decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

EET: Soud zasáhl kvůli nepřiměřené pokutě

Tomáš Goláň

Elektronická evidence tržeb: Soud zasáhl a pokutu 6.500 Kč (původně 10.000 Kč) jako zjevně nepřiměřenou snížil na 1.000 Kč.

Krajský soud v Ostravě dnes vyhověl návrhu žalobce (provozovatele malého krámku) a snížil pokutu uloženou OFŘ za tvrzené porušení ust. § 29 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o EET, kdy zaměstnankyně žalobce jednorázově nevystavila kontrolujícím úřednicím účtenku, a tedy ani neodeslala datovou zprávu finančnímu úřadu za prodej koláčku v hodnotě 10 Kč, čímž se měl žalobce jako provozovatel dopustit přestupku.

Finanční úřad za tento přestupek uložil pokutu 10.000,- Kč, kterou po odvolání Odvolací finanční ředitelství snížilo na výši 6.500 Kč s odkazem, že je ve výši jedné poloviny obvyklé výše, kterou běžně ukládá, a ve výši 1,3 % horní hranice zákonné sazby (ta je ze zákona až 500.000 Kč), aniž by ale dostatečně reflektoval všechny okolnosti případu, na něž žalobce v řízení poukazoval (například žalobce toto pochybení sám napravil, sám v následném řízení uznal vinu, jednalo se o jeho první pochybení z několika předcházejících kontrol).

Krajský soud následně posoudil, že v daném případě byla uložená pokuta ve výši 6.500,- Kč spolu s paušálními náklady 1.000,- Kč skutečně jako zjevně nepřiměřená. Ačkoliv soud rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství nezrušil, podařilo se nám na návrh naší kolegyně využít moderačního práva soudu a soud tak tuto pokutu sám svým rozhodnutím ponížil na celkových 1.000 Kč spolu s paušálními náklady.

Jedná se tak o malou, ale důležitou výhru, která může být vodítkem k řešení obdobných případů i pro ostatní. Moderační právo soudu je prakticky neznámé a je využíváno zcela výjimečně. Neméně podstatný je i výsledek snahy přesvědčit soud, aby každá uložená pokuta byla posuzována samostatně a v kontextu celého skutkového stavu.

V obdobných případech by při ukládání pokuty měl být bezpochyby brán zřetel i na chráněný veřejný zájem, kdy žalobce u soudu poukazoval i na to, že dle zákona o silničním provozu za nepovolenou jízdu přes železniční přejezd ve smyslu ust. § 125c odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, kde hrozí ohrožení celé vlakové soupravy s desítkami cestujících, majetkové újma v řádech milionů a vážná zranění nebo dokonce smrt cestujících, zákon stanoví sazbu pokuty 2.500 Kč – 5.000 Kč, přičemž žalobci byla uložena pokuta 6.500 Kč za to, že ohrozil neevidováním tržby řádný výběr daní (v našem případě tržba o výši 10 Kč nezajistí výběr daně asi ve výši 1 Kč).

O bližším odůvodnění Vás budeme dále informovat po obdržení písemného vyhotovení rozsudku.

Další komentáře od Tomáše Goláně:

Bude ODS bojovat proti byrokracii soukromých firem?

ODS - Je tohle normální?

K něčemu se přiznám: mám zcela respekt k ODS a jsem rád, že je v Parlamentu se slušnou, sílící pozicí. Strana v kvadrantu pravice-konzervativní, avšak v obou směrech neextrémní zcela jasně patří na politickou mapu a vždy bude mít své voliče, kteří mají právo na to být reprezentováni. Je to strana s vnitřně demokratickou strukturou – není to pátá kolona Moskvy nebo Číny, není to strana ovládaná nějakým panem majitelem. A kdyby tu nebyla, její voliči se nevypaří do vzduchu, ale odstěhují se k různým Valentům, Okamurům, Robejškům a podobně.

Ale “Je tohle normální?!” zamrzí. ODS vytrvale a opakovaně předestírá obrázek, že tuto zemi hrozí “zadusit” byrokracie a papírování, vytrvale a neustále jako jeden ze svých hlavních předvolebních taháků.

Tento obrázek je nepravdivý.

1/ Většinu lidí byrokracie netrápí

Za prvé, většiny obyvatel země se nějaká byrokracie a papírování vůbec netýká (mladí lidé, studenti, zaměstnanci, senioři v penzi). Naopak byrokracie ubývá a je jednodušší. Dobře si pamatuji na potupné fronty u okýnek na všelijaké formuláře před lety. Před měsícem jsem si byl vyřídit novou občanku (chtěl jsem s čipem) a pas, který propadal – vzalo to 2x pět minut u příjemných a profesionálních úřednic, a to včetně fota a pomoci s vyplněním na místě. Předtím to chtělo formulář, ten bylo nutné vyplnit doma (žádná pomoc u okýnka), zajít k fotografovi, čekat týden na fotku, sehnat někde kolek (pamatujete na kolky?), nalepit, vrátit se… Den běhání to vzalo. Hodně věcí dnes vyřeším na Czech Pointu, a stále více na internetovém Portálu občana. Jistě by toho mohlo být ještě víc a ještě lépe, ale faktem je, že probíhá pravý opak toho “dušení” byrokracií a papírováním.

2/ Podnikat lze lépe než dříve

Za druhé: je pravda, že v podnikání je papírování dost, a že leccos z toho je nejspíš zbytečné nebo duplicitní. Ale i zde se přece situace lepší: díky datovým schránkám se už většina úkonů dá dělat přes PC z klidu domova. V mezifiremním styku už většina věcí probíhá elektronicky – slovo “papírování”, to jsou pro mě devadesátky, to jsme opravdu ve firmách měli jednu místnost vyhrazenou jenom na “šanony”. To už dnes neexistuje, pokud tedy někdo nemá obsesi vše tisknout.

Existují oblasti, kde je formalizování ze strany státu přehnané a otravné: například hygiena v oblasti stravování nebo požadavky na úspěšné stavební řízení. Je na místě na to poukázat a usilovat o zjednodušování – to je naprosto na místě. Ale opravdu TOHLE není primární, nejdůležitější problém země, je tak patnáctý v pořadí. Nedusí nás, jen trochu otravuje.

3/ Neúnosné jsou nároky soukromých firem

Za třetí: jestli něco představuje “byrokratickou” zátěž, která je definitivně neúnosná (a je proto taky každým ignorována), pak jsou to nároky firem – ne státu. Soukromých firem. Mám na mysli padesátistránkové “všeobecné obchodní podmínky” soukromých subjektů, mobilních operátorů, energetických a vodárenských firem, bank nebo dodavatelů software. Ty už vám nikdo ani netiskne, jen odkáže na web – tam to všechno je, odklepněte, jinak se nedostanete dál. Nikdo to nečte, a přitom by měl – protože jsou to podmínky, omezení práv, tresty a represe zaměřené vůči němu, vůči koncovému uživateli, vůči každému z nás. Bojuje za tohle ODS? Nějak jsem si nevšiml. Přece svoboda podnikání, svoboda psát si padesátistránkové diskriminační VOPy, ne?

4/ ODS sama nejde příkladem

Za čtvrté. Vím, že to je banální, až to mlátí dveřmi, ale nemůžu si pomoci: jak dlouho tu ODS vládla či (i třeba v dobách opoziční smlouvy) spolu-vládla, a kolik toho pro snížení té “dusivé” byrokracie a papírování vykonala?

Pan Kubera, toho času předseda Senátu, byl dlouhá léta primátorem statutárního města Teplic. I podívám se na stránku města (www.teplice.cz) na to, jak pan Kubera bojoval proti byrokracii a papírování, aby to jeho Tepličáky nezadusilo. I zjišťuji, že dotyčný web obsahuje sekci nazvanou Vyhlášky, Příkazy a Nařízení a tam se nalézá:

  • 18 Vyhlášek
  • 6 Pravidel
  • 19 Nařízení

a to vše nad rámec zákona, jako aktivita města, aby se jeho občané nenudili a mohli se ve svém volném čase dusit městskou byrokracií a papírováním.

No je tohle normální?

Je to samozřejmě normální. Pravidla hry být musí a ve složitém světě nemohou být úplně jednoduchá. Nedusí nás. Dusí nás úplně jiné věci. Nemohli by se tři pánové na fotce věnovat třeba jim?

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Praha potřebuje aspoň 2x rychlejší výstavbu bytů

Bytová krize

Byty v Praze. V posledních dnech to na Facebooku vře! Prázdné byty. Elektroměry. Zlí spekulanti z ciziny. Proradní investoři, kteří v řečených prázdných bytech pomalu rozjíždějí těžbu bitcoinů, aby se jim elektroměr aspoň trošku točil. Emoce až do stropu, a přitom nikdo nedává žádná fakta a čísla. Zkusím to změnit. Zkusím napsat článek plný dat – a slibuju, že když ho dočtete, tak celou tu šaškárnu v Praze uvidíte mnohem jasněji.

Nejdříve vysvětleme, proč nastala bytová krize

  1. Urbanizace – světový trend, všichni už jste slyšeli tisíckrát. Ale většina z nás podceňuje, jak zásadně mění Prahu a celé Česko. Jen pro představu. V roce 1928 měly české země stejně obyvatel jako dnes – 10.5 mega. Ale Praha měla tehdy jen něco přes 800k obyvatel. Dnes má 1.3 miliónu. Hlavní město tedy vysálo ze zbytku republiky půl miliónu lidí, jen to břinklo. Takové ty anekdoty, že správný Pražák se narodil na Moravě, to nejsou jen anekdoty – na tom je kus pravdy. A pojede to dál. Lidi chtějí komfort města, obchody, bulváry, anonymitu, noční život, vzdělání – co vás jen napadne. Urbanizace jede po celém světě a ten vlak nikde nestaví.
  2. V posledních letech přibývá v Praze každý rok cca 13-14k lidí čistá ruka. Jo, to už je po započtení těch, co se vystěhují z Prahy do Zápraží, které možná ještě znáte pod starým jménem Středočeský kraj. Tímhle tempem přibude do roku 2030 v Praze 160k lidí, některé odhady říkají i 200k lidí, takže Praha si v roce 2030 klidně sáhne na 1.5 miliónu. Co chcete – je to jedno z nejbohatších měst v Evropě, je krásné, bezpečné, lidi bude dál přitahovat jako magnet.
  3. Ale bacha! Hlad po bytech roste ještě rychleji než obyvatelstvo. Přibývá singles – a ti chtějí taky svůj byteček. Dnes už je v průměru jen 1,85 osoby na byt a bude to klesat. Každý rok přibývá VŠ studentů – ale kapacity kolejí se nemění. Do toho přidejte rozpálenou ekonomiku, bohatnoucí lidi, mnohem snazší přístup k hypotékám – ta poptávka tu prostě je.
  4. Čistě aby se ubytovali noví obyvatelé Prahy (zmíněných 14k ročně), bylo by potřeba stavět asi 7 500 bytů každý rok. Ale protože v Praze už existuje manko víc než 22 000 chybějících bytů (studie Deloitte 2017), bylo by potřeba přidávat každý rok do roku 2030 spíš 10 000 bytů ročně.
    • Tohle číslo si zapamatujte. TRH V PRAZE POTŘEBUJE STAVĚT TAK 10 000 BYTŮ ROČNĚ, jen aby byl v rovnováze!
    • Podotýkám, že 10k bytů ještě neznamená žádné zlevňování, jen vyrovnání existující poptávky. Kdybyste snad chtěli snít o zlevňování, tak byste museli vytvořit převis nabídky, takže stavět třeba 12-14 tisíc kousků ročně.
  5. A to ani nemluvím o tom, že do Prahy denně dojíždí asi 200k lidí za prací. Developeři mají zjištěno, že 60 procent z nich by rádo v Praze bydlelo, kdyby si to ovšem mohli dovolit. Pokud by tedy náhodou ceny v Praze klesly (ukážeme si, že z toho nemusíte mít strach), tak by jen tato nová poptávka trh spolehlivě požrala.
  6. Takže jsme si řekli, že potřebujeme 10 000 bytů ročně. A teď přichází ten problém. V PRAZE SE NESTAVÍ. Respektive staví se málo. Za posledních 10 let se staví v průměru 5 200 bytů ročně. Tedy asi 1/2 toho, co potřebujeme.
  7. Jen pro srovnání – za celých 30 let od revoluce se v Praze nepostavilo ani tolik bytů, co komunisti postavili za jednu dekádu v 60., 70. nebo i 80. letech. Tím tady proboha neobdivuju komunisty – nesnášíme je, aby bylo jasno. Ale konstatuju fakta. Můžeme se bavit o kvalitě té výstavby, esteticky to byla bída, ale na kvantitu se stavělo nejmíň 3x víc než dnes. Přitom ta sídliště byla často urbanisticky poměrně zvládnutá a dobře napojená na infrastrukturu včetně metra. To píšu pro ty, kdo by snad měli pocit, že se v Praze staví příliš.
  8. Teď už začínáte vidět podstatu problému – staví se půlka toho, co potřebujeme. To má ještě nějakou historii v čase. V devadesátkách se developeři často chovali prasácky – stavěli děsně, rozhodně nebyli dobrými sousedy. Radnice proti nim tedy vyhlásily křížovou výpravu. Ještě v roce 2006 se vydalo 11 365 stavebních povolení – a to je klíčová věc, protože bez povolení není bytu. Při volbách v roce 2014 už všichni kandidáti slibovali boj proti zlým developerům. A taky se jim to podařilo, výstavba byla téměř paralyzována. Počet vydaných povolení od roku 2006 KAŽDÝ ROK KLESÁ, nyní už je jen asi na 5000 ks, tedy na polovině toho, co je potřeba.
  9. Paradoxně největší zaškrcení výstavby přišlo právě kolem roku 2014, kdy ekonomika šla nejvíc nahoru, lidi nejrychleji bohatli a banky nejochotněji půjčovaly na byty. Výsledek si dovedete představit – totální převis poptávky a akcelerace té katastrofy, které dnes čelíme. A budeme čelit ještě pár let, protože stavební povolení mají obrovskou setrvačnost.
  10. Cenovou apokalypsu pak ještě osolily zásahy státu. V roce 2007 byla DPH u prodeje bytů ještě jen 5 %. Od té doby se 4x zvedla (!) a nyní činí 15 procent (mluvím o tzv. sociálních, ne luxusních bytech!) Takže když si dnes třeba mladá rodina koupí byt za 7 mega, tak z toho víc než 1 milión odevzdá státu. Připadá vám to jako hustá podpora rodiny a bydlení? Mně moc ne.
  11. Co nabídku zásadní způsobem omezuje, a tedy zvyšuje ceny? Developeři i nezávislí odborníci se shodují, že především katastrofální, nepopsatelná byrokracie stavebních povolení. Zde víceméně bojujeme se zeměmi jako Kongo nebo Papua Nová Guinea o to, kdo bude mít pomalejší a děsivější schvalovací proces. Když nyní požádáte o schválení projektu, tak stavbu začnete v průměru za 7 let, výjimkou ovšem nejsou ani lhůty mnohem delší. Odhaduje se, že nyní je v nekonečném stavebním řízení uzamčeno 900 projektů se 40 000 byty – to už by s trhem zahýbalo!
  12. Co tedy s tím? Podívejme se nejdřív na problematiku legendárních prázdných bytů od zlých investorů. Jan Čižinský ve svém postu odhadl jejich podíl v nových projektech na 10-20 %. OK, tak vezměme těch děsivých 20 procent, ať nežerem. Řekli jsme si, že se staví 5000 bytů ročně. Z toho 20 procent je 1000 bytů. Kdybychom tedy nějakým zákrokem (a ten by musel být opravdu brutální!) dokázali donutit VŠECHNY tyto zlé spekulanty, aby své nové byty vrhli na trh, tak bychom získali tisícovku bytů ročně! Wow! Furt by nám jich chybělo 5000 každý rok! To asi nebude zrovna cenové zemětřesení, že. Samotná likvidace spekulantů u nových projektů neudělá s cenami v Praze skoro nic.
  13. Pojďme to nyní vztáhnout na všechny byty, nejen na ty nové. Pojďme se vážně a bez ideologických nánosů pobavit o dani na neobsazené byty. Existuje ve světě (Vancouver, Paříž, Singapur, Hong Kong), vloni ji navrhovali komunisté. Ve Vancouveru se platí 1 % z hodnoty prázdného domu ročně – takže za 7milionový byt byste ročně zaplatili daň 70 000 Kč. Není to velký úspěch – v prvním roce po zavedení daně klesl počet prázdných nemovitostí jen asi o 15 % a kritická situace ve městě se nijak nezměnila. V Paříži se za prázdné byty platí daň ve výši 60 % ročního nájmu. Takže pokud by váš byt měl tržní nájem 15 000 měsíčně, platili byste daň 108 000 Kč ročně. Hong Kong chce zavést daň ve výši 5 % hodnoty bytu (tedy super brutální verze Vancouveru), v Singapuru je progresivní daň od 4 do 12 procent hodnoty bytu.
  14. Jak by to – čistě teoreticky – vypadalo v Praze? Statistici odhadují, že v Praze je 8 procent prázdných bytů. Buďme drsní a řekněme, že je to 10 procent. Celkem je v Praze 700k bytů, to by znamenalo 70k prázdných bytů. Kdybychom měli stejnou úspěšnost jako ve Vancouveru, tedy že investoři vrhli 15 % těchto prázdných bytů na trh, znamenalo by to příliv 10 500 dodatečných bytů. To už něco je, vytrhlo by nám to trn z paty na 1 rok. Ale v horizontu roku 2030 je to jako plivnutí do moře. V příštích 10 letech budeme potřebovat cca 100 000 bytů. Zdanění neobsazených bytů by podle mě růst cen zpomalilo či zastavilo jen na kratičkou dobu.

Základní recepty na řešení znají všichni:

  1. Radikální zrychlení schvalovacího procesu u nových staveb. Jeden centrální úřad, kratší lhůty, modernější proces. To je již v běhu, mělo by to začít platit v roce 2021, očekávejme rok zpoždění, se setrvačností několika let to pomůže.
  2. Odblokování výstavby na brownfieldech a volných plochách uvnitř Prahy. Nový Metropolitní plán IPR tomu jde dobře naproti.
  3. Lepší vyjednávání s developery. Praha by mohla dostávat povinně část bytů v každém novém projektu do městského vlastnictví – to je běžné leckde ve světě. Je též třeba donutit developery vybudovat infrastrukturu a nezatížit příliš okolní sítě.
  4. Absolutně klíčové – výstavba nájemního bydlení, město jako silný a cenotvorný hráč na trhu. Vzorem je tu Vídeň, snad jediná světová metropole, která není v cenové krizi nemovitostí. Proč tomu tak je? Protože Vídeň už skoro 100 let úspěšně staví nájemní bydlení. Vídeň má 220 tisíc bytů přímo v obecním vlastnictví a podobný počet mají obecně prospěšné společnosti navázané na město. Výsledkem je, že 62 procent Vídeňanů bydlí v tzv. sociálních bytech s regulovaným nájemným – 7 EUR za m2, tedy asi 18 000 Kč za 100metrový byt! To je famózní úspěch, ale není to recept, který se dá rychle zkopírovat. Dohnat stoletý náskok Vídně bude sakra těžké. A vyžaduje to olbřímí náklady. Ve 20. a 30. letech minulého století Vídeň vydávala až 30 procent svého ročního rozpočtu jen na nákup pozemků a stavbu domů. Chtěl bych být radikální, ale takové objemy Praha nedá. Pro srovnání: momentálně spravuje hlavní město asi 1 procento (7000 ks) bytů, další 4 procenta, tedy 35 tisíc bytů, je svěřeno městským částem.
  5. Práce z domova, výstavba alternativních center – 1,5milionové město už by mělo mít víc než jen jedno administrativní centrum, aby se všichni nemuseli snažit bydlet poblíž starého jádra. Víc příměstských vlaků, nová kolejová trať na Jesenici. Udělat bydlení mimo Prahu komfortnější.
  6. Snížit vysokou DPH při nákupu nemovitosti! Nebudu ani říkat, že ideologicky je mi toto řešení mnohem bližší než případné daně na prázdné byty.

Ceny porostou, Praha bude spíše Mnichovem než Vídní

Co tohle všechno znamená? Pište si moji předpověď. Pokud nedojde k zásadní ekonomické recesi či nenadálé katastrofě (czexit), CENY NEMOVITOSTÍ V PRAZE BUDOU VE STŘEDNĚDOBÉM HORIZONTU NADÁLE STOUPAT. Je to jasné z nedostatečné nabídky, která nestíhá držet s urbanizací a demografickým vývojem. Momentálně není síla, která by to zastavila – i případné zdanění prázdných bytů by růst cen jen na chviličku zpomalilo. Výrazněji pomoci mohou jen dlouhodobé zásahy popsané výše. Především je nutno více stavět. Kvůli fiskálním omezení nečekám, že se Praha vydá cestou Vídně s jejím městským bydlením (i když bych si to přál), spíše očekávám, že Praha bude konvergovat k modelu Mnichov. Tedy mimořádně drahé nemovitosti, střední třída vytlačená do vnějšího pásu, vlastnictví bytu v centru je čistý luxus, doživotní pobyt v nájmu jako standard pro většinu lidí.

Samozřejmě proti tomu musíme bojovat a podporovat všechny kroky popsané v bodech A-F (a další, které se sem nevešly). Přesto vám nechci mazat med kolem huby – se zlevněním nemovitostí bych příliš nepočítal. A pokud ano, tak za okolností, které by se nám nelíbily. Kdo si můžete koupit třeba jen malý kousek Prahy či Středočeského kraje, zkuste to, nebudete litovat. Polemiku s jednotlivými čísly a body samozřejmě vítám, ale za závěrečné doporučení dám ruku do ohně. V každém případě je toto formát, jak bych si přál být politiky informován – ne emotivními výkřiky o elektroměrech.

Další komentáře od Martina Jaroše:

Daňové přiznání 2018: formulář ke stažení, video

Poctivě pracujete a úspěšně vyděláváte peníze, ale potom máte vykázat svoje výsledky Finančnímu úřadu – a najednou dostanete obavy, jestli povinné papírování zvládnete. Žádný strach! Sám jsem odevzdával daňové přiznání už několikrát, a zatím ani jednou nebyly problémy. Jistě zvládnete totéž, anebo přinejhorším dodatečně opravíte svoje chybky. Finanční správa vydala podrobné pokyny, jak vyplnit daňové přiznání 2018: formulář ke stažení najdete pod TÍMTO odkazem. Ale pokud chcete ušetřit čas a minimalizovat riziko, že někde něco špatně pochopíte, pojďte hlouběji do elektronického systému našeho státu.

danove-priznani-formular-ke-stazeni

Na videu ukážeme, jak všechno vyplníte a stáhnete on-line

Koukněte na následující video, abych vás provedl správnými internetovými stránkami. Na úvodním rozcestí se rozdělí lidé, kteří mající výdělky pouze z takzvané závislé činnosti (tedy zaměstnanci) – a dobrodruzi, kteří jsou (taky) podnikateli. Následně vyplníte daňové přiznání za rok 2018 přes elektronický formulář, který automaticky proškrtává nepotřené kolonky a leccos spočítá.

Klíčové jsou slevy (například na každého poplatníka) a zvýhodnění (typicky na vyživované děti). O úlevy a benefity však musíme požádat, abychom ušetřili až desetitisíce korun, anebo dokonce dostali bonus (“zápornou daň”). Zvýhodnění na konkrétní dítě přitom může uplatnit jenom jeden člověk, takže pokud jsou v domácnosti dva pracující rodiče, od druhého potřebujeme speciální prohlášení. Podnikatelé taky musejí vybrat, jestli vedou účetnictví, anebo chtějí svoje výdaje spočítat formou paušálu.

Elektronický systém potom samostatně spočítá, kolik přesně máme zaplatit, anebo jaký dostaneme daňový bonus. Špatně placený zaměstnanec, nebo průměrný živnostník, který doma živí nezaopatřené děti, následně nejenže nemusí státu nic platit, ale naopak dostane sám zaplaceno! Daňový bonus pro živitele rodiny je vlastně další sociální dávkou, kterou stát podmiňuje ekonomickou aktivitou otce nebo matky apod.

A máme hotové daňové přiznání 2018 + formulář ke stažení!

Jakmile projdete všemi nabídnutými kolonkami, systém vám sdělí, zdali jste všechno vyplnili správně, přičemž lehké chyby jsou takzvané propustné (přípustné) a zásadní hrubky můžete opravit. Daňové přiznání 2018 potom musíte ještě odevzdat: Buďto virtuálně, pokud máte a použijete svůj “elektronický podpis”, takzvanou “datovou schránku” či “kvalifikovaný certifikát”. Anebo na závěr stáhnete potvrzení, které vytisknete a ve fyzické podobě donesete na pobočku Finančního úřadu.

Podrobnosti k termínům, výdajovým paušálům a úlevám

- PAGE 1 OF 10 -

Next Page ⇀

loading
×