decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Niedermayer: Finanční krize začínají chybnou motivací

Finanční krize

Za finančními krizemi, včetně té minulé, do značné míry stojí stále stejný problém. A to motivace k věcem, které se ukáží jako špatné.

U finančníků jde o velmi štědré bonusové programy, které velkoryse odmění bankéře, kteří udělají určené typy obchodů. Často se ukáže, že namísto zisku přinášejí velké ztráty.

Zatímco peníze za bonusy jsou již bezpečně v kapsách finančníků, ztráty klátí jejich instituce a díky spojení bank, ekonomiky a států nezřídkakdy skončí na účtu daňových poplatníků.

Něco podobného “vyrobila” naše finanční správa, zřejmě na přímý či nepřímý popud ministra financí.

Zatímco její úředníci hledají cesty, jak s poplatníkem “zatočit”, nejistota v ekonomice, která je nepřítelem růstu a stability, se zvyšuje.

A jakkoliv jsou zřejmě “bonusy za přísnost” jen zlomek těch “bankéřských”, tyto se státu vrátí. Různou formou. Někdy až v mnohonásobných ztrátách z prohraných procesů. Jindy “jen” v nákladech na jejich vedení, vedoucí k prohře.

A jako “jistotu navíc” k tomu pak v horším růstu a nedůvěře lidí ve stát.

Prostě zdánlivě jednoduché “motivováno korunou”, které má leckdy logický smysl, musí mít své meze a jasná, smysluplná pravidla. Zdá se mi, že v obou těchto případech selhala.

Ve druhém selhala i “srozumitelnost a jasnost legislativy”, která by měla být prvořadým cílem státu.

A za to, my všichni společně, zaplatíme.

Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

Niedermayer: Vznikne z Německa a Francie superstát?

Paříž, Francie

Pozoruhodný slovník zvolilo Echo24.cz, když svůj článek o chystané smlouvě mezi Německem a Francií uvodilo titulkem: “Z Německa a Francie vznikne superstát. Merkelová s Macronem podepíší překvapivou smlouvu.” Pominu-li to, že není jasné, co přinese a jak snese politické změny, které obvykle následují volby, není mi jasné, proč se autor titulku lépe nepodíval, co jsou charakteristiky státu.

A nebo, pokud se mu takovéto spolupráce jeví jako “superstát”, proč nepřipomenul, že takovýchto “superstátů” je v Unii celá řada. Do jednoho podobného, zvaného V4, patříme…

Někdo se bojí diktátu, jiný pasivity

Nicméně, upozornění na tuto událost je na místě, i když z jiných důvodů. Ukazuje se, že v Unii jsou země, které se bojí toho, že se státy na něčem dohodnou a “Unie rozhodne”. Pro jiné je hrozba, že kvůli nenalezení dohody či kompromisu “Unie neudělá nic”.

Obě skupiny mohou být nakonec docela spokojeny, pokud budou hledána “vzájemně přijatelná řešení” či respektována subsidiarita – Unie nebude řešit to, co není třeba. Ale ne vždy se to tak děje.

Signál z největších zemí, že by vítaly (a jsou připraveny pro) více spolupráce, je potom významný. A nemyslím, že to je jen jejich názor.

Potřebujeme širokou Unii velkých i malých

Názor, nad kterým se stojí za to zamyslet. Pokud totiž v Unii bude dost zemí, které nebudou spokojeny s její omezenou schopností dohody (= chováním zemí, které budou dohody blokovat), dojde brzy na myšlenku “tuto Unii směřovat k zániku” a vytvořit “Unii novou”, připravenou na více spolupráce a porozumění.

Byl by to fatální moment pro budoucnost Evropy, o hodně by přišly nejen malé a střední země, jako jsme my, ale také budoucnost naší části světa by mohla být vážně ohrožena. Protože právě široká Unie, se silným vlivem nejen velkých, ale i malých a středních zemí, je podle mne tím nejlepším pro zajištění míru, prosperity, stability i vliv Evropanů na vývoj světa.

Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

Niedermayer: Jednomyslné rozhodování EU je ošidné

Daně

Mít v Evropském parlamentu na starosti daňovou agendu je práce obsahově náročná, ale z pohledu výsledků ne úplně uspokojující. A dodat, že vyžaduje “hodně trpělivosti”, je velmi diplomatické vyjádření.

Proč to tak je? Na základě rozhodnutí členských zemí v Evropské unii neprobíhá rozhodnutí ohledně změn daňových zákonů jako ve většině ostatních případů, tedy většinovým ne/souhlasem ministrů členských zemí (tzv. dvojí většinou) a europoslanců (obvykle většinou), ale vyžaduje jednomyslné rozhodnutí všech ministrů financí (europoslanci v tom mají pouze poradní roli).

Na první pohled to může vypadat atraktivně, na ten druhý už nemusí. Jednomyslnost je totiž věc zdánlivě lákavá, v reálném životě však velmi ošidná.

Účelovou brzdu použila i Česká republika

Země ji mohou využít k tomu, aby potřebné změny blokovaly třeba i jen proto, aby si vynutily někde něco jiného (v praxi to předvedl náš premiér se svoji reverse charge). Jednomyslnost sice chrání zemi před přehlasováním, ale obrovsky ztěžuje prosazení změn a nese s sebou i podivná rozhodnutí, kterými mohou někteří hlasující podporu podmínit.

A u daní (stejně jako zahraniční politiky, kde platí tento princip též) to dost bolí. Jde o to, že ekonomiky členských států – a s tím i daňové systémy – jsou úzce propojeny, v každé zemi dnes platí odlišné daňové zákony. Ty vedou třeba k obcházení daní, někdy jejich krácení a dohody o zamezení této praxe se rodí těžko. Stejně tak jako uvedení v život opatření, která pomohou odstranit, či aspoň omezit daňové podvody. A dobré návrhy tak mohou spadnout pod stůl, a to není dobrý stav.

Začíná diskuse o přechodu na většinové hlasování

Komise proto dnes navrhla, aby se země shodly na postupném omezení jednomyslnosti v některých oblastech.

Každopádně nic není rozhodnuto, zatím to je pouze návrh Evropské komise členským zemím, o kterém se povede diskuse. Více v tiskové správě, která vyjadřuje názor celé české delegace uvnitř lidovecké frakce Evropského parlamentu.

Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

Niedermayer: Náš premiér měl dnes vystoupit v Evropském parlamentu, ale nedorazil. Proč?

Dnes měl v debatě o “budoucnosti Evropy” vystoupit v Evropském parlamentu ve Štrasburku český premiér Andrej Babiš. Byla to velmi důležitá příležitost. Nejen proto, že Unie je “dítětem” všech svých členů a na její budoucnost by měli mít názor.

Důležité to ale bylo i právě pro naši zemi. Někdy zastáváme v důležitých věcech jiné postoje než ostatní. A není na tom nic divného či špatného. Ale pokud nechceme mít nelichotivou nálepku “trablmejkra”, je třeba, abychom jasně ukázali, že za našim nesouhlasem stojí jiné účinné návrhy, které problémy pomohou společně řešit.

Pan premiér nakonec nepřijel. Mluví premiér Španělska. Myslím, že nepřijel, protože se obával, že to pro něj osobně bude “nekomfortní” kvůli jeho osobním problémům (což je ale stále lepší možnost, než kdyby nevěděl, co říci). Ale pokud to tak je, znamená to, že zájmy naší země jeho premiérování poškodilo.
Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

↼ Previous Page

- PAGE 2 OF 3 -

Next Page ⇀

loading
×