decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Parita kupní síly: Máme se chudě a draze?

Můžeme si koupit více, nebo méně zboží ve srovnání se zahraničím? Skutečně nás svým materiálním blahobytem předstihli Slováci? Dohnali jsme svým bohatstvím nějaký západoevropský stát? Podobné otázky vzbuzují zvědavost. Srovnáme tedy platy a ceny uvnitř různých států. Pomůže nám koncept, zvaný parita kupní síly, podle kterého sestavuje mezinárodní žebříčky hned několik významných organizací.

Parita kupní síly (kupní síla) ve střední Evropě

Graf vyjadřuje hodnotu práce průměrného Rakušana/Němce/Čecha/Slováka/Poláka, přičemž zohledňuje rozdíly mezi tuzemskými a zahraničními cenami. Řečeno odborným jazykem, srovnáváme státy podle hrubého domácího produktu přepočteného na jednoho obyvatele, ve standardu kupní síly. 100 je průměr Evropské unie. Vidíme, že naši germánští sousedé mohou nakupovat asi o 50 % více zboží a služeb.

ŠIRŠÍ MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ najdete v závěrečné tabulce!

  • podle CIA: parita kupní síly (PPP) jako hrubý domácí produkt na obyvatele v amerických dolarech
  • OECD: parita kupní síly (PPP) jako počet jednotek národní měny mající nákupní sílu rovnou 1 americkému dolaru
  • Eurostat: parita kupní síly (PPP) jako počet jednotek národní měny mající sílu rovnou 1 průměrné měnové jednotce v EU
  • Eurostat: index cenových hladin (PLI) vyjadřující nižšími čísly lacinost a vyššími čísly drahotu
  • Eurostat: hrubý domácí produkt na obyvatele zohledňující odlišnost zahraničních cen ve standardu kupní síly (PPS)

Tradičně a moderně pojatá parita kupní síly

Původní koncept vycházel z předpokladu, že měnové kurzy odpovídají poměrům mezi cenami. Například za jedno euro musíme ve směnárně zaplatit přibližně 26 českých korun. Teoreticky můžeme očekávat, že stejný vztah najdeme mezi cenovými hladinami eurozóny a České republiky. Kdyby tedy platila tradiční parita kupní síly, tak česká cena malého točeného piva kolem 26 Kč znamená německou cenu téhož produktu 1 euro, což ale odporuje realitě berlínských nebo vídeňských hospod, kde necháme za třetinku spíše kolem 4 eur. Lidská společnost zkrátka funguje složitěji a vyžaduje poctivější studijní přístup.

Důsledně měřená parita kupní síly (anglicky Purchasing Power Parity, zkráceně PPP) srovnává, kolik českých korun stojí tuzemský nákup – a kolik cizích peněz stojí tentýž nákup v zahraničí. Jinými slovy popisuje, kolik jednotek které měny dáme za stejné množství zboží a služeb v jejich domovských zemích. Metodika výpočtu pokročila, ale není jednotná. Parita kupní síly vychází různým institucím jinak, což uvidíme na příkladech.

Parita kupní síly podle CIA a OECD

Ústřední zpravodajská služba USA (CIA) hodnotí prosperitu České republiky následovně. Nás hrubý domácí produkt, neboli všechno zboží a služby vytvořené na tuzemském území, přepočítá na ceny běžné ve Spojených státech amerických. Součet vydělí počtem obyvatel České republiky, a vyjde “parita kupní síly”: 35 500 dolarů na osobu a rok, tedy více než polovina ve srovnání se Spojenými státy. CIA přiznává nedostatky. Různé trhy mají svoje specifické výroby, což někdy komplikuje převod mezi měnami.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) taktéž bere Spojené státy jako měřítko, ale postupuje jinak. Na různých národních trzích porovnává ceny podle ekvivalentních produktů. Například zjistila, že běžný český nákup stojící 131 Kč lze ve Spojených státech pořídit za 10 dolarů. Parita kupní síly mezi Českou republikou a USA v tomto případě činí 131/10 – tedy 13,1.

Evropská parita kupní síly a mezinárodní srovnání

Evropský statistický úřad (Eurostat) porovnává dlouhou řadu produktů a shrnuje, že za stejné zboží musíme doma vyplatit 18krát více svých peněžních jednotek, než naši sousedé. Takže parita kupní síly (Purchasing Power Parity, PPP) české koruny vůči Evropské unii činí 18. Přitom máme poměrně nízké ceny, jak jsme ostatně zjistili už návštěvou berlínské nebo vídeňské pivnice. Celkový index cenové hladiny (Price Level Index, PLI) ukazuje, jaký procentuální podíl má parita kupní síly na skutečně obchodovaném měnovém kurzu. Pokud označíme unijní průměr jako 100, České republice náleží číslice 64, což znamená poměrně levnou nabídku obchodů.

Podobně jako CIA, také Eurostat poměřuje hrubý domácí produkt počtem obyvatel. Ale pozor! Zohledňuje cenové rozdíly mezi vnitrostátními trhy tak, že hrubý domácí produkt vyjádřený národní měnou vydělí její paritou, čímž vyjde takzvaný standard kupní síly (Purchasing Power Standard, PPS). Nyní dokážeme procentuálně poměřit bohatství spotřebitelů: Unijní průměr označíme stovkou a obyvatelům České republiky vyjde poměrně slabá kupní síla 89. Přitom jsme bohatší než Portugalci, Řekové a obyvatelé ostatních postkomunistických zemí. Parita kupní síly evidentně není primitivním statistickým pojmem, nakonec jsme však úspěšně našli odpovědi na úvodní otázky.

 CIA (PPP)OECD (PPP)Eurostat (PPP)Eurostat (PLI)Eurostat (PPS)
Belgie466000.803622 1.10484112.3117
Česká republika3550013.10675518.01956489
Dánsko499007.238366 9.95149141.2125
Estonsko 318000.5508740.75735674.277
Evropská unie409000.7273651100100
Finsko443000.903962 1.24279123.3109
Francie438000.7968211.09549106.7104
Irsko755000.813289 1.11813 127.8184
Island51800140.823693193.608171.6130
Itálie381000.7581210.719178 101.896
Japonsko42800105.27034699.594086102.7105
Lucembursko1063000.9003860.890462141253
Maďarsko29500131.999634138.885266 58.368
Německo504000.7869690.779292104.4123
Nizozemsko536000.8250460.815056114.6128
Norsko7180010.16943613.9812151.9150
Polsko295001.798323 2.4723853.270
Rakousko499000.8009091.10111112.2128
Portugalsko304000.5921910.81415982.877
Řecko277000.5984190.82272182.272
Slovensko330000.494128 0.6793406567
Slovinsko344000.6005520.82565484.285
Španělsko383000.6575710.90404693.092
Švédsko515009.09948212.5102134.7122
Velká Británie441000.7132830.980639117.4105
Švýcarsko614001.2202061.67757165.6158
Turecko269001.4507951.9945946.465
USA5950011.37482117.9145

Zdroje najdete pod odkazy: Podle CIA parita kupní síly (PPP) jako hrubý domácí produkt na obyvatele v amerických dolarech; podle OECD parita kupní síly (PPP) jako počet jednotek národní měny mající nákupní sílu rovnou 1 americkému dolaru; podle Eurostatu parita kupní síly (PPP) jako počet jednotek národní měny mající nákupní sílu rovnou 1 průměrné měnové jednotce v EU, index cenových hladin (PLI) vyjadřující nižšími čísly lacinost a vyššími čísly drahotu, hrubý domácí produkt na obyvatele zohledňující odlišnost zahraničních cen ve standardu kupní síly (PPS). Data vyjadřují rozdíly v roce 2017. Dále je parita kupní síly sledována Světovou bankou.

1968: srovnání kupní síly Čechů a Němců

Československo se tehdy společensky zotavovalo, ale ekonomicky stagnovalo. Naši vědci, umělci a sportovci byli ve svých oborech světovými špičkami, avšak materiální úroveň obyvatelstva klesala. A politici konečně začali říkat pravdu. Svobodu projevu smysluplně využil taky národohospodář Ota Šik, který byl vicepremiérem ve vládě, kde měl na starosti ekonomické reformy. Přitom dostával řadu dotazů od občanů, a tak v létě roku 1968 několikrát promluvil k televizním divákům, aby vysvětlil současnou situaci a potřebné změny. 21. srpna na území mírumilovného Československa vjely sovětské, polské, maďarské a bulharské tanky, a období rozkvětu skončilo více než dvacetiletou okupací. Využijme znovunabyté svobody a připomeňme tehdejší slova Oty Šika.

Spotřebitelé dostali jenom menšinu vyrobeného zboží

Komunisté v Československu zavedli takzvané centrálně plánované hospodářství, což v praxi znamenalo, že všechny firmy přímo nebo nepřímo podléhaly komunistické straně. Ale místo efektivního řádu vznikal absurdní binec. Řada firem fungovala jenom proto, aby splnila předepsaný plán. Takže zatímco před nástupem komunismu dostal většinu vyprodukovaného zboží (2/3) konečný spotřebitel, v polovině 60. let už byly výrobky vyráběny hlavně pro jiné výrobce. Například místo bochníků chleba vznikaly pece, místo rodinných domů fabriky apod.

Takové podmínky samozřejmě zpomalovaly a komplikovaly ekonomiku, avšak bankroty nebyly povoleny. Krachující firmy byly povinně zachraňovány svými úspěšnějšími sestrami, kterým potom nezbývaly peníze na modernizaci a další investice, takže zaostávaly za západními konkurenty.

Mzdy za komunismu rostly pomaleji, než ceny

Zatímco na Západě dělali robotickou práci stále častěji roboti, Čechoslováci ztráceli čas mechanickou činností v zemědělství a průmyslu. Podíl zaměstnanců v terciárním sektoru, neboli ve službách, byl následující: v Československu 31 %, v Západním Německu 38 %, v USA 50 %. Přitom jsme upadali na všech frontách.

Ota Šik srovnává, kolik osob připadalo na jeden automobil: V USA přibližně dvě (2,4), v Západním Německu 9, světový průměr byl 24, a v Československu připadalo 35 osob na jedno auto. Srovnejme taky počet bytů na tisíc obyvatel (v závorce podíl bytů s vodovodním kohoutkem): v Rakousku 335 (64 %), v Západním Německu 315 (97 %), v Československu 294 (49 %). Připomeňme, že Německo bylo pouhých 20 let předtím rozvrácené válečnou porážkou.

V Československu ubývalo statků, které vládnoucí politická strana mohla přerozdělit. Komunisté stále častěji rozdávali peníze tak, že tiskli nové bankovky. Tak ale zároveň zvedali ceny, a proto reálně klesaly mzdy dělníků: Průměrné platy nejdříve stoupaly o 6 % ročně (první pětiletka), potom o 4 % ročně (druhá pětiletka) a nakonec o necelá 2 % ročně, zatímco zdražování bylo rychlejší. Pokud srovnáme průměrné mzdy a zároveň cenové rozdíly, tak kupní síla obyvatelstva byla: v Rakousku o 12 % vyšší a v Západním Německu o 46 % vyšší.

V roce 1968 přijely tanky, aby umlčely pravdu

Čechoslovákům nezbývalo mnoho peněz na kulturu, zábavu nebo koníčky. Kolik peněz vydala dělnická rodina na jídlo: v Západním Německu 38 %, v Rakousku 39 %, v Československu 51 %. Našinci přitom kupovali hlavně podle ceny, aby ušetřili: především nezdravé moučné potraviny, podobně jako chudáci v rozvojových zemích.

Ota Šik dále srovnává, kolik hodin museli dělníci pracovat, aby potom za vydělané peníze mohli nakoupit různé výrobky. Západoněmecký protějšek (SRN) potřeboval třikrát méně času, než našinec (ČSR), aby svůj košík naplnil stejným bohatstvím. Člověk na druhé straně Berlínské zdi měl tedy podstatně pohodlnější život, a navíc směl taky svobodně mluvit, jednat, volit, cestovat nebo podnikat. V tuzemsku mezitím ženy masově chodily na potraty, aby nemusely porodit dítě: Každoročně bylo takto ukončeno průměrně 80 000 nenarozených životů.

Kolik hodin vydělával dělník na nákup různých výrobků
ČSR SRN
Šicí stroj 287 88
Psací stroj 129 32
Rádio 117 12
Televizor 470 133
Jahodový kompot 1,2 0,27
Konzerva “Chatka” 1,4 0,7
Plechovka párků 1,6 0,44
Plechovka Nescafé 4,2 0,5
Maso 17,5 kg 53,9 27,4
Čokoláda 1 kg 10,5 1,5
Boty 17 6
Dámské punčochy 5,8 0,8
Průměr 91,6 25,2

V noci z 20. na 21. srpna 1968 přijely okupační tanky, aby v Československu umlkla pravda. Lidé už nesměli veřejně nahlas upozorňovat, že diktatura nebo otroctví vede pouze k chudobě. Naopak museli poslouchat, že jejich problémy zapříčinil zahraniční podnikatel, nebo domácí básník. Podobně jako dnes někteří demagogové chtějí získat veškerou moc, aby občanům namlouvali, že za naše potíže mohou vzdělanci, feministky, váleční uprchlíci, homosexuálové nebo třeba muslimové.

Všechny televizní projevy Oty Šika z roku 1968 najdete na webu České televize.

Protektorát Čechy a Morava: životní úroveň

“Chápu, že poválečné vysídlení Němců byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím. Ale ono se toho v Protektorátu zas tolik nedělo,” řekla vloni tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková. Někteří diskutéři ostře nesouhlasili, jiní připustili, že v dobovém kontextu naši předkové vyvázli poměrně lehce. Popišme věcně, jakou životní úroveň znamenal pro svoje obyvatele Protektorát Čechy a Morava.

Sledujme válečnou každodennost slovanského obyvatelstva. Pramenem bude kniha Od okupace k vítězství: Vyškovsko 1939 – 1945, kterou roku 2005 vydal tamní Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu. Leccos přibližně známe, ale faktografickým popisem tušená minulost ztěžkne. Protektorát Čechy a Morava svým podrobeným obyvatelům prodloužil pracovní směny, povoloval jenom malé příděly potravin a prakticky zrušil trh, takže tajně obchodované zboží drasticky zdražilo.

Několik ročníků muselo Protektorát opustit kvůli nuceným pracím

Když pomineme Židy, Romy, homosexuály, komunisty, sociální demokraty nebo živnostníky, nacistická okupace zasáhla nejhůře vybrané ročníky. Protektorát Čechy a Morava museli opustit lidé, narození v letech 1918 až 1922, protože byli v letech 1942 a 1943 převážení na otrocké práce. Povinně dřeli v německých továrnách, které byly často cílem bombardování, anebo odklízeli ruiny.

Doma byly rozpuštěny spolky jako Sokol a návštěvníci hospod měli zákaz probírat politiku. (“Nicht politisieren!”) Okupanti postupně učinili obrovskou válečnou fabrikou celý Protektorát Čechy a Morava. Pracovní směny trvaly 12 hodin (střídání v 6 a 18 hodin), přičemž smyslem veškerého snažení oficiálně bylo “vítězství říše”. 

Týdenní pracovní doba nařízená 21. srpna 1942

  • muži: 60 hodin
  • ženy a mládež nad 16 let: 56 hodin
  • mládež: do 16 let 48 hodin

Protektorát Čechy a Morava způsobil drastické zdražení potravin

Těžko hledat tržní nabídku a poptávku tam, kde nacisté zakázali soukromé stavební úpravy, fronty před obchody atd. Protektorát Čechy a Morava hospodářsky upadal natolik, že radost způsobovaly výjimečné, sváteční příděly jako 22 dekagramů soli (září 1942) nebo citrón (srpen 1944) na osobu. Pravidelný příjem živin nejlépe vyjádříme čísly.

Příděly na osobu začátkem okupace

  • cukr: 400 gramů (g), později 300 g týdně
  • maso: 500 g týdně
  • tuk: 21 g, později 10 g týdně
  • mléko: 1/4 litru (l), později 1/8 l denně
  • mýdlo: 125 g měsíčně

Zákazy způsobují, že spolu lidé obchodují tajně a tržní hodnota běžného zboží astronomicky stoupá. Na černém trhu měl kilogram másla podobnou hodnotu, jako mzda za 1. československé republiky. Životní úroveň a kupní síla obyvatelstva průměrně klesla tak, že Protektorát Čechy a Morava vzbuzoval pěkné vzpomínky i na velkou hospodářskou krizi.

Ceny na černém trhu

  • vykrmená husa: 3 000 korun (K)
  • 1 kilogram másla: 600 až 1 000 K
  • 1 vejce: 15 K
  • 1 cigareta: 10 K

Velká hospodářská krize očima V+W a čísla

„Na svět jsme se dívali hranolem, jehož boky byly Sranda, Poesie a Satira,” vzpomíná Jiří Voskovec na prvorepublikové Osvobozené divadlo. S Janem Werichem přidali velkou dávku politické angažovanosti, jakmile přišla velká hospodářská krize. Komedie Hej rup! a Svět patří nám vyznívají socialisticky, až revolučně. Dvojice dramatiků a herců vysvětluje svoje pohnutky sugestivně, ale byla světová hospodářská krize 30. let minulého století skutečně strašlivá?

“Samo tkanivo všedního dne trouchnivělo. Malebný pobuda – ožbrunda a starosvětský žebrák – profesionál zmizeli v rostoucím zástupu novopečených amatérů; do ulic nastoupila armáda svobodných žebrajících občanů. Nebylo dne, a brzy hodiny, aby vás neoslovil mladý, slušně vyhlížející a mluvící otec rodiny. Nejdřív nabídl své služby k jakékoli fyzické práci a pak, nepochodiv, vás poprosil o peníze.” V knize Klobouk ke křoví (vyšla r. 1965) Voskovec popisuje, že velká hospodářská krize zapříčiňovala “nový stud, nový druh zlého svědomí: pocit provinilosti zaměstnaného. Pamatuju se živě, jak mi v rostoucí potopě nezaměstnanosti bývalo trapně, že mám práci.

Jak za světové hospodářské krize stříleli do českých dělníků

Oba umělci upřesňují, kdy zažili rozhodující šok. “Uprostřed sezóny 31 – 32, ve Frývaldově při pokojné dělnické demonstraci, vyvolané nezaměstnaností, došlo ke srážce mezi davem a četnictvem,” líčí Voskovec, co zapříčinila světová hospodářská krize v moravském Slezsku. Bezpečnostní složky Československé republiky pálily “do zástupu československého občanstva, jehož jediným přečinem bylo, že mělo hlad a nemělo práci. Byli mrtví a ranění, mezi nimi ženy a děti. (…) Pro Jana a mne to byl osudný přelom ve stanovisku k veřejným událostem”.

Nyní velká hospodářská krize a její lokální důsledky slovy Jana Wericha: “Když jsem o tom četl, tak jsme se oba zajíkali hněvem. Od té doby jsem poznal podobný hněv a pocit křivdy snad jen jednou. (…) Pod tíhou nutného vzdoru nám bylo najednou jasné, že se musíme postavit na jednu stranu barikády, že už nemůžeme dělat náš bezpředmětný humor.” (Z knihy Jan Werich vzpomíná. Ahoj na sobotu, vyšla r. 1970)

Velká hospodářská krize znamenala pokles výroby o desítky %

Doplňme emocionální vyprávění divadelníků konkrétními čísly. Nezaměstnanost v Československu dosáhla vrcholu v únoru 1933, tehdy zprostředkovatelny práce hlásily 920 182 osob v produktivním věku. Jaké číslo dostaneme, když zahrneme také lidi, kteří hledali uplatnění mimo úřední evidenci? Podle různých odhadů vychází celkem 1 milion1,3 milionu – zhruba 14 % až 20 % obyvatelstva v produktivním věku. Bohužel světová hospodářská krize zastihla naši vlast v době, kdy podpora v nezaměstnanosti měla mnoho podmínek a průměrně znamenala méně, než polovinu běžné dělnické mzdy. V únoru 1933 ji pobíralo 305 tisíc osob.

Následující tabulku zveřejnila encyklopedie Britannica. Ukazuje, kdy velká hospodářská krize začala, nejhlubší pokles průmyslové výroby a začátek opětovného růstu v různých státech. Vidíme, že Československo patřilo mezi nejsilněji zasažené země, ve kterých industriální sektor zpomalil o více než 40 %

 Začátek (rok/kvartál)Pokles průmysluKonec (rok/kvartál)
Argentina1929/217.01932/1
Belgie1929/330.61932/4
Brazílie1928/37.01931/4
Československo1929/440.41933/2
Dánsko1930/416.51933/2
Francie1930/231.31932/3
Itálie1929/333.01933/1
Japonsko1930/18.51932/3
Kanada1929/242.41933/2
Německo1928/141.81932/3
Nizozemsko1929/437.41933/2
Polsko1929/146.61933/2
Spojené království1930/116.21932/4
Spojené státy americké1929/346.81933/2
Švédsko1930/210.31932/3

- PAGE 1 OF 2 -

Next Page ⇀

loading
×