decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Mýty okolo Eura Dám svůj pohled na přijetí či nepřijetí Eura. 1) Naprosto nep…

Mýty okolo Eura

Dám svůj pohled na přijetí či nepřijetí Eura.

1) Naprosto nepravdivé, ničím nepodložené a nezdůvodnitelné jsou extrémní argumenty, jako že přijetí eura je nějaká automatická spása, případně automatická zhouba. Kromě přecenění vlivu eura (ať tím nebo oním směrem) je hlavním argumentem nepředvídatelnost budoucího vývoje – opravdu nikdo ani vzdáleně netuší, co bude za dvacet let. Přičemž nepředvídatelnost budoucího vývoje vnímám jako mírný (!!) argument PRO přijetí eura – vysvětlím dále.
Kdo tedy vykládá, jak to s námi s eurem-bez eura dopadne, je falešný prorok. Říká něco co v žádném případě nemůže vědět.

2) Je obrovský rozdíl mezi dobrým a špatným ekonomickým počasím. Nyní máme už zhruba pátým rokem "slunečno, bez mráčku". Ve stabilní situaci se stabilním výhledem (důležité!) je poměrně malý rozdíl mezi tím, zda euro máme nebo ne. Pokud například v Kiwi.com děláme denně několik desítek transakcí v cizích měnách, lze říci, že platební systémy jsou už tak vyladěné (levné, rychlé, bezproblémové), že je skoro jedno jaká je naše domovská měna. Euro by pro nás jako firmu bylo lepší, ale ne úplně zásadně. Podobně to platí i pro občany či stát: za dobrého počasí mírná výhoda, ne zásadní, ale byla by tam.

3) Pro zahraničí – obchodníci, turisté, investoři – je euro výrazně lepší. Pro ně, kdo se pohybují v eurozóně, je "korunodvoreček" anomálií, která je otravuje. Přepočty kurzu, výměny měn jsou vždy opruz pro turisty. Obchodníci sice většinou účtuji v eurech, ne ale vždy. Investoři či zahraniční firmy které tu mají pobočky – pro ně by euro bylo výrazně příjemnější.
I když tyto rozdíly jsou malé, mohou rozhodovat právě o úspěchu a neúspěchu (obchod, investice, příjezd turistů). Evropa je v soutěžení dost vyrovnaná a rozhodují maličkosti – tedy "maličkost rozhodne o velké věci".

4) Z makroekonomického pohledu je konsensus na tom, že mít Euro znamená nějaké mírné plus k růstu HDP (cca 0.2% ročně navíc – ale kumuluje se to, samozřejmě). HDP pro mě není metrikou lidského štěstí, ale není to zanedbatelný argument.

5) Úplně rozhodující argument ale vyvstává v situaci špatného ekonomického počasí. To dříve nebo později přijde (už se to trochu kaboní, proto souhlasím s tím, že jsme propásli nejlepší dobu, to "okénko příležitosti" se otevřelo a zase zavřelo). Nikdo neví jaké to špatné počasí bude: může to být pár let růstu pod 1%, což nikoho nezabije, může to být náhlá vývrtka směrem dolů a pak rychle nahoru, může to být vleklá recese. Může se to dotknout některé země více, jiné méně, některého průmyslu víc, jiného míň. To nikdo neví.
Ale právě ve špatném počasí je euro z principu (!) lepší než koruna. To málokdo vnímá a je to potřeba vysvětlit.

Průvodním jevem každé krize budou trable finančního (bankovního) sektoru. U prudké a velké krize se rychle dostanou VŠECHNY banky, lhostejno zda malé nebo velké, české nebo cizí do existenčních problémů, protože všechny mají rozpůjčován mnohonásobek vlastního jmění, úvěry se přestanou splácet a banky se dostanou do defaultu, do bankrotu. A tady je právě rozdíl mezi eurozónou a korunodvorečkem. Centrální evropské instituce zachrání – a jasněže to bude bolet, tohle bolí vždycky! – evropský bankovní systém před kolapsem, před runem na banky, před tím, že přestane fungovat. ("Přestat fungovat" znamená, že vám jako prostému člověku na konci přestane fungovat platební karta, online bankovnictví, v bance si nevyberete peníze. A ne den nebo dva, ale dlouho. Domyslete si to!). Tohle se v eurozóně nestane a už i možnosti Evropské centrální banky (ani nemusí být použité) podobné situaci zabrání. Všimněte si, že u krize z roku 2008-9 kdy už ten řetízek krachů bank reálně hrozil, stačilo když Draghi jen prohlásil že "udělá všechno a tím myslí opravdu všechno" pro záchranu společné měny a rázem byl klid.
Jenomže když dva dělají totéž, není to totéž: český finanční systém by v takovém případě popadal. Nástroje ČNB nejsou ani vzdáleně srovnatelné s nástroji ECB. Je to zkrátka jako v tom vtipu o bleše a slonovi. (Jde blecha se slonem po železném mostě. "Ale dupeme, co?" říká blecha). Pokud se tedy v případě opravdu gigantické bouře evropská loď hodně zakymácí a pár pasažérů se poblije, s odpuštěním, ta naše bárka se překotí.

6) Argumenty, že s vlastní měnou můžeme dělat měnové operace, tedy typicky depreciaci, abychom podpořili export a znevýhodnili import, jsou jistě pravdivé. Ale pak si řekněme co znamenají:
– chceme-li tedy oslabovat měnu, pak to znamená, že jsme rezignovali na to, abychom se dostali na úroveň západních sousedů, prostě pořád budem ti chudí příbuzní, co se Západem "soutěží" jen levnější prací…
– pokud fakt chceme aby ČNB mohla mávat s měnou, připomeňme si, s jakým "jásotem" se u lidí setkaly měnové intervence ČNB před pár lety
– veškeré manipulace s měnou či s úrokovými mírami jsou holí co má dva konce: někomu pomůže, jinému ublíží. Možnost mít vlastní měnu a finanční politiku není nějaká automatická, absolutní výhoda a blaho pro všechny.

7) Jeden z velmi častých a silných argumentů je, že "zkrachuje Itálie a budeme platit za její dluhy". Je to trochu Rádio Jerevan: "ano, je to pravda, ale…". Právě síla eurozóny (včetně ekonomicko-politické síly EU) prakticky nedovolí bankrot některé z členských zemí (viz Řecko!) a přinutí vlastně danou zemi chovat se zodpovědněji, i proti vůli lokálních populistických a "po nás potopa" politiků. Málo si uvědomujeme, jak se tohle může velmi krásně aplikovat i na naše poměry: Babiš se v rozhazování (kupování voličů!) už může směle měřit s řeckými předsedy vlád v osmdesátých a devadesátých letech, a jeho "prozíravá" hospodářská politika, ve které říká že "malé firmy jsou na prd" a "elektromobily jsou na prd", a jediné co není na prd je nejspíš přimíchávání řepkového oleje do nafty nás může do italské situace dostat tak rychle, že se budeme divit i ušima. Babiš pro udržení své pozice je ochotný udělat úplně všechno – to už jsme si ostatně všimli – a už má vyzkoušené, že uplácení seniorů je nejjistější cesta, aby o svých 30% nepřišel. A eurozóna je jeden z mála nástrojů, které mu mohou tyhle rozpočtové rejdy zarazit; dnes, když jsme z ní venku, nenadělá EU nic.
Prostě solidarita funguje oběma směry – vůči jiným i vůči nám. A buďme si navíc dobře vědomi toho, že i v případě sanování problémů té či oné země má eurozóna (a ECB/MMF) slušné nástroje jak to udělat, aby dopad záchranné akce na ostatní země byl minimální (viz Řecko).

Euro je velká, robustní loď pro velkou bouři, která může přijít kdykoli, třeba zítra. Koruna je příjemná lodička, když je moře klidné, je to pohoda. Až se rozbouří, jde pod hladinu jako první. A když se bouře přižene, na přestup do velké lodi bude pozdě – nestihne se to.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Jiří Hlavenka
Investor a podnikatel
Regionální politik
23. Kvě 2019   /   

KOMENTUJTE! Chcete-li odpověď, lajkněte náš FB.

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz
loading
×