decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Jaroš: Moje verze prezidentského vánočního projevu 2018

Tak jsem si pustil vánoční poselství pana prezidenta a myslím, že tomu pánovi, co mu projevy píše, to vyšlo tak na půl. Jsou tam dobré postřehy, ale úplně vánoční to poselství není a také tam podle mě netrefili problémy, kterým Česko opravdu čelí. Tak jsem si dovolil nahodit poselství, které podle mě prezident MĚL před pár dny říct. A než se začnete jevit nad délkou, tak věřte, že je to o pětinu kratší než projev prezidenta Zemana.

Prezident republiky

Milí spoluobčané,

děkuji vám za to, že jste si mezi krásnými českými pohádkami našli čas i na sváteční poselství.

Chci vám říci skvělé zprávy. V letošním roce jsme oslavili 100 let od založení Československa – a naše země prožívá nejlepší časy ve své historii.

Česká republika prosperuje jako nikdy dříve. Hospodářství jede na plné obrátky a naše firmy nestíhají vyrábět. České značky zase dobývají svět – a už to nejsou jen tradiční strojírny či automobilky, ale také inovativní softwarové firmy a internetové start-upy. Nezaměstnanost máme nejnižší v Evropě. Platy konečně začínají viditelně růst. Naše veřejné finance jsou velmi zdravé a v zadlužení opět patříme k nejlepším v EU. A není to jen ekonomika, co nám dělá radost. Naše země je pokojná – pravidelně se umisťujeme mezi nejbezpečnějšími státy světa. Rodí se u nás fantastické mladé talenty – lidé jako fenomenální sjezdařka Ester Ledecká, vědkyně Karina Movsesjan a spousta dalších, od umělců přes lékaře po vývojáře umělé inteligence. Naší zemi se tedy daří a do budoucna máme našlápnuto ještě líp. A to vše jen díky vám a vaší tvrdé práci. Máme na co být hrdí – tak na svou zemi hrdí buďme. Když projedete svět, zjistíte, že devadesát pět procent lidí nám může jen závidět, jak dobře se v Česku žije.

Samozřejmě žádná krajina není bez chyby – takové věci se nedějí ani v pohádkách. Vláda by se už nyní, v časech tučných, měla připravovat na léta hubená. A měla by pracovat na 4 úkolech, které před námi vidím.

  1. Za prvé – prosperita se ještě nerozlila do všech koutů republiky. Příliš mnoho lidí uvízlo v bludném kruhu exekucí, příliš mnoho dětí bydlí v ostudných podmínkách. To není hodno České republiky! Vláda musí pracovat na sociálním bydlení, na řešení dluhového problému a na tom, aby se český úspěch dostal do všech regionů a ke všem lidem.
  2. Za druhé – školství. Naše země nemá ropu. Naším bohatstvím jsou naši lidé, jejich chytré hlavy a šikovné ruce. O tom, jak bohatí budeme za 20 let, se rozhoduje už dnes – ve školách, které učí naše děti. Jestli chceme být ještě úspěšnější, musíme se snažit mít nejlepší školství na světě. Zatím mám obavu, že nám ve vzdělávání ujíždí vlak.
  3. A když jsme u těch vlaků – doprava nás zlobí taky. A to je třetí úkol. Se zájmem jsem slyšel, že pan premiér, který kdysi žil v Maroku, tuto africkou zemi letos navštívil a svezl se tam rychlovlakem rychlostí 320 km/h. Opravdu bych panu premiérovi přál, aby se takovým vlakem brzy mohl svézt nejen v Africe, ale i v zemi, kde žije nyní. Bylo by to o to užitečnější, že po dálnici se asi jen tak nesveze.
  4. No a konečně čtvrtý úkol pro vládu je ochrana naší krásné krajiny a přírody. Letošní suché léto nám všem ukázalo, že planeta už brzy nemusí být zelená, ani modrá, jak psal můj předchůdce, ale že může mít barvu písku. Voda, už ne ropa, bude klíčová surovina 21. století. Naše země má štěstí, že má vody relativně dost. Ale i my se musíme vrátit k tradiční péči o krajinu, jak to uměli naši předkové – k menším polím, loukám, remízkům, mokřadům, výsadbě lesů a ekologickému zemědělství.

Když vláda tyto čtyři úkoly naplní, jsem si jist, že naše země bude jen kvést. Věřím, že se blíží doba, kdy už v EU nebudeme chudí příbuzní z Východu, ale jeden z nejblahobytnějších národů, od kterých se i původní Západ může učit. Je tady ale ještě něco, na čem můžeme zapracovat všichni.

Budu k vám upřímný, milí spoluobčané. Jedna věc mi dělá starosti – a je to nálada a stav mezilidských vztahů v naší zemi. I když republika prosperuje jako nikdy dřív, na tvářích lidí to tak úplně nevidím. Nadáváme si navzájem, zesměšňujeme jeden druhého kvůli tomu, co ten druhý říká a koho volí, jsme frustrovaní a viníme z problémů ty druhé. Přitom to není nutné. Já jsem si zcela jist, že naši lidé mají dobré srdce. Když je potřeba, dovedou se spojit a ukázat velkorysost jako rytíři v pohádkách. Důkazem mi je i čerstvé neštěstí v Dole ČSM na Karvinsku, nejtragičtější od roku 1990. Chci vyjádřit svou nejhlubší soustrast všem pozůstalým a všem, jejichž životy byly touto katastrofou dotčeny. Ale také chci poděkovat všem těm úžasným dárcům, kteří během několika dní sebrali na účet pozůstalých rodin přes 5 miliónů korun, nezávisle na tom, že většina horníků byli cizinci. České srdce pořád bije a bije silně.

A proto je potřeba říct – nerozdělujme české občany, protože to ničemu nepomáhá. Nepřistupme na hru na nějaké “lepšolidi” či “horšolidi” a na jiné nálepky. Republika není zápas v boxu, republika není my vs. oni – “teď vedete vy, ale příští kolo vyhrajeme zase vy a pořádně vám to nandáme”. Takhle to nefunguje. Můžeme a musíme mít různé názory na politiku, na ekonomiku – to je přirozené a správné, to je demokracie. Kdybychom měli všichni jen jeden názor, tak žádnou demokracii nepotřebujeme a můžeme dál hnít v totalitě. Ale i přes ty rozdílné názory se můžeme respektovat. Můžeme se k sobě chovat slušně, zdvořile a bez nenávisti. Vyslechnout toho druhého a zamyslet se, jestli náhodou nemá zrnko pravdy. Umět přijmout porážku a umět nezneužívat vítězství – to všechno je demokracie. Hledejme spíš to, co nás spojuje. Když zemi povedeme jako dvě nepřátelské skupiny, z nichž jedna tlačí sem a druhá tam, tak se budeme pořád točit na místě.

A proto neberte nikoho, kdo okolo sebe hází nálepkami jako “lepšolidi” nebo kdo má za blbce všechny, kteří volili jiného prezidenta, než chtěl on sám. Když chce někdo takto lidi rozdělovat, tak to zcela určitě nedělá pro dobro České republiky, ale pro svůj vlastní politický zájem. Kdybyste takového člověka viděli v pohádce, hned byste vy i vaše děti poznali, že je to nečestný rádce a že to s královstvím nemyslí dobře. Děti takové věci vidí hned – zkusme se tedy podívat jejich očima i na postavy z politiky, na to, co dělají a říkají, a hned budeme vědět, kdo je kdo. A mimochodem – každého člověka musíme soudit jednotlivě. Ne podle skupiny, do které se narodil, podle školního diplomu, co má doma na zdi, nebo podle města, ve kterém žije. Pokud je někdo dobrý, tak se to pozná tak, že pomáhá ostatním – jen tak se můžete stát lepším člověkem. Ne lepším než ostatní, ale prostě lepším člověkem.

K zahraniční politice. Věřím, že i v zahraniční politice bychom si měli vzít morální příklad z pohádek. Naše země je malá, ale i malý hrdina může být sebevědomý a nemusí podlézat ani těm, ani těm. Česká republika by měla vždy stát na straně dobra a práva – jen tak si sami sebe budeme moci vážit. Neměli bychom se proto ponižovat před režimy, pro které lidská práva nic neznamenají – a neměli bychom jim ani dodávat zbraně. Je dobře, že jsme členy dvou klíčových uskupení – NATO a EU. Ale můžeme v nich hrát ještě aktivnější roli. Pokud nám něco nevyhovuje – např. imigrační kvóty – bylo v pořádku, že jsme se ozvali a že se nám podařilo ostatní přesvědčit, že to je nesmysl. Možná je také načase, abychom jako ČR řekli, že evropské dotace soukromým ziskovým subjektům dělají víc škody než užitku a že by se měly zrušit.

Stejně iniciativní můžeme být i v jiných věcech. Jako prezident ČR bych chtěl například jasně a zřetelně odsoudit utrpení statisíců dětí a miliónů civilistů v Jemenu – a koordinovat v rámci EU pomoc, která by tuto humanitární katastrofu zastavila. Stejně tak si myslím, že by se Česká republika měla jasně postavit i na stranu Kurdů, kteří tak hrdinně pomáhali alianci v nedávných bojích. Navrhuji, abychom jako ČR iniciovali evropskou akci, která zaručí bezpečnost Kurdů na území dnešní Sýrie a Iráku. Podpoříme také sebeurčení Kurdů a nabídneme i další pomoc podle potřeby. Tak by se zachovala dobrá země v pohádkách – a tak by se měla zachovat i Česká republika.

A nakonec jen malý dodatek. Chtěl bych zvlášť vyjádřit svou podporu a dík všem novinářům, kteří se poctivě snaží dělat svou práci. V mnoha zemích jsou nyní novináři pod tlakem – vládní moc chce, aby psali podle jejích not. V České republice tomu tak nikdy nebude. Přátelé novináři, pište nezávisle to, co chcete. Ne to, co chtějí politici, dokonce ani ne to, co chce Hrad. Vaším úkolem je hlídat politiky, objevovat jejich prohřešky, vylepšovat naši demokracii. Nebudete kvůli tomu populární, politici vás nebudou mít rádi, ale to je v pořádku – nedejte se.

Milí přátelé, chci vám popřát krásné svátky a nový rok, který bude ještě lepší než ten letošní. Přeji vám nejen zdraví a štěstí, ale také dobrou náladu a velké srdce. Usmívejte se na ostatní, protože pak se svět bude usmívat na vás. Když jen trošku můžete, pomáhejte těm, kteří nejsou tak šťastní jako vy. Když to tak budeme dělat všichni, budeme na sebe moci být hrdí – a budeme moci být hrdí na Českou republiku.

Další komentáře od Martina Jaroše:

Martin Jaroš
Marketingový odborník
Momentálně žijící v Kataru
31. Pro 2018   /   

Tags: bezpečnost, Evropská unie, plat, společnost

loading
×