decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Euro je oblíbené. Hlavně v zemích, které už ho přijaly

Euro je čistě emocionální záležitost. Podívejte se na přiložený graf. Na jeho levém konci (nejvyšší podpora společné měny) je Slovinsko s cca 85%, na pravém konci (nejnižší podpora) je Česká republika s 20%. Procentuálně vysokou podporu vyjadřuje i Slovensko s cca 78%.

Euro má jasnou podporu. Hlavně v zemích, které už ho přijaly

Půvabné je to, že podporu euru vyjadřují občané zemí, které už euro mají a tedy s ním oni mají letitou osobní zkušenost, zatímco negativní názor mají občané těch zemí, které jej nemají a osobní zkušenost mají nulovou. Všimněte si, kolika procent dosahuje názor “Nevím”: je u všech zemí nízké, v průměru někde okolo 7%. Taková pevnost názoru – ať pro nebo proti – na něco, co jsem nikdy neokusil, je právě tak nelogická jako symptomatická. Tak tu dnes žijem: informace a zkušenosti nulové, však názor skálopevný!

Nejsou-li informace, zbývají už jen emoce, tedy “pocit”, který si ale samozřejmě dovedeme zpětně rozumově zdůvodnit, tj. oklamat sebe sama.

Slovinský tolar existoval krátce, koruna je součástí naší identity

Slovinsko a Slovensko, na druhé straně Česko. Státy, kde bychom očekávali jakousi blízkost postojů – ale není tomu tak. Proč? Slovinsko a Slovensko jsou země, které vznikly nedávno a ustanovily si narychlo svoje nové měny, tolar a slovenskou korunu. Za pár let si k těmto měnám logicky nikdo nevytvořil emocionální vazbu a swapnout je za euro nebyl ani v jedné zemi velký problém.

Česká republika je na tom zcela jinak. Naši korunu vnímáme jako součást národní identity a historického dědictví. Vždyť přece už za Karla IV. se českou korunou platilo v celé Evropě! Že prý ne? Vždyť jsme byly Země Koruny České, tak čím se asi platilo, ha? Zas nám chcou něco navykládat, ynteligenti. Každopádně je to zdroj naší národní hrdosti, “ty bankovky jsou krásné”, a koruna byla vždycky pevná! Až teda na tu devalvaci za Zápotockého 1:50, ale to si dneska taky nikdo nepamatuje, tak co. Českou korunu si spojujeme s “češstvím”, vzít nám ji je něco jako vzít nám kus naší krásné krajiny. Čistě emocionální postoj – ve skutečnosti je měna jen technický, dnes už z 99 % digitální nástroj pro směnu, přepočítací koeficient. Všimněte si, jak často se to vyskytuje ve spojení “naše”: naše koruna, naše měna. Naše vlastnictví. Opět jen emoce.

Čeští vůdcové prezentují euro jako blbost, aby se zavděčili lidu

Abych ale zcela nekřivdil: emoce obsadí prostor tam, kde chybí pevná půda pod nohama. Skutečně nikdo přesně neví, co se stane (jaké budou přesně důsledky v celé řadě ohledů), když přijmeme euro. Do budoucnosti nikdo nevidí. Krátkodobý dopad na životy běžných občanů bude poměrně malý, tedy až na to, že rohlík bude stát 10 centů, a to zas bude poprask na laguně. Dlouhodobě se to odhaduje hůře, ale samozřejmě dlouhodobě nikdo neví co bude i s naší korunou. Situaci komplikuje fakt, že dopad bude různý na různé lidi (chudší občané, bohatší občané, vlastníci nemovitostí, nevlastníci nemovitostí, ti co hodně cestují, ti co málo cestují, více či méně kvalifikovaní, podnikatelé, importéři, exportéři…), a samozřejmě důsledky se budou lišit podle vývoje ekonomiky – naší, německé, evropské, světové – opět různě, a opět ještě budou důsledky různé na různé skupiny obyvatel. V tomto matrixu je těžké někomu vyčítat, že se rozhoduje emocionálně.

Pokud je ale složité se v situaci vyznat, je rozumné dát na názory moudrých lidí – těch, kteří nás vedou plnou parou vpřed. Jenomže tito moudří vůdcové dnes říkají to, co chtějí lidé, protože tak velí politický marketing. Moudrý vůdce říká, že přijmout euro je blbosť, protože lidé si myslí, že přijmout euro je blbost, protože přece moudrý vůdce jim říká, že přijmout euro je blbost. Kruh se uzavřel a my v něm pošlapeme dokolečka dokola.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Zůstane 860 000 lidí v dluhové pasti? Rozhodnou poslanci

Hlasování poslanců o Senátem vráceném insolvenčním zákonu se blíží. V úterý 22. ledna budeme mít jasno, jak to které strany a hnutí myslí s vyvedením deseti procent občanů ČR z dluhové pasti, a také s věřiteli, kterým bez dostupné insolvence nezbývá než se smířit s tím, že své peníze už nikdy neuvidí.

Oddlužení

„Ani jedna z variant není ideální. Senátní verzi nepodpoříme, o tom, zda budeme hlasovat pro sněmovní návrh se rozhodneme na úterním poslaneckém klubu,“ řekl pro Echo24 předseda ODS Petr Fiala.

Tak hodně štěstí v úterý, Ódéesko! Zvažte, zda je normální, že z 860 tisíc dlužníků v exekuci dostává šanci na pětileté martýrium splácení jen 20 tisíc ročně. Máte ve svých řadách dost ekonomů a některý z nich určitě snadno spočítá, kdy by mohli věřitelé své pohledávky od zbývajících předlužených statisíců lidí očekávat, pokud odhlasujete de facto stávající stav.

Hnutí ANO původně plánovalo mírnější podmínky

Co je to ale proti vládnímu hnutí ANO, které už zapomnělo, jak vypadala původní verze návrhu novely jejich ministra Pelikána! Vypadala totiž výrazně jinak než ta, kterou poničili a pro kterou následně zvedli ruce jejich poslanci.

„Předpokládám, že velká většina poslanců ve Sněmovně podpoří původní verzi pro oddlužení našich občanů. Podle našeho názoru je vyvážená jak na stranu věřitelů, tak na stranu dlužníků,“ řekl pro Echo24 Jaroslav Faltýnek.

Faltýnkem zmíněná původní verze ve skutečnosti původní verzí není. Původně mělo být oddlužení přístupné i dlužníkům, kteří na začátku ani na konci nebudou smeteni matematickým porovnáním insolvenčních soudců, zda x je menší než 30%, což bude nejspíš znamenat konec celé úlohy. Konec jistoty oddlužení i přes jistotu pětiletého (původně dokonce sedmiletého) splácení dluhů. O tom totiž insolvence je. O splácení věřitelům, co jen to jde.

Záleží taky na sociálních demokratech

Specifickou roli v absurdním dramatu s názvem “Dlužníci versus věřitelé” hraje druhá z vládních stran, ČSSD. Poslankyně Kateřina Valachová (ČSSD) předložila při prvním projednávání Sněmovnou pozměňovací návrhy, které později využil Senát pro své návrhy Sněmovně, což prověřilo jejich opodstatněnost. Přidá se k ní ale celá strana při hlasování o vlastních návrzích? Chceme věřit, že sociální demokracie jako celek začíná chápat, jak velkým tématem předlužení v Česku je a jaké sociální dopady má. Vymění ČSSD s ANO v rámci koaličního dealu insolvenční zákon za karenční dobu? Co takhle hlasovat ve prospěch nemocných i předlužených?

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Ministerstva (zase) začínají pracovat na zákoně o bydlení

Jana Maláčová k problematice dostupného bydlení

Dneska jsem v Brně navštívila projekt Housing First (Bydlení především). Pomáhá s bydlením lidem v neřešitelných životních situacích a dává jim šanci na nový start. A funguje to vážně dobře!

Dnes ale problém s bydlením má téměř každý! Byty jsou příšerně drahé i pro lidi s průměrnými příjmy. Třeba v Belgii stojí necelé 4 roční platy, v Polsku nebo Maďarsku zhruba 7. U nás spolkne víc než 11 ročních výplat!

Pro spoustu lidí je ale stejně nedostupný i pronájem. Když už se jim podaří byt sehnat, musí mít i na zaplacení kauce a vysokého nájmu. Kde na to vzít? Zadlužit se? To asi není nejšťastnější.

Proto jsem ráda, že jsem se dohodla s paní ministryní pro místní rozvoj a začínáme pracovat na zákoně o dostupném bydlení. Cílem bude, aby bydlení nebylo luxusem. Potřebujeme kvalitní startovací byty pro mladé rodiny a seniory, či podporu družstevnictví. Prostě se musí začít stavět ve velkém!

Další komentáře od Jany Maláčové:

Václavu Bělohradskému k pětasedmdesátinám

Václavu Bělohradskému k pětasedmdesátinám: milý Václave, učíš mne, že i nejposlednější zloba a nejnižší strach jdou přeložit do nejvyššího jazyka, protože mají hluboce lidské příčiny. Jsi – v tomto ohledu – výborný překladatel. Vše nejlepší a děkuju.

Další články od Matěje Stropnického:

- PAGE 1 OF 26 -

Next Page ⇀

loading
×