Distanční výuka drhne, desetitisíce žáků jsou off-line

Kvůli virové epidemii byly opět zavřeny školy, takže sociální rozdíly mezi dětmi jsou ještě zřejmější, než dříve. Šťastnější žáci a studenti mohou doma pracovat na počítači, připojení k internetu. Zatímco desetitisíce, nebo možná statisíce jejich vrstevníků zůstávají off-line. Přitom kdyby stát nadělil dětem srovnatelný předvánoční dárek, jaký rozdává důchodcům, distanční výuka by probíhala férověji a efektivněji.

Nejdříve na jaře a znovu nyní na podzim byly kvůli virové epidemii zavřeny školy. Výuka má ovšem probíhat dálkově (distančně) – formou domácího samostudia nebo přes internet. Žáci mohou jenom výjimečně zajít za učitelem osobně.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) mezitím uvolnilo 1,3 miliardy Kč, aby byla zakoupena a rozdělena potřebná technika. Tato jednorázová investice však nestačí.

Elitní menšina a strádající většina

„Systematická podpora digitalizace škol skončila v roce 2007,“ napsal nám Janek Wagner z Pedagogické komory. Tehdy byla zastavena Státní informační politika ve vzdělávání (SIPVZ), která fungovala pět let. Současné MŠMT prý nereagovalo, když mobilní operátoři na jaře nabízeli, že okamžitě začnou distribuovat sady pro internetové připojení. Podle Janka Wagnera tu nyní je „malá část špičkově vybavených škol a pak většina vybavených vysloveně nedostatečně“.

I ve zdánlivě bezproblémových regionech „potřebuje určitou pomoc cca 5 – 10 % rodin,“ upřesnil Michal Černý, prezident Asociace ředitelů základních škol.

Zasaďme tato čísla do širšího kontextu. Na tuzemských základních a středních školách, včetně gymnázií a konzervatoří, oficiálně studuje zhruba 1,51 milionu žáků. Takže znevýhodněny jsou nyní desetitisíce, možná statisíce dětí. Kdyby stát hromadně pro každého žáka koupil notebook za 7 500 Kč, utratil by 11,33 miliardy Kč, tedy 2,27 % letošního rozpočtového schodku. Pro srovnání, jednorázový příspěvek pro důchodce vyjde dráže: na 15 miliard Kč, neboli 3 % rozpočtového schodku.

Českou budoucnost zachraňují neziskovky

Michal Černý přitom vnímá jako největší problém samotnou počítačovou gramotnost, nikoli hardware nebo software. „Nejvíc času a energie nám (na úrovni škol) tak zabírá proškolení těchto dětí a rodičů a základní přizpůsobení zařízení výuce. Samozřejmě také samotné jednání s potřebnými (počínaje jejich výběrem), administrativa kolem zapůjčení techniky atd.,“ vysvětluje Michal Černý.

Oba pedagogové se shodují, že tento problém není současnou vládou řešen systematicky. Respektive stát „spolupracuje s některými organizacemi (např. Česko.Digital), které to vlastně řeší za něj. Pomáhají také různé nadace, Člověk v tísni, terénní organizace apod.,“ doplňuje Michal Černý.

Distanční výuka prý vázne na průmyslu

Předejme slovo státní správě. „Co se týče vybavení škol, nutno říct, že to je v první řadě povinností jejich zřizovatelů,“ reaguje Aneta Lednová, tisková mluvčí MŠMT.

Zřizovatelé – tedy často samosprávy – ovšem šetří a spoléhají na dotace, což nebývá příliš efektivní. „Je ale faktem, že částka z RUD (rozpočtového určení daní, pozn. red.) na žáka se v posledních letech takřka zdvojnásobila,“ poznamenává Janek Wagner.

Aneta Lednová dále upozorňuje: „Distanční výuka nespočívá pouze v online připojení, škola je naopak povinna přizpůsobit distanční vzdělávání včetně hodnocení podmínkám žáků.“

„Na druhou stranu online připojení a využití například videokonferencí, kde stačí i krátké vstupy, může ve většině případů přispět k vyšší kvalitě distančního vzdělávání a odpovídá aktuálním technologickým trendům,“ navazuje Janek Wagner. Stejně jako Lednová, odkazuje na Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které má digitalizaci na starosti. Tento vládní resort však na naše dotazy nereagoval.

Co navrhují Zelení, ODS, Piráti, Budoucnost a SPD

Nevládním politickým stranám jsme položili následující otázku: „Máte nějaký jasný komplexní plán, jak zajistit, aby všechny školou povinné děti (klidně kromě prvňáčků) v případě pandemie mohly studovat doma online?“

Nejrychleji odpověděly Strana zelených (SZ) a Občanská demokratická strana (ODS). Obě chtějí, aby byly nakoupeny, respektive dotovány chybějící technologie – pro učitele i žáky, kteří potřebné přístroje nemají. Martin Baxa (ODS) konkrétně navrhuje, aby individuální příspěvek přesáhl 20 000 Kč. Obě strany kladou důraz také na zaškolení.

Podle občanských demokratů má stát vyjednat, aby operátoři poskytovali data pro vzdělávání levně, nebo zdarma, „a toto kompenzovat“.

Petr Kučera (SZ) navrhuje, aby MŠMT metodicky vedlo školy k rozvoji onlinové výuky. Učitelé mají přes internet nejen zadávat domácí úkoly, ale „skutečně vzdělávat“. Zelení dále chtějí, aby spolupracovaly MŠMT a Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Společného cíle dosáhnou, jakmile všechny děti získají přístup k internetu. Připojení chudých domácností by zafinancoval Úřad práce, formou mimořádné okamžité pomoci.

Pirátská strana souhlasí, že lze využít tuto jednorázovou sociální dávku. Pro trvalé řešení však považuje za nezbytné, aby náklady na kvalitní vzdělávání byly začleněny do pravidelných přídavků na děti. MŠMT má koordinovat spolupráci mezi neziskovými organizacemi (jako Učíme online nebo Počítače dětem) a školami, které zároveň potřebují peníze na techniku a podpůrný personál (ICT metodiky či koordinátory).

Hnutí Budoucnost připomíná, že do vybraných škol smějí nadále chodit děti zdravotnických nebo bezpečnostních pracovníků. Přidat by se mohli také chlapci a děvčata, pocházejí z chudých domácností. Budoucnost dále navrhuje, aby byl zřízen centrální informační systém, který propojí vzdělávací instituce, aktivní rodiče a dobrovolníky, ochotné pomoci v krizové době.

SPD tvrdí, že potřebujeme „silnou páteřní síť“, abychom mohli hovořit o digitalizaci „jakéhokoliv odvětví našeho státu“.

Autorka úvodní ilustrační fotografie: Olia Danilevich