Ekonomická recese začala. A stát „shazuje peníze z vrtulníků“. Dělá dobře?

Hospodářská krize obvykle nahrává lidem, kteří mají našetřený nadprůměrný kapitál. Mohou totiž levně nakupovat, zatímco jejich insolventní spoluobčané musejí svůj majetek prodávat pod standardní cenou, aby přežili. V socialismu však ekonomická recese vede naopak k rovnostářství.

Pravicoví i levicoví idealisté věří, že dokážeme vybudovat bezvadnou ekonomiku. Podle konzervativců stačí, aby státy přestaly regulovat soukromníky, a volný trh se bude neustále automaticky očišťovat: Zastarávající podniky budou průběžně nahrazovány prospěšnějšími inovátory, místo aby se problémy dlouhodobě kupily a potom najednou vybuchly formou plošné krize. Podle socialistů naopak potřebujeme společný rozpočet a sociální stát, protože pokud nebudeme pomáhat chudým domácnostem a vyloučeným lokalitám, rozdíly se budou permanentně zvětšovat a poroste sociální napětí, které vygraduje do násilných konfliktů…

Naštěstí žijeme všichni pohromadě. Diskutujeme a vzájemně cizelujeme své pěkné teorie tak, aby byly realizovatelné. Takže v praxi fandíme inovátorům, ale zároveň pomáháme chudým spoluobčanům. Přesto z našich řek občas „vystupují hubené krávy“, použijeme-li metaforu z biblického Starého zákona a Koránu.

Jak na krizi vydělal egyptský faraon

V 16. a 15. století před naším letopočtem údajně žil jistý Josef – šarmantní muž a talentovaný vykladač snů. Díky svému interpretačnímu umění se dostal před egyptského faraóna, který měl ve spánku znepokojivou vizi: Z řeky Nilu vystoupilo sedm tlustých krav a potom sedm hubených krav, a tučné dojnice byly nemilosrdně sežrány svými vychrtlými sestrami.

Faraón chtěl vědět, co tento sen znamená. Josef údajně předpověděl, že po sedmi šťastných letech přijde sedm těžkých roků. Faraon tomuto výkladu uvěřil, začal šetřit obilí – a skutečně, po letech hojné úrody nastalo brutální sucho. Takže zatímco v okolních krajinách postupně propukal hladomor, Egypt měl plné sýpky nejenom pro své obyvatele. Faraón tedy nakrmil svůj lid, a navíc ještě mohl draze prodávat obilí do ciziny, kde panovníci nebyli dostatečně prozíraví a předchozí prosperitu promarnili.

V pohodičce šetřit, potom levně nakupovat

Starozákonní příběh nadále obsahuje inspirativní poselství, nicméně naše moderní civilizace přece jenom funguje jinak. Současné zemědělské a průmyslové podniky dosahují báječné nadprodukce. Bezproblémově by dokázaly nasytit, ošatit a ubytovat každého člověka, i když zrovna probíhá globální ekonomická recese. Klíčovou „komoditou“ se však mezitím staly peníze. Takže podobně jako faraón vydělal na krizi, protože měl našetřeno obilí, dneska vyhrávají prozíraví finančníci nebo jejich dědicové.

Například ve 30. letech minulého století nastala „Velká deprese“. Sklady sice byly plné zboží, ale najednou se přestaly točit peníze. Leckterá rodina hladověla, zatímco podnikům chyběli zákazníci, takže propouštěly zaměstnance a ztrácely tržní hodnotu. Excelentní pokerový hráč John Templeton však měl kapitál, spekulativní plán a také nezbytné štěstí. Na newyorské burze systematicky kupoval akcie různých podniků, jejichž jeden podíl tehdy stál 1 americký dolar nebo méně. Tyto cenné papíry později, za poválečného rozkvětu, draze prodal a stal se miliardářem.

Máte plavky, nebo plavete nazí?

Legendární investor Warren Buffett používá cynickou metaforu: „Jakmile přijde odliv, ukáže se, kdo plaval nahý.“ Jinými slovy – v krizi uvidíme, kteří zaměstnanci jsou (ne)postradatelní, kdo (ne)dokáže splácet své dluhy, nebo kdo (ne)zůstal ve stáří odkázaný jenom na skromný státní důchod. Nejchudší občané budou nuceni prodat svůj poslední majetek, který levně koupí vítězové.

A nyní alternativní scénář. Stát (případně nějaký soukromý filantrop) může zasáhnout, abychom nebyli rozděleni na vítěze a poražené. Paralyzovaným občanům a podnikům začne rozdávat finanční prostředky, aby měli čas na restart (změnu zaměstnání, rekvalifikaci, inovace), mezitím dokázali vyrovnávat své závazky a nemuseli prodávat své živobytí pod cenou. Tato politika bývá popisovaná metaforou „helicopter money“ – jakoby stát shazoval peníze z vrtulníků. Chudí občané jsou potom aspoň dočasně zachráněni, zatímco bohatí přijdou o svoji výjimečnou byznysovou příležitost.

Ekonomická recese trvá minimálně dva kvartály

Co myslíte, bylo by spravedlivější a správnější, kdyby krize proběhla zcela neregulovaně? Těžká otázka, která má naštěstí více než dvě možné odpovědi. Kromě striktního „ano“, nebo „ne“ nabízí také kompromisy.

Ekonomická recese každopádně podle akademických teoretiků znamená, že hrubý domácí produkt klesl v předešlém, i v aktuálním kvartále. Tuto fázi hospodářského cyklu právě nyní zažíváme kvůli koronavirové epidemii, která Českou republiku zasáhla v březnu a doposud trvá. Některé sektory, jako cestovní kanceláře nebo restaurace, přestaly fungovat. Stát proto postiženým občanům a podnikům rozdává peníze: náhradní mzdy, ošetřovné, kapesné pro živnostníky, podporu v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci, mimořádnou okamžitou pomoc apod.

Pokud ekonomická recese trvá déle než dva kvartály, hovoříme o takzvané depresi. Minule se táhla skoro sedm let, od konce roku 2008 do začátku roku 2015.