠMT pro WfW, což bude ohromujících 90 milionů. Znovu, díky i za to. Jen by nemělo zapadnout, že:

  1. V případě tzv. programu MŠMT se vláda neobejde bez neziskovky, což je jen jeden příklad za tisíce jiných, např. v sociálních službách, tak ať z toho aspoň vyvodí patřičné závěry.
  2. Předškolní děti zůstanou nejméně do roku “2021 a dále” podle Kateřiny Valachové hladovějící, nebo by se měly kraje rozhoupat a podat si své poslední projekty do programu MPSV, které obědy a svačinky ve školkách (z peněz EU) podporuje. Motivační potenciál hrazení obědů ve školkách pro nástup do školek dětí z rodin sociálně vyloučených padá. Zůstává jen hrozba přestupku a na něj navázaná stopka sociálních dávek, kterou MŠMT opakovaně navrhuje přidat do zákonů o pomoci v hmotné nouzi a o státní sociální podpoře (novely obou se chystají v březnu a dubnu).
  3. Školní děti budou vydány napospas ředitelům/ředitelkám škol, které “nejlépe vědí”. Například v Obrnicích: „Je těžké vybrat děti, které si to zaslouží, aby to někdo necítil jako nespravedlnost,“ říká ředitelka základní školy v severočeské obci Obrnice Vladimíra Strolená. Nebo v Děčíně: “Já tam nevidím žádnou takovou rodinu. Já samozřejmě vím, o čem ten projekt je, a já to tam nevidím. Buď jsem slepá, ale nevidím ho tam,“ domnívá se Věra Floriánová, ředitelka děčínské ZŠ Kosmonautů.
  4. Je to ovšem pořád lepší, než když jsou plné žaludky dětí závislé na krajských politicích typu Martina Kliky, o němž dosud nevíme, jestli už “se skřípěním zubů” připustil, že by mohl za peníze z MPSV v Ústeckém kraji konečně nakrmit alespoň děti z rodin v hmotné nouzi. Taky by bylo fajn, kdyby si ČSSD ujasnila, jestli je “výhra”, když o obědech pro děti přestanou rodiče informovat úřady práce (ÚP), což mají uvedeno ve svých interních postupech. Že lze ÚP vypustit, je podle Kateřiny Valachové (ČSSD) výhoda. Martin Klika (ČSSD) by na ÚP naopak hodil veškeré rozhodování. Vložíme se do toho se svým přesvědčením, že ÚP je vhodným místem, kde se rodiče mohou o možnosti úhrady obědů dozvědět.

Čest všem obětavým ředitelům a ředitelkám škol, neziskovkám (ani zdaleka ne jen WfW), sociálním pracovníkům a pracovnicím, krajům jakožto žadatelům u MPSV a obcím jakožto zřizovatelům základních a mateřských škol, kterým nejsou hladové děti lhostejné a nečlení je na potřebnější a méně potřebné čistě podle toho, jaké mají rodiče. Vládní koalici budiž naopak vysloveno hluboké zklamání, že není s to se postarat o to, aby v naší zemi žádné dítě nemělo hlad a tento elementární požadavek byl zajištěn lépe, než že se místo úpravy zákona postaví do řady za ostatní dárce soukromých organizací..

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Veřejně prospěšné práce zdržují od stabilního zaměstnání

práce

Dnes byl na programu Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny bod “Vyhodnocení fungování institutu veřejné služby a veřejně prospěšných prací”, kterého se měli ujmout zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), Úřadu práce (ÚP) a Svazu měst a obcí. Nevíme, jak to dopadlo, ale tipneme si, co se zítra objeví v novinách.

Má jít o službu nezaměstnaným, nikoli obcím

Zástupci obcí vyjádří znepokojení nad tím, že peníze na veřejně prospěšné práce (VPP) nejsou k dispozici hned v lednu, ale třeba až koncem února, takže v obcích nemá kdo odklízet sníh, a ještě k tomu těch peněz není tolik, kolik obce potřebují “využít” nezaměstnaných. VPP zkrátka podle obcí “nefungují”, jak mají, tedy jako služba státu obcím.

Zástupci MPSV/ÚP na to odvětí, že peněz na VPP je méně, protože je nižší nezaměstnanost a nezaměstnaní tedy mají šanci pracovat i jinde než u obecních košťat a lopat. Možná, ale to opravdu jen tipujeme, není to totiž časté, se zástupci státu dokonce zmíní o tom, že VPP nejsou službou obcím, ale nezaměstnaným.

Proč dotovat dávkami odklízení sněhu?

Na veřejnou službu (VS), totiž tu práci zdarma, která nedávno oslavila své druhé výročí znovuzavedení, si nevzpomenou ani obce ani MPSV/ÚP jinak než jako na statistické číslo. Nejspíš zazní, kolik je v ČR aktuálně k dispozici pozic na VS a o kolik méně lidí na těchto pozicích pracuje. Patrně se obce i stát shodnou, že lidem se zdarma ani za 20 korun na hodinu pracovat nechce. Tím bude debata jako obvykle u konce.

Anebo to bude jinak a některý z poslanců či některá z poslankyň povstanou a položí těmto sehraným protihráčům na poli poskytování levné pracovní síly obcím otázky trochu jinak: Jaký to má celé smysl, dávat dlouhodobě nezaměstnaným a chudým vesty a posílat je odklízet sníh za státem dotovanou mzdu nebo dokonce jen za dávky, když by při troše podpory mohli pracovat jinde a dávky postupně přestat pobírat? Možná se také někdo z nich zeptá, jaké výsledky tohle “vestování” občanů pro jejich vymanění se z chudoby vůbec má. Sleduje se, kolik lidí nastoupilo do zaměstnání díky VPP a VS?

Veřejně prospěšné práce nemají úspěch

Máme pár argumentů, z kterých je jasné, že VPP ani VS svému deklarovanému účelu neslouží a státní politika zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných a chudých musí doznat značné modernizace, aby se vůbec mohla nadále nazývat aktivní politikou zaměstnanosti (APZ).

  1. VPP ani VS podle zákonů, které je upravují, nejsou vyhrazeny pro dlouhodobě nezaměstnané ani dlouhodobě chudé. Ze zákonů (o zaměstnanosti a o pomoci v hmotné nouzi) je jasné jen to, že mají sloužit především k zaměstnávání (prakticky kohokoli – čím méně “problémoví”, tím lépe) v obcích, v menší míře pak i u jiných organizací. ČR nemůže aktuálně tvrdit (např. za účelem reportování k Doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce, poprvé dne 15. 2. 2019), že má vytvořeny účinné programy pro navracení chudých nezaměstnaných na volný trh práce.
  2. Čtrnáctý bod Patnáctera podnětů pro boj s chudobou a sociálním vyloučením je výmluvným přiznáním, že o dlouhodobé nezaměstnané jde v APZ především jako o levnou (z hlediska státního rozpočtu drahou) pracovní sílu pro obce: „Zajistit, aby všichni práceschopní skutečně pracovali, vč. dlouhodobého zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných osob, např. revize veřejně prospěšných prací, tak aby bylo možné je využívat dlouhodobě bez nutnosti opakované evidence na Úřadu práce.“
  3. Podle zprávy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí zveřejněné v lednu 2019 se osoby podpořené formou VPP vracely do evidence ÚP rychleji a pravděpodobněji než osoby stejně znevýhodněné bez jakékoli podpory. Osoby v rámci VPP nepodpořené se po dvou letech znovu mezi nezaměstnanými ocitly ve 29 % případů. Naproti tomu z osob formou VPP podpořených se více lidí stalo nezaměstnanými již po roce (38,2 %) a po dvou letech už jich bylo 53 %. VPP tedy prokazatelně zdržují znevýhodněné nezaměstnané od (stabilnějšího) zaměstnání.
  4. Veřejná služba není sledována ani z hlediska místního pokrytí nabídkou pozic v každé obci, ani co do přechodu lidí z VS do skutečného zaměstnání za mzdu. Hlavním významem VS tak je legitimizace snižování chudinské dávky Příspěvek na živobytí po 6 měsících jeho pobírání na existenční minimum 2 200 korun. O tom, že se v ČR nachází desítky tisíc lidí v bezvýchodné situaci, kdy na životní minimum nedosáhnou a zároveň nemají šanci s tím cokoli udělat, už jsme psali mnohokrát my i ombudsmanka (kap. 5.2 Výkon veřejné služby). Dodáváme k tomu jen to, že pokles příspěvku na existenční minimum je napříč kontaktními pracovišti Úřadu práce víceméně nahodilý, nepředvídatelný, a tedy nespravedlivý. Vyšlo nám to i z průzkumu provedeného v loňském roce u klientů Člověka v tísni v hmotné nouzi déle než 6 měsíců. Za všechny uvádíme dva příklady:

Příklad 1: Dvě osoby, žena a muž, oba ve věku 51 let, oba v 1. stupni invalidity, ale každý z jiného kraje, se vyhnuli poklesu na existenční minimum každý jinak. Žena nástupem na nabídnutou veřejnou službu, muž vstupem do nekolidujícího zaměstnání. Oba navíc dostávají část PnŽ v poukázkách – ona z 35 %, on ze 43 %. Dva lidé ve stejných situacích tedy řeší své příjmy v závislosti na tom, na kterém kontaktním pracovišti ÚP ČR se nacházejí, zda a co je jim nabídnuto a jak je vyhodnocena jejich schopnost nakládat s penězi, kterou zákon u osob déle než 6 měsíců chudých automaticky pokládá za sníženou.

Příklad 2: Dvě osoby (jedna ze Středočeského, druhá z Karlovarského kraje) uzavřely na ÚP Individuální akční plán (IAP) a příspěvek na živobytí jim poklesl na existenční minimum, z toho v jednom případě šlo o osobu v 1. stupni invalidity, což pro pokles nehraje žádnou roli. Třetí osobě (na jiném kontaktním pracovišti Karlovarského kraje) jen kvůli uzavřenému IAP dávka nepoklesla. Jiná aktivita než IAP ani charakteristika bránící poklesu dávky nebyla zaznamenána u nikoho z nich. Všichni 3 lidé udělali totéž, ale nevedlo to k témuž výsledku.

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Zákon o sociálním podniku jde k připomínkám

Už jsme ani nedoufali, že se aspoň zhruba podaří splnit termín daný Plánem legislativních prací vlády pro rok 2018, podle něhož měl být v prosinci předložen návrh zákona o sociálním podniku a o změně zákona o zadávání veřejných zakázek. Předkladatelem je totiž Úřad vlády a vzhledem ke zrušení pozice ministra pro lidská práva to chtělo podpis premiéra, o němž si nejsme jisti, zda převážně malé, environmentálně a sociálně odpovědné podniky vnímá jako užitečné. Pravděpodobně ale pomohli spolupředkladatelé – Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nejspíš i díky nim je nyní zákon v paragrafovém znění na světě a k připomínkám ostatním ministerstvům a dalším subjektům.

Věcný záměr zákona, původně nazvaného “o sociálním podnikání”, schválila ještě Sobotkova vláda 15.5.2017. Pak ale šla příprava paragrafů vpřed jen velmi pomalými krůčky. Měnily se totiž vlády i vnější poměry. Zejména extrémně klesala nezaměstnanost, kterou byl původně zákon, značně nepřesně, zdůvodňován. Sociální podnikání není jen o zaměstnávání znevýhodněných osob, ale o společenském prospěchu tam, kde “jen” trh nestačí pokrýt místní poptávku nebo uspokojit potřeby a chce to něco navíc.

Jak jsme psali již v roce 2016, zákon upravující podmínky pro to, aby se podnik mohl označovat jako “sociální”, je základním předpokladem, že na trhu jako takovém a na trhu práce vyrostou (nebo aspoň pro legislativní vakuum nezhynou) subjekty, které jsou schopny prospívat deprivovaným koutům naší země, pracovníkům znevýhodněným nejen zdravotně, ale také sociálně (protože tyto osoby zákon jako první v ČR definuje – viz § 18) a přispívat ke kultivaci veřejných zakázek soutěžených nejen s ohledem na cenu, ale také na kvalitu a jejich společenský přínos.

Máme z předložení zákona radost!

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

- PAGE 1 OF 4 -

Next Page ⇀

loading
×