Ochranný svaz autorů (OSA): Autorská práva umělců a poplatky 

V dnešní moderní době snadno vznikají situace, kdy by nás možná ani nenapadlo, že umělci přichází o příjmy za svá díla. Ochranný svaz autorů (OSA) proto zavádí různé poplatky, aby mohl tyto ušlé příjmy kompenzovat. Tyto poplatky ve veřejnosti často vzbuzují emoce, vášnivé diskuze i nesouhlas… 

• Poplatky z prázdných médií
• Poplatky za reprodukovanou hudbu
• Hudba na internetu a licenční poplatky

OSA – poplatky a ochrana práv umělců

S rozvojem digitálních technologií a jejich dostupnosti vzniká mnoho možností konzumace a šíření multimediálního obsahu, především filmů, seriálů a hudby. Obrovský rozvoj internetu nastal především díky zájmu o takový zábavný obsah chráněný autorským právem. 

Podle dat z roku 2018 více než 80 % internetových uživatelů v Evropě používalo internet ke sledování videa, poslechu hudby či hraní her. Internet je obrovským skladištěm mediálního obsahu, nabízí k němu nové cesty, a tím se do ohrožení dostávají tvůrci, resp. jejich příjmy. 

Gigantické technologické společnosti a různé online platformy vydělávají jmění na dílech umělců, ale odměnou pro ně je pouhý drobek, nebo dokonce vůbec nic. Pak vzniká potřeba práva umělců chránit. Není to ale jen otázka internetu, lidé mají tendenci nakládat s díly umělců zcela svobodně, jakoby nikomu nepatřila, jen protože jim to technologie umožňují. Například vytváření kopií děl, což je pro uživatele užitečné, ale má to i svou druhou stranu… 

OSA – poplatky z prázdných médií (poplatek za disk)

Náhradní odměny či také poplatky z prázdných nosičů slouží ke kompenzaci ušlých zisků umělců kvůli vytváření kopií pro vlastní potřebu. Těmito nosiči jsou paměťové karty, harddisky, flashdisky, CD či DVD, ale i chytré mobilní telefony, tablety a počítače.

Díky těmto technologiím si kdokoli může vytvořit kopii třeba filmu nebo oblíbeného alba a nepotřebuje k tomu souhlas tvůrců. Takových kopií si klidně můžete vytvořit neomezené množství a některou darovat třeba kamarádovi. 

Technologie to umožňují a je to zcela v pořádku, ale zároveň je logické, že tím umělci přichází o příjmy. Poplatek z prázdných médií neboli náhradní odměna tedy kompenzuje tuto újmu.

Kdo komu platí tento poplatek? 

Poplatek platí buď výrobce prázdného nosiče nebo ten, kdo jej do České republiky dovezl. Poplatek tedy oficiálně neplatí samotný zákazník, byť tento náklad výrobce či dovozce do ceny výrobku v obchodě promítne. 

Výši poplatku určuje Ministerstvo kultury a je stanovena paušálně či procentně z ceny dováženého zboží. Vzhledem ke kapacitě nosičů a technologickým možnostem přístrojů kopírovat hudbu a filmy je tento poplatek jen symbolický. Také není možné kontrolovat každé jednotlivé zkopírování nebo stažení písničky či filmu, i proto je poplatek aplikován na všechny přístroje a paměťová média. 

Kdo má nárok na poplatek z prázdných nosičů?

Nárok mají autoři v různých profesích (primárně skladatelé, textaři, režiséři, kameramani, scenáristé atd.), výkonní umělci nebo výrobci. Poplatky se tedy platí za všechny autorské profese kolektivním správcům OSA (DILIA, OOA-S a OAZA) a INTERGRAM (za výkonné umělce a výrobce).

Ochranný svaz následně vybrané odměny vyplácí autorům a nakladatelům, přičemž základem pro výpočet konkrétní odměny jsou výdělky autora (nebo nakladatele) ze stahování, streamování nebo z prodeje nosičů za předchozí 2 roky. 

Zrušení poplatku za prázdná média? 

Pirátská strana tyto poplatky nazývá „výpalným“ a dlouhodobě navrhuje jejich zrušení. To by mělo zásadní dopad na honoráře umělců, jejichž příjmy jsou na prodeji hudby závislé. Možnost vytvořit si pro vlastní účely kopii nějakého filmu nebo alba je přímo podmíněna zákonnou kompenzací umělcům. Pokud by byly tyto poplatky zrušeny, stalo by se vytváření kopií pro osobní potřebu protiprávním chováním. 

OSA – poplatky za reprodukovanou hudbu (restaurace a další provozovny)

Jedná se o autorské odměny umělcům za jejich hudbu přehrávanou ve veřejných prostorách, jako jsou obchody, restaurace či např. kadeřnictví. Hudba znějící ve veřejných prostorách totiž často navozuje pohodovou atmosféru a dobrou náladu, což přispívá ke spokojenosti zákazníka a má vliv i na tržby. Hudba pak má prokazatelný přínos pro daného podnikatele a její tvůrce by měl mít nárok na odměnu. 

Pozitivní vliv hudby na chování zákazníka potvrdily i mezinárodní studie. Konkrétně zjistily, že hudba:

• zásadně ovlivňuje nákupní chování a rozhodování zákazníka,
• má prokazatelně příznivý vliv na výši tržeb,
• posiluje pozitivní vnímání značky,
• vylepšuje pracovní podmínky a výkonnost zaměstnanců (samozřejmě pokud je dobře zvolená),
• zkracuje vnímání času stráveného ve frontě.

Ve světě je zcela běžné platit v takových případech autorské odměny. Ty tvoří významnou část honorářů tvůrců hudby. Ochranu autorských práv českých hudebních umělců zajišťuje OSA, která tyto honoráře – příjmy za reprodukovanou hudbu – zastupovaným tvůrcům pravidelně zasílá. 

V případě českých autorů a nakladatelů tvoří tyto odměny dvacet procent z celkových příjmů. V porovnání s okolními zeměmi (Slovensko, Německo, Polsko či Rakousko) se však sazby OSA pohybují spíše při spodní hranici. 

Vybíráním těchto autorských odměn jsou Ministerstvem kultury pověřeni tzv. kolektivní správci. Ti zastupují nositele autorských práv při uzavírání licenčních smluv a následně jim vyplácí odměny. 

Kolektivní správci autorských poplatků:

• DILIA (divadelní a literární agentura) zastupuje autory děl literárních, dramatických, hudebně dramatických, choreografických a pantomimických, dále autory scénické hudby, choreografickém a pantomimickém a dále dabingové režiséry.
• OSA (Ochranný svaz autorský) zastupuje autory hudebních děl s textem i bez textu.
• INTERGRAM zastupuje výkonné umělce (hudebníky, zpěváky, tanečníky apod.) a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů. 
• OOA-S zastupuje autory výtvarných děl (malíře, grafiky, sochaře, fotografy atd.
• GESTOR zastupuje autory výtvarných děl při výkonu jejich práva na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého.
• OAZA (Ochranná asociace zvukařů – autorů) zastupuje mistry zvuku.

OSA – poplatek za zpřístupnění díla v televizi 

Pokud pořádáte veřejné akce, kde zpřístupňujete audiovizuální nebo zvukové záznamy podléhající autorským právům prostřednictvím rozhlasového nebo televizního přijímače, musíte ze zákona hradit autorské poplatky. 

Nemusí se ale jednat přímo o veřejnou událost, kam pozvete lidi, stačí abyste provozovali svůj podnik na veřejném místě (restauraci, obchod nebo třeba hotel), kam může kdokoli přijít, a komu tento audiovizuální obsah zpřístupníte. K tomu musíte mít souhlas držitelů práv, tedy autorů, výkonných umělců a výrobců, a zaplatit autorskou odměnu příslušnému kolektivnímu správci jmenovanému výše. 

Hudba na internetu a (ne)placení licenčních poplatků autorům

Jak už bylo řečeno, internet je obrovským skladištěm mediálního obsahu, na který se vztahují autorská práva. A stejně jako v reálném životě by i v online prostoru měla panovat stejná pravidla. Cílem OSA je zajistit ochranu autorských práv na internetu a přimět on-line platformy jako YouTube, SoundCloud či Ulož.to platit za zprostředkování obsahu. 

Situace je ale taková, že umělci jsou vůči technologickým gigantům velmi znevýhodnění. Google a Facebook masivně těží z toho, že lidé nahrávají autorsky chráněný obsah na jimi provozované platformy. Díky vysoké sledovanosti vydělávají miliardové zisky, ale tvůrci z toho mají pouhý zlomek. Úkolem OSA je s těmito platformami vyjednávat rovnocenné a férové podmínky pro tvůrce. 

Všichni také známe platformu Uloz.to, která našla cestičku, jak tvůrce zcela ošidit. Nechá si platit od lidí za stahování nelegálně nahrané hudby a filmů, ale s umělci žádné licenční smlouvy podepsané nemají a neplatí jim ani korunu. Pak tu jsou další zcela nelegální weby (prehrajto, kukajto apod.), které na dílech autorů parazitují naprosto nekompromisně a otevřeně. 

Letošní novela autorského zákona na tuto nerovnováhu mezi autory a platformami reagovala jasně stanovenou povinností platforem získat licenci k autorskému obsahu, se kterým obchodují. Pro běžného uživatele se tedy nic nemění – i nadále může sdílet autorským zákonem chráněný obsah, ale povinnost získat na něj licenci mají technologické firmy provozující tyto platformy, které na tom vydělávají obrovské peníze.