decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

O jazycích a sebevědomí aneb Jak jsem se ocitl v Kataru

Jazyky

Lidi se mě někdy ptají, jak jsem se vlastně do toho Kataru dostal. A nechtějí slyšet, že letadlem, že jsem sešel po schůdkách, jel strašně dlouho autobusíkem a pak ještě čekal jako bluma na imigračním. Chtějí slyšet, jak jsem se sem dostal pracovně. Říkám jim pravdu a řeknu ji i vám. Na začátku jsem měl štěstí, pak mě naštvali a pak jsem si to odpracoval.

Jednoho dne mi zavolal jakýsi headhunter, lovec lebek, jeden z těch lidí, co chytají starší a životem unavené zaměstnance, omámí je sladkými řečičkami o novém pastvišti a pak si jejich sušené kontrakty vystavují v kancelářích. Byla to náhoda, neměl jsem v Kataru žádné vazby, a ten headhunter (říkejme mu James) o mně asi jen od někoho slyšel.

James byl velký profík. Vychválil mi firmu, vychválil mi zemi – Katar v jeho podání vypadal jako stinná zahrádka, kde všichni stále chodí v bikinách a popíjejí Sex on the Beach – a dohodl mi řadu telefonních interview. Musím říct, že se mi opravdu věnoval a že si svoje peníze zasloužil. Před každým interview mi zavolal, aby mě připravil, po rozhovoru mi zase volal znova a dával mi zpětnou vazbu. Byl jsem Jamesovi vděčný – až do jednoho osudného dne.

Ten den jsem měl další interview s budoucím týmem. Přiznám, se, že tyhle telefonní pohovory nemám rád. Nevidíte lidi proti sobě, necítíte jejich reakce, nemůžete používat gesta – je to jako dělat jemnou práci v tlustých palčácích nebo provozovat sex na dálku. Teda u toho druhého si to jen myslím, samozřejmě. Přesto jsem se snažil být pohotový, přidat trošku vtipu, podat co nejlepší výkon. Když interview skončilo, zavolal mi opět James. A co mi povídá: „Martine, je to dobré. Líbíte se jim. Sám jsem překvapený. Když jsem vás prvně slyšel… no, máte ten těžký slovanský přízvuk, že. Ale nakonec komunikujete skvěle.“

Když vyslovil to o tom přízvuku, tak mě strašně ranil. Moje sebevědomí šlo dolů o osmdesát procent. Sám jsem totiž dobře věděl, že je na mně slyšet, že jsem nechodil do školy zrovna s princem Charlesem. Sám jsem si kladl otázku, jestli může cizinec ze střední Evropy přesvědčit rodilé mluvčí, že jim dokáže vést komunikaci. A James se mi přesně trefil do slabého místa – jako když se bouchnete do brňavky v lokti.

Při příštím hovoru jsem se cítil jako blbec. A při dalším taky. Ale nějak jsem to zvládl. A pak mě pozvali do Kataru a tam mě dva dny testovali a zvládl jsem to taky. A pak mi konečně dali tu práci a já jsem tam přijel a furt jsem měl obavy z toho, co mi řekl James.

A víte, co se v Kataru ukázalo? Že můj strach byl zbytečný. Všichni ostatní tu taky mají svoje přízvuky. Indické, arabské, francouzské – snad nejhorší je jeden rodilý mluvčí, Skot, kterému nerozumí vůbec nikdo. Vždycky něco půl hodiny zaujatě vykládá, my se na něj usmíváme a pak mu řekneme, to bylo dobrý, Stephene, můžeš nám to prosím tě poslat ještě emailem? Po Jamesovi už mi stran přízvuku nikdo nic neřekl. Ostatně teď už mluvím normální idiomatickou angličtinou a rodilým mluvčím a kreativcům opravuju pravopisné chyby. A takhle je to v životě často. Nenechte se zranit někým, kdo vás stejně nemůže zastavit. Nepochybujte o sobě zbytečně – ostatní taky nejsou žádní bozi.

Tohle jsem původně napsal pro svůj oblíbený časopis Reportér, ale teď jsem si to s rodinou v Anglii připomněl. Jsem rád, že malý Martínek a Timi mluví jako rodilí mluvčí a žádný James jim už nikdy neřekne, že mají blbý přízvuk. Už kvůli tomu mi ten Katar za to stál. Ale i jestli to tak nemáte, nebojte se. Ze zkušenosti bych řek, že jako Češi nakonec ve světě uspějete líp, než si sami myslíte.

Další komentáře od Martina Jaroše:

Sirotčinec v Sýrii neřeší situaci opuštěných dětí v Řecku

Sirotek

Vyjádření naší iniciativy ČEŠI POMÁHAJÍ k záměru pana premiéra Babiše postavit v Sýrii multifunkční dětské středisko.

Pokud pan Babiš hodlá postavit přímo v Sýrii jakékoliv zařízení pro děti, tak tento záměr podporujeme.

Na druhou stranu takový plán nikterak neřeší situaci opuštěných dětí v Řecku či kdekoliv v Evropě. Evropské země na syrský režim uvalily sankce. Syrská vláda nemá legitimitu. Žádný evropský stát do země, jako je Sýrie, Syřany vracet nebude, pokud se nenajdou příbuzní dětí, kteří o děti sami požádají.

Dále jsme přesvědčeni, že nezletilým dětem bez doprovodu, které jsou již v Evropě, by z pohledu jejich bezpečí a perspektivy bylo lépe v náhradních evropských rodinách, kde by se dětem dostalo kvalitní zdravotní péče a dobrého vzdělání. Také je potřeba vnímat další skutečnosti, jako je fakt, že v EU jsou opuštěné děti nejen ze Sýrie.

Budeme nadále usilovat o to, aby Česká republika přijala část nezletilých dětí bez doprovodu, které jsou již přítomné na území Evropské unie a také rodiny s malými dětmi.

Budeme nadále sbírat podporu politiků napříč politickým spektrem a také podporu občanskou a jsme připraveni na nové jednání s vládními představiteli v této záležitosti.

Děkujeme všem za podporu.

Další komentáře od Jaroslava Mika:

Globální oteplení o 4 °C? Mapa ukazuje ničivý výsledek

Globální oteplení o 4 °C

Obrázek vypadá jako přehnané strašení. Co by se stalo, kdyby průměrná teplota byla o 4 stupně vyšší? Z dnešních průměrných teplot v jednotlivých zemích světa vyplývá, že:

  • klima ve střední Evropě (ČR, Německo..) by vypadalo jako v Ázerbájdžánu nebo Afghánistánu dnes
  • klima ve Středomoří by vypadalo jako v rovníkové Africe dnes
  • a klima v rovníkové Africe… no však vy víte.

Opravdu ty “pouhé” čtyři stupně dělají takový rozdíl. (Samozřejmě struktura klimatu by byla odlišná, viz přímořské/kontinentální klima a intenzita střídání ročních dob, která ale má dopad tím horší čím dál od rovníku – příjemné zimy s léty nesnesitelnými pro člověka i pro ostatní živou přírodu).

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Hnědorudí populisté úřadují, a stahují Itálii hlouběji

Itálie se nachází v ekonomické krizi – teď, stejně jako předtím. Kvůli nástupu populistů a nárůstu finančního napětí tam však meziročně ubývá úvěrů, a ekonomika ochlazuje. Řím přitom původně předpokládal, že italské hospodářství letos poroste o 1,5 %. Vláda ale řeší hlavně migranty, tento problém ovšem restrikcemi pouze přesune na jiný stát, nic víc. Itálie má přitom nejmenší porodnost v Evropě, což v nedalekém časovém horizontu znamená, že příliš málo lidí bude platit daně na seniory. A při současné ekonomické krizi se zcela jistě nerozběhne nějaká ”árijská” populační novorozenecká vlna. Takže – chcete kotvu, která vás stáhne ke dnu? Volte proruské ”vlastence” a populisty.
Hnědorudí populisté úřadují, a stahují Itálii ještě hlouběji

Další články od Karla Patáka:

- PAGE 1 OF 4 -

Next Page ⇀

loading
×