decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Niedermayer: Vznikne z Německa a Francie superstát?

Paříž, Francie

Pozoruhodný slovník zvolilo Echo24.cz, když svůj článek o chystané smlouvě mezi Německem a Francií uvodilo titulkem: “Z Německa a Francie vznikne superstát. Merkelová s Macronem podepíší překvapivou smlouvu.” Pominu-li to, že není jasné, co přinese a jak snese politické změny, které obvykle následují volby, není mi jasné, proč se autor titulku lépe nepodíval, co jsou charakteristiky státu.

A nebo, pokud se mu takovéto spolupráce jeví jako “superstát”, proč nepřipomenul, že takovýchto “superstátů” je v Unii celá řada. Do jednoho podobného, zvaného V4, patříme…

Někdo se bojí diktátu, jiný pasivity

Nicméně, upozornění na tuto událost je na místě, i když z jiných důvodů. Ukazuje se, že v Unii jsou země, které se bojí toho, že se státy na něčem dohodnou a “Unie rozhodne”. Pro jiné je hrozba, že kvůli nenalezení dohody či kompromisu “Unie neudělá nic”.

Obě skupiny mohou být nakonec docela spokojeny, pokud budou hledána “vzájemně přijatelná řešení” či respektována subsidiarita – Unie nebude řešit to, co není třeba. Ale ne vždy se to tak děje.

Signál z největších zemí, že by vítaly (a jsou připraveny pro) více spolupráce, je potom významný. A nemyslím, že to je jen jejich názor.

Potřebujeme širokou Unii velkých i malých

Názor, nad kterým se stojí za to zamyslet. Pokud totiž v Unii bude dost zemí, které nebudou spokojeny s její omezenou schopností dohody (= chováním zemí, které budou dohody blokovat), dojde brzy na myšlenku “tuto Unii směřovat k zániku” a vytvořit “Unii novou”, připravenou na více spolupráce a porozumění.

Byl by to fatální moment pro budoucnost Evropy, o hodně by přišly nejen malé a střední země, jako jsme my, ale také budoucnost naší části světa by mohla být vážně ohrožena. Protože právě široká Unie, se silným vlivem nejen velkých, ale i malých a středních zemí, je podle mne tím nejlepším pro zajištění míru, prosperity, stability i vliv Evropanů na vývoj světa.

Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

Politici zodpovědní za Brexit utekli, třeba do Francie

Proč je horší, když dezinformátoři lidmi manipulují u referenda než u voleb? Jasně to ukázal Brexit. Zatímco po volbách strany nesou za svou kampaň a názory odpovědnost, po referendu můžou zmizet jako pára nad hrncem. Je to jako rozpoutat rvačku v hospodě a když začnou létat židle, zbaběle zmizet. Třeba do Francie.

Politici odpovědní za Brexit

Další komentáře Tomáše Prouzy:

Euro je oblíbené. Hlavně v zemích, které už ho přijaly

Euro je čistě emocionální záležitost. Podívejte se na přiložený graf. Na jeho levém konci (nejvyšší podpora společné měny) je Slovinsko s cca 85%, na pravém konci (nejnižší podpora) je Česká republika s 20%. Procentuálně vysokou podporu vyjadřuje i Slovensko s cca 78%.

Euro má jasnou podporu. Hlavně v zemích, které už ho přijaly

Půvabné je to, že podporu euru vyjadřují občané zemí, které už euro mají a tedy s ním oni mají letitou osobní zkušenost, zatímco negativní názor mají občané těch zemí, které jej nemají a osobní zkušenost mají nulovou. Všimněte si, kolika procent dosahuje názor “Nevím”: je u všech zemí nízké, v průměru někde okolo 7%. Taková pevnost názoru – ať pro nebo proti – na něco, co jsem nikdy neokusil, je právě tak nelogická jako symptomatická. Tak tu dnes žijem: informace a zkušenosti nulové, však názor skálopevný!

Nejsou-li informace, zbývají už jen emoce, tedy “pocit”, který si ale samozřejmě dovedeme zpětně rozumově zdůvodnit, tj. oklamat sebe sama.

Slovinský tolar existoval krátce, koruna je součástí naší identity

Slovinsko a Slovensko, na druhé straně Česko. Státy, kde bychom očekávali jakousi blízkost postojů – ale není tomu tak. Proč? Slovinsko a Slovensko jsou země, které vznikly nedávno a ustanovily si narychlo svoje nové měny, tolar a slovenskou korunu. Za pár let si k těmto měnám logicky nikdo nevytvořil emocionální vazbu a swapnout je za euro nebyl ani v jedné zemi velký problém.

Česká republika je na tom zcela jinak. Naši korunu vnímáme jako součást národní identity a historického dědictví. Vždyť přece už za Karla IV. se českou korunou platilo v celé Evropě! Že prý ne? Vždyť jsme byly Země Koruny České, tak čím se asi platilo, ha? Zas nám chcou něco navykládat, ynteligenti. Každopádně je to zdroj naší národní hrdosti, “ty bankovky jsou krásné”, a koruna byla vždycky pevná! Až teda na tu devalvaci za Zápotockého 1:50, ale to si dneska taky nikdo nepamatuje, tak co. Českou korunu si spojujeme s “češstvím”, vzít nám ji je něco jako vzít nám kus naší krásné krajiny. Čistě emocionální postoj – ve skutečnosti je měna jen technický, dnes už z 99 % digitální nástroj pro směnu, přepočítací koeficient. Všimněte si, jak často se to vyskytuje ve spojení “naše”: naše koruna, naše měna. Naše vlastnictví. Opět jen emoce.

Čeští vůdcové prezentují euro jako blbost, aby se zavděčili lidu

Abych ale zcela nekřivdil: emoce obsadí prostor tam, kde chybí pevná půda pod nohama. Skutečně nikdo přesně neví, co se stane (jaké budou přesně důsledky v celé řadě ohledů), když přijmeme euro. Do budoucnosti nikdo nevidí. Krátkodobý dopad na životy běžných občanů bude poměrně malý, tedy až na to, že rohlík bude stát 10 centů, a to zas bude poprask na laguně. Dlouhodobě se to odhaduje hůře, ale samozřejmě dlouhodobě nikdo neví co bude i s naší korunou. Situaci komplikuje fakt, že dopad bude různý na různé lidi (chudší občané, bohatší občané, vlastníci nemovitostí, nevlastníci nemovitostí, ti co hodně cestují, ti co málo cestují, více či méně kvalifikovaní, podnikatelé, importéři, exportéři…), a samozřejmě důsledky se budou lišit podle vývoje ekonomiky – naší, německé, evropské, světové – opět různě, a opět ještě budou důsledky různé na různé skupiny obyvatel. V tomto matrixu je těžké někomu vyčítat, že se rozhoduje emocionálně.

Pokud je ale složité se v situaci vyznat, je rozumné dát na názory moudrých lidí – těch, kteří nás vedou plnou parou vpřed. Jenomže tito moudří vůdcové dnes říkají to, co chtějí lidé, protože tak velí politický marketing. Moudrý vůdce říká, že přijmout euro je blbosť, protože lidé si myslí, že přijmout euro je blbost, protože přece moudrý vůdce jim říká, že přijmout euro je blbost. Kruh se uzavřel a my v něm pošlapeme dokolečka dokola.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Parlament schválil bilionové investice (v Kč). Pozor, nepůjde o dotace!

Investice, hlavně ty “dobré”, jsou podmínkou ekonomického růstu. V době doznívající krize, v roce 2014, Unie přišla s docela dobrým projektem podpory investice pomocí “finančních nástrojů” (nikoliv dotací), pro nějž se vžilo jméno Juncker Fund, později EFSI. Šlo o velký balík peněz použitelný na záruky (a podobné formy podpory), který měl usnadnit provádění investic. Parlament dnes schválil pokračování tohoto projektu po roce 2021, pod jménem Invest EU.

Invest EU 2021 - 2027

Osobně považuji takovéto nástroje, poskytující jen “mírnou” podporu, a tedy mající vysoké požadavky na kvalitu projektu, za dobrou cestu. Umožní se tím “rozjezd investic, nad kterými banky či investoři váhají” a jisté posílení kreditu sehraje hlavní roli.

Základní data najdete v infografice, ale za hlavní považuji to, že u nás se tomuto projektu “moc nedaří”. Data ukazují, že jsme sice vyčerpali 700 milionů eur, ale projekty, které na stránkách Evropské komise najdeme, hovoří o podpoře bankovních úvěrů garancí, což nějakou “extra novou hodnotu” nepředstavuje.

Omezujme korupci, respektujme trh a dobře investujme

Jistě, chápu, že v situaci, kdy z rozhodnutí naší vlády směřují často i k velkým firmám miliardy dotačních peněz (tedy těch, co se nevrací, na rozdíl od úvěrů), nejsou “garance” či podpora “kapitálových vstupů” lákavé. Ale dotace s sebou nesou nejen riziko korupce, ale i hrozbu podpory nesmyslných projektů a pokřivení konkurenční situace na trhu.

Naše firmy by si měly urychleně zvykat na to, že dotace jsou věc výjimečná (a třeba dotace velkým firmám, s výjimkou oblasti “veřejného zájmu”, bych začal rychle omezovat již teď), a proto by měly v případě, že jistou podporu pro svůj rozvoj potřebují, projektům, jako je “Invest EU”, věnovat pozornost…

Priority dosavadního programu EFSI a nového Invest EU

EFSI 2014 - 2020 a Invest EU 2021 - 2027
Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

- PAGE 1 OF 12 -

Next Page ⇀

loading
×