decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

E-mailoví “šmejdi” současného Česka

Senior

Rozměr fenoménu řetězových mailů, šířených zejména mezi penzisty, mě – upřímně řečeno – zaskočil. Má reálný impakt vyšších desetitisíců osob, tj. srovnatelný s leckterými celostátními deníky, jako jsou třeba Lidové noviny.

Prakticky to funguje tak, že starší člověk dostává téměř denně až několik mailů od jednoho, dvou, tří známých, nad kterými se uchichtne, pobaví, dojme, pobouří, zhrozí nebo rozhořčí, a v této emoci je pošle zase několika známým dál, aby tuto emoci s nimi sdílel.

Texty mailů jsou psány ve velmi bulvárním, drakonickém tónu, záměrně používají vulgarismy, silně emocionálně zabarvená prohlášení, jsou stylisticky nedokonalá, až primitivní. To vše má jednak vybudit maximum emocí (bez emocí by to nikdo neposlal dál), a jednak svou nedokonalostí působit jako spontánní hlas lidu, něco, “co si děláme a šíříme sami”.

Dennodenní příval emocionálního odpadu

Velkou část mailů netvoří evidentní politický obsah, ale citový balast, který odvádí pozornost od politického záměru a budí dojem, že je zaměřen na “blaho obyčejného člověka” – záběry vtipných scének s dětmi, roztomilá zvířátka, “deset nejkrásnějších přírodních scenérií světa, které byste chtěli vidět”, “pět nejromantičtějších hotelů”, upozornění na “nejnovější vir, který vám sebere všechna data”, “pozor – obsahuje váš prací prášek tuto látku…?!”, … Tato témata navazují důvěru ke zdrojům (“vždyť o nic nejde, je to neškodné”) a vytvářejí pocit, že jejich přeposláním dál se ničeho špatného nedopouštíme, naopak, sdílíme pozitivní a užitečné informace s těmi, na kom nám záleží.

Dennodenní příjímání a postupování mailů tvoří jakýsi důvěrný návyk, věříme zdrojovým adresám (jsou to naši příbuzní či známí), věříme přeposílaným adresám, že přeposílané přijímají s povděkem. Do toho schématu není problém namíchat i maily s více či méně zastřeným politickým sdělením – “zdravotní sestry v Německu se díky migrantům bojí na pracovišti”, “prezident Zeman – hráz proti migrantům”, atd.

U většiny mailů je snaha politické sdělení alespoň částečně zastřít – např. retro vlna, která fotkami každodenních předmětů z dob socialismu navozují příjemnou nostalgii na dobu mládí, která pak dobře doplňuje další obsah, zaměřený proti “současné katastrofě”, “ohrožením z ciziny”, “obavám z budoucnosti”, ap.

Jde o načasovanou a cílenou kampaň

Při širší vnější analýze, tj. porovnání stovek mailů v čase spolu s vnějšími politickými událostmi (např. blížícími se volbami, zahraničně-politickými akcemi jako je ruské zajetí ukrajinských lodí v Kerčském průsmyku, …) vyvstane jasně kampaňovitost témat, jejich načasování a tématické zaměření. Není to nic spontánního, ze zdánlivé primitivnosti se z mozaiky tisíce textů a pavučiny tisíců adres vyloupne sofistikovaný obraz. Efektivní nízkonákladové propagační mašiny, která funguje (ve spolupráci s dezinformačními weby) díky mimoděčné, nevědomé aktivitě drtivé většiny jejich účastníků.

Naprosto lichou se ukazuje námitka “podceňujete inteligenci našich seniorů, nechte to na nich, aby zvážili co a kdo je manipuluje”.

  1. Proti sofistikovaným manipulacím se nedá bránit individuálně, ve smyslu, že nikdo nemůže být individuálně dost informovaný, aby měl ve svém vědomí neustále aktualizovaný “Big Data Picture”. Jednotlivec je proti manipulacím vždy do jisté míry bezbranný.
  2. Manipulace řetězovými maily nápadně připomíná jinou manipulaci, před kterou společnost nedávno také posílila postavení seniorů – manipulativní “zájezdy”, které byly ve skutečnosti jen pastí k uzavírání vyděračských obchodních smluv. Pro jejich provozovatele se díky vysoce amorálním zakrývaným cílům vžil název “šmejdi”. A zaměřovali se na stejnou cílovou skupinu obyvatel, penzisty, jejichž část byla pro podobné praktiky objektivně zranitelnější, než jiné vrstvy obyvatel.

Proč právě penzisti? Proč právě e-maily?

  • Pro generaci šedesátníků a výš bylo základní používání PC a e-mailu posledním technologickým výstřelkem doby, který se museli na svém pracovišti za posledních dvacet let, než odešli do důchodu, ještě naučit. Tablety, chaty, sociální sítě, … to už jde často mimo ně, to jsou nástroje jiných generací. Poté, co se prakticky přestaly psát dopisy, zůstaly jim jako komunikační nástroje jen e-mail jako nástupce papírové pošty a hlasový telefon. Po hlasovém telefonu se však obrázky a vtípky posílat nedají.
  • Starší generace více než jiné generace pomalu rekapituluje svůj život, uzavírá se do okruhu své nejbližší rodiny, vnější společnost vidí ze vzrůstajícího se odstupu, často ji přestává rozumět, vrací se v myšlenkách ke své minulosti, která jim připadá jasná a důvěrně známá. V této situaci nové impulsy současnosti, se kterými neměli ve své minulosti zkušenosti (jako propagační obchodní nabídky nebo mnohovrstevné informační zdroje) vyhodnocují obtížněji, než generace mladší. To nesouvisí s inteligencí.
  • Dlouholetá zkušenost může být dokonce kontraproduktivní – leták s nabídkou zájezdu včetně oběda po desetiletí znamenal zájezd a oběd, je snadné uvěřit, že tomu bude i tentokrát. Výstražná zpráva od známých znamenala po desetiletí opravu nezištné upozornění na nějaký šlendrián, který komunističtí papaláši chtěli ututlat, je snadné uvěřit, že tomu bude i tentokrát.
  • Jistou roli hraje i jejich pocit osamělosti, potřeby kontaktu. To udávají sami mezi motivy, proč se přihlásili na daný zájezd, i přes varování, že budou vystaveni nátlaku na koupi nějakého nepotřebného předraženého krámu. To udávají i na dotaz, proč neodmítnou přijímat e-maily od známého, i když vědí, že je mezi nimi často manipulativní a nenávistný obsah. “Alespoň mi někdo píše…” říká matka jednoho. V tom lepším případě. “Můj otec se o tom se mnou vůbec nechce bavit” říká syn jiného.
  • Uvedené charakteristiky samozřejmě nechtějí generalizovat celou generaci seniorů, významná je i část, která jde proti těmto trendům, ale těch, které vystihuje je přeci jen takový počet, aby se propagační mašina řetězových mailů rozjet mohla. A aby byla početně zajímavým pro ovlivnění voleb v určitém směru, jak dokazuje výběr předvolebních témat textů.

Dezinformace posílejte Českým elfům

Čeští elfové mě poměrně překvapili sofistikovaností, s jakou fenomén mapují. Jeden tým sbírá vzorky e-mailových zpráv, analyzuje jejich obsah, zařazuje do databáze pod identifikačním číslem podle kategorií. Zkoumá z metadat topologii, speciální software kreslí rozsáhlé pavouky šíření z konkrétních adres. Protože se většinou jedná o lži, polopravdy nebo zavádějící, jednostranné informace, jiný tým vytváří “odpovědi”, tj. texty, které dané lži vyvracejí odkazy na fakta.

Pro zpřesnění topologie i statistiky fenoménu potřebují další “záchytné body”, tj. místa v síti, odkud jim budou vzorky řetězáků pravidelně přeposílat na adresu posli.retezak@seznam.cz . Pokud boj proti “dezinformačním šmejdům” považujete za správný, a vaši rodiče nebo prarodiče řetězové maily ve větším či menším objemu dostávají, zkuste jim navrhnout, aby jejich kopie na tuto adresu přeposílali, anebo aby zprávy přeposílali vám, a vy je pak směřujte na sběrnou adresu. Je to anonymní, pomůže to dobré věci. Pokud se najde grafik, kterého by bavilo vytvořit tu a tam grafický mem na podporu této adresy, ať mi napíše do zpráv.

Redakční poznámka: Vít Kučík svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Víta Kučíka:

Chvála ideologie – smysluplného souboru myšlenek

ideologie

“…není možné najít reálné řešení, dokud se na problém budeme dívat skrz ideologické brýle.”
“Používání ideologických floskulí brání věcné debatě o problému.”
“…je potřeba věcných, neideologických řešení.”
Taky nenávidíte ideologii? V Čechách je ten termín v oblibě ještě níže, než slovo “komunista” nebo “spalničky”.

Neprávem. Ideologie je soubor určitých myšlenek, seřazených do takové struktury, aby dávaly smysl. Aby jedna nevyvracela tu druhou, aby byly v jakési harmonii. Tato myšlenková síť není absolutní, je jen určitým pohledem na nekonečně složitou jsoucnost. Jsou i jiné myšlenkové struktury, tj. jiné pohledy na tu samou skutečnost, a je to naprosto přirozené.

Ideologie je kompasem v nepřehledném terénu reality. Naprosto neideologický pohled je pohledem také naprosto zmatečným a protichůdným. Proto všichni jsme ideologičtí, všichni uvažujeme podle nějakého myšlenkového řádu, jen mnozí si to nechtějí přiznat. Odmítají dát svému světonázoru jméno, protože buď tuší, že by nebylo vlídně přijato, nebo že by mohli být později snadněji kritizováni za vlastní myšlenkové veletoče. Proto mluví o “věcných, lidsky přirozených, racionálních, neideologických pohledech a řešeních”, tvoříce falešné zdání, že “ideologický” je v přímém rozporu se slovy “věcný” a “efektivní”.

Typický mustr-problém jsou byty v Praze:

  1. Klasický liberální ideolog, který se opírá o takové myšlenky, jako že centralizovaní plánováni čehokoliv je méně efektivní, než individuální činorodost, a individuální činorodost vzkvétá jen tehdy, pokud individua mají skálopevnou víru, že jim plody jejich činnosti nikdo svévolně nesebere, by “věcné řešení” viděli v uvolnění centrálních kleští administrativních bariér a rozšíření prostoru pro soukromou stavební aktivitu, která efektivněji (byť samozřejmě nikoli ideálně) naplní poptávku. Byl by skeptický ke snahám magistátu řešit problém centralizovaně, obecní výstavbou obecních bytů atd. Byl by skeptický k pohádkám, jak to ve Vídni a jinde na Západě báječně funguje. Obecně je skeptický k emotivním frázím jako “příliš drahé byty” nebo “normální člověk si nemůže dovolit”, protože ví, že cena není “příliš velká” či “příliš malá” sama o sobě, ale jen ve vztahu k něčemu, a proto cena bytů roste, protože v Praze roste i cena práce, a že cena roste, pokud roste i počet ochotných ji zaplatit, atd.
  2. Klasický sociálně-demokratický ideolog by naopak řekl, že volný trh je sice fajn, ale produkuje nepředvídatelné výsledky, proto je třeba ho držet co nejvíce na uzdě centrálními omezeními. A že pokud známe cíl pro běžné masy (např. byty s nájmem do deseti tisíc), centrální akcí se k němu dobereme rychleji (byť to bude dražší, neefektivní a se spoustou vedlejších škod), než trpělivým čekáním, až to vygeneruje volný trh. Sociální demokrat jakožto umírněný socialista by byl samozřejmě citlivější na slova “veřejný zájem”, “sociální rovnost”, “těžká situace pracujících”, než “nedotknutelnost soukromého vlastnictví” a “omezování podmínek liberální soutěže”.

A co v praxi slyšíme? “Neideologická a věcná řešení” jako obecní podpora družstevního bydlení, masívní výstavba obecních bytů, centrální “zamyšlení”, co s prázdnými soukromými byty (poté, co získáme zcela anonymní data, abychom věděli “jak velký problém to vůbec je”), snížení byrokratických bariér pro novou výstavbu…

Chvála ideologii! Stejně jako chvála pokrytectví, neboť pokrytci jsou nechtěnými propagátory ctností, kterými sice neoplývají, ale snaží se je tak usilovně simulovat.

To si vždycky pobaveně broukám, když nám, ideologům, někdo zase vpálí nějaké “věcné, neideologické řešení”… :)

Redakční poznámka: Vít Kučík svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Víta Kučíka:

Klausovic nacionalistická partaj má na Sněmovnu

Prostor pro silnou nacionalistickou partaj s dvouciferným výsledkem tady je. Ten vítr chlapáckého nacionálního populismu táhne Evropou a ve většině zemí se už zahnízdil, takže je spíš otázkou, proč Čechy mají zpoždění. Chybí jim vůdce. Tématu se v Čechách dosud k obveselení zahraničních komentátorů chytaly jen tak bizarní postavičky, jako:

  • poloviční Asiat, brojící za národní myšlenku “Buďme Čechy!” a zároveň ve svém e-shopu propaguje set na sushi
  • entomolog chlubící se sexem s romskými prostitutkami,
  • zjemnělý metrosexuál, snažící se udělat dojem na drsné dělníky odstínem svého saka a kravaty,
  • “pravicový” sociolog v brejlích prvorepublikového účetního, snažící se tutéž skupinu ohromit svým titulem a jakýmisi pseudovědeckými povídačkami o sociologii,
  • další muž s křečovitou image “vědce”, který se snaží nacionalistickou scénu uchvátit ze zahraničí pomocí jakési teorie “Paretova pravidla”
  • žena s tak přehnaným sebevědomím a pichlavým vystupováním, kterou by nikdo z šovinistických národoveckých chlapáků asi mít doma nechtěl, a to ani ve svých vlhkých snech o dominách a S-M salónech
  • zbankrotovaný dlužník s kvérem u pasu a boxerským obličejem, co se pomalou školní dikcí snaží vzbudit dojem “slušného člověka”, který si tu kravatu uvázal docela sám.

Otec je váhavý a syn slabý, ale dohromady by uspěli

Před lety jsem psal, že Klaus jako jediný by to mohl dát. On se sice tehdy nerozkýval, ale v tandemu se svým synem by to pořád platilo. Nikdo jiný mě v Čechách nenapadá, VKml na to sám nemá, ale tandem Klaus&Klaus na sjednocující vůdcovskou roli nacionalistických populistů mají. Pokud se do toho pustí skutečně oba.

Jeden pikantní detail – VKml začíná obvykle dobře, pak ho ve zlém doslova vyhodí: PORG – vzestup, skandální vyhazov, 1. manželství – bouřlivý rozchod, 2. manželství – pověsti o fackách, divoký rozchod, ODS – vzestup, po třech letech skandální vyhazov. Odkud ho nevyhodili jsou jen organizace, které si založil sám, jako třeba ten šachový spolek. Jeho vlastní soukromá strana (do které se už skromně najmenoval sám předsedou, jakoby neměla mít nějaké stanovy a demokratické procedury) bude asi něco podobného. Netuším, jestli v ní bude neloajální straníky fackovat jako za slavných časů Miroslav Sládek, ale v každém případě to vypadá na pěkně dusný diktatorship, vzhledem k tomu, že taková konfliktní povaha bude neodvolatelná a bude vlastně duší a tváří celého projektu.

Jeho otec, který – ač si o něm můžeme myslet cokoli – má jistě o dvě třídy státničtější formát i vystupování, jej v rámci sebezáchovy projektu bude jistě korigovat a mírnit největší výstřelky. Nicméně i tak zůstává otázka – co by motivovalo nějaké vážnější sebevědomější osobnosti s ním dlouhodoběji vydržet?

Návrat v Orbánově stylu asi nehrozí, ale lepší něco než nic

Takže to zatím vypadá na klasickou šablonu – Vůdce, … a zástup bezejmenných tváří, od kterých se čeká jen poslušnost. To na masový úspěch není.

Klaus starší snil dlouhá léta o come-backu v Orbánově stylu. To se mu nedovedlo, ODSka se mu vymkla z rukou, a to i na druhý pokus, když do ní poslal svého syna. Že by se mu s novou, znovu od píky zakládanou partají nějaký velkolepý návrat mohl podařit, lze oprávněně pochybovat. Nicméně lépe něco než nic. Šanci dostat takovou partaj alespoň do Sněmovny rozhodně má.

Redakční poznámka: Vít Kučík svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Víta Kučíka:

Sociálně-tržní ekonomika vyhrála. Teď řešíme identitu

Co mají společného:

  • islamistická radikální hnutí (ISIS, Al Nusrá, Muslimské bratrstvo)
  • podpora tureckého venkova a menších měst Erdoganovu náboženskému konzervativismu
  • hnutí #meetoo sexuálně atakovaných žen
  • vyrojivší se zpovědi zneužívaných dětí (M. Jackson),
  • genderové debaty okolo druhů pohlaví (kolik máme pohlaví?)
  • debaty ohledně nižšího příjmu žen oproti mužům
  • hnutí za “ochranu tradiční rodiny tvořené jedním mužem a jednou ženou”
  • debaty ohledně adopcí dětí homosexuály či odebírání dětí státem
  • válka o Trumpova kandidáta na soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha?

Nejsou to ekonomická témata. Přesto jsou tím hlavním, co hýbá emocemi široké veřejnosti.

Přes století byla veřejná debata přehledně rozdělena na do pravo-levého bipólu, a zabývala se ekonomickými otázkami: rozdělení bohatství, třídní boj, dělnická práva, výše daní, sociální spravedlnost, svobodný trh, státní regulace.

Příčina současného zmatku v rozdělení na pravici a levici není v tom, že tradiční strany “zklamaly”, že se “obsahově vyprázdnily”, že jsou “všechny zkorumpované”. Příčina je v tom, že samotné ekonomické téma po vice než století našlo své řešení, rovnováhu ve formě sociálně-tržního systému, se kterým už není možno radikálně nic dělat. Snižovat daně zásadně nelze, protože lidé se nechtějí vzdát sociálního polštáře. Zásadně je zvyšovat a centralizovat ekonomiku také ne, protože socialistický experiment dostatečně ukázal svou neefektivitu. Proto je tradiční levice nevěrohodná, protože samotný leitmotiv třídního boje je nevěrohodný. Proto je tradiční pravice nevěrohodná, protože před volbami slibuje nízké daně a štíhlý stát, ale po převzetí vlády daně zvyšuje stejně jako levice, nemá ostatně jinou možnost.

Ekonomické problémy jsou a budou, ale celá ta otázka ustupuje do pozadí. Derou se na povrch kulturní témata – kdo jsme? Odkud pocházíme, jaké jsou naše kořeny? Co je člověk vůči zvířatům, a co jsou zvířata vůči lidem? Co je to muž, žena, dítě, co je odlišuje, v čem jsou stejní? Co je to rodina, kdo ji tvoří? Jakou roli má žena a jakou muž vůči sobě a vůči společnosti? Co je to život a co není? Kdy začíná a kdy končí?

Překvapivě se ukazuje, že odpovědi na tyto zdánlivě banální otázky nejsou zdaleka tak jednoduché a samozřejmé. Že jsou propojené. Ke zdánlivě jednoduché otázce “na kolik pohlaví se dělí člověk?” je siamsky přivtělena otázka “co je to žena?”, a pokud se komplikuje odpověď na druhou, dostává se ihned do nesnází odpověď i na prvou otázku.

Překvapivě se ukazuje, že tyto kulturní metaotázky jsou podstatou ryze politických, bezpečnostních či dokonce vojenských fenoménů současnosti, jako je třeba ISIS a islamistický radikalismus. Neboť čim jiným je zoufalý boj o získání moci a nastolení islámského práva sharia, než bojem o mocenské ukotvení tradiční podoby rodiny, tradiční role ženy v ní, tradičních kulturních vzorců vůči cizím vlivům a trendům? Všimněme si, že kolem tématu role ženy a podoby rodiny se točí celý islám i jejich radikální, islamistické výklady.

Ale nejen islám, téma je stejně důležité i pro Západ, od feminizujících liberálů po křesťanské konzervativce. Téma života (potraty) a uchování tradiční rodinných hodnot měly svůj podstatný díl na překvapivém zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Američtí křesťanští fundamentalisté pochopitelně věděli, že prostopášný Trump je všechno jiné, než ctnostným křesťanem, ale po létech zklamání z neplnění slibů umírněnými republikány uvěřili, že tento padouch svoje radikální sliby splní. A on jim Kavanaugha prosadil.

Rozruch okolo chlapců M. Jacksona a zpovědí  #metoo ovšem ukazuje, že stejně dramatický důraz na kulturní témata klade opačná strana pólu. A také to, že tento trend není uzavřen do hranic jednoho státu, že má vskutku globální charakter.

Levice a pravice jsou věčné. Žijeme však v mimořádné době přelomu, kdy se jejich význam nalévá jiným obsahem. Se stále více kulturní, než ekonomickou příchutí.

Redakční poznámka: Vít Kučík svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Víta Kučíka:

- PAGE 1 OF 2 -

Next Page ⇀

loading
×