decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Nejlepší básničky pro recitační soutěž (super!)

Dobrá poezie vystihuje zážitky a fantazie, které většinou vnímáme podobně, ale nedokážeme popsat svými vlastními slovy. Musejí se kvalitní básničky pro recitační soutěž rýmovat? Samozřejmě, že ne! Musejí básničky pro recitační soutěž nutně obsahovat zastaralá slova a neřešitelné hádanky? Pochopitelně, že nikoli! Nejlepší poetové často používají obyčejný jazyk, jakým mluví matky na svoje děti. Právě proto zůstávají nadčasoví – aktuální ještě desítky, stovky, ba tisíce roků poté, co odešli takříkajíc na věčnost.

Wolker, Seifert, Zahradníček, Skácel nebo Žáček

Dobří básníci svými texty pronikavě popisují radost – smutek – naději – zklamání – lásku – vztek – zkrátka niterné pocity, důvěrně známé všem lidem. Pomáhají nám, abychom zůstávali duchovně spolu, i když třeba zrovna nemáme poblíž nikoho, koho bychom mohli fyzicky obejmout. Níže najdete povedené básničky pro recitační soutěž, které napsali Jiří Wolker (1900 – 1924), Jaroslav Seifert (1901 – 1986), Jan Zahradníček (1905 – 1960), Jan Skácel (1922 – 1989) a Jiří Žáček (* 1945). Připojujeme také odkazy na další poezii.

Hezké i zábavné básničky pro recitační soutěž

Jiří Wolker patřil mezi první české skauty, ale bohužel zemřel velmi mladý na tuberkulózu. Jaroslav Seifert dostal za svoji poezii dokonce Nobelovu cenu. Jan Zahradníček vymyslel celou básnickou sbírku ve vězení, i když neměl papír ani psací potřeby. Jana Skácela poslali za druhé světové války nacisté na otrocké práce, ale naštěstí přežil a mohl vystudovat filosofii. Jiří Žáček je původním povoláním inženýr – stavař, ale především má literární talent.

Jiří Wolker: SLEPÍ MUZIKANTI

Dva slepí muzikanti
chodili po zemi,
jeden měl harmoniku,
druhý šel s houslemi.

Na kamenných dvorečcích v městě,
u plotků vesničky
dva chudí lidé hráli
veselé písničky.

Okna se otvírala
i lidé za nimi,
celý svět tolik zkrásněl,
že až zrak přecházel.

Zatím co slepí hráli
písničku veselou,
tak lidem narůstaly
nové a nové oči.

Čím pěkněji slepí hráli,
tím rostlo očí víc,
to aby z velké té krásy
se neztratilo nic.

Harmonika a housle,
dva slepí žebráci
sto očí vyhráli lidem,
dostali po krejcaru.

Další básničky pro recitační soutěž v podání Jiřího Wolkera najdete ZDE.

Jaroslav Seifert: PÍSEŇ O RODNÉ ZEMI

Krásná jako kvítka na modranském džbánku
je ta země, která vlastí je ti,
krásná jako kvítka na modranském džbánku,
sladká jako střída dalamánku,
do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti.

Stokrát zklamán, rady nevěda si,
znovu vždycky navracíš se domů,
stokrát zklamán, rady nevěda si,
k zemi bohaté a plné krásy,
k chudé jako jaro v čerstvém lomu.

Krásná jako kvítka na modranském džbánku,
těžká, těžká jako vlastní vina
– není z těch, na něž se zapomíná.
Naposledy kolem tvého spánku
padne prudce její hořká hlína.

Jiné básničky pro recitační soutěž od Jaroslava Seiferta naleznete ZDE.

Jan Zahradníček: POZDRAV

Posílal jsem ti pozdrav po měsíci,
jak oknem hleděl na mne skrze mříž.
Mezi nás prostřena noc šelestící,
na druhém konci okno tvé, kde spíš.

Mezi nás prostřena noc červencová,
a na dně noci stromy ve vánku.
Větev za větví zvěstují si slova,
jež domov šeptá dětem do spánku.

Mezi nás prostřena ta šumná země,
zem smrčin, žit a potoků a střech.
Tak daleko, jak od tebe je ke mně,
i blízko tak, já cítím její dech…

Spi, s dětmi spi, ať oddych poskytne ti
noc pod čelenkou vlhkých letních hvězd,
ta zem, na niž jsme přivedli své děti,
jež s tebou si ji budou věčně plést.

I já zde zaslech v nočním šelestění,
jako když ve spánku se obracíš.
Bylo to bílých rukou zaúpění,
či měsíc pohladil mě skrze mříž?

Další básničky pro recitační soutěž od Jana Zahradníčka najdete ZDE.

Jan Skácel: NADĚJE S BUKOVÝMI KŘÍDLY

Novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

Někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

Poezii Jana Skácela výborně zhudebňuje Hradišťan.

Jiří Žáček: ODEMYKY ZAMYKY

Odemyky zamyky,
rozvažte se, jazyky!

Povězte mi v řeči lidi,
co kdo slyší, co kdo vidí.

A z těch slabik, slov a vět
vykouzlíme celý svět.

Další texty Jiřího Žáčka najdete včetně ilustrací ZDE.

Další básničky pro recitační soutěž napsali například taky:

Petr Woff
Novinář (ekonomika, právo).
Podnikatel (média, marketing).
Sociolog (vzděláním).
05. Úno 2016   /   

Tags: soutěže o ceny, zábava

KOMENTUJTE! Chcete-li odpověď, lajkněte náš FB.

9 Komentáře zapnuto "Nejlepší básničky pro recitační soutěž (super!)"

Upozornit na
avatar
blb
blb

Mezi nejlepší básničky pro přednes určitě počítám Hostinu od Bogdana Trojaka. Vidím tam vtip, poezii, možná i nějaké hlubší sdělení mezi řádky.

Bogdan Trojak: HOSTINA

V noci se z křovisek trousí
zvířena s dlouhými vousy.
Na palouk míří dnes zvířena.
Za ní tma houpavě zvířená.

Na palouk táhne ji představa
hostiny, jež se tam podává.

Trousí se zblízka, zdaleka
šelma za šelmou.
Pytláckým okem přetéká
měsíční bělmo.

Zvířena míří však najisto
na palouk, kde může pojíst to.

Na loučce v kastrolu mísí se
omáčka ve svitu měsíce.

Ve tmě pak lesknou se vidličky
A na nich pečený lidičky…

Anýsek Chládková
Anýsek Chládková

Básničky pro recitační soutěž přece píše taky nejčtenější český básník současnosti, J. H. Krchovský! :-)

CO JSEM TO MĚL… FUJ, MOUCHU V PUSE!
půl mouchy leze po ubruse
svou druhou půlku asi hledá…
to je můj přesný obraz, běda!
dívám se na ni v tklivé něze
ještě chce žít! Furt ještě leze

Bella
Bella

Básně tady máte docela hezké.

viky
viky

Pravda.

zuzka
zuzka

Super! Úžasný! Pro mojí dceru naprosto stačí.

Erik
Erik

Můj oblíbenec je Emanuel Frynta:

OSEL

Že osel někdy mívá roupy
a je tak trochu svéhlavý,
řeklo se o něm, že je hloupý,
a už se toho nezbaví.

Jemu je ale jedno, jestli
jdou o něm světem pomluvy.
Myslíte, že byste to nesli
tak moudře, dejme tomu, vy?

ČERVOTOČ

Mluvil jsem tuhle s červotočem,
jenže už nevím přesně o čem
a taky přesně nevím proč
a jestli to byl červotoč.

VRABČÁCI

Vrabčáci byli zvědaví,
co všechno o nich věda ví –
i letěli to vyzvědět
až do Akademie věd.

A od té doby věda ví,
že vrabčáci jsou zvědaví.

Bart
Bart

A co Jan Vodňanský? Třeba:

HÁDALA SE PARAPLATA

Hádala se paraplata,
které je víc do kulata.
Povídalo jedno splasklé,
až se kapky zaskví na skle,
proměním se v polokouli,
pod kterou se rádi schoulí
kluci, holky, pimprlata,
hádala se paraplata.

viky
viky

Miloš Kratochvíl
BLEŠÍ CIRKUS

Celá vesnice se těší –
zavítá k nám cirkus bleší!

V pátek přišel na náves
tulák a s ním starý pes.
„Tak jsem u vás!“ tulák volá.
„Já, pes Rek a bleší škola!
Kdo má deset korun v hrsti,
smí hladit psa proti srsti!“

Přihlásil se truhlář Pech,
pohladil psa po zádech
a psí blechy na to tata
změnily ho v akrobata.

Skákal jak stín čertích rohů,
dal si za krk pravou nohu…
„Vidíte to!“ tulák křičí,
„jak s ním blechy krásně cvičí!“

Tak vypadá cirkus bleší.
Kdo ho nezná, ať se těší!

Nataša
Nataša

Chybí tady Radek Malý!

ROZBOLELO KNÍŽKU BŘÍŠKO,
měla v něm moc písmenek.
Řekl jsem jí: „Milá knížko,
zanech smutných myšlenek!

Protáhni si všechny listy,
narovnej svůj křivý hřbet.
Provětrej se — vzduch je čistý
a já bych tě zas rád čet.“

O ČEM SNÍ SNÍH

O čem sní sníh?
O černém koni.
Jak mu podkovičky
na ledu zvoní.

Kam až smí smích?
Smích smí všude.
Ono nějak bylo
a zase nějak bude.

VELIKONOCE

Maminka se zblázní vždycky jednou v roce,
vychází to, myslím, na Velikonoce.

Na stůl dává do ošatky
z čokolády housata
a k nim — to jsou ale zmatky —
vejce zvláštně strakatá.

Každý rok, když pletu pomlázku,
kladu si tu věčnou otázku:

Jak asi musí vypadat slepička,
co snáší tahle podivná vajíčka?

wpDiscuz
loading
×