decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Premiéra může zničit krize, která přijde jako jaro po zimě

Současný “třicetiprocentní” hegemon politické scény, hnutí ANO Andreje Babiše, jím zůstane i pro dohlédnutelnou budoucnost. Pokud ovšem přijde vážná ekonomická krize, srazí jej dolů rychle a s jistotou.

It´s the economy, stupid. Daří-li se zemi, rostou-li lidem platy a důchody, je-li vysoká jistota zaměstnání, daří-li se malému i většímu podnikání, je postoj voličů jasný a vlastně zcela racionální: “chceme, aby se to udrželo i nadále”. Tedy: “nechceme změnu”. Změna je vždy nejistota: změna může vést k lepšímu, ale i k horšímu, předvídat se to nedá a pokud jsme spokojení, proč pokoušet osud?

Povšimněte si, že tohle se docela míjí se sympatiemi nebo antipatiemi ke konkrétním politikům, s vnímáním jejich slabin, chyb a osobních průšvihů: “je to sice lump, lhář a nejspíš i zloděj, ale pod jeho vedením se daří zemi i nám dobře”.

Lidem záleží hlavně na mzdách, které rychle vzrostly

Zemi se dobře daří – tak dobře jako nikdy. HDP lidi moc nezajímá, mzda je to, co mají v ruce. A reálná (tj. očištěná o inflaci, čili “o tolik víc si mohu dovolit koupit”) průměrná mzda vzrostla za čtyři roky o 17 %. To je hodně. Mediánová mzda roste dokonce ještě o kousek rychleji, tj. růst mezd v dolní polovině je o fous rychlejší než v té horní. To je ještě lepší zpráva. Docela rychle se zvedá i minimální mzda (z 9 200 Kč na 13 500 Kč, tedy o 46 % za pět let). Nezaměstnanost je na faktické nule, tedy opravdu platí, že kdo chce pracovat, práci sežene, byť to nemusí být zrovna dreamjob. Důchody se zvedají nad úroveň běžné valorizace, a inflace je stále nízká, tedy nepožírá úspory. Vláda ve smyslu úřednické správy chodu země funguje vcelku obstojně a nedopouští se velkých skandálů.

Kolabující zemědělské a zdravotní systémy jsou složité

Tohle zní jako chvalozpěv na ráj na zemi pod osvíceným vládcem, přísným a dobrotivým zároveň, ale uvádím jen tvrdá fakta, která vynikají zejména v kontrastu s mátožnými lety 2009-2013 (dopadem krize). Krásný obrázek právě tak přesvědčivě doplním o mraky. Stále máme 800 000 lidí v exekuci, tedy vyřazených z důstojného života; exekuce silně postihuje jejich nejbližší okolí (manžele/manželky, děti..), neboť exekuce dopadne na celou domácnost a zpravidla ji rozvrátí. Dolní mzdové decily jsou stále nedůstojně nízké; jestliže je naše ekonomika (v HDP na hlavu v paritě kupní síly) jen o třetinu nižší než ta německá, proč jsou naše platy třikrát nižší? Německo dokáže úžasně prosperovat s minimální mzdou ve výši 37 500 Kč; vedle toho je našich 13 500 Kč stále ubohých. Máme nedobré školství a problematické zdravotnictví, v sociální péči tiká časovaná bomba, neprovádíme žádnou reformu penzí, málo investujeme do budoucnosti, což se týká dálnic a železnic právě tak jako našich dětí. Agresivní velkozemědělství ničí krajinu tak jako nikdy předtím. Státní správa je neefektivní a pomalá, stát je v podřízené roli vůči silným privátním subjektům (IT dodavatelé, telco, velcí zaměstnavatelé v automotive i jinde), stát nevede zemi vpřed, jak se píše v té Babišově knize, ale spíš udržuje oheň. Jemu samotnému stejně jde jen o kontrolu a vládu, žádné odvážné vedení země vpřed se nekoná, jen předstírá. Lídr země je skvělý v “plánování plánů”, podobně jako kdysi bolševici. S jejich realizací je to pak už horší.

Toto je taky všechno pravda, ale je to moc komplikované. Pohled do vlastních peněženek komplikovaný není. Takže je rozhodnuto, pokud se něco nezmění v těch peněženkách. A všimněte si: přesně takhle to tu bylo celých 25 před nástupem Babiše. Aféra za aférou, ale dokud ekonomika víceméně rostla, dokud “byla jistota”, Češi poslušně odevzdávali svoje hlasy skupince tradičních stran, jen to mezi nimi vždy přešoupli, jednou tam, pak zpět. Protest – který je ve společnosti vždy – se nedostával nad pár procent.

Piráti mají potenciál každoročního růstu o 2 procentní body

Politická scéna má samozřejmě vždy svou dynamiku a vývoj, a to i v poklidných dobách ekonomického růstu. Zřetelně nejsilnějším úkazem této dynamiky jsou Piráti, a je to navíc úkaz velmi pozitivní. Jejich rostoucí popularitu vnímám jednak jako důsledek dobré práce a viditelnosti jejich klíčových osobností, výborné komunikace s veřejností přes sociální sítě (něco co se žádná další strana krom Babiše dodnes nenaučila a co je dle mého hlavní příčinou jejich potácení se), ale především je to důsledek “produktu”, který Piráti představují. Jejich typicky mladé, dobře rozkoukané voličstvo, které ví, jak to chodí ve světě, vnímá, že to tahle vláda nedělá dobře. Vnímá, že to není vláda budoucnosti a progresivní změny, ale údržby ohně, který bude hořet, dokud nám budou Němci dodávat dostatek dřeva k topení. Piráti porostou, protože představují velmi potřebnou generační změnu, a dnešní “zetka” jsou hodně jiná než generace před nimi – vědí, že to musí uchopit do svých rukou, jinak spláčou nad výdělkem. Ročně jich přibývá sto tisíc a pokud to Piráti dobře uchopí, přijdou k urnám a naházejí jim to. (Sto tisíc hlasů znamená dvě procenta celkového výsledku!) Za příznivé konstelace hvězd mohou Piráti vyrůst pro příští volby k 20 %, ale pořád budou “jen” silnou dvojkou na scéně.

(Babiš samozřejmě bude též konat: začne zkoušet brát jim témata, už nyní vyrukoval s podporou léčebného konopí. V politickém chameleónství nemá sobě rovného: nikdy tu nebyl politik, který by byl skutečně schopný to hrát úplně na všechny strany současně. Toho dosahuje zejména tak, že slib dokáže odprezentovat tak, jako kdyby to už skutečně udělal.)

U ostatních stran není vidět ani dynamika, ani vůle po vítězství (kterou Piráti autenticky mají a dávají ji drze, někdy až trochu arogantně najevo), a proto se jimi zabývat nebudu. Může se to změnit s novými lídry – až budou, můžeme se začít bavit.

Mělkou krizi může “chameleon” Andrej Babiš ustát

Co Babiše spolehlivě sestřelí? Krize. Ta přijde tak jistě, jako že přijde jaro a po něm léto; nevíme ovšem, kdy a jaký bude mít průběh. Přijde-li velká krize tak jako v roce 2008, nevyhnutelně vyzmizíkuje ANO i s Babišem z mapy, protože najednou zmizí vše, na čem on staví: na bezpečné jistotě, poklidném, pomalém růstu, na “postarám se o vás”. Tohle všechno zmizí, a jeho voliči, kteří jej volili právě kvůli těmto “jistotám”, jej potopí právě tak, jako nemilosrdně potopili tradiční strany po krizi v roce 2008. Přijde-li malá a mělká krize, může to (se schopností svého chameleónství) ustát.

Máme tedy sedět a čekat na krizi? Naprosto ne: “kdo je připraven, není překvapen”, říká se. Kvalitní opoziční práce s výbornou sebeprezentací je pro následný úspěch nezbytná. Z opozičních stran ale tohle umějí jen Piráti, a říkám “bohužel”, protože oni sami celou voličskou scénu neosloví. Alternativy musí být silné a přesvědčivé, a to dlouhodobě, aby voliči měli, kam přesedlat; nebudou-li, je riziko, že hlasy po Babišovi shrábne opět nějaký charizmatický, populistický zachránce země, který odněkud přicválá s tím, že nás všechny spasí.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Niedermayer: Finanční krize začínají chybnou motivací

Finanční krize

Za finančními krizemi, včetně té minulé, do značné míry stojí stále stejný problém. A to motivace k věcem, které se ukáží jako špatné.

U finančníků jde o velmi štědré bonusové programy, které velkoryse odmění bankéře, kteří udělají určené typy obchodů. Často se ukáže, že namísto zisku přinášejí velké ztráty.

Zatímco peníze za bonusy jsou již bezpečně v kapsách finančníků, ztráty klátí jejich instituce a díky spojení bank, ekonomiky a států nezřídkakdy skončí na účtu daňových poplatníků.

Něco podobného “vyrobila” naše finanční správa, zřejmě na přímý či nepřímý popud ministra financí.

Zatímco její úředníci hledají cesty, jak s poplatníkem “zatočit”, nejistota v ekonomice, která je nepřítelem růstu a stability, se zvyšuje.

A jakkoliv jsou zřejmě “bonusy za přísnost” jen zlomek těch “bankéřských”, tyto se státu vrátí. Různou formou. Někdy až v mnohonásobných ztrátách z prohraných procesů. Jindy “jen” v nákladech na jejich vedení, vedoucí k prohře.

A jako “jistotu navíc” k tomu pak v horším růstu a nedůvěře lidí ve stát.

Prostě zdánlivě jednoduché “motivováno korunou”, které má leckdy logický smysl, musí mít své meze a jasná, smysluplná pravidla. Zdá se mi, že v obou těchto případech selhala.

Ve druhém selhala i “srozumitelnost a jasnost legislativy”, která by měla být prvořadým cílem státu.

A za to, my všichni společně, zaplatíme.

Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

Goláň: Vláda projedla rezervu na důchody, což se projeví v krizi (brzy)

Goláň: Vláda projedla rezervu na důchody

Milí důchodci, rezervu na důchody, až nastane krize, vám vloni projedla vláda.

Tak si myslím, že je třeba vysvětlit, o co jde. Vládní koalice totiž schválila zákon, který rozpustil z Fondu privatizace (dříve Fond národního majetku) do státního rozpočtu rezervu ve výši cca 30 mld. Kč. Na tuto rezervu, která sloužila především na krytí schodku důchodového účtu, nesáhly vlády ani v roce 2009, tedy v době největší krize!!! Tento fond se navíc ročně doplňoval z dividend státních podniků (ČEZ, Čepro a dalších) a z pronájmu státního majetku, takže rezerva se určitě nezmenšovala.

Rezerva byla určena dále kromě krytí schodku důchodového účtu a na krytí škod z dob socialismu (ekologické zátěže, prohrané spory, apod) a ještě na další asi 4 minoritní účely (průmyslové zóny, fond kulturního dědictví, atd.).

Tento krok vláda zdůvodnila tím, že již druhým rokem je důchodový účet v přebytku, takže rezervu není zapotřebí. Pokud bude v budoucnu potřeba krýt některé z výdajů, vláda prý na ně přesune peníze z rozpočtu. Logika, kterou poslanci asi nepochopili. Až brzy nastane krize a nebude v rozpočtu na důchody, tak vláda přesune peníze z rozpočtu do rezervy z jiných kapitol a pak z této rezervy vyplatí důchody? Takže ubereme školství, dopravě, zdravotnictví, protože rezerva už nebude.

Senát tento zákon smetl ze stolu, protože nechce hazardovat s důchody našich seniorů jenom proto, aby si vláda vylepšila svou bilanci rozpočtu a jednohlasně tento zákon zamítl. Pro schválení vystupoval pouze Jiří Čunek a paní Hamousová jako šéfka klubu ANO.

Sněmovna pak naše veto přehlasovala 103 hlasy. V době krize budou tedy důchody financovány z jiných rozpočtových kapitol, což doposud nebylo zapotřebí.

Zákon nabývá účinnosti až 1.1.2019, takže to bude příjmem rozpočtu letošního.

Další komentáře od Tomáše Goláně:

Niedermayer: Je velký pád akcií předzvěstí průšvihu?

Jedna z věcí, nad kterou si (doufám, delší dobu) budeme lámat hlavu, je to otázka, zda dramatický pád cen akcií na spoustě míst na světě je předzvěstí “průšvihu”. Svůj pocit bych označil jako mírně váhavé “NE”. Co mne k tomu vede:

  1. Pokles cen akcií po době, kdy investoři díky poklesu úroků prakticky “na nulu” hledali cokoliv, co by mohlo vynášet (i když často v rozporu se zdravým rozumem), je logická reakce na nárůst úroků již uskutečněný, nebo čekaný.
  2. To, že to trvá déle, ale je to o to radikálnější, je bohužel inherentní způsob chování finančníků.
  3. Od krize se zvýšila odolnost finančního sektoru, což je další důvod mého pohledu na věc.

Nicméně. Rizika existují. Hledal bych je hlavně v politické oblasti (v čele s presidentem Trumpem a v závěsu za ním riziko nezvládnutí Brexitu).

A je jasné, že naše vládní politika, která se tváří, jako kdyby “šťastné dny neměly nikdy skončit”, je v době, kdy bude ekonomiku podporovat rekordní zaměstnanost a růst mezd, zcela chybná… Ale to je na jinou, ne globální, ale lokální, debatu…

Redakční poznámka: Luděk Niedermayer svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Luďka Niedermayera:

loading
×