decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Daňové přiznání 2018, 2019: stručné vysvětlení

Ať už získáte peníze díky štěstí, dědictvím, nebo tvrdou prací, Finanční úřad chce vidět každou korunku. To ovšem neznamená, že musíte strávit celý den papírováním. Možná ani nebude nutné, abyste platili daně! Všechny formality jsem zvládl během 2 hodin, napoprvé a bezchybně. Posuďte sami, jak hladce jsem podal daňové přiznání 2018.

Daňové přiznání 2018

Odložte papír! Daňové přiznání vyplníte přes internet

Na rovinu přiznávám, že nepatřím mezi intelektuální elitu. Naštěstí existuje Daňový portál, kde Finanční správa umožňuje elektronické podání. Otevřete TENTO odkaz. Uvidíte rozcestník, kde kliknete na EPO – Daň z příjmů právnických osob, nebo EPO – Daň z příjmů fyzických osob. Já jakožto živnostník vybírám druhou možnost, abych vyplnil svoje daňové přiznání 2018. Přitom občas nahlédnu do zákona o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.), jehož kompletní aktuální verzi v současnosti najdeme pouze na specializovaných soukromých portálech, například ZDE.

Díky výdajovým paušálům a slevě nemusíte zaplatit nic

Internetový formulář je dobrým průvodcem. Někdy upozorní na chybičku. Některé částky spočítá sám podle hodnot, které jste zadali předtím. A především ukazuje, které kolonky máte vyplnit, aby bylo daňové přiznání 2018 kompletní. Hned na začátku vybíráte mezi daňovou evidencí – a výdajovým paušálem. Buďto státu doložíte všechny náklady, které jste měli kvůli svému podnikání – anebo jenom spočítáte podíl ze svých příjmů. Výdajový paušál odvodíte procentuálně, podle druhu vaší živnosti:

Paušál Obor Maximální výdaj započtený paušálem
Za rok 2018 Za rok 2019
80 % zemědělská výroba, lesní a vodní hospodářství, řemeslné živnosti 800 000 Kč 1 600 000 Kč
60 % jiné živnostenské podnikání 600 000 Kč 1 200 000 Kč
30 % nájem obchodního majetku 300 000 Kč 600 000 Kč
40 % jiná samostatná činnost, výjimkou může být např. novinařina 400 000 Kč 800 000 Kč

Vládní představitelé slíbili, že za rok 2019 budou živnostníci moci paušálem započítat vyšší, až dvojnásobné výdaje. Doufejme, že politici svůj slib splní, což bohužel vzhledem k jejich předchozím činům není samozřejmé. Za rok 2018 každopádně živnostníci mohou paušálem započítat výdaje v maximální výši 400 000 až 800 000 Kč, podle svého podnikatelského oboru, a navíc smějí uplatnit vhodnou slevu nebo zvýhodnění, případně obojí.

Třeba malý chovatel zvěře, fotograf nebo překladatel smí vykázat 60 % svojí tržby jako náklady na podnikání, a tato částka nepodléhá dani z příjmů. Přitom nevadí, pokud dotyčný živnostník ve skutečnosti neutratil nic. A přestože uplatňujete takzvaný výdajový paušál, může navíc nárokovat ještě slevu na poplatníka, plus daňovou úlevu na děti, manžela nebo manželku!

  • Sleva na daňového poplatníka 24 840 Kč Kč
  • Zvýhodnění na první dítě 15 204 Kč, anebo 30 408 Kč v případě, že má dítě průkaz ZTP/P
  • Zvýhodnění na druhé dítě 19 404 Kč, anebo 38 808 Kč v případě, že má dítě průkaz ZTP/P
  • Zvýhodnění na třetí a každé další dítě 24 204 Kč, anebo 48 408 Kč v případě, že má dítě průkaz ZTP/P
  • Sleva na manžela bez příjmů * 24 840 Kč, či 49 680 Kč v případě manželova průkazu ZTP/P
  • Sleva na invalidní důchod prvního a druhého stupně 2 520 Kč Kč
  • Sleva na invalidní důchod třetího stupně 5 040 Kč
  • Sleva na průkaz ZTP/P samotného poplatníka 16 140 Kč
  • Sleva pro studenta 4 020 Kč

* Manžel/ka bez dostatečného příjmu nevydělá víc než 68 000 Kč hrubého ročně (včetně pojistných dávek, jako je podpora v nezaměstnanosti, nemocenská, mateřská apod., bez dávek sociální podpory a hmotné nouze). Slevy a zvýhodnění jsou uvedeny za rok.

2 modelové příklady, jak vyplnit daňové přiznání 2018

  1. Samostatný, bezdětný a svobodný fotograf vydělal za předchozí kalendářní rok 500 000 Kč a uplatňuje výdajový paušál. Daň z příjmu tedy spočítáme následovně: [(příjem 500 000 Kč – náklady na podnikání 60 %) x daň z příjmu 15 %] – sleva na poplatníka 24 840 Kč = 5 160 Kč (zaplatí státu 5 160 Kč za to, že měl vysoký příjem).
  2. Samostatný chovatel zvěře vydělal za předchozí kalendářní rok 2 000 000 Kč a vede daňovou evidenci, podle které musel za svoje podnikání utratit rovných 1 438 080 Kč. Má 2 děti a manželku, jejímž jediným příjmem je nízký rodičovský příspěvek. Daň z příjmu spočítáme následovně: [(příjem 2 000 000 Kč – náklady na podnikání 1 438 080 Kč) x daň z příjmu 15 %] – sleva na poplatníka 24 840 Kč – sleva na první dítě 15 204 Kč – sleva na druhé dítě 19 404 Kč – sleva na manželku 24 840 Kč = 0 Kč (daňové přiznání 2018 vychází tak, že podnikatel nezaplatí státu ani korunu).

Pozn: Pokud poplatník odváděl zálohy na daň, které dohromady přesahují výslednou daňovou povinnost, může dostat rozdíl (přeplatek) zpátky. Zálohy na sociální a zdravotní pojištění neřeší Finanční úřad, nýbrž správa sociálního zabezpečení (okresní pobočky jsou většinou označeny zkratkou OSSZ, v Praze PSSZ, v Brně MSSZ) a vybraná zdravotní pojišťovna. Zajímá vás daňové přiznání 2018 podrobněji, nebo jste našli v textu chyby? Využijte diskusní fórum!

Tisíce Čechů zbytečně přeplácejí pojistky aut

Praha, 7. února 2019 – Téměř 16 miliard korun zaplatí každý rok čeští řidiči za povinné ručení. Kvůli vyššímu počtu nehod v loňském roce a jejich finanční náročnosti vzrostla průměrná cena povinného ručení o 3,4 % na 2 869 korun. Statistiky nehodovosti Policie ČR uvádějí nárůst počtu nehod v roce 2018 o 0,9 %, celková odhadovaná škoda pak meziročně narostla o 3,7 %. I přesto spousta řidičů stále za povinné ručení platí mnohem více, než by museli.

Doprava

Podle serveru ePojisteni.cz nemají pojistky na auta přizpůsobené svým reálným potřebám statisíce řidičů. Ti tak platí o tisíce korun ročně více, než kolik by za shodné pojištění mohli. „Například za povinné ručení na Škodu Octavia lze zaplatit 1 055 Kč, ale i 15 724 Kč ročně. Ještě větší rozdíly panují u havarijního pojištění, kde si zákazníci sjednali smlouvu za 200 Kč ročně, ale i za 19 024 Kč. Tyto příklady jsou přitom z reálných smluv,“ vysvětluje David Holý z ePojisteni.cz, na kterém si zákazníci loni nechali spočítat kolem jednoho milionu nabídek pojištění.

Množství faktorů ovlivňujících cenu nebo neznalost dostupných možností vede k tomu, že řidiči často platí za zastaralé smlouvy, popřípadě uzavírají nové, nevýhodné. „Roky jsem platil pojišťovně stejnou částku, ačkoliv auto stárne a nebourám. Letos jsem si konečně porovnal nabídky a nestačil se divit,“ říká Pavel Š. z Brna, který na své 10 let staré Octavii nově platí zhruba o 3 tisíce ročně méně.

Na příkladu nejoblíbenějšího českého vozu Škody Octavia lze dobře ilustrovat rozsah faktorů, jež cenu povinného ručení ovlivňují. Podle dat ePojisteni.cz tak kolem tisícovky zaplatí řidič jezdící s nízkoobjemovým motorem, s více než 15 lety bez nehod a nízkým pojistným krytí. Druhý případ pak ukazuje řidiče bez zkušeností, s objemnějším motorem, vysokým pojistným krytím a například připojištěním na čelní sklo. Takový řidič na stejném modelu vozu zaplatí i 15 tisíc korun ročně.

K tomu, aby získali nejlepší nabídku pojištění, řidiči stále více využívají internetové srovnávače. „Ty jim umožňují téměř okamžitě srovnat cenu za produkt a získat rychlou informaci, jaká bude cena,“ říká Martin Podávka ze společnosti Partners. Aby se mohl zákazník objektivně rozhodnout, je podle něj důležité, aby srovnávače poskytovaly informaci nejen o ceně, ale i o kvalitě srovnávaných produktů.

Rostoucí nehodovost také pojišťovny nutí zvyšovat pojistné rizikovým skupinám řidičů, mezi které tradičně patří řidiči do 30 let. Ti podle dat ePojisteni.cz rovněž pojišťují nejlevnější vozy, v průměru za 90 tisíc Kč. Rizikovými skupinami jsou pak hlavně řidiči s opakovanými škodnými událostmi nebo neplatiči. Rizikovým faktorem pak může být i samotný model vozidla. Z deseti nejčastěji pojišťovaných vozů podle ePojisteni.cz nejvíce bourají řidiči Škody Superb, Renaultu Mégane a Fordu Mondeo. Nejméně rizikoví jsou z tohoto pohledu řidiči Škody Felicia.

Každoročně musíme přidat dalších 7 miliard, aby důchody neklesly

důchodová reforma

Kdybych věděl jak na důchodovou reformu, udělím si ihned metál.

Situace je totiž dosti prekérní. Čísla statistického úřadu ukazují, že rok co rok klesá počet lidí v aktivním věku (15-65) o cca 30 000 a současně stoupá počet lidí v seniorském věku o 50 000. Tato čísla jsou pro příštích 20-30 let docela přesně předvídatelná i do budoucnosti, protože vycházejí z existující struktury populace, tzv. stromu života. Stále se zmenšující počet ekonomicky aktivních osob tak musí “živit” stále se zvětšující počet penzistů – tak tomu v průběžném systému je a vždy bude, pokud bude zachován.

Spočítejme si, kolik to bude stát – “každého z nás”. Pokud by byla konstantní výše důchodu (což není), znamenají demografické nůžky nárůst výdajů na penze rok co rok o 7 miliard, přičemž efekt se kumuluje: 7, za rok 14, za další 21… Na každého ekonomicky produktivního člověka pak připadá něco přes tisícovku za rok navíc, se započtením poklesu počtu plátců asi 1300 Kč. Takže 1300 letos, 2600 napřesrok, 4000 třetí rok… A to prosím bez navyšování důchodů.

Tento trend se dá vyvažovat – bez zvyšování daní – rychlým a trvalým růstem ekonomiky. Je to vidět v těchto letech: rychle rostoucí ekonomika těch sedm miliard navíc ročně (počítáno ve stálých cenách) vygeneruje celkem bez námahy. V okamžiku, kdy růst skončí a křivka se přehoupne do stagnace nebo sestupné fáze, nastane problém. Jev svírání nůžek bude pokračovat, ale zdroje nebudou.

Svírající se nůžky nevyřešíme spořícími pilíři

Než začneme vymýšlet důchodové modely a nabourávat současný průběžný, vězme, že jakmile do něj “hrábneme”, sníží se příjmy rozpočtu země. Pokud bychom ubrali deset procent ve prospěch různých typů dalších “pilířů”, tj. spoření, připravíme státní rozpočet rok co rok o 30 miliard. Jenomže protože aktuální systém JE průběžný, muselo by se tam na důchody těch 30 miliard přilít odjinud, tj. na každého ekonomicky aktivního by to dopadlo dalšími 4 500 korunami navíc. Nebo by o tohle museli mít současní důchodci méně (o 15 000 na každého a na rok!). Takže tohle asi ee.

Pokud ale nesáhneme na průběžný systém, možnosti se zužují. Různé typy dalších pilířů jsou samozřejmě možné, ale vždy to znamená, že daný člověk si spoří ze svého, “přispořuje si na stáří”. Spoření má výhody i nevýhody. Výhodou je, že lidé jsou vedení k určité zodpovědnosti za svůj osud; nevýhody pak jsou, že a) je nutné zabezpečit, aby naspořené peníze neztrácely na hodnotě, nečekaně velkou inflací či “defraudací” fondu, b) chudí lidé, kteří mají i tak šanci jen na malý důchod a jsou tedy nejohroženější, si nenaspoří nejspíš nic. Spořicí pilíře trochu pomohou, ale nemyslím si, že problém svírajících se nůžek vyřeší.

S ekonomickou krizí v Česku zase přibude nenávisti

Pak ještě můžeme různě machlovat s výší důchodů vůči mzdě – buď rovnější, tj. +- rovný důchod bez ohledu na mzdu, nebo zásluhovější, tedy výrazně vyšší mzda = výrazně vyšší důchod. Tím ale jen přerozdělujeme z jedné kapsy do druhé podle toho, jak moc levicoví či pravicoví jsme.

Jistě je možnost zvýšit daně, tj. více zatížit ekonomicky aktivní obyvatelstvo v duchu hesla Je vás méně a méně, musíte o to víc platit. Vtipné je, že přesně s tímhle bude muset přijít ministr financí krátce poté, co přijde krize (která navíc dopadne na obyvatelstvo v podobě nezaměstnanosti, kurzarbeitů atd.), pokud bude chtít udržet důchodový účet vyrovnaný. To bude zase v české kotlině nenávisti!

Dělníci bývají po 55 letech života zralí na odpočinek

A pak je zde posun odchodu do důchodu. Je to nástroj ze všeho nejmocnější: odchod o rok znamená, že vám ubude o cca 130 000 penzistů a přibude 130 000 pracujících, tedy celkový “efekt” rozdílu mezi pracujícími a nepracujícími je 260 000 osob. Finančně je ten efekt obří: okamžitý pokles nákladů na důchody o cca 4000 Kč na každého ekonomicky aktivního ročně, nebo, z druhého konce, o 12 000 ročně vyšší důchody při stejných odvodech.

Prodlužování odchodu do důchodu ale má také svá pro a proti. Především by muselo velmi silně zohlednit druh práce a nejspíš i fyzicko-duševní stav dotyčného nebo dotyčné. Lidé manuálně pracující, i když se dnes pracuje méně tvrdě než dříve, bývají po cca 55. roce už docela zhuntovaní; lidské tělo není stavěno na čtyřicet let fyzické námahy v režimu 8×5 (čest výjimkám). Vědí to samozřejmě i zaměstnavatelé, takže osob po šedesátce už fakt moc nezabírají. U lidí duševně pracujících – ale opět případ od případu – je naopak dnes plná duševní svěžest do pozdního věku častá, klesající energii vyvažují zkušenosti. Jak si ale s tímto poradit, není zřejmé. Tvrdá laťka odchodu do důchodu opravdu těžce dopadne na manuálně pracující či už jinak “opotřebované” lidi, systém výjimek či subjektivního vyhodnocování “máš-nemáš nárok” půjde jednak obcházet a jednak bude vlastně penalizací za to, že jste zdravý až do vysokého věku.

Se stoupajícím věkem snižovat pracovní dobu?

Nápovědu nám ani nedají další státy. Je zajímavé, jak moc se věk odchodu do důchodu liší i v Evropě: např. v Holandsku se jde v 68 (!), v Izraeli, Řecku, na Islandu a v Itálii v 67 (zajímavé je, jak vzájemně různorodé tyto země jsou), zatímco na Slovensku, v Japonsku, u nás či ve Finsku to je v 62-63 letech. Dáme-li pryč výjimky z trendu, pak v západní Evropě se chodí do důchodu později a směrem na východ pak dříve, a jakýsi zlatý střed je pak dnes na 65 letech. (Udávané hodnoty věku platí pro muže). Jako možné kompromisní řešení vidím prodloužení odchodu do důchodu se současným postupným zkracováním pracovní doby u vyššího věku, např. 30 hodin týdně u 60+, 20 hodin u 65+, atd. Tím by se též zmírnil ten skok z plného pracovního nasazení do plné penze.

Víc k tomu říci neumím a uvítám diskusi; posbíral jsem jen pár čísel a převedl je na částky “na každého z nás”, což je myslím užitečné a jinde jsem to takto publikované neviděl.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Předčasný starobní důchod od 1.1. 2019

Češi a Moravané se průměrně dožívají stále vyššího věku, teoreticky tedy můžeme cestovat a sportovat déle, než předchozí generace. Sice také později získáme nárok na penzi, ale existují výjimky. Prostudujme, za jakých podmínek dostaneme předčasný starobní důchod od 1.1. 2019! Podle zákona o důchodovém pojištění (č. 155/1995 Sb.) porovnáme standardní situace a alternativní scénáře, abychom maximálně využili svoje práva.

2 jednoduchá pravidla pro dřívější odchod do penze

Na starobní důchod máme nárok, jenom pokud jsme dostatečně dlouho platili sociální pojištění a dosáhneme určitého věku. Podmínky se ovšem zásadně liší podle stáří, pohlaví a počtu dětí konkrétního člověka. Každý odvedl dostatečně vysoké sociální pojištění, jestliže byl plátcem dohromady aspoň 35 let, ale někomu stačí pouze 15 let. Dnešní generace zasloužilých pracantů odchází do penze obvykle po šedesátce, dřívější odpočinek zasluhují jenom matky mnoha dětí (podrobnosti ZDE).

Předčasný starobní důchod od 1.1. 2019 vznikne:

  • nejvýše o 3 roky dříve, pokud by žadatel normálně šel do penze ještě před svými 63. narozeninami
  • nejvýše o 5 roků dříve, pokud by žadatel normálně šel do penze v 63 letech (nebo starší) a už dosáhl 60 let

Příklady, kdy (ne)bude předčasná penze přiznána:

  • 1. příklad: Muž narozený v roce 1960 půjde do normální penze teprve v 64 letech, přestože už dostatečně dlouho platil pojištění. Ani předčasný starobní důchod od 1.1. 2019 nedostane, musí ještě zhruba rok počkat na svoje šedesátiny.
  • 2. příklad: Žena narozená v roce 1960 vychovala 5 dětí. Navíc dlouho platila sociální pojištění, takže by šla do normální penze ještě před šedesátkou (před rokem 2020). Předčasný starobní důchod od 1.1. 2019 může dostat.

Ale pozor! “Starobní důchod (…) se přizná nejdříve ode dne podání žádosti o přiznání tohoto důchodu,” říká zákon. Takže jestli ve druhém uvedeném příkladu přijdeme na Okresní správu sociálního zabezpečení třeba teprve 1.7. 2019, penzi získáme nejdříve od července.

Výjimky, které také získají předčasný starobní důchod od 1.1. 2019

Dřívější penzi využívají většinou lidé, kteří mají v pokročilém věku zdravotní problémy, anebo dlouhodobě nemohou najít zaměstnání. Obvykle potom dostanou nižší důchod, protože odpracovali méně let. Ve zvláště citlivých případech, například pokud člověk pečoval o postižené dítě, lze požádat Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) o výjimku. Ministr potom rozhodne, jestli změkčí “tvrdost zákona” a chybějící sociální odvody “přikouzlí”.

Některým jedincům ovšem chybí potřebná doba pojištění, protože dobrovolně šli trochu jinou životní cestou než ostatní. Třeba příliš dlouho studovali, místo výdělečné činnosti “jenom” pečovali o domácnost, byli nezaměstnaní bez nároku na podporu, nebo prostě lelkovali a neřešili svoji budoucnost. Přitom se můžeme přihlásit k dobrovolnému důchodovému pojištění, které ovšem lze bez uvedení důvodu využívat dohromady maximálně 15 let a zpětně smíme doplatit pouze 1 rok.

K TÉMATU:

- PAGE 1 OF 12 -

Next Page ⇀

loading
×