decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Balšínek: Sociální sítě jsou ztrátou času, slouží exhibicionistům a přinášejí nízkou konverzi

Kvůli Andreji Babišovi opustil místo v představenstvu vydavatelství Mafra. Je majitel silných názorů. Myslí si třeba, že sociální demokraté jsou zoufalé nuly nebo že stát ničí životy dětí a rodičů. Úspěšně rozjel vlastní mediální projekt a teď oslaví jeho 5. narozeniny. Šéfredaktor Echa24 Dalibor Balšínek je hostem Barbory Tachecí v pořadu Osobnost Plus.

Další videa od Českého rozhlasu Plus:

O jazycích a sebevědomí aneb Jak jsem se ocitl v Kataru

Jazyky

Lidi se mě někdy ptají, jak jsem se vlastně do toho Kataru dostal. A nechtějí slyšet, že letadlem, že jsem sešel po schůdkách, jel strašně dlouho autobusíkem a pak ještě čekal jako bluma na imigračním. Chtějí slyšet, jak jsem se sem dostal pracovně. Říkám jim pravdu a řeknu ji i vám. Na začátku jsem měl štěstí, pak mě naštvali a pak jsem si to odpracoval.

Jednoho dne mi zavolal jakýsi headhunter, lovec lebek, jeden z těch lidí, co chytají starší a životem unavené zaměstnance, omámí je sladkými řečičkami o novém pastvišti a pak si jejich sušené kontrakty vystavují v kancelářích. Byla to náhoda, neměl jsem v Kataru žádné vazby, a ten headhunter (říkejme mu James) o mně asi jen od někoho slyšel.

James byl velký profík. Vychválil mi firmu, vychválil mi zemi – Katar v jeho podání vypadal jako stinná zahrádka, kde všichni stále chodí v bikinách a popíjejí Sex on the Beach – a dohodl mi řadu telefonních interview. Musím říct, že se mi opravdu věnoval a že si svoje peníze zasloužil. Před každým interview mi zavolal, aby mě připravil, po rozhovoru mi zase volal znova a dával mi zpětnou vazbu. Byl jsem Jamesovi vděčný – až do jednoho osudného dne.

Ten den jsem měl další interview s budoucím týmem. Přiznám, se, že tyhle telefonní pohovory nemám rád. Nevidíte lidi proti sobě, necítíte jejich reakce, nemůžete používat gesta – je to jako dělat jemnou práci v tlustých palčácích nebo provozovat sex na dálku. Teda u toho druhého si to jen myslím, samozřejmě. Přesto jsem se snažil být pohotový, přidat trošku vtipu, podat co nejlepší výkon. Když interview skončilo, zavolal mi opět James. A co mi povídá: „Martine, je to dobré. Líbíte se jim. Sám jsem překvapený. Když jsem vás prvně slyšel… no, máte ten těžký slovanský přízvuk, že. Ale nakonec komunikujete skvěle.“

Když vyslovil to o tom přízvuku, tak mě strašně ranil. Moje sebevědomí šlo dolů o osmdesát procent. Sám jsem totiž dobře věděl, že je na mně slyšet, že jsem nechodil do školy zrovna s princem Charlesem. Sám jsem si kladl otázku, jestli může cizinec ze střední Evropy přesvědčit rodilé mluvčí, že jim dokáže vést komunikaci. A James se mi přesně trefil do slabého místa – jako když se bouchnete do brňavky v lokti.

Při příštím hovoru jsem se cítil jako blbec. A při dalším taky. Ale nějak jsem to zvládl. A pak mě pozvali do Kataru a tam mě dva dny testovali a zvládl jsem to taky. A pak mi konečně dali tu práci a já jsem tam přijel a furt jsem měl obavy z toho, co mi řekl James.

A víte, co se v Kataru ukázalo? Že můj strach byl zbytečný. Všichni ostatní tu taky mají svoje přízvuky. Indické, arabské, francouzské – snad nejhorší je jeden rodilý mluvčí, Skot, kterému nerozumí vůbec nikdo. Vždycky něco půl hodiny zaujatě vykládá, my se na něj usmíváme a pak mu řekneme, to bylo dobrý, Stephene, můžeš nám to prosím tě poslat ještě emailem? Po Jamesovi už mi stran přízvuku nikdo nic neřekl. Ostatně teď už mluvím normální idiomatickou angličtinou a rodilým mluvčím a kreativcům opravuju pravopisné chyby. A takhle je to v životě často. Nenechte se zranit někým, kdo vás stejně nemůže zastavit. Nepochybujte o sobě zbytečně – ostatní taky nejsou žádní bozi.

Tohle jsem původně napsal pro svůj oblíbený časopis Reportér, ale teď jsem si to s rodinou v Anglii připomněl. Jsem rád, že malý Martínek a Timi mluví jako rodilí mluvčí a žádný James jim už nikdy neřekne, že mají blbý přízvuk. Už kvůli tomu mi ten Katar za to stál. Ale i jestli to tak nemáte, nebojte se. Ze zkušenosti bych řek, že jako Češi nakonec ve světě uspějete líp, než si sami myslíte.

Další komentáře od Martina Jaroše:

Tisíce Čechů zbytečně přeplácejí pojistky aut

Praha, 7. února 2019 – Téměř 16 miliard korun zaplatí každý rok čeští řidiči za povinné ručení. Kvůli vyššímu počtu nehod v loňském roce a jejich finanční náročnosti vzrostla průměrná cena povinného ručení o 3,4 % na 2 869 korun. Statistiky nehodovosti Policie ČR uvádějí nárůst počtu nehod v roce 2018 o 0,9 %, celková odhadovaná škoda pak meziročně narostla o 3,7 %. I přesto spousta řidičů stále za povinné ručení platí mnohem více, než by museli.

Doprava

Podle serveru ePojisteni.cz nemají pojistky na auta přizpůsobené svým reálným potřebám statisíce řidičů. Ti tak platí o tisíce korun ročně více, než kolik by za shodné pojištění mohli. „Například za povinné ručení na Škodu Octavia lze zaplatit 1 055 Kč, ale i 15 724 Kč ročně. Ještě větší rozdíly panují u havarijního pojištění, kde si zákazníci sjednali smlouvu za 200 Kč ročně, ale i za 19 024 Kč. Tyto příklady jsou přitom z reálných smluv,“ vysvětluje David Holý z ePojisteni.cz, na kterém si zákazníci loni nechali spočítat kolem jednoho milionu nabídek pojištění.

Množství faktorů ovlivňujících cenu nebo neznalost dostupných možností vede k tomu, že řidiči často platí za zastaralé smlouvy, popřípadě uzavírají nové, nevýhodné. „Roky jsem platil pojišťovně stejnou částku, ačkoliv auto stárne a nebourám. Letos jsem si konečně porovnal nabídky a nestačil se divit,“ říká Pavel Š. z Brna, který na své 10 let staré Octavii nově platí zhruba o 3 tisíce ročně méně.

Na příkladu nejoblíbenějšího českého vozu Škody Octavia lze dobře ilustrovat rozsah faktorů, jež cenu povinného ručení ovlivňují. Podle dat ePojisteni.cz tak kolem tisícovky zaplatí řidič jezdící s nízkoobjemovým motorem, s více než 15 lety bez nehod a nízkým pojistným krytí. Druhý případ pak ukazuje řidiče bez zkušeností, s objemnějším motorem, vysokým pojistným krytím a například připojištěním na čelní sklo. Takový řidič na stejném modelu vozu zaplatí i 15 tisíc korun ročně.

K tomu, aby získali nejlepší nabídku pojištění, řidiči stále více využívají internetové srovnávače. „Ty jim umožňují téměř okamžitě srovnat cenu za produkt a získat rychlou informaci, jaká bude cena,“ říká Martin Podávka ze společnosti Partners. Aby se mohl zákazník objektivně rozhodnout, je podle něj důležité, aby srovnávače poskytovaly informaci nejen o ceně, ale i o kvalitě srovnávaných produktů.

Rostoucí nehodovost také pojišťovny nutí zvyšovat pojistné rizikovým skupinám řidičů, mezi které tradičně patří řidiči do 30 let. Ti podle dat ePojisteni.cz rovněž pojišťují nejlevnější vozy, v průměru za 90 tisíc Kč. Rizikovými skupinami jsou pak hlavně řidiči s opakovanými škodnými událostmi nebo neplatiči. Rizikovým faktorem pak může být i samotný model vozidla. Z deseti nejčastěji pojišťovaných vozů podle ePojisteni.cz nejvíce bourají řidiči Škody Superb, Renaultu Mégane a Fordu Mondeo. Nejméně rizikoví jsou z tohoto pohledu řidiči Škody Felicia.

Facebook maže kremelské lži, naši “národovci” protestují

V polovině ledna Facebook oznámil, že smazal stovky stránek, které byly napojené na kremelský dezinformační server Sputnik a fungovaly jako továrny na lži. A ani ne za dva týdny se v Česku objevil návrh zákona, který by trestal mazání právě takových průmyslově šířených lží. Nejde o to, že zákonem dané právo na lež je samozřejmě hloupost, jde o to, kde se ta hloupost vzala. Z čistého nebe to opravdu nebylo. A v Česku se bohužel vždycky najde pár takových, kteří rádi poslouží.

Facebook maže kremelské lži

Další komentáře Tomáše Prouzy:

- PAGE 1 OF 45 -

Next Page ⇀

loading
×