decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Velká hospodářská krize očima V+W a čísla

„Na svět jsme se dívali hranolem, jehož boky byly Sranda, Poesie a Satira,” vzpomíná Jiří Voskovec na prvorepublikové Osvobozené divadlo. S Janem Werichem přidali velkou dávku politické angažovanosti, jakmile přišla velká hospodářská krize. Komedie Hej rup! a Svět patří nám vyznívají socialisticky, až revolučně. Dvojice dramatiků a herců vysvětluje svoje pohnutky sugestivně, ale byla světová hospodářská krize 30. let minulého století skutečně strašlivá?

“Samo tkanivo všedního dne trouchnivělo. Malebný pobuda – ožbrunda a starosvětský žebrák – profesionál zmizeli v rostoucím zástupu novopečených amatérů; do ulic nastoupila armáda svobodných žebrajících občanů. Nebylo dne, a brzy hodiny, aby vás neoslovil mladý, slušně vyhlížející a mluvící otec rodiny. Nejdřív nabídl své služby k jakékoli fyzické práci a pak, nepochodiv, vás poprosil o peníze.” V knize Klobouk ke křoví (vyšla r. 1965) Voskovec popisuje, že velká hospodářská krize zapříčiňovala “nový stud, nový druh zlého svědomí: pocit provinilosti zaměstnaného. Pamatuju se živě, jak mi v rostoucí potopě nezaměstnanosti bývalo trapně, že mám práci.

Jak za světové hospodářské krize stříleli do českých dělníků

Oba umělci upřesňují, kdy zažili rozhodující šok. “Uprostřed sezóny 31 – 32, ve Frývaldově při pokojné dělnické demonstraci, vyvolané nezaměstnaností, došlo ke srážce mezi davem a četnictvem,” líčí Voskovec, co zapříčinila světová hospodářská krize v moravském Slezsku. Bezpečnostní složky Československé republiky pálily “do zástupu československého občanstva, jehož jediným přečinem bylo, že mělo hlad a nemělo práci. Byli mrtví a ranění, mezi nimi ženy a děti. (…) Pro Jana a mne to byl osudný přelom ve stanovisku k veřejným událostem”.

Nyní velká hospodářská krize a její lokální důsledky slovy Jana Wericha: “Když jsem o tom četl, tak jsme se oba zajíkali hněvem. Od té doby jsem poznal podobný hněv a pocit křivdy snad jen jednou. (…) Pod tíhou nutného vzdoru nám bylo najednou jasné, že se musíme postavit na jednu stranu barikády, že už nemůžeme dělat náš bezpředmětný humor.” (Z knihy Jan Werich vzpomíná. Ahoj na sobotu, vyšla r. 1970)

Velká hospodářská krize znamenala pokles výroby o desítky %

Doplňme emocionální vyprávění divadelníků konkrétními čísly. Nezaměstnanost v Československu dosáhla vrcholu v únoru 1933, tehdy zprostředkovatelny práce hlásily 920 182 osob v produktivním věku. Jaké číslo dostaneme, když zahrneme také lidi, kteří hledali uplatnění mimo úřední evidenci? Podle různých odhadů vychází celkem 1 milion1,3 milionu – zhruba 14 % až 20 % obyvatelstva v produktivním věku. Bohužel světová hospodářská krize zastihla naši vlast v době, kdy podpora v nezaměstnanosti měla mnoho podmínek a průměrně znamenala méně, než polovinu běžné dělnické mzdy. V únoru 1933 ji pobíralo 305 tisíc osob.

Následující tabulku zveřejnila encyklopedie Britannica. Ukazuje, kdy velká hospodářská krize začala, nejhlubší pokles průmyslové výroby a začátek opětovného růstu v různých státech. Vidíme, že Československo patřilo mezi nejsilněji zasažené země, ve kterých industriální sektor zpomalil o více než 40 %

 Začátek (rok/kvartál)Pokles průmysluKonec (rok/kvartál)
Argentina1929/217.01932/1
Belgie1929/330.61932/4
Brazílie1928/37.01931/4
Československo1929/440.41933/2
Dánsko1930/416.51933/2
Francie1930/231.31932/3
Itálie1929/333.01933/1
Japonsko1930/18.51932/3
Kanada1929/242.41933/2
Německo1928/141.81932/3
Nizozemsko1929/437.41933/2
Polsko1929/146.61933/2
Spojené království1930/116.21932/4
Spojené státy americké1929/346.81933/2
Švédsko1930/210.31932/3

Upřednostňuje Kaufland Německo? Srovnejte nákup v Německu a Česku

Severní Čechy mají do Německa blíže, než na Moravu. Mostecká internetová televize proto vyrazila za sousedy, aby otestovala, zda jsou německé potraviny kvalitnější a levnější. Pro srovnání vybrala Kaufland. Německo je domovinou tohoto obchodního řetězce, který provozuje síť prodejen také v České republice. Teoreticky tedy stačí navštívit pobočku v “našem” Litvínově a saském Marienbergu, nakoupit totožné výrobky a srovnat účty. Tož posuďme výsledek!

Ukázkový nákup v Německu: VIDEO

“Češi platí doma za nákupy o 40 % více, než bohatí Němci, kteří mají navíc trojnásobné platy,” konstatuje moderátor Mostecké TV. “Kromě nižších cen si naši západní sousedé mohou ještě libovat v širší nabídce zboží,” pokračuje a zabírá nejenom regály, ale především nakoupené zboží. Obě hromady obsahují 14 položek: potraviny a nápoje, drogerii a zvířecích krmiva. Účet? Kaufland Německo: v přepočtu 340 Kč, Kaufland Česko: 480 Kč. Domovský stát obchodního rětězce podle reportáže představuje atraktivnější destinaci. Nákup v Německu vypadá levněji. Vybrané německé potraviny údajně nejsou horší, možná jsou naopak spíše kvalitnější. Má srovnání nějaká slabá místa?

Preferuje Kaufland Německo? Jsou německé potraviny a ceny lepší?

Příspěvek internetové televize působí důvěryhodně, ale… Jak vidíme na videu v čase 1:03, pořízené zboží není úplně stejné. Ačkoli reportéři při obou srovnáních navštívili Kaufland, Německo má logicky svoje specifické “národní” značky, stejně jako Česko. Při našem vlastním průzkumu jsme přitom zjistili, že všechny velké řetězce kromě Tesca nám prodávají většinou tuzemské potraviny. Jelikož nabídky jsou odlišné, nelze objektivně porovnávat ceny, aniž bychom porovnali také kvalitu. Neodsuzujme automaticky místní podniky. Co když jsou české potraviny výživnější, než německé potraviny?

Dále vezměme v potaz, že obchodní řetězce staví svůj marketing na akčních letácích, které platí obvykle jenom krátkou dobu. Nákup v Německu mohl zahrnovat více zlevněných výrobků, a následující týden mohla být výhodnější česká pobočka. Evropský statistický úřad uvádí, že máme dlouhodobě asi o třetinu nižší ceny, než naši západní sousedé, ačkoli Němci se svými příjmy mají přibližně o 55 % větší kupní sílu.

Co když opravdu preferuje obchodní řetězec Kaufland Německo? Co když “doma” prodává levnější a kvalitnější výrobny? Jsou na vině zahraniční kapitalisté, nebo naši podnikatelé a politici? Tak jednoduchý svět přece není. Můžeme nakupovat v různých tuzemských obchodech, kterými jsou například Coop nebo Hruška. Náš nákup v Německu naopak zvětšuje náskok tamní ekonomiky, které každou podobnou návštěvou přiléváme peníze. Historický vývoj také ukazuje, že centrálně plánované hospodářství a absolutní regulace cen za minulého režimu znamenala vzhledem k tehdejším nízkým platům vyšší ceny.

Kupní síla české populace v letech 1989 a 2014

Kolik stálo pivo za reálného socialismu? Trvá nám déle, než si vyděláme na chleba? Máme vyšší, nebo nižší kupní sílu, když jdeme pro rohlíky, vajíčka a kuřecí maso? Podobné otázky jsou pochopitelné. Před čtvrtstoletím neskončila jenom politická totalita, ale také centrálně plánovaná ekonomika a kromě svobody jsme chtěli materiální blahobyt. Úvodní otázky lehce zodpovíme, když porovnáme platy a ceny.

Český statistický úřad (ČSÚ) měří dřívější a současnou životní úroveň tuzemské populace prostřednictvím fiktivní postavy, které říká pan Průměrný. “Jednoduše se podělí průměrná hrubá měsíční mzda a cena zvoleného výrobku. Výsledek pak ukazuje, kolik kusů, litrů, kilogramů se dalo za danou mzdu koupit,” uvádí ČSÚ. Za tehdejší průměrnou mzdu šlo v roce 1989 pořídit například 720 kilogramů konzumního kmínového chleba. Nyní máme situaci složitější nebo výhodnější, záleží na úhlu pohledu. V tržní ekonomice soutěží o zákazníkovu přízeň obchodníci, kteří požadují různé ceny, i když někdy nabízejí stejné zboží.

Průměrná a střední mzda nyní pokryjí větší nákup

Během 3. kvartálu roku 2014 jsme několikrát obešli největší obchodní řetězce Kaufland, Tesco, Albert, Penny Market, Coop, Globus, Lidl, Billa, Interspar, a to ve městech různých velikostí: hlavním, krajském a okresním. Zajímaly nás nejnižší ceny, za které bylo možné nakoupit vybrané potraviny při každé návštěvě daného řetězce. Pan Průměrný nyní za svoji mzdu 25 500 Kč pořídí například 933 kilogramů kmínového chleba. Oproti komunistickému režimu si tedy polepšil. Také ceny dalších potravin ukazují, že kupní síla a životní úroveň pana Průměrného vzrostla.

Lze namítnout, že většina zaměstnanců má menší příjem. Posuďme tedy kupní sílu střední mzdy 21 385 Kč, která dělí zaměstnance na chudší a bohatší polovinu. Také tentokráte pořídíme více chleba, rohlíků, másla, lahvového piva, vajíček, kuřecího masa a cukru, než za průměrnou mzdu v centrálně plánované ekonomice. Výjimku mezi sledovanými potravinami představuje mléko, které i po zohlednění vyšších platů zdražilo. Ceny většiny potravin tedy nerostly tak rychle, jako příjmy většiny obyvatel.

KOLIK POTRAVIN šlo nakoupit za průměrnou mzdu v letech 1989 a 2014?
1989 2014 Rozdíl 2014 – střední mzda
Polotučné mléko (litr) 1585 1417 – 11 % 1188
Kmínový chléb (kg) 720 933 + 30 % 782
Pečivo pšeničné bílé (kg) 473 669 + 41 % 561
Máslo (kg) 79 199 + 152 % 167
Lahvové pivo (ks) 1268 3627 + 186 % 3042
1 slepičí vejce (ks) 2642 9011 + 241 % 7557
Celé kuchané kuře (kg) 106 374 + 253 % 314
Krystalový cukr (kg) 396 1399 + 253 % 1173

Pozn.: Cenou daného výrobku dělíme průměrnou hrubou měsíční mzdu ve stejném roce. Tuzemské ceny v roce 1989 sledoval Státní statistický úřad, jehož nástupcem je ČSÚ, ceny ve 3. kvartále roku 2014 sledoval magazín KupníSíla.cz. Průměrná hrubá měsíční mzda znamená podíl mzdových prostředků (včetně příplatků, odměn nebo náhrad) připadající na jednoho zaměstnance za měsíc. Střední mzda (medián) znamená, že polovina zaměstnanců bere více, a polovina méně. Pro rok 2014 používáme průměrnou a střední hrubou mzdu za 2. kvartál (25 500 a 21 385 Kč) podle ČSÚ, protože novější data zatím nejsou zveřejněná.

Ceny energií a nájmy jsou nadále ovlivňované státem

Abychom naplnili většinu běžného spotřebního koše, museli bychom přidat ještě energie a náklady na bydlení. Tyto položky nadále podléhají výrazné státní regulaci anebo jsou ovlivňované sociální politikou. Cenu elektřiny můžeme sami upravit výběrem dodavatele jenom asi ze třetiny. Cena tepla z tepláren prochází vícestupňovým schvalovacím procesem, takže její konečná výše bývá Energetickým regulačním úřadem zveřejněná až ve druhé polovině následujícího roku.

Náklady na bydlení hradí slabším občanům stát, což někdy znamená ochranu před bezdomovectvím, jindy ale také zdražování ubytoven pro sociálně vyloučené skupiny. Navržené vládní nařízení pro rok 2015 přiznává samostatně žijícímu jedinci, který nemá žádný příjem, měsíční příspěvek na nájem 4 730 Kč až 7 623 Kč, podle velikosti obce. Pokud není starší 70 let nebo zdravotně postižený, může dávku pobírat maximálně 84 měsíců během posledních 10 kalendářních let.

↼ Previous Page

- PAGE 2 OF 2 -

loading
×