decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Stávka! Práva a zákazy podle legislativy

Námezdní pracovníci svěřují zaměstnavatelům nejcennější lidskou investici: svůj čas, duševní a tělesnou energii. Šéfové naproti tomu dobrovolně přijímají závazek, že vybudují prosperující podnik, kde panují důstojné podmínky a všichni vydělávají dost peněz. Pokud manažeři zklamou, přichází v úvahu stávka. Oporu najdeme v několika právních předpisech, především v Listině základních práv a svobod a zákoně o kolektivním vyjednávání (č. 2/1991 Sb.).

Pracovníci mají nejdříve vyjednávat prostřednictvím odborů

Začněme mezinárodními dokumenty, které Česká republika dobrovolně přijala. Listina základních práv a svobod otevírá problematiku článkem 27, kde v odstavci 4 stojí: “Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.” Stávka tedy není povolená v nejvyšších patrech justice, armádě, státní policii, hasičům, na celnicích, ve věznicích nebo zpravodajské službě.

Listina základních práv Evropské unie pokračuje ve článku 28: “Pracovníci a zaměstnavatelé či jejich příslušné organizace mají v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi právo sjednávat a uzavírat na vhodných úrovních kolektivní smlouvy a v případě konfliktu zájmů vést kolektivní akce na obranu svých zájmů, včetně stávky.” Osmadvacet členských států se tedy shoduje, že máme především usilovat o konsensus. A teprve pokud nikam nevede vyjednávání, personál firmy může přejít k nátlakové akci.

Nesmíme svévolně ničit majetek ani zastavovat provoz

Pro naše potřeby bude nejdůležitější český zákon č. 2/1991 Sb., podle kterého vyjednávají odborové organizace se zaměstnavateli. V § 16, odstavci 1 tam stojí: “Nedojde-li k uzavření kolektivní smlouvy ani po řízení před zprostředkovatelem a smluvní strany nepožádají o řešení sporu rozhodce, může být jako krajní prostředek ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyhlášena stávka.” Tato krajní situace ovšem nastává, jenom pokud souhlasí podstatná většina kolektivu: Hlasuje minimálně polovina zaměstnanců, kterých se týká projednávaná smlouva a souhlasí aspoň 2/3 přítomných.

Odborová organizace musí nejpozději 3 pracovní dny předem písemně ohlásit zaměstnavateli začátek, důvod, cíle, počet zapojených kolegů a pracoviště, která budou pozastavena. Během stávky potom spolupracuje tak, aby byl zabezpečený majetek a provoz pokračoval tam, kde nelze jinak. Životy svých klientů chrání například zdravotníci, sociální pracovníci nebo lidé v telekomunikacích. “Stávkokazové” smějí normálně nastoupit na svoje místo. Ostatní sice mají omluvenou absenci a nemohou být nahrazeni nově nabranými lidmi, ale nedostanou zaplaceno. Akce končí, jakmile odborová organizace rozhodne, o čemž bezodkladně písemně informuje zaměstnavatele.

Stávka lékařů, učitelů, taxikářů, autobusáků nebo pilotů

Existují taky jiné případy, kdy bývá nátlaková akce legální. Zákon obvykle slouží jako vzor, přestože tam nejsou explicitně zmíněné všechny přijatelné motivy. A Státní úřad inspekce práce upozorňuje, že stávka není právem osamoceného jedince, nýbrž odborových organizací. Připomeňme nejvýraznější případy, kdy zaměstnanci protestovali tak, že neplnili svoje povinnosti.

  • Zaměstnanci irské letecké společnosti Ryanair v červenci 2018
  • Zaměstnanci francouzské letecké společnosti Société Air France, S.A. na jaře 2018
  • “Stávka studentů” 15. března 2018: protest proti nejvyšším ústavním činitelům
  • “Stávka pražských taxikářů” v únorů 2018: protest proti konkurenci, společnostem Uber a Taxify
  • “Stávka lékařů” 18. října 2017: protest proti současnému systému rozdělování peněz, e-Receptům a EET
  • Autobusáci v dubnu 2017 za vyšší mzdy
  • Učitelé 1. září 2003 za zachování 13. a 14. platů

Vysokozdvižný vozík parkuje kamiony: video

Machr vynikne i ve skromných podmínkách. Třeba řidič (nebo řidička?) na tomhle videu používá vysokozdvižný vozík (VZV) jako tahač kamionů! V českém právním systému by ovšem patřil/a jenom do 2. skupiny prací, což znamená zaručenou mzdu 13 500 Kč hrubého měsíčně (nejvyšší je 8. skupina prací a zaručená mzda 24 400 Kč hrubého měsíčně), protože tady rozhoduje spíš velikost nářadíčka a počet podřízených, než um.

Princip zaručených mezd v tuzemském právu

Radikální demokraté by byli nejraději, kdyby nejenom politika, ale taky ekonomika podléhala všeobecnému hlasovacímu právu. Jenomže družstva, kde mezi členy panuje rovnost, zůstávají spíše doplňkovým, než směrodatným hospodářským prvkem. Většinová ekonomika stojí na obchodních společnostech, ve kterých šéfové vedou nebo řídí námezdní pracovníky.

Zaměstnanci se přitom jenom málokdy organizují, takže když jde například o mzdy, často stojí osamocený chudý jedinec proti skupině boháčů. Proto existuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., kde výkonná státní moc přikazuje, jakou mzdu musí zaměstnanec přinejmenším dostávat, podle odpovědnosti a náročnosti svojí pozice.

Vysokozdvižný vozík patří do 2. skupiny prací

Jistě znáte takzvanou minimální mzdu, tedy nejskromnější legální výplatu v nejjednodušších profesích. Všichni zaměstnanci v dopravním odvětví ale mají právo na více, přičemž nejníže stojí: “Řízení a běžná údržba akumulátorových vozíků s provozem mimo veřejné komunikace včetně manipulace s náklady.” Jde o takzvanou 2. skupinu prací, která v roce 2018 znamená zaručenou mzdu 80,80 Kč za hodinu, nebo 13 500 Kč za měsíc hrubého. Vláda přitom nezohledňuje, zda řidič přemisťuje “jenom” balíky, anebo třeba celé přívěsy kamionů.

Například šoféry a údržbáře autobusů najdeme v 5. skupině prací (108,80 Kč/hod., 18 100 Kč/měsíc). Škála končí 8. skupinou prací (146,40 Kč/hod., 24 400 Kč/měsíc), kam patří například špičkoví vědci a manažeři.

Zdroje

Platy 2019 aneb Jak Babiš (ne)plní sliby

Názoroví oponenti spolu mohou férově soupeřit, přitom se vzájemně motivovat a inspirovat. Například odbory a zaměstnavatelé často stojí na opačných stranách pomyslné barikády, ale obvykle hledají rozumný kompromis, aby mohli pokračovat ve spolupráci. Ovšem představitelé obou táborů musejí mít dobrou vůli a pevný charakter, tedy kuráž a čest. Pokud některá strana neplní sliby, odvolává nedávné dohody nebo mlží, lehce dojde ke konfliktu, který zbytečně poškodí naši společnost. A bohužel, právě takhle jsou vyjednávány platy 2019.

Od jasných slibů po rétorické cvičení

Minulá vláda sociálního demokrata Bohuslava Sobotky přidávala zaměstnancům ve veřejném sektoru každoročně a poměrně velkoryse, takže tabulkové tarify (základní hrubé měsíční platy) rostly výrazně rychleji než průměrné životní náklady. Současnému vládnímu kabinetu předsedá miliardář Andrej Babiš, který vysílá různé signály. Například:

4. května proběhla schůzka mezi premiérem a odboráři, tématem byly platy v roce 2019. Účastníci pokračovali tiskovou konferencí, při které Andrej Babiš jmenoval zdravotnictví a školství jako hlavní priority. Zástupkyně zaměstnanců Dagmar Žitníková upřesnila, že premiér během schůzky slíbil plošné 10% navýšení platových tarifů ve zdravotnictví. Andrej Babiš, stejně jako ministr zdravotnictví Adam Vojtěch stáli hned vedle a toto tvrzení nijak nedementovali.

Jenomže právě ministr Vojtěch v červnu Zdravotnickým novinám řekl: “To byl takový slib – neslib, odbory nás k tomu tlačily.” A 21. července vystoupil premiér Babiš před novináře, odmítl plošné zvyšování platů a jako prioritu nejmenoval zdravotnictví, nýbrž “kulturu, sociál a školství”. Ani učitelé však zřejmě nedostanou přidáno tak, jak doporučovala Poslanecká sněmovna: 15 % od začátku následujícího školního roku.

Platy 2019 mohou reálně stagnovat

Vláda ještě nemá definitivně jasno, ale odmítá požadavky odborů. Místo 10% valorizace tarifů chce většině veřejných zaměstnanců přidat 6 %, z toho 2 % fixně a zbytek formou osobního ohodnocení. Platy 2019 tedy prakticky mohou stagnovat: Tarify stoupnou podobně jako inflace a osobní ohodnocení bývá manažery rozdělováno subjektivně, někdy i podle tiché protekce apod.

Premiér samozřejmě může, a za jistých okolností dokonce musí šetřit. Ovšem záleží taky na formě, respektive na respektu vůči partnerům a předvídatelnosti. Babiš není žádný hlupák, zná ekonomické prognózy a má dlouhodobý plán. Pokud už na jaře věděl, že nechce plošně zvedat platy o 10 %, měl odborářům jasně sdělit svoje stanovisko. Pokud však souhlasil, nemá morální právo odvolávat svůj slib, protože mezitím nedošlo k žádné hospodářské katastrofě, která by zásahem státního rozpočtu takovou změnu ospravedlňovala. Nyní totiž vypadá jako slaboch nebo podrazák, popřípadě obojí a zbytečně riskuje protiútok, v krajním případě stávku veřejných zaměstnanců.

Poche podle svých slov pracuje na ministerstvu nelegálně

Sociální demokraté (ČSSD) vstoupili do druhé vlády premiéra Andreje Babiše (hnutí ANO) taky proto, aby bojovali za zaměstnanecká práva. Přitom možná nevědomky prozrazují, že neznají základní právní předpis, na kterém stavějí svoji politiku: zákoník práce. Jejich “ministr zahraničí” Miroslav Poche má totiž sloužit republice “od rána do večera”, ale pouze na “dohodu o pracovní činnosti”, “za symbolickou odměnu”. Takové podmínky sice umožňují zaměstnanci a zaměstnavateli, aby “ušetřili” na povinných pojistných odvodech, avšak nejsou legální.

Politický vývoj jsem (zatím) úspěšně předpověděl

Na jaře jsem odhadl, jak bude pokračovat tuzemská politická krize. A první polovina mojí prognózy se mezitím naplnila: Sociální demokraté ve vnitrostranickém referendu odhlasovali, že vstoupí do vlády trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše, přičemž důležitou roli sehrál europoslanec a názorový vůdce pražské ČSSD Miroslav Poche, který však následně nedostal slíbenou funkci ministra zahraničí. V Černínském paláci má obsadit podřadnější místo, svoji novou roli popsal pro ihned.cz následovně:

“Obrazně řečeno, vyhrnu si rukávy a budu od rána do večera pracovat pro tuto zemi na ministerstvu zahraničních věcí. (…) Budu mít dohodu o pracovní činnosti za symbolickou odměnu, takže se budu dál věnovat i práci europoslance. (…).”

Ovšem plný pracovní úvazek na dohodu jsem nečekal

Podle maximálního časového rozsahu, minimální odměny nebo mzdy, práv a povinností máme v České republice 3 druhy zaměstnaneckých poměrů:

Na “dohodu” mohou zaměstnanci dostávat pouze hodinovou sazbu minimální mzdy, ze které (do určitého výdělku) nemusejí platit pojištění. Takže vydělají taky zaměstnavatelé, kteří jinak financují většinu veřejného zdravotnického i důchodového systému.

Miroslav Poche působí jako dobrosrdečný popleta

Spolupráce “na dohodu” vyhovuje sezónním brigádníkům, ale taky některým šibalům, kteří chtějí ušetřit právě na povinných odvodech: Zaměstnanec sice fakticky pracuje pro firmu na větší než poloviční úvazek, ale má podepsanou jenom dohodu, aby dostával všechny vydělané peníze. Podobně, jako když Miroslav Poche v roce 2010 sponzoroval svoji partaj tak, že celkovou částku rozepsal na členské příspěvky, aby nebyla zdaněná. Svoji kličku tehdy sám prozradil novinářům.

Co myslíte, zkouší šidit na povinných finančních odvodech taky tentokrát? Nebo na ministerstvu ve skutečnosti jenom občas brigádničí, protože nechce plnohodnotný pracovní poměr, aby nepřišel o místo europoslance? Anebo nezná související legislativu? Osobně věřím, že tento zelený socialista, příležitostný zastánce válečných uprchlíků a oponent Miloše Zemana prostě “jenom” zůstává popletou.

- PAGE 1 OF 41 -

Next Page ⇀

loading
×