decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Bude ODS bojovat proti byrokracii soukromých firem?

ODS - Je tohle normální?

K něčemu se přiznám: mám zcela respekt k ODS a jsem rád, že je v Parlamentu se slušnou, sílící pozicí. Strana v kvadrantu pravice-konzervativní, avšak v obou směrech neextrémní zcela jasně patří na politickou mapu a vždy bude mít své voliče, kteří mají právo na to být reprezentováni. Je to strana s vnitřně demokratickou strukturou – není to pátá kolona Moskvy nebo Číny, není to strana ovládaná nějakým panem majitelem. A kdyby tu nebyla, její voliči se nevypaří do vzduchu, ale odstěhují se k různým Valentům, Okamurům, Robejškům a podobně.

Ale “Je tohle normální?!” zamrzí. ODS vytrvale a opakovaně předestírá obrázek, že tuto zemi hrozí “zadusit” byrokracie a papírování, vytrvale a neustále jako jeden ze svých hlavních předvolebních taháků.

Tento obrázek je nepravdivý.

1/ Většinu lidí byrokracie netrápí

Za prvé, většiny obyvatel země se nějaká byrokracie a papírování vůbec netýká (mladí lidé, studenti, zaměstnanci, senioři v penzi). Naopak byrokracie ubývá a je jednodušší. Dobře si pamatuji na potupné fronty u okýnek na všelijaké formuláře před lety. Před měsícem jsem si byl vyřídit novou občanku (chtěl jsem s čipem) a pas, který propadal – vzalo to 2x pět minut u příjemných a profesionálních úřednic, a to včetně fota a pomoci s vyplněním na místě. Předtím to chtělo formulář, ten bylo nutné vyplnit doma (žádná pomoc u okýnka), zajít k fotografovi, čekat týden na fotku, sehnat někde kolek (pamatujete na kolky?), nalepit, vrátit se… Den běhání to vzalo. Hodně věcí dnes vyřeším na Czech Pointu, a stále více na internetovém Portálu občana. Jistě by toho mohlo být ještě víc a ještě lépe, ale faktem je, že probíhá pravý opak toho “dušení” byrokracií a papírováním.

2/ Podnikat lze lépe než dříve

Za druhé: je pravda, že v podnikání je papírování dost, a že leccos z toho je nejspíš zbytečné nebo duplicitní. Ale i zde se přece situace lepší: díky datovým schránkám se už většina úkonů dá dělat přes PC z klidu domova. V mezifiremním styku už většina věcí probíhá elektronicky – slovo “papírování”, to jsou pro mě devadesátky, to jsme opravdu ve firmách měli jednu místnost vyhrazenou jenom na “šanony”. To už dnes neexistuje, pokud tedy někdo nemá obsesi vše tisknout.

Existují oblasti, kde je formalizování ze strany státu přehnané a otravné: například hygiena v oblasti stravování nebo požadavky na úspěšné stavební řízení. Je na místě na to poukázat a usilovat o zjednodušování – to je naprosto na místě. Ale opravdu TOHLE není primární, nejdůležitější problém země, je tak patnáctý v pořadí. Nedusí nás, jen trochu otravuje.

3/ Neúnosné jsou nároky soukromých firem

Za třetí: jestli něco představuje “byrokratickou” zátěž, která je definitivně neúnosná (a je proto taky každým ignorována), pak jsou to nároky firem – ne státu. Soukromých firem. Mám na mysli padesátistránkové “všeobecné obchodní podmínky” soukromých subjektů, mobilních operátorů, energetických a vodárenských firem, bank nebo dodavatelů software. Ty už vám nikdo ani netiskne, jen odkáže na web – tam to všechno je, odklepněte, jinak se nedostanete dál. Nikdo to nečte, a přitom by měl – protože jsou to podmínky, omezení práv, tresty a represe zaměřené vůči němu, vůči koncovému uživateli, vůči každému z nás. Bojuje za tohle ODS? Nějak jsem si nevšiml. Přece svoboda podnikání, svoboda psát si padesátistránkové diskriminační VOPy, ne?

4/ ODS sama nejde příkladem

Za čtvrté. Vím, že to je banální, až to mlátí dveřmi, ale nemůžu si pomoci: jak dlouho tu ODS vládla či (i třeba v dobách opoziční smlouvy) spolu-vládla, a kolik toho pro snížení té “dusivé” byrokracie a papírování vykonala?

Pan Kubera, toho času předseda Senátu, byl dlouhá léta primátorem statutárního města Teplic. I podívám se na stránku města (www.teplice.cz) na to, jak pan Kubera bojoval proti byrokracii a papírování, aby to jeho Tepličáky nezadusilo. I zjišťuji, že dotyčný web obsahuje sekci nazvanou Vyhlášky, Příkazy a Nařízení a tam se nalézá:

  • 18 Vyhlášek
  • 6 Pravidel
  • 19 Nařízení

a to vše nad rámec zákona, jako aktivita města, aby se jeho občané nenudili a mohli se ve svém volném čase dusit městskou byrokracií a papírováním.

No je tohle normální?

Je to samozřejmě normální. Pravidla hry být musí a ve složitém světě nemohou být úplně jednoduchá. Nedusí nás. Dusí nás úplně jiné věci. Nemohli by se tři pánové na fotce věnovat třeba jim?

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Jiří Ovčáček versus Milion chvilek pro demokracii: debata

Iniciativa Milion chvilek pro demokracii pořádá v pondělí další demonstraci za nezávislost justice. Jaký mají takové protesty smysl? Potřebujeme na náměstích bránit právní stát, když máme demokraticky zvolené politiky? V pořadu Pro a proti o tom diskutují organizátor demonstrací Mikuláš Minář a tiskový mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Moderuje Karolína Koubová.

Další videa od Českého rozhlasu Plus:

Zmocněnkyně Válková nebude s lidskými právy prudit

Na Úřadě vlády se redukují stavy zaměstnanců. Agentura pro sociální začleňování (něco přes 100 lidí, dále jen Agentura) přejde od 1.1.2020 na Ministerstvo pro místní rozvoj, čímž Sekce pro lidská práva, kam Agentura spadá, přijde o dostatečný počet pracovníků na to, aby mohla podle služebního zákona zůstat sekcí (to ostatně stálo za plánem Agenturu do sekce rozpustit v roce 2015, těsně před účinností služebního zákona). Šéfka této sekce a zároveň poslední zmocněnkyně vlády pro lidská práva se proti ztrátě místa pojistila a zvítězila ve výběrovém řízení na MPSV na pozici mimo svůj obor, kam se nikdo déle než rok nehlásil. Totéž se chystá udělat ředitelka odboru lidských práv a ochrany menšin s vidinou odvést s sebou, tedy dál od vlády, i celý odbor.

A právě v tuto dobu, tedy po vyklizení pozic Úřadu vlády na poli ochrany a prosazování lidských práv, přichází premiér s návrhem, aby “to” (pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva) vzala, jako brigádu při pokračujícím poslancování, jemu oddaná někdejší ministryně spravedlnosti za ANO Helena Válková, u níž má jistotu, že rozhodně nebude vládu svého Šéfa za cokoli kritizovat. Vlastně postačí, bude-li stejně zticha, jako zmocněnkyně předchozí, kdy se třeba klíčová Rada vlády pro lidská práva nesešla rok a půl, tedy po celou dobu jejího mandátu.

Lidskoprávníci, hledejme lepší osobnosti!

Kromě vylidnění Úřadu vlády bude mít vláda nejspíš klidně ještě rok “pokoj” také od úřadu veřejného ochránce práv. Zástupce ombudsmanky nebyl poslanci zvolen a z nějakého důvodu se s tím vyčkává až na volbu samotného ombudsmana (za rok), prý, aby si ti dva tak nějak sedli. Bude ombudsmankou Válková nebo někdo ještě poslušnější? Nejsou to dobré vyhlídky. Lidskoprávníci, kteří jste palubu prosazování spravedlivého zacházení s občany všeho druhu ještě neopustili, zamyslete se, jestli přihlížet je ještě v tuto chvíli dostačující.

My v IPSI si myslíme, že je nejvyšší čas téma institucionálního zajištění ochrany lidských práv zvednout a poohlédnout se po osobnostech, které by pozice v úřadech významných pro tvorbu a aplikaci zákonů mohly zastávat lépe, než lidé “poslušní” a “ochotní”, kteří si vzájemně “sednou” a pokud možno mlčí.

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Chvála ideologie – smysluplného souboru myšlenek

ideologie

“…není možné najít reálné řešení, dokud se na problém budeme dívat skrz ideologické brýle.”
“Používání ideologických floskulí brání věcné debatě o problému.”
“…je potřeba věcných, neideologických řešení.”
Taky nenávidíte ideologii? V Čechách je ten termín v oblibě ještě níže, než slovo “komunista” nebo “spalničky”.

Neprávem. Ideologie je soubor určitých myšlenek, seřazených do takové struktury, aby dávaly smysl. Aby jedna nevyvracela tu druhou, aby byly v jakési harmonii. Tato myšlenková síť není absolutní, je jen určitým pohledem na nekonečně složitou jsoucnost. Jsou i jiné myšlenkové struktury, tj. jiné pohledy na tu samou skutečnost, a je to naprosto přirozené.

Ideologie je kompasem v nepřehledném terénu reality. Naprosto neideologický pohled je pohledem také naprosto zmatečným a protichůdným. Proto všichni jsme ideologičtí, všichni uvažujeme podle nějakého myšlenkového řádu, jen mnozí si to nechtějí přiznat. Odmítají dát svému světonázoru jméno, protože buď tuší, že by nebylo vlídně přijato, nebo že by mohli být později snadněji kritizováni za vlastní myšlenkové veletoče. Proto mluví o “věcných, lidsky přirozených, racionálních, neideologických pohledech a řešeních”, tvoříce falešné zdání, že “ideologický” je v přímém rozporu se slovy “věcný” a “efektivní”.

Typický mustr-problém jsou byty v Praze:

  1. Klasický liberální ideolog, který se opírá o takové myšlenky, jako že centralizovaní plánováni čehokoliv je méně efektivní, než individuální činorodost, a individuální činorodost vzkvétá jen tehdy, pokud individua mají skálopevnou víru, že jim plody jejich činnosti nikdo svévolně nesebere, by “věcné řešení” viděli v uvolnění centrálních kleští administrativních bariér a rozšíření prostoru pro soukromou stavební aktivitu, která efektivněji (byť samozřejmě nikoli ideálně) naplní poptávku. Byl by skeptický ke snahám magistátu řešit problém centralizovaně, obecní výstavbou obecních bytů atd. Byl by skeptický k pohádkám, jak to ve Vídni a jinde na Západě báječně funguje. Obecně je skeptický k emotivním frázím jako “příliš drahé byty” nebo “normální člověk si nemůže dovolit”, protože ví, že cena není “příliš velká” či “příliš malá” sama o sobě, ale jen ve vztahu k něčemu, a proto cena bytů roste, protože v Praze roste i cena práce, a že cena roste, pokud roste i počet ochotných ji zaplatit, atd.
  2. Klasický sociálně-demokratický ideolog by naopak řekl, že volný trh je sice fajn, ale produkuje nepředvídatelné výsledky, proto je třeba ho držet co nejvíce na uzdě centrálními omezeními. A že pokud známe cíl pro běžné masy (např. byty s nájmem do deseti tisíc), centrální akcí se k němu dobereme rychleji (byť to bude dražší, neefektivní a se spoustou vedlejších škod), než trpělivým čekáním, až to vygeneruje volný trh. Sociální demokrat jakožto umírněný socialista by byl samozřejmě citlivější na slova “veřejný zájem”, “sociální rovnost”, “těžká situace pracujících”, než “nedotknutelnost soukromého vlastnictví” a “omezování podmínek liberální soutěže”.

A co v praxi slyšíme? “Neideologická a věcná řešení” jako obecní podpora družstevního bydlení, masívní výstavba obecních bytů, centrální “zamyšlení”, co s prázdnými soukromými byty (poté, co získáme zcela anonymní data, abychom věděli “jak velký problém to vůbec je”), snížení byrokratických bariér pro novou výstavbu…

Chvála ideologii! Stejně jako chvála pokrytectví, neboť pokrytci jsou nechtěnými propagátory ctností, kterými sice neoplývají, ale snaží se je tak usilovně simulovat.

To si vždycky pobaveně broukám, když nám, ideologům, někdo zase vpálí nějaké “věcné, neideologické řešení”… :)

Redakční poznámka: Vít Kučík svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Víta Kučíka:

- PAGE 1 OF 17 -

Next Page ⇀

loading
×