decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Británie má přísnější regulace než Evropská unie

Řidič

“Britové si díky Brexitu budou moci koupit auta za ceny, o nichž se nám může jen zdát,” píše Autoforum.cz v pozoruhodně hloupém článku. Omlouvám se za příkrost, ale diplomacie stranou.

Zatím se zdá být velmi pravděpodobné, že nepodaří-li se najít dohodu na “zřízení Brexitu”, budou tamní automobilky největší obětí. A to ani ne přes celní bariéry, ale kvůli kolapsu logistiky, kterou komplikace při pohybu přes hranice způsobí.

Ale o tom se v textu píše. Zajímavější je myšlenka, že nákup “levných Lad” či BMW je to, co brexit přinese.

Především, pokud budou muset automobilky homologovat své výrobky speciálně nově pro UK, přinese to značný nárůst nákladů, neb dnes stačí jediná homologace pro EU.

A myšlenka o tom, že se Britové vydají cestou, na které ovládnou tamní silnice čoudící žigulíky nebo jinou formou životy ohrožující samohyby jako Tata Nano, je snad pro každého, kdo něco ví o UK, absurdní.

V mnoha oblastech (třeba regulace bank) jsou britské standardy přísnější než v Unii, ceny benzínu a nafty patří k těm vyšším v Unii (z ekologických důvodů) a regulace dopravy (z hlediska životního prostředí) je v mnoha místech velmi přísná.

Osobně si nemyslím, že to je špatně.

A stejně tak si nemyslím, že by jakákoliv rozumná vláda v (nejen) západním světě riskovala snížení bezpečnostních standardů, které způsobí na silnicích více mrtvých a raněných.

Takže příště by bylo dobré si vyjasnit, o jakých standardech, na kterých Britové ušetří, pan profesor Minford a jeho ústy pan autor Mazal mluví.

A mimochodem, u vzniku unijních standardů Britové samozřejmě své místo u stolu měli. A je pozoruhodné, pokud se stejně jako my, či racionální Holanďané, efektivní Němci či regulatorně laxní “jižané” na vytváření zcela nesmyslných pravidel podíleli.

Ale papír snese všechno…

Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

Niedermayer: Finanční krize začínají chybnou motivací

Finanční krize

Za finančními krizemi, včetně té minulé, do značné míry stojí stále stejný problém. A to motivace k věcem, které se ukáží jako špatné.

U finančníků jde o velmi štědré bonusové programy, které velkoryse odmění bankéře, kteří udělají určené typy obchodů. Často se ukáže, že namísto zisku přinášejí velké ztráty.

Zatímco peníze za bonusy jsou již bezpečně v kapsách finančníků, ztráty klátí jejich instituce a díky spojení bank, ekonomiky a států nezřídkakdy skončí na účtu daňových poplatníků.

Něco podobného “vyrobila” naše finanční správa, zřejmě na přímý či nepřímý popud ministra financí.

Zatímco její úředníci hledají cesty, jak s poplatníkem “zatočit”, nejistota v ekonomice, která je nepřítelem růstu a stability, se zvyšuje.

A jakkoliv jsou zřejmě “bonusy za přísnost” jen zlomek těch “bankéřských”, tyto se státu vrátí. Různou formou. Někdy až v mnohonásobných ztrátách z prohraných procesů. Jindy “jen” v nákladech na jejich vedení, vedoucí k prohře.

A jako “jistotu navíc” k tomu pak v horším růstu a nedůvěře lidí ve stát.

Prostě zdánlivě jednoduché “motivováno korunou”, které má leckdy logický smysl, musí mít své meze a jasná, smysluplná pravidla. Zdá se mi, že v obou těchto případech selhala.

Ve druhém selhala i “srozumitelnost a jasnost legislativy”, která by měla být prvořadým cílem státu.

A za to, my všichni společně, zaplatíme.

Hospodářské noviny
Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

Niedermayer: Vznikne z Německa a Francie superstát?

Paříž, Francie

Pozoruhodný slovník zvolilo Echo24.cz, když svůj článek o chystané smlouvě mezi Německem a Francií uvodilo titulkem: “Z Německa a Francie vznikne superstát. Merkelová s Macronem podepíší překvapivou smlouvu.” Pominu-li to, že není jasné, co přinese a jak snese politické změny, které obvykle následují volby, není mi jasné, proč se autor titulku lépe nepodíval, co jsou charakteristiky státu.

A nebo, pokud se mu takovéto spolupráce jeví jako “superstát”, proč nepřipomenul, že takovýchto “superstátů” je v Unii celá řada. Do jednoho podobného, zvaného V4, patříme…

Někdo se bojí diktátu, jiný pasivity

Nicméně, upozornění na tuto událost je na místě, i když z jiných důvodů. Ukazuje se, že v Unii jsou země, které se bojí toho, že se státy na něčem dohodnou a “Unie rozhodne”. Pro jiné je hrozba, že kvůli nenalezení dohody či kompromisu “Unie neudělá nic”.

Obě skupiny mohou být nakonec docela spokojeny, pokud budou hledána “vzájemně přijatelná řešení” či respektována subsidiarita – Unie nebude řešit to, co není třeba. Ale ne vždy se to tak děje.

Signál z největších zemí, že by vítaly (a jsou připraveny pro) více spolupráce, je potom významný. A nemyslím, že to je jen jejich názor.

Potřebujeme širokou Unii velkých i malých

Názor, nad kterým se stojí za to zamyslet. Pokud totiž v Unii bude dost zemí, které nebudou spokojeny s její omezenou schopností dohody (= chováním zemí, které budou dohody blokovat), dojde brzy na myšlenku “tuto Unii směřovat k zániku” a vytvořit “Unii novou”, připravenou na více spolupráce a porozumění.

Byl by to fatální moment pro budoucnost Evropy, o hodně by přišly nejen malé a střední země, jako jsme my, ale také budoucnost naší části světa by mohla být vážně ohrožena. Protože právě široká Unie, se silným vlivem nejen velkých, ale i malých a středních zemí, je podle mne tím nejlepším pro zajištění míru, prosperity, stability i vliv Evropanů na vývoj světa.

Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

Parlament schválil bilionové investice (v Kč). Pozor, nepůjde o dotace!

Investice, hlavně ty “dobré”, jsou podmínkou ekonomického růstu. V době doznívající krize, v roce 2014, Unie přišla s docela dobrým projektem podpory investice pomocí “finančních nástrojů” (nikoliv dotací), pro nějž se vžilo jméno Juncker Fund, později EFSI. Šlo o velký balík peněz použitelný na záruky (a podobné formy podpory), který měl usnadnit provádění investic. Parlament dnes schválil pokračování tohoto projektu po roce 2021, pod jménem Invest EU.

Invest EU 2021 - 2027

Osobně považuji takovéto nástroje, poskytující jen “mírnou” podporu, a tedy mající vysoké požadavky na kvalitu projektu, za dobrou cestu. Umožní se tím “rozjezd investic, nad kterými banky či investoři váhají” a jisté posílení kreditu sehraje hlavní roli.

Základní data najdete v infografice, ale za hlavní považuji to, že u nás se tomuto projektu “moc nedaří”. Data ukazují, že jsme sice vyčerpali 700 milionů eur, ale projekty, které na stránkách Evropské komise najdeme, hovoří o podpoře bankovních úvěrů garancí, což nějakou “extra novou hodnotu” nepředstavuje.

Omezujme korupci, respektujme trh a dobře investujme

Jistě, chápu, že v situaci, kdy z rozhodnutí naší vlády směřují často i k velkým firmám miliardy dotačních peněz (tedy těch, co se nevrací, na rozdíl od úvěrů), nejsou “garance” či podpora “kapitálových vstupů” lákavé. Ale dotace s sebou nesou nejen riziko korupce, ale i hrozbu podpory nesmyslných projektů a pokřivení konkurenční situace na trhu.

Naše firmy by si měly urychleně zvykat na to, že dotace jsou věc výjimečná (a třeba dotace velkým firmám, s výjimkou oblasti “veřejného zájmu”, bych začal rychle omezovat již teď), a proto by měly v případě, že jistou podporu pro svůj rozvoj potřebují, projektům, jako je “Invest EU”, věnovat pozornost…

Priority dosavadního programu EFSI a nového Invest EU

EFSI 2014 - 2020 a Invest EU 2021 - 2027
Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

- PAGE 1 OF 2 -

Next Page ⇀

loading
×