decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Každoročně musíme přidat dalších 7 miliard, aby důchody neklesly

důchodová reforma

Kdybych věděl jak na důchodovou reformu, udělím si ihned metál.

Situace je totiž dosti prekérní. Čísla statistického úřadu ukazují, že rok co rok klesá počet lidí v aktivním věku (15-65) o cca 30 000 a současně stoupá počet lidí v seniorském věku o 50 000. Tato čísla jsou pro příštích 20-30 let docela přesně předvídatelná i do budoucnosti, protože vycházejí z existující struktury populace, tzv. stromu života. Stále se zmenšující počet ekonomicky aktivních osob tak musí “živit” stále se zvětšující počet penzistů – tak tomu v průběžném systému je a vždy bude, pokud bude zachován.

Spočítejme si, kolik to bude stát – “každého z nás”. Pokud by byla konstantní výše důchodu (což není), znamenají demografické nůžky nárůst výdajů na penze rok co rok o 7 miliard, přičemž efekt se kumuluje: 7, za rok 14, za další 21… Na každého ekonomicky produktivního člověka pak připadá něco přes tisícovku za rok navíc, se započtením poklesu počtu plátců asi 1300 Kč. Takže 1300 letos, 2600 napřesrok, 4000 třetí rok… A to prosím bez navyšování důchodů.

Tento trend se dá vyvažovat – bez zvyšování daní – rychlým a trvalým růstem ekonomiky. Je to vidět v těchto letech: rychle rostoucí ekonomika těch sedm miliard navíc ročně (počítáno ve stálých cenách) vygeneruje celkem bez námahy. V okamžiku, kdy růst skončí a křivka se přehoupne do stagnace nebo sestupné fáze, nastane problém. Jev svírání nůžek bude pokračovat, ale zdroje nebudou.

Svírající se nůžky nevyřešíme spořícími pilíři

Než začneme vymýšlet důchodové modely a nabourávat současný průběžný, vězme, že jakmile do něj “hrábneme”, sníží se příjmy rozpočtu země. Pokud bychom ubrali deset procent ve prospěch různých typů dalších “pilířů”, tj. spoření, připravíme státní rozpočet rok co rok o 30 miliard. Jenomže protože aktuální systém JE průběžný, muselo by se tam na důchody těch 30 miliard přilít odjinud, tj. na každého ekonomicky aktivního by to dopadlo dalšími 4 500 korunami navíc. Nebo by o tohle museli mít současní důchodci méně (o 15 000 na každého a na rok!). Takže tohle asi ee.

Pokud ale nesáhneme na průběžný systém, možnosti se zužují. Různé typy dalších pilířů jsou samozřejmě možné, ale vždy to znamená, že daný člověk si spoří ze svého, “přispořuje si na stáří”. Spoření má výhody i nevýhody. Výhodou je, že lidé jsou vedení k určité zodpovědnosti za svůj osud; nevýhody pak jsou, že a) je nutné zabezpečit, aby naspořené peníze neztrácely na hodnotě, nečekaně velkou inflací či “defraudací” fondu, b) chudí lidé, kteří mají i tak šanci jen na malý důchod a jsou tedy nejohroženější, si nenaspoří nejspíš nic. Spořicí pilíře trochu pomohou, ale nemyslím si, že problém svírajících se nůžek vyřeší.

S ekonomickou krizí v Česku zase přibude nenávisti

Pak ještě můžeme různě machlovat s výší důchodů vůči mzdě – buď rovnější, tj. +- rovný důchod bez ohledu na mzdu, nebo zásluhovější, tedy výrazně vyšší mzda = výrazně vyšší důchod. Tím ale jen přerozdělujeme z jedné kapsy do druhé podle toho, jak moc levicoví či pravicoví jsme.

Jistě je možnost zvýšit daně, tj. více zatížit ekonomicky aktivní obyvatelstvo v duchu hesla Je vás méně a méně, musíte o to víc platit. Vtipné je, že přesně s tímhle bude muset přijít ministr financí krátce poté, co přijde krize (která navíc dopadne na obyvatelstvo v podobě nezaměstnanosti, kurzarbeitů atd.), pokud bude chtít udržet důchodový účet vyrovnaný. To bude zase v české kotlině nenávisti!

Dělníci bývají po 55 letech života zralí na odpočinek

A pak je zde posun odchodu do důchodu. Je to nástroj ze všeho nejmocnější: odchod o rok znamená, že vám ubude o cca 130 000 penzistů a přibude 130 000 pracujících, tedy celkový “efekt” rozdílu mezi pracujícími a nepracujícími je 260 000 osob. Finančně je ten efekt obří: okamžitý pokles nákladů na důchody o cca 4000 Kč na každého ekonomicky aktivního ročně, nebo, z druhého konce, o 12 000 ročně vyšší důchody při stejných odvodech.

Prodlužování odchodu do důchodu ale má také svá pro a proti. Především by muselo velmi silně zohlednit druh práce a nejspíš i fyzicko-duševní stav dotyčného nebo dotyčné. Lidé manuálně pracující, i když se dnes pracuje méně tvrdě než dříve, bývají po cca 55. roce už docela zhuntovaní; lidské tělo není stavěno na čtyřicet let fyzické námahy v režimu 8×5 (čest výjimkám). Vědí to samozřejmě i zaměstnavatelé, takže osob po šedesátce už fakt moc nezabírají. U lidí duševně pracujících – ale opět případ od případu – je naopak dnes plná duševní svěžest do pozdního věku častá, klesající energii vyvažují zkušenosti. Jak si ale s tímto poradit, není zřejmé. Tvrdá laťka odchodu do důchodu opravdu těžce dopadne na manuálně pracující či už jinak “opotřebované” lidi, systém výjimek či subjektivního vyhodnocování “máš-nemáš nárok” půjde jednak obcházet a jednak bude vlastně penalizací za to, že jste zdravý až do vysokého věku.

Se stoupajícím věkem snižovat pracovní dobu?

Nápovědu nám ani nedají další státy. Je zajímavé, jak moc se věk odchodu do důchodu liší i v Evropě: např. v Holandsku se jde v 68 (!), v Izraeli, Řecku, na Islandu a v Itálii v 67 (zajímavé je, jak vzájemně různorodé tyto země jsou), zatímco na Slovensku, v Japonsku, u nás či ve Finsku to je v 62-63 letech. Dáme-li pryč výjimky z trendu, pak v západní Evropě se chodí do důchodu později a směrem na východ pak dříve, a jakýsi zlatý střed je pak dnes na 65 letech. (Udávané hodnoty věku platí pro muže). Jako možné kompromisní řešení vidím prodloužení odchodu do důchodu se současným postupným zkracováním pracovní doby u vyššího věku, např. 30 hodin týdně u 60+, 20 hodin u 65+, atd. Tím by se též zmírnil ten skok z plného pracovního nasazení do plné penze.

Víc k tomu říci neumím a uvítám diskusi; posbíral jsem jen pár čísel a převedl je na částky “na každého z nás”, což je myslím užitečné a jinde jsem to takto publikované neviděl.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Předčasný starobní důchod od 1.1. 2019

Češi a Moravané se průměrně dožívají stále vyššího věku, teoreticky tedy můžeme cestovat a sportovat déle, než předchozí generace. Sice také později získáme nárok na penzi, ale existují výjimky. Prostudujme, za jakých podmínek dostaneme předčasný starobní důchod od 1.1. 2019! Podle zákona o důchodovém pojištění (č. 155/1995 Sb.) porovnáme standardní situace a alternativní scénáře, abychom maximálně využili svoje práva.

2 jednoduchá pravidla pro dřívější odchod do penze

Na starobní důchod máme nárok, jenom pokud jsme dostatečně dlouho platili sociální pojištění a dosáhneme určitého věku. Podmínky se ovšem zásadně liší podle stáří, pohlaví a počtu dětí konkrétního člověka. Každý odvedl dostatečně vysoké sociální pojištění, jestliže byl plátcem dohromady aspoň 35 let, ale někomu stačí pouze 15 let. Dnešní generace zasloužilých pracantů odchází do penze obvykle po šedesátce, dřívější odpočinek zasluhují jenom matky mnoha dětí (podrobnosti ZDE).

Předčasný starobní důchod od 1.1. 2019 vznikne:

  • nejvýše o 3 roky dříve, pokud by žadatel normálně šel do penze ještě před svými 63. narozeninami
  • nejvýše o 5 roků dříve, pokud by žadatel normálně šel do penze v 63 letech (nebo starší) a už dosáhl 60 let

Příklady, kdy (ne)bude předčasná penze přiznána:

  • 1. příklad: Muž narozený v roce 1960 půjde do normální penze teprve v 64 letech, přestože už dostatečně dlouho platil pojištění. Ani předčasný starobní důchod od 1.1. 2019 nedostane, musí ještě zhruba rok počkat na svoje šedesátiny.
  • 2. příklad: Žena narozená v roce 1960 vychovala 5 dětí. Navíc dlouho platila sociální pojištění, takže by šla do normální penze ještě před šedesátkou (před rokem 2020). Předčasný starobní důchod od 1.1. 2019 může dostat.

Ale pozor! “Starobní důchod (…) se přizná nejdříve ode dne podání žádosti o přiznání tohoto důchodu,” říká zákon. Takže jestli ve druhém uvedeném příkladu přijdeme na Okresní správu sociálního zabezpečení třeba teprve 1.7. 2019, penzi získáme nejdříve od července.

Výjimky, které také získají předčasný starobní důchod od 1.1. 2019

Dřívější penzi využívají většinou lidé, kteří mají v pokročilém věku zdravotní problémy, anebo dlouhodobě nemohou najít zaměstnání. Obvykle potom dostanou nižší důchod, protože odpracovali méně let. Ve zvláště citlivých případech, například pokud člověk pečoval o postižené dítě, lze požádat Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) o výjimku. Ministr potom rozhodne, jestli změkčí “tvrdost zákona” a chybějící sociální odvody “přikouzlí”.

Některým jedincům ovšem chybí potřebná doba pojištění, protože dobrovolně šli trochu jinou životní cestou než ostatní. Třeba příliš dlouho studovali, místo výdělečné činnosti “jenom” pečovali o domácnost, byli nezaměstnaní bez nároku na podporu, nebo prostě lelkovali a neřešili svoji budoucnost. Přitom se můžeme přihlásit k dobrovolnému důchodovému pojištění, které ovšem lze bez uvedení důvodu využívat dohromady maximálně 15 let a zpětně smíme doplatit pouze 1 rok.

K TÉMATU:

Rusové už nechtějí Putina, poté co přitvrdil

Deník The Financial Times referuje, že rekordně poklesla důvěra Rusů ve Vladimíra Putina:

  • má podporu jen 33 % Rusů, nejméně za posledních třináct let
  • po anexi Krymu měl 63 %, takže opravdu strmý pád, ještě loni v době prezidentské kampaně 57 %
  • tato čísla jsou od státem vlastněné výzkumné agentury. Na státu nezávislá Levada Center uvádí, že poprvé v celých dějinách jeho vládnutí chce většina Rusů jeho odchod (53 %)

Starý Rus

Důvody jsou především ekonomické. Disponibilní příjem Rusů klesá čtyři roky po sobě. Prachy z nerostných surovin nedokáží pokrýt bídné fungování státu postaveného na korupci, masový únik mozků i peněz ze země, takže Putin musí utahovat opratě: zvýšení odchodu do důchodu, zvýšení DPH z 18 % na 20 %.

I v Rusku platí, že šidit lidi můžete jen nějakou dobu: předhodíte jim kořist v podobě anektovaného Krymu, uděláte ramena na Ukrajině, vydrží to ledva tři roky. It´s the economy, stupid. Krutý bonmot praví, že pro Rusy je politika prostor mezi televizí a ledničkou. I když to v televizi září a jásá, prázdnou ledničku neošidíš.

A je potřeba dodat podstatný kontext. Putin a jeho státostrana ovládá všechna masová média a valí z nich na lidi permanentní vládní propagandu. Politická opozice je zlikvidovaná, nezřídka i fyzicky – existuje jen “jakoby opozice”, podobně jako komunisti u nás povolili pár dalších poslušných stran. Putin nemá vyzývatele, oponenta a alternativu, protože nic z toho nepovolil: přesto si Rusové přejí jeho odchod.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Sirotčí důchod od 1.1. 2019 – podmínky, propočty

Znáte nezaopatřené dítě, kterému zemřel otec, matka, náhradní rodič nebo osvojitel? Osiřelý potomek může dostávat od státu řadu sociálních dávek a možná také pojistné plnění! Vysvětleme, kdo získá sirotčí důchod od 1.1. 2019, podle zákona č. 155/1995 Sb. (o důchodovém pojištění). Podmínky znějí docela logicky a vyplácené částky potěší jak zlatou mládež, tak sociálně slabší jedince.

Kdo má nárok na pojistnou dávku po zemřelém

Sirotčí důchod může dostávat nezaopatření dítě, horní věkovou hranici tedy představuje 26 let (podrobnosti ZDE). Ovšem nejprve musí nastat tragická situace, kdy potomkovi zemře:

  • otec, či matka, případně osvojitel
  • nebo osoba, která na základě soudního rozhodnutí převzala dítě, aby nahradila rodičovskou péči.

Jak samotné názvosloví napovídá, nehovoříme o samozřejmé sociální dávce. Sirotčí důchod je vlastně pojistným plněním za peníze, které dlouhodobě odváděl nebožtík státu. Takže potřebujeme, aby zemřelý člověk v den svojí smrti:

Pozor! Pokud nezaopatřené dítě přijde o oba rodiče, může dostávat dva sirotčí důchody. Ale… Mezi matky, otce, osvojitele a náhradní rodiče nepočítáme profesionální pěstouny. A pokud dítě získá náhradu za zemřelého (například díky adopci) nebo se zaopatří (například přestane studovat a začne pracovat), nárok na pojistnou dávku zaniká.

Jak počítáme sirotčí důchod od 1.1. 2019

Výsledná pojistná dávka má základní a flexibilní složku. (To ostatně platí pro všechny důchody, takže v případě odvozených – vdovských, vdoveckých a sirotčích – pojistných dávek dochází k lehce absurdním situacím, kdy počítáme “procenta z procentního výměru”, nebo odčítáme a potom zase přičítáme stejnou částku.) 1/ Záleží na vývoji celé tuzemské ekonomiky, respektive na příjmech zaměstnanců. 2/ Záleží také na výši důchodového pojištění, které odváděl nebožtík či nebožka. Vzorec:

  • Vezmeme 10 % průměrné mzdy (v roce 2019 tedy 3 270 Kč podle nařízení vlády č. 213/2018 Sb.).
  • Přičteme 40 % procentní výměry starobního/invalidního důchodu III. stupně po zemřelém.
  • Vyjde nám sirotčí důchod od 1.1. 2019.

Příklad: Nezaopatřený 25-letý vysokoškolák letos přišel o otce, který aktuálně pobíral starobní důchod ve výši 11 000 Kč/měsíc. Procentní výměra penze tedy činila 7 730 Kč (11 000 Kč mínus základní složka 3 270 Kč), ze které vezmeme pouze 40 %, tedy 3 092 Kč. Nyní naopak přičteme 3 270 Kč a dostaneme sirotčí důchod 6 362 Kč/měsíc.

- PAGE 1 OF 15 -

Next Page ⇀

loading
×