decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Stát, kde se xenofobie nazývá zdravým rozumem

Václavské náměstí v Praze

Dřív to bylo jednoduché. Byli jsme MY a byli ONI. My jsme chtěli poslouchat zápaďáckou hudbu, zprávy z Vídně a Mnichova, nosit dlouhé vlasy a džíny, kouřit americké cigarety. Jediné oč nám šlo, kromě možnosti cestovat, jíst, pít, poslouchat a číst, co chceme, byla SVOBODA. Říkat co si myslím, stěhovat se kam chci, jít kam potřebuju. Dnes to vlastně zní až neuvěřitelně a nepředstavitelně pro někoho, kdo to nezažil. SVOBODA konečně si přečíst Junga, vidět naživo Cohena a jít do kina na Bergmana.

SVOBODA znamenali lidé, kteří žili v demokracii, hájili lidská práva a mohli svobodně mluvit. Nebo žili v totalitním systému a svůj názor říkali taky. Ekologové, katolíci, levičáci, máničky, umělci, kněží bez souhlasu, filozofové z kotelny, bez ohledu na náboženství, původ, nebo stranu, žili v paralelním svobodném světě. ONI byli všichni ti, kteří tomu bránili.

Po sametové revoluci se najednou octli ve svobodě úplně všichni, nejen MY, ale také ONI – ti, kteří o ni nestáli, nebo se jí báli. Najednou každý mohl říkat a dělat, co chtěl. Pravda a láska vítězila nad lží a nenávistí, nebo se to alespoň chvilku zdálo. Potom zemřel Václav Havel a Karla Schwarzenberga nevybrali na Hrad a od té doby to šlo všechno tak nějak z kopce.

Mezi čelními politiky už nikdo nereprezentuje ideály 17. listopadu

Příslušnost ke komunistické straně nevadí, StB nebyla jen zlá, ale byla také dobrá, rasismus už není něco opovrženíhodného a xenofobie se nazývá zdravým rozumem. Z kanálů vylezli lidé, kteří reprezentují tu nejodpudivější část novodobé české historie. Vyčuranost, zloba, nenávist vůči odlišnosti a zbabělost se pomalu mění v téměř ctnost.

Existuje zákon o protiprávnosti komunistického režimu a v parlamentu sedí komunisté, kteří chtějí řídit vládu.
Souhlas s komunistickou ideologií, která je stejně zločinná jako nacismus, není překážkou k tomu být prezidentem.
Estébáctví, udavačství, malost a přizdisráčství je devizou, která se dá zúročit v křesle premiéra.

V čele Sněmovny, Senátu, Hradu a Strakovy akademie neexistuje člověk, který by ztělesňoval ideály 17. listopadu. Není tu vůbec nikdo a je to velké a děsivé ticho. Kdo je dnes ještě přesvědčený o tom, že jsou věci, pro které stojí za to trpět a že život ve lži nemá smysl?

Jsme národem Komenského, nikoli Zemana a Babiše

Mnoho lidí se dnes, jako dřív, věnuje jiným věcem než politice. Studují, cestují, podnikají, starají se o rodinu a své blízké, věnují se dětem a jejich vzdělávání. Hodně lidí se angažuje v charitě nebo pomoci potřebným. Někteří se stáhli do ústraní. Část nespokojených si vydobyla svůj prostor na internetu a pokoušejí se probudit občanskou společnost. Je potřeba, aby ta mlčící většina, která nikde není moc vidět a slyšet, znovu dostala slovo.

Nechci se stydět za to, že jsem Češka. Pro mě český národ znamená Chelčický, Komenský, Němcová, Janáček, Čapek, Jesenská, Mašín, Balabán, Morávek, Kubiš, Pitter, Šimková, Vacková, Palach, Opasek, Kryl, Havel a mnoho dalších, na které člověk může být pyšný. Nejsme národem Miloše Zemana a Andreje Babiše, stejně jako jsme nebyli národem Klementa Gottwalda, nebo Gustáva Husáka. Musíme doufat, že se takhle doba temna nad námi přežene jako dětská nemoc demokracie a brzy zmizí.

Další komentáře od Moniky Le Fay:

Monika Le Fay
Spisovatelka
Režisérka
Dokumentaristka
10. Led 2019   /   

KOMENTUJTE! Chcete-li odpověď, lajkněte náš FB.

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz
loading
×