decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Jaké jsou podle vás tři největší problémy lidstva?

Tři největší problémy lidstva

Zkuste sestavit svůj žebříček – klidně dva, nebo čtyři hlavní problémy, zkrátka co lidskou populaci dle vašeho názoru trápí nejvíc. U mě je to takto (bez určení pořadí, asi rovnocenně):

  1. Nevzdělanost a obrovská chudoba: Stále 17 % lidí neumí číst a psát, 15 % dětí nechodí do školy, obvykle protože si to nemohou dovolit. Miliardy lidí mají “jakés-takés” vzdělání, mizerné. Nevzdělanost je hlavní příčina chudoby, ze které není možné se vymanit. Stále skoro polovina světové populace žije z 60 Kč na den, 1,3 miliardy musí vystačit s 30 Kč na den a méně. Čísla se sice postupně zlepšují, pořád jsou ale obrovská a s bohatnutím civilizace, s neskutečným technologickým pokrokem stále méně přijatelná.
  2. Život v ne-demokraciích: 2,5 miliardy lidí žije v nedemokratických státech – v takových, kde vládne jen síla a její uplatňování, práva a spravedlnosti se nelze dovolat, základní lidské svobody jsou omezené, korupce je jediná cesta, jak se k něčemu dostat. Devastující účinky na morálku lidí i “zdraví” celé společnosti.
  3. Paleta environmentálních problémů: V obecnosti konfiskace veškerých zdrojů planety člověkem a jejich bezohledné čerpání “jako kdyby nebyl žádný zítřek”. Přírodě dovolíme laskavě existovat na malých flíčcích rezervací – asi jako bílí kolonisté Ameriky původním obyvatelům; planeta je “surovina pro byznys”. Klimatická změna je pak už spíš jedním z řady následků tohoto přístupu.

Jak se jeví žebříček největších problémů lidstva vám? Také jste si při této úvaze uvědomili, jak směšné a zanedbatelné jsou proti tomu naše lokální problémy, naše politická hašteření?


Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Koncept cut-off může zkazit život mnoha mladým lidem

Plzeňský kraj nepodpoří koncept cut off score na středních školách. Jedná se o změnu, která může ovlivnit, respektive zkazit životy mnoha mladých lidí, proto jsme ustavili expertní tým, který situaci v našem kraji analyzoval a máme mnoho důvodů proč tuto změnu odmítnout. Níže uvádím pouze ty nejdůležitější.

Děti

  1. Plzeňský kraj přijímá na střední odborné školy (učňovské obory) 38% žáků základních škol. Snažíme se ale žáky motivovat přirozeně. Náš kraj je průmyslový, pomáhají nám firmy a jsme jim za to vděční. Organizujeme mnoho soutěží a akcí od Technické olympiády, Dětskou univerzitu, Šikovné ručičky, Řemeslo má zlaté dno, Robotická soutěž a mnoho dalších. Podporujeme náš klenot – Techmánii. Vyšší nábor do učňovských oborů by neodpovídal sektorovému rozdělení našeho hospodářství a byl by nezdravý.
  2. Při hypotetickém zavedení cut off score by naprostá většina našich středních škol uspěla, tzn. dostali by se na ně stejní uchazeči. Přístup ke studiu by byl znemožněn zejména studentům nástavbového studia, to jsou ti z učňáku, co mají motivaci si v rámci prezenčního či dálkového studia dodělat maturitu. Vzpomeňte na Marečku podejte mi pero. Dále bychom ztratili zejména studentky sociálních služeb a to vám potvrzuji hned z první ruky, ošetřovatelky a pečovatelky potřebujeme jako sůl. Poslední ohrožená skupina by byli studenti středních zemědělských škol. Těch máme rovněž zoufale málo.
  3. Statistika věda je a má cenné údaje. Na složení maturity máte 5 let. Když vezmete toto období, těch kteří maturitu nesloží, je 5 %. Považuji to za přirozené. Ostatně řada vysokoškoláků také studuje o nějaký ten rok déle.
  4. Výtky o promarněných penězích neberu. Každý měsíc studia je investice do know how tohoto státu, i když nakonec ten papír (maturitu či diplom) absolvent nezíská.
  5. Sociální inženýři mají tendenci vždy něco upravit tak, aby to okamžitě mělo zdánlivý prospěch. Nás ale po revoluci sametové čeká nástup robotů a jestli chceme udržet svou životní úroveň, i eliminace montoven. Odvážíte se dnes říci, co bude za deset let v oblasti energetiky nebo dopravy? Co když elekromobily zvítězí? Ten stroj je daleko jednodušší, co se týká výroby i údržby. Jenom tato změna může znamenat úbytek zaměstnanců v automobilovém průmyslu o 60%! Proto potřebujeme univerzálně vyškolené a vzdělané občany.
  6. Statistiky nezaměstnanosti rovněž hovoří ve prospěch středoškoláků a vysokoškoláků. Nejvíc hledají práci lidé z učňovských oborů.
  7. Ještě jsme ani nevyhodnotili jednotný systém přijímacích zkoušek, zavedený před dvěma lety a už znovu zavádíme takto závažnou systémovou změnu? To je poněkud zbrklý postup.

Na závěr, aby nedošlo k mýlce. Jsem přesvědčen, že v naší zemi máme velký problém ve školství a zdravotnictví. Obě oblasti jsou základní esencí vyspělé demokratické společnosti. Je jednoznačné, že znalosti našich absolventů jsou v mezinárodním srovnání rok od roku horší ve srovnání s těmi zahraničními. Když ale neumíme naučit matematiku a češtinu na základních školách (chválím všechny poctivé kantory), je opravdu řešení jedna přísná zkouška, která negativně ovlivní budoucí osud mladého člověka na celý život?

Další články od Josefa Bernarda:

O školních obědech budou rozhodovat ředitelé a nadace

Dívenka

Od prosince to vypadalo, že vláda a zákonodárci připustí, že oběd ve školách v průběhu povinné školní docházky, tedy od povinného předškolního vzdělávání po základní školu, je součástí vzdělávání a měly by ho dostat všechny děti. Debaty se vedly jen o tom, zda “krmení” ukončit už po prvním nebo až po druhém stupni ZŠ a, hlavně, zda obědy platit dětem chudším, dětem pracujících, nebo všem.

Přitom “parky, školy, knihovny, informační centra, parkovací místa a další veřejné služby můžou bezplatně využívat i ti nejbohatší,” píše Michal Kašpárek. Jídlo ve školní jídelně jako záruka lepší školní docházky a třeba i zapojení dětí do neformálního vzdělávání v kroužcích, společný oběd jako naděje na vznik a upevňování přirozených vztahů dětí bez ohledu na socioekonomický status rodin, to je, oč tu běželo.

Kam se podělo 200 milionů Kč z Evropské unie?

Každopádně, teď nejsou na stole obědy ani plošně pro všechny, ani podle chudoby či potřebnosti, ale podle mínění ředitelů a ředitelek škol, navíc vyjma škol mateřských, pro něž je prozatím debata o plně hrazených obědech uzavřena. Čeká se totiž, zda na pomoc hladovým dětem nekápne něco z EU.

Až se Evropská komise (EK) podívá na čerpání Fondu evropské pomoci nejchudším osobám na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MSPV), asi ji Česko nepřesvědčí, že by to byl dobrý nápad. Z 200 milionů korun, které na obědy dostalo MPSV, byly vyhlášeny podle zájmu krajů zatím čtyři výzvy o celkovém objemu 147 milionů – jsou to ale jen výzvy, aby kraje předkládaly projekty. O objemu prostředků vyčerpaných toho mnoho známo není, stopa se ztrácí u výroční zprávy za rok 2016. Chce-li tedy ČR o obědech pro školní a školkové děti s EK začít vyjednávat, měla by si nejprve zaktualizovat data.

Pomoc musí zajišťovat nezisková organizace

Co se týče programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), není tak úplně pravda, že druhý z programů – Obědy pro děti – je programem státním. Stát se jen spolupodílí na práci neziskovky, a je tedy něco jako sponzorem nadace Women for Women (WfW), která, kdykoli bude chtít, s touto svou činností skončí. Aniž bychom chtěli snižovat nezpochybnitelné zásluhy WfW, její práci rozhodně nelze nazvat programem MŠMT nebo dokonce programem vládním, byť se informace objevují na jeho webu.

Suma sumárum. Strany vládní koalice pokus o systémovou podporu potřebných hladových dětí vzdaly. Namísto 1,7 miliard ročně, Ministerstvo financí ztrojnásobí částku na spolufinancování MŠMT pro WfW, což bude ohromujících 90 milionů. Znovu, díky i za to. Jen by nemělo zapadnout, že:

  1. V případě tzv. programu MŠMT se vláda neobejde bez neziskovky, což je jen jeden příklad za tisíce jiných, např. v sociálních službách, tak ať z toho aspoň vyvodí patřičné závěry.
  2. Předškolní děti zůstanou nejméně do roku “2021 a dále” podle Kateřiny Valachové hladovějící, nebo by se měly kraje rozhoupat a podat si své poslední projekty do programu MPSV, které obědy a svačinky ve školkách (z peněz EU) podporuje. Motivační potenciál hrazení obědů ve školkách pro nástup do školek dětí z rodin sociálně vyloučených padá. Zůstává jen hrozba přestupku a na něj navázaná stopka sociálních dávek, kterou MŠMT opakovaně navrhuje přidat do zákonů o pomoci v hmotné nouzi a o státní sociální podpoře (novely obou se chystají v březnu a dubnu).
  3. Školní děti budou vydány napospas ředitelům/ředitelkám škol, které “nejlépe vědí”. Například v Obrnicích: „Je těžké vybrat děti, které si to zaslouží, aby to někdo necítil jako nespravedlnost,“ říká ředitelka základní školy v severočeské obci Obrnice Vladimíra Strolená. Nebo v Děčíně: “Já tam nevidím žádnou takovou rodinu. Já samozřejmě vím, o čem ten projekt je, a já to tam nevidím. Buď jsem slepá, ale nevidím ho tam,“ domnívá se Věra Floriánová, ředitelka děčínské ZŠ Kosmonautů.
  4. Je to ovšem pořád lepší, než když jsou plné žaludky dětí závislé na krajských politicích typu Martina Kliky, o němž dosud nevíme, jestli už “se skřípěním zubů” připustil, že by mohl za peníze z MPSV v Ústeckém kraji konečně nakrmit alespoň děti z rodin v hmotné nouzi. Taky by bylo fajn, kdyby si ČSSD ujasnila, jestli je “výhra”, když o obědech pro děti přestanou rodiče informovat úřady práce (ÚP), což mají uvedeno ve svých interních postupech. Že lze ÚP vypustit, je podle Kateřiny Valachové (ČSSD) výhoda. Martin Klika (ČSSD) by na ÚP naopak hodil veškeré rozhodování. Vložíme se do toho se svým přesvědčením, že ÚP je vhodným místem, kde se rodiče mohou o možnosti úhrady obědů dozvědět.

Čest všem obětavým ředitelům a ředitelkám škol, neziskovkám (ani zdaleka ne jen WfW), sociálním pracovníkům a pracovnicím, krajům jakožto žadatelům u MPSV a obcím jakožto zřizovatelům základních a mateřských škol, kterým nejsou hladové děti lhostejné a nečlení je na potřebnější a méně potřebné čistě podle toho, jaké mají rodiče. Vládní koalici budiž naopak vysloveno hluboké zklamání, že není s to se postarat o to, aby v naší zemi žádné dítě nemělo hlad a tento elementární požadavek byl zajištěn lépe, než že se místo úpravy zákona postaví do řady za ostatní dárce soukromých organizací..

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Maláčová: Nespoléhejte na jednu školu a jedno místo

Bylo mi ctí a potěšením trávit úterní večer v tak vybrané společnosti. S Peterem Tufanem, děkanem Oxfordské univerzity, Christopherem Pissaridem, nositelem Nobelovy ceny za ekonomii, Krisem Peetersem, belgickým ministrem pro zaměstnanost nebo s Eman Abdul Razzaq, regionální HR ředitelkou HSBC pro Blízký východ, severní Afriku a Turecko jsme debatovali o tom, jakým směrem se ubírá současný pracovní trh a na co je třeba upřít pozornost.

Díky nejnovějším technologiím se mění celosvětová mapa pracovního trhu. Nestačí mít jednu školu a spoléhat na jedno místo, kde zůstaneme až do penze. Trend doby je takový, že za svůj život měníme už i profesi několikrát. A tomu je třeba se přizpůsobit: průběžně se dovzdělávat, nesázet pouze na úzkou profesní specializaci a myslet na zadní vrátka.

Jana Maláčová na Světovém ekonomickém fóru 2019 - 1
Jana Maláčová na Světovém ekonomickém fóru 2019 - 2
Jana Maláčová na Světovém ekonomickém fóru 2019 - 3
Jana Maláčová na Světovém ekonomickém fóru 2019 - 4

Další komentáře od Jany Maláčové:

- PAGE 1 OF 9 -

Next Page ⇀

loading
×