České nemocnice stojí na přetěžovaných a podhodnocených zdravotních sestrách, a kdyby byl důsledně dodržovaný zákoník práce, celý systém rázem zkolabuje. K tomuhle závěru lehce dospějete, pokud nasloucháte tamním zaměstnancům. V následujících odstavcích zveřejňujeme „Autentická sdělení zdravotních sester o podmínkách jejich práce“, jak byla sesbírána Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče (OSZSP ČR): o umírajících seniorech mezi opuštěnými novorozenci, o čurání ve spěchu před pacienty, o permanentních přesčasech.

Jedna sestra = novorozenci zcela bez kontroly

Sestra z novorozeneckého oddělení: Někdy jsem byla na celém oddělení od 14 hodin úplně sama, takže když jsem musela s odběry, na oddělení nějakou dobu nikdo nebyl. Příčilo se mi, že jsem na novorozeneckém pokoji nechávala novorozence samotné a vůbec jsem neměla ponětí, co s nimi je (jestli si je někdo neodvezl, jestli nejsou pozvracení apod.), protože jsem se věnovala maminkám na pokojích. Na noční směně musí jedna sestra opustit oddělení a být na porodním sále dvě hodiny s každým novorozencem, v takovém případě na oddělení zůstává jedna sestra a přebírá novorozence i od kolegyně, takže například místo 8 novorozenců má na starost hned 16…

Děti i půl hodiny zůstávají samotné na oddělení

Sestra z dětského oddělení: Máme dvě oddělení na patře a v přízemí ambulanci, v noci na všech provozech jen jedna sestra. Záchranka jezdí ve dne v noci, takže pokud je potřeba u dítěte jakýkoli výkon, musí jedna ze sester zcela opustit své oddělení a odejít pomoci kolegyni, takže po dobu i 30 minut jsou děti na celém oddělení zcela samotné.

Na dětském oddělení máme i klienty LDN

Sestra z dětského oddělení: U nás v rámci burzy lůžek leží na dětském oddělení (včetně miminek) pacienti z oddělení následné péče a starají se o ně dětské sestry. Takže to u nás vypadá tak, že máme 22-26 dětí a k tomu jako bonus 6 klientů LDN… O tom, že se o takové pacienty postarat umíme, není pochyb. Jen si myslím, že je to už opravdu trochu extrém.

Jedna sestra na 20 pacientů ortopedie

Sestra z ortopedického oddělení: Nyní sloužíme denní dvanáctky v jedné sestře na 20 pacientů, z toho 6 jich jde na sál, 6 jich jde domů a 6 se jich přijímá. Do toho chodit na zvonky, zpracovat 20 dekurzů a ošetřovatelských dokumentací, podat včas antibiotika, aplikovat fraxipariny, inzulín… a nedej bože, když se jeden pacient třeba po výkonu zhorší. Přece ho na oddělení nemůžu nechat a jít navézt dalšího pacienta na sál!

Pacient na příjmu = infekční oddělení bez sestry

Sestra na infekčním oddělení: Máme JIP s kapacitou 8 lůžek, jinak akutní průjmová a infekční onemocnění + pokoj s dětmi od batolat. Na kapačkách. V noci je na standardní péči na patře jedna sestra na 25-36 pacientů. Bez pomocného personálu! Reálná situace: příjem, sestra opouští oddělení, jde na příjmový box na chodbě před JIP. Také může jít příjem dělat sestra z JIP a nechá si otevřené dveře, aby slyšela alarm nebo zvonek. Na patře musíte zavírat sesternu, takže signalizace případně řve uvnitř. Pak eventuálně vypomáháte sestře na JIP zajistit vážnější příjem, patro opět bez personálu. Prostě jednou nohou v kriminálu, v hlášení by vše bylo ošetřeno záznamem: „Signalizace funkční!“

Služba na ARO: modlíš se, abys neudělala chybu

Sestra na ARO: U nás slouží 3 sestry na lůžkovém ARO, které kromě 6 pacientů na lůžkách a 3 dialýz naráz běžících musí zvládnout ještě vyběhnout na resuscitaci po nemocnici, nebo na akutní operaci, protože anesteziologické sestry jsou doma na telefonu, taky musí zvládnout na ARO dospat pacienty, kteří se operují mimo program. Modlíš se, abys neudělala chybu, protože by se za tebe nikdo nepostavil. Sestry mají i 17 služeb, protože máme dvě dlouhodobé pracovní neschopnosti. Lidi jsou naštvaní, nedocenění a unavení. Nevím, jak to skončí.

Počet personálu: dost otřesné a zoufalé

Sestra na ARO fakultní nemocnice: Sloužíme v 7 sestrách na 10 lůžek jak na den, tak i noc. Ale na standardním oddělení diabetologie jsou jen 4 sestry a 4 asistenti ( + sanitáři) na měsíční rozpis služeb na 27 lůžek. To mi přijde dost otřesné a zoufalé. Nemáme žádný osobní život.

Řešíme, komu sebereme kyslík

Sestra na plicním oddělení: Pracuji na plicním oddělení s kapacitou 30 lůžek. Na směně mám 2 sestry, sestru příjmovou na 8 hodin a sanitářky, které tady většinu času nejsou, protože vozí pacienty na vyšetření. Máme tu těžké případy, spoustu drénů, ležících i onkologických pacientů. Náš problém je v tom, že lůžkový fond nestačí. Častokrát mi záchranka či jiní lékaři z ambulancí dovezou pacienta a já nemám lůžko. Většina našich pacientů potřebuje kyslík a když přijde „přistýlkový“ pacient, musíme se rozhodovat, který pacient potřebuje kyslík nejméně a komu ho sebereme. Dnes jsme začínali den z 5 přistýlkami! Momentálně máme 7,75 sesterských úvazků, takže holky jsou v práci téměř pořád. Není to jednoduché pracovat v tomto tempu a myslím si, že to dlouho nejde vydržet.

Zachovávat intimitu? Ani tu svou vlastní…

Sestra na interním oddělení fakultní nemocnice: To, že nejsou sestry na JIP, končí tím, že pacient tam není ani přijat, či předčasně končí na standardním oddělení. Standard je předčasně pouští domů, nebo posílá do LDN, kde je to poddimenzované ve všech směrech. Řekněte mi, jak jste schopni zachovávat intimitu pacientů, když já mám během noční (na oddělení jsem sama) problém zachovat tu svou vlastní…? Přebaluji pacienty za pootevřenými dveřmi, abych slyšela zvonky, telefony, případné výkřiky a pády. Svou potřebu vykonávám ve spěchu s dveřmi dokořán!? (Samozřejmě, že až v tom nejkrajnějším případě.)

Dělala jsem práce, na které nemám kompetence

Praktická sestra: Oddělení má 17 lůžek, vrchní sestra mne několikrát nechala sloužit samotnou, přičemž jsem stále „jen“ praktická sestra. Bez sanitáře, bez druhé sestry prostě bez nikoho. Mou prací tedy bylo i podávání léků i.v., výměny epidurálních náplní… Jako sestra na službě jsem tedy dělala vše, od fickovské práce až po odbornou práci, ke které nemám kompetence!

Geriatrie: běžně pět dvanáctek týdně

Sestra na geriatrickém lůžkovém oddělení: Noční služby slouží jedna sestra povětšinou se sanitárkou na 30 pacientů, z toho víc jak 20 ležících, ostatní vyžadují alespoň malou dopomoc. Vysloveně soběstačná ve všem jedna jediná pacientka. Pacienti mají i.v.antibiotika, pegy, nasogastrickė sondy, parenterální výživy, infuze. Vše se podává přes infúzní pumpy. Plus napsat dokumentaci ke všem pacientům a eventuálně provádět převazy, komplexní ošetřovatelskou péči, polohování. Pro jednu sestru, která má zodpovědnost ještě za sanitárku a ta nemůže prakticky nic… Sloužíme 12hodinové služby, mám běžně 5 dvanáctek týdně. Vzhledem k nedostatku personálu jedna má kolegyně minulý měsíc odsloužila 11 nočních služeb a 7 denních. To je o život buď pacienta nebo sestry, pokud pracuje v tomto režimu.

LDN v noci: jedna sestra na 30 pacientů

Sestra z LDN: V hospici je na noční jedna sestra na dvě patra po 15 klientech. Má dvě ošetřovatelky, i tři úmrtí za noc a další povinnosti. V LDN je na stanici 30 pacientů, většina ležících. Na noc je na stanici jedna sestra a k ní jeden sanitář společný na 2-5 stanic po 30 pacientech. A pokud budou ohodnocováni, jako doposud, nebude za chvíli žádný sanitář. V jiné LDN je přes noc na 30 pacientů jedna sestra a žádný pomocný personál.

Že došlo k úmrtí, zjistím často náhodou

Sestra z LDN: Denní směna 1 sestra + ošetřovatelka, staniční do 14 hodin a dva lékaři do 15 hodin. Noční směna 1 sestra a 1 ošetřovatelka, víkendy stejné jako noční v týdnu. Lékaři v noci a o víkendech pouze pohotovostní, slouží totiž pro celou budovu nemocnice. Máme 38 pacientů. S polohováním chodí pomáhat sanitářka, která slouží pro tři oddělení ve stejné budově. Tu si máme volat i na dopomoc s péčí o mrtvé tělo. Ale realita je jiná, většinou to děláme sami, než ji někde honit, mají toho chudiny taky strašně moc ty sanitárky. A to jsem si kdysi myslela, že v LDN budu mít víc času na pacienty než na interně, kde jsem byla dřív. Že je budu moci i vyprovodit v poklidu na poslední cestu. A realita? Obvykle zjistím víceméně náhodou, že došlo k úmrtí, často až nad ránem… Je mi z toho všeho často smutno.

Ráno padáme opravdu na hubu

Sestra LDN: Na noční jsme 1 sestra a 1 sanitářka a než večer všechny pacienty obejdeme, ti co trošku můžou, už zvoní, kde že jsme a že mysleli, že už nepřijdeme. Ukládání trvá skoro dvě hodiny, někdy i déle, takže když skončíme, můžeme začít znovu. A kde je potom čas na ordinace, papíry a noční práce. Často mám strach, že to do rána ani nestihnu. Napolohovat téměř všech 31 pacientů ve dvou je pořádná makačka a ráno padáme opravdu na hubu.

Do práce mám chodit i se sondou v žaludku

Sestra v soukromém zařízení: Pokud je někdo v pracovní neschopnosti a pracuje v soukromém sektoru, je to obrovský problém a stres. Já již byla „na koberečku“ u pana ředitele a bylo mi naznačeno, že pokud budu na neschopence ještě nějakou dobu, budu propuštěna. V neschopnosti jsem s diagnózou Crohnova choroba (o mé nemoci pan ředitel věděl, když mě přijímal) a nyní jsem po druhé hospitalizaci se zavedenou sondou do žaludku na výživě, která mi kape každý den od 6 do 22 hodin. Bylo mi řečeno, že se sondou mohu chodit do práce, že mu to nevadí. To že mám i bolesti břicha, průjmy a je mi špatně, pana ředitele nezajímá.

Jsem znechucená, když vidím, jak není čas na péči

Sestra v  rehabilitačním centru: Diky zkracováni doby hospitalizace pacientů nám přijíždí takové stavy, které nemají ani šanci rehabilitovat, lépe řečeno jsme internou, LDNkou a vším, co se zrovna hodí, pacienti po kardiooperacich jsou už třetí den u nás, pacienti z LDN zacévkovaní, uroinfekty, dekubity… Jedna sestra na noční na 33-38 pacientů, máme pod sebou pacienty i na vedlejších budovách, když se něco stane a musíme běžet na jinou budovu, mé odděleni zůstává samotné. Někdy z práce odcházím tak znechucená, když vidím jak není čas na péči.

Běžím resuscitovat a třepu se strachy o pacienty na oddělení

Sestra v rehabilitačním centru: Na noční je klasicky jen jedna sestra. Skladba pacientů je tu opravdu pestrá, po všech typech závažných operací. Bohužel i my zde doplácíme na aktuální dění v nemocnicích. Stavy pacientů z nemocnic jsou mnohdy katastrofální, je běžně nám přivezou pacienta třetí den po operaci neschopného pohybu a psychicky demotivovaného. Překládají se k nám pacienti z LDN a interen, pro které v nemocnici není místo a jsou nedoléčení. Ještě fungujeme jako resuscitační tým, takže když mi zazvoní telefon, nahodím batoh, defibrilátor, volám doktora a vybíhám kamkoliv, kde mě zavolají, ve dne i v noci. A přijímaného pacienta musím nechat na chodbě a pacienti na oddělení zůstávají sami. Ten strach, když v noci běžíte na jinou budovu resuscitovat a mezitím se třepete strachy, ať jsou vaši pacienti v pořádku na odděleni a nikdo třeba nespadl, je šílený.

Pracovní podmínky zdravotních sester

Platové třídy zdravotních sester najdete rozepsané pod TÍMTO odkazem, ostatní zdravotnické pracovníky naleznete ZDE, všechny platové tabulky každoročně aktualizujeme ZDE, plánovanou valorizaci propočítáváme ZDE, příplatky shrnujeme ZDE, situaci v Rakousku můžete porovnat ZDE.

1 komentář

  1. Pojďme konečně stávkovat!
    Jinak pracovní podmínky zdravotních sester NIKDY lepší nebudou!

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno