decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

O školních obědech budou rozhodovat ředitelé a nadace

Dívenka

Od prosince to vypadalo, že vláda a zákonodárci připustí, že oběd ve školách v průběhu povinné školní docházky, tedy od povinného předškolního vzdělávání po základní školu, je součástí vzdělávání a měly by ho dostat všechny děti. Debaty se vedly jen o tom, zda “krmení” ukončit už po prvním nebo až po druhém stupni ZŠ a, hlavně, zda obědy platit dětem chudším, dětem pracujících, nebo všem.

Přitom “parky, školy, knihovny, informační centra, parkovací místa a další veřejné služby můžou bezplatně využívat i ti nejbohatší,” píše Michal Kašpárek. Jídlo ve školní jídelně jako záruka lepší školní docházky a třeba i zapojení dětí do neformálního vzdělávání v kroužcích, společný oběd jako naděje na vznik a upevňování přirozených vztahů dětí bez ohledu na socioekonomický status rodin, to je, oč tu běželo.

Kam se podělo 200 milionů Kč z Evropské unie?

Každopádně, teď nejsou na stole obědy ani plošně pro všechny, ani podle chudoby či potřebnosti, ale podle mínění ředitelů a ředitelek škol, navíc vyjma škol mateřských, pro něž je prozatím debata o plně hrazených obědech uzavřena. Čeká se totiž, zda na pomoc hladovým dětem nekápne něco z EU.

Až se Evropská komise (EK) podívá na čerpání Fondu evropské pomoci nejchudším osobám na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MSPV), asi ji Česko nepřesvědčí, že by to byl dobrý nápad. Z 200 milionů korun, které na obědy dostalo MPSV, byly vyhlášeny podle zájmu krajů zatím čtyři výzvy o celkovém objemu 147 milionů – jsou to ale jen výzvy, aby kraje předkládaly projekty. O objemu prostředků vyčerpaných toho mnoho známo není, stopa se ztrácí u výroční zprávy za rok 2016. Chce-li tedy ČR o obědech pro školní a školkové děti s EK začít vyjednávat, měla by si nejprve zaktualizovat data.

Pomoc musí zajišťovat nezisková organizace

Co se týče programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), není tak úplně pravda, že druhý z programů – Obědy pro děti – je programem státním. Stát se jen spolupodílí na práci neziskovky, a je tedy něco jako sponzorem nadace Women for Women (WfW), která, kdykoli bude chtít, s touto svou činností skončí. Aniž bychom chtěli snižovat nezpochybnitelné zásluhy WfW, její práci rozhodně nelze nazvat programem MŠMT nebo dokonce programem vládním, byť se informace objevují na jeho webu.

Suma sumárum. Strany vládní koalice pokus o systémovou podporu potřebných hladových dětí vzdaly. Namísto 1,7 miliard ročně, Ministerstvo financí ztrojnásobí částku na spolufinancování MŠMT pro WfW, což bude ohromujících 90 milionů. Znovu, díky i za to. Jen by nemělo zapadnout, že:

  1. V případě tzv. programu MŠMT se vláda neobejde bez neziskovky, což je jen jeden příklad za tisíce jiných, např. v sociálních službách, tak ať z toho aspoň vyvodí patřičné závěry.
  2. Předškolní děti zůstanou nejméně do roku “2021 a dále” podle Kateřiny Valachové hladovějící, nebo by se měly kraje rozhoupat a podat si své poslední projekty do programu MPSV, které obědy a svačinky ve školkách (z peněz EU) podporuje. Motivační potenciál hrazení obědů ve školkách pro nástup do školek dětí z rodin sociálně vyloučených padá. Zůstává jen hrozba přestupku a na něj navázaná stopka sociálních dávek, kterou MŠMT opakovaně navrhuje přidat do zákonů o pomoci v hmotné nouzi a o státní sociální podpoře (novely obou se chystají v březnu a dubnu).
  3. Školní děti budou vydány napospas ředitelům/ředitelkám škol, které “nejlépe vědí”. Například v Obrnicích: „Je těžké vybrat děti, které si to zaslouží, aby to někdo necítil jako nespravedlnost,“ říká ředitelka základní školy v severočeské obci Obrnice Vladimíra Strolená. Nebo v Děčíně: “Já tam nevidím žádnou takovou rodinu. Já samozřejmě vím, o čem ten projekt je, a já to tam nevidím. Buď jsem slepá, ale nevidím ho tam,“ domnívá se Věra Floriánová, ředitelka děčínské ZŠ Kosmonautů.
  4. Je to ovšem pořád lepší, než když jsou plné žaludky dětí závislé na krajských politicích typu Martina Kliky, o němž dosud nevíme, jestli už “se skřípěním zubů” připustil, že by mohl za peníze z MPSV v Ústeckém kraji konečně nakrmit alespoň děti z rodin v hmotné nouzi. Taky by bylo fajn, kdyby si ČSSD ujasnila, jestli je “výhra”, když o obědech pro děti přestanou rodiče informovat úřady práce (ÚP), což mají uvedeno ve svých interních postupech. Že lze ÚP vypustit, je podle Kateřiny Valachové (ČSSD) výhoda. Martin Klika (ČSSD) by na ÚP naopak hodil veškeré rozhodování. Vložíme se do toho se svým přesvědčením, že ÚP je vhodným místem, kde se rodiče mohou o možnosti úhrady obědů dozvědět.

Čest všem obětavým ředitelům a ředitelkám škol, neziskovkám (ani zdaleka ne jen WfW), sociálním pracovníkům a pracovnicím, krajům jakožto žadatelům u MPSV a obcím jakožto zřizovatelům základních a mateřských škol, kterým nejsou hladové děti lhostejné a nečlení je na potřebnější a méně potřebné čistě podle toho, jaké mají rodiče. Vládní koalici budiž naopak vysloveno hluboké zklamání, že není s to se postarat o to, aby v naší zemi žádné dítě nemělo hlad a tento elementární požadavek byl zajištěn lépe, než že se místo úpravy zákona postaví do řady za ostatní dárce soukromých organizací..

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Každoročně musíme přidat dalších 7 miliard, aby důchody neklesly

důchodová reforma

Kdybych věděl jak na důchodovou reformu, udělím si ihned metál.

Situace je totiž dosti prekérní. Čísla statistického úřadu ukazují, že rok co rok klesá počet lidí v aktivním věku (15-65) o cca 30 000 a současně stoupá počet lidí v seniorském věku o 50 000. Tato čísla jsou pro příštích 20-30 let docela přesně předvídatelná i do budoucnosti, protože vycházejí z existující struktury populace, tzv. stromu života. Stále se zmenšující počet ekonomicky aktivních osob tak musí “živit” stále se zvětšující počet penzistů – tak tomu v průběžném systému je a vždy bude, pokud bude zachován.

Spočítejme si, kolik to bude stát – “každého z nás”. Pokud by byla konstantní výše důchodu (což není), znamenají demografické nůžky nárůst výdajů na penze rok co rok o 7 miliard, přičemž efekt se kumuluje: 7, za rok 14, za další 21… Na každého ekonomicky produktivního člověka pak připadá něco přes tisícovku za rok navíc, se započtením poklesu počtu plátců asi 1300 Kč. Takže 1300 letos, 2600 napřesrok, 4000 třetí rok… A to prosím bez navyšování důchodů.

Tento trend se dá vyvažovat – bez zvyšování daní – rychlým a trvalým růstem ekonomiky. Je to vidět v těchto letech: rychle rostoucí ekonomika těch sedm miliard navíc ročně (počítáno ve stálých cenách) vygeneruje celkem bez námahy. V okamžiku, kdy růst skončí a křivka se přehoupne do stagnace nebo sestupné fáze, nastane problém. Jev svírání nůžek bude pokračovat, ale zdroje nebudou.

Svírající se nůžky nevyřešíme spořícími pilíři

Než začneme vymýšlet důchodové modely a nabourávat současný průběžný, vězme, že jakmile do něj “hrábneme”, sníží se příjmy rozpočtu země. Pokud bychom ubrali deset procent ve prospěch různých typů dalších “pilířů”, tj. spoření, připravíme státní rozpočet rok co rok o 30 miliard. Jenomže protože aktuální systém JE průběžný, muselo by se tam na důchody těch 30 miliard přilít odjinud, tj. na každého ekonomicky aktivního by to dopadlo dalšími 4 500 korunami navíc. Nebo by o tohle museli mít současní důchodci méně (o 15 000 na každého a na rok!). Takže tohle asi ee.

Pokud ale nesáhneme na průběžný systém, možnosti se zužují. Různé typy dalších pilířů jsou samozřejmě možné, ale vždy to znamená, že daný člověk si spoří ze svého, “přispořuje si na stáří”. Spoření má výhody i nevýhody. Výhodou je, že lidé jsou vedení k určité zodpovědnosti za svůj osud; nevýhody pak jsou, že a) je nutné zabezpečit, aby naspořené peníze neztrácely na hodnotě, nečekaně velkou inflací či “defraudací” fondu, b) chudí lidé, kteří mají i tak šanci jen na malý důchod a jsou tedy nejohroženější, si nenaspoří nejspíš nic. Spořicí pilíře trochu pomohou, ale nemyslím si, že problém svírajících se nůžek vyřeší.

S ekonomickou krizí v Česku zase přibude nenávisti

Pak ještě můžeme různě machlovat s výší důchodů vůči mzdě – buď rovnější, tj. +- rovný důchod bez ohledu na mzdu, nebo zásluhovější, tedy výrazně vyšší mzda = výrazně vyšší důchod. Tím ale jen přerozdělujeme z jedné kapsy do druhé podle toho, jak moc levicoví či pravicoví jsme.

Jistě je možnost zvýšit daně, tj. více zatížit ekonomicky aktivní obyvatelstvo v duchu hesla Je vás méně a méně, musíte o to víc platit. Vtipné je, že přesně s tímhle bude muset přijít ministr financí krátce poté, co přijde krize (která navíc dopadne na obyvatelstvo v podobě nezaměstnanosti, kurzarbeitů atd.), pokud bude chtít udržet důchodový účet vyrovnaný. To bude zase v české kotlině nenávisti!

Dělníci bývají po 55 letech života zralí na odpočinek

A pak je zde posun odchodu do důchodu. Je to nástroj ze všeho nejmocnější: odchod o rok znamená, že vám ubude o cca 130 000 penzistů a přibude 130 000 pracujících, tedy celkový “efekt” rozdílu mezi pracujícími a nepracujícími je 260 000 osob. Finančně je ten efekt obří: okamžitý pokles nákladů na důchody o cca 4000 Kč na každého ekonomicky aktivního ročně, nebo, z druhého konce, o 12 000 ročně vyšší důchody při stejných odvodech.

Prodlužování odchodu do důchodu ale má také svá pro a proti. Především by muselo velmi silně zohlednit druh práce a nejspíš i fyzicko-duševní stav dotyčného nebo dotyčné. Lidé manuálně pracující, i když se dnes pracuje méně tvrdě než dříve, bývají po cca 55. roce už docela zhuntovaní; lidské tělo není stavěno na čtyřicet let fyzické námahy v režimu 8×5 (čest výjimkám). Vědí to samozřejmě i zaměstnavatelé, takže osob po šedesátce už fakt moc nezabírají. U lidí duševně pracujících – ale opět případ od případu – je naopak dnes plná duševní svěžest do pozdního věku častá, klesající energii vyvažují zkušenosti. Jak si ale s tímto poradit, není zřejmé. Tvrdá laťka odchodu do důchodu opravdu těžce dopadne na manuálně pracující či už jinak “opotřebované” lidi, systém výjimek či subjektivního vyhodnocování “máš-nemáš nárok” půjde jednak obcházet a jednak bude vlastně penalizací za to, že jste zdravý až do vysokého věku.

Se stoupajícím věkem snižovat pracovní dobu?

Nápovědu nám ani nedají další státy. Je zajímavé, jak moc se věk odchodu do důchodu liší i v Evropě: např. v Holandsku se jde v 68 (!), v Izraeli, Řecku, na Islandu a v Itálii v 67 (zajímavé je, jak vzájemně různorodé tyto země jsou), zatímco na Slovensku, v Japonsku, u nás či ve Finsku to je v 62-63 letech. Dáme-li pryč výjimky z trendu, pak v západní Evropě se chodí do důchodu později a směrem na východ pak dříve, a jakýsi zlatý střed je pak dnes na 65 letech. (Udávané hodnoty věku platí pro muže). Jako možné kompromisní řešení vidím prodloužení odchodu do důchodu se současným postupným zkracováním pracovní doby u vyššího věku, např. 30 hodin týdně u 60+, 20 hodin u 65+, atd. Tím by se též zmírnil ten skok z plného pracovního nasazení do plné penze.

Víc k tomu říci neumím a uvítám diskusi; posbíral jsem jen pár čísel a převedl je na částky “na každého z nás”, což je myslím užitečné a jinde jsem to takto publikované neviděl.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

Příspěvek na bydlení 2019: poučná diskuse!

Středoevropskému podnebí sice říkáme mírné, ale taky našinec může promoknout a dostat zápal plic, případně venku umrznout. Každý prostě potřebujeme vytápěné přístřeší. Listina základních práv a svobod sice problematiku “bydlení” nezmiňuje výslovně, ale apeluje: “Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.” Český stát vyplácí slabším občanům příspěvek na bydlení. Jaké podmínky musí příjemce splnit a kolik může dostat peněz?

Oproti loňsku, vláda snížila maximální příspěvek na bydlení 2019. Zdůrazňuje přitom, že pouze reaguje na tržní vývoj. “Maximální výše příspěvku stoupá, nebo klesá podle skutečného cenového vývoje v oblasti bydlení a není určována pouze Ministerstvem práce a sociálních věcí, ani vládou. Jestliže v loňském roce převažovalo zdražování, dochází k navýšení uznatelných nákladů podle zákona,” vysvětlila již dříve Irena Dlesková, tisková mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Výpočet vysvětlíme, netrpělivcům pomůže kalkulačka

* Nejnižším uznatelným příjmem je životní minimum domácnosti.
** Náklady na bydlení jsou uznatelné jenom do určité výše, vizte níže.

Komu stát zaplatí střechu nad hlavou, energie a služby?

Příspěvek na bydleníNa podporu má obvykle nárok rodina, jejíž náklady na bydlení včetně energií a odvozu odpadů přesahují 30 % celkových čistých příjmů, v Praze 35 % celkových čistých příjmů. Zákon o státní sociální podpoře rozumí pod pojmem rodina všechny osoby, mající v daném bytě trvalé bydliště. Nezapočítává dítě v ústavní péči, které dostává stravu, ubytování a ošacení jinde. Počet jedinců hraje důležitou roli, stejně jako velikost obce, protože podle těchto kritérií stát stanovuje maximální uznatelné náklady.

Měsíční příspěvek na bydlení většinou spočítáme tak, že od měsíčních nákladů na bydlení odečteme 30 % čistého měsíčního příjmu, v Praze 35 % čistého měsíčního příjmu. Směrodatné jsou přitom hodnoty za poslední kalendářní čtvrtletí. Pokud rodina disponuje nižšími příjmy, než kolik činí její životní minimum, započítáváme její životní minimum. Podpora má samozřejmě svůj strop. Maximální uznatelné náklady na bydlení jsou upřesněné následujícími tabulkami, obsaženými ve vládním nařízení pro rok 2019!

Příspěvek na bydlení 2019 pro nájemníky

Úvodní tabulka platí pro domácnosti, které bydlí na základě nájemní smlouvy. Započítáme samozřejmě nájemné a další “náklady za plnění poskytované s užíváním bytu”, dále útratu za zemní plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a centrální vytápění. Případně zohledníme cenu pevných paliv “částkami za kalendářní měsíc”.

Například čtyřčlenné venkovské rodině stačí, alespoň podle státu, náklady na bydlení 12 082 Kč měsíčně. Předpokládejme, že právě tolik utratí za nájem, energie a odvoz odpadů. Jakého čistého měsíčního příjmu musí dosáhnout, aby nedostala příspěvek na bydlení? 40 274 Kč, protože uvedené náklady jsou 30 % této částky.

Jiný příklad: Jistý osaměle žijící Pražan utratí za nájem, energie a odvoz odpadu 9 000 Kč měsíčně. Jenomže podle následující tabulky můžeme započítat nanejvýš 8 233 Kč! Do jakého čistého měsíčního příjmu se musí vejít, aby dostal příspěvek na bydlení? Přibližně do 23 500 Kč, protože uznatelné náklady těsně převyšují 35 % této částky.

Osob v rodiněUZNATELNÉ NÁKLADY (Kč) podle počtu obyvatel v obci(pevná paliva)
Praha≥100000≥50000≥10000méně
jedna82336541623353145117(781)
dvě114449129870874507180(1068)
tři152881226011710100659712(1397)
čtyři a více1880515154144911250712082(1727)

Příspěvek na bydlení ve vlastních bytech a družstvech

Druhá tabulka náleží občanům, kteří bydlí takříkajíc v osobním vlastnictví, nebo jsou členy bytového družstva. Započítáme samozřejmě energie a odvoz odpadu. Dále zahrneme “srovnatelné náklady” a případně pevná paliva “částkami za kalendářní měsíc”. Čtenáři v diskusním fóru správně upozornili, že srovnatelné náklady jsou vlastně protějškem nájemného. Zohledňují běžnou, nezbytnou údržbu bytů, kterou musejí vlastníci průběžně platit.

Opět uveďme příklady. Jak vysoký příspěvek na bydlení dostane dvoučlenná mimopražská domácnost, která má výdaje (energie a odpad) 3 856 Kč a čisté měsíční příjmy 21 000 Kč (minimální mzdy)? Do výdajů připočteme ještě srovnatelné náklady 2 805 Kč, čímž dostaneme celkem 6 661 Kč. Vzorec výpočtu je potom snadný: 6 661 – (21 000 x 0,3) = 6 661 – 6 300 = měsíční příspěvek na bydlení 361 Kč.

Konečně poslední situace: Představme si, že ve vlastním pražském bytě žije matka, která sama živí dvojčata předškolního věku. Hlavně kvůli elektrickým přímotopům má vysoké náklady na bydlení 10 000 Kč, ale žádné příjmy. Kvůli zákonu nemůžeme uznat vyšší výdaje, než podle následující tabulky, ale musíme započítat životní minimum domácnosti, i když reálně postrádá jakékoli finanční prostředky! Takže vychází: maximální uznatelné náklady na bydlení mínus (životní minimum krát 0,35) = 9 050 – (6 620 x 0,35) = 9 050 – 2 317 Kč = měsíční příspěvek na bydlení 6 733 Kč.

Osob v rodiněUZNATELNÉ NÁKLADY (Kč) 
"Srovnatelné"Energie/odpadUhlí/dřevoCelkem
jedna2050dle útraty7814670
dvě2805dle útraty10686661
tři3668dle útraty13979050
čtyři a více4424dle útraty172711268

Podpora v roce 2019 stále nemá časové omezení

Už v roce 2015 potěšila mnoho občanů velmi dobrá zpráva. Novelizovaný zákon o státní sociální podpoře (117/1995 Sb.) totiž příspěvky na bydlení neomezuje žádnou časovou lhůtou. Byla vypuštěná jeho pasáž § 27a, která mnoha příjemcům přiznávala dávku jenom “84 kalendářních měsíců v období 10 kalendářních let”. Také letos mohou podporu neomezeně dlouho pobírat nejenom senioři a postižení lidé, ale také všechny ostatní nízkopříjmové domácnosti! Dávku případně žádejte na místní pobočce Úřadu práce.

Proti rozhodnutí Úřadu práce je odvolání

Všechny internetové poradny a kalkulátory dávají pouze orientační informace! Příspěvek na bydlení přiznává a vypočítává, nebo zamítá krajská pobočka Úřadu práce. Je možné odvolání, klidně opakované, ale svoje pochybnosti musíte pokaždé sdělit nejpozději do 15 dnů ode dne doručení verdiktu. Úřad práce nesmí nikomu prozrazovat osobní údaje svých klientů, ale přispěvatelé místního diskusního fóra uvedli řadu cenných zkušeností. Příspěvek na bydlení nemusí být přiznaný:

  • pokud dům/byt nevyhovuje stavebnímu zákonu a není zkolaudovaný například kvůli malým rozměrům.
  • pokud žádáte dávku pro dům/byt, kde nemáte hlášené trvalé bydliště.
  • pokud nejste majitel, ani nájemník, ale podnájemník (domu/bytu). Raději upřesněme pojmy.
    • Nájemní smlouvu uzavíráte s vlastníkem nemovitosti – například s bytovým družstvem.
    • Podnájemní smlouvu uzavíráte s nájemníkem – například se členem bytového družstva.
  • pokud jste v posledních 3 měsících neuhradili náklady na bydlení (platí hlavně pro nájem!).
  • pokud jsou vaše náklady na bydlení hrazeny z účtu jiné osoby
  • pokud platíte nájemné svému příbuznému (například synovi nebo otci).

A závěrem ještě důležité upozornění: Kdo dostává vedle příspěvku na bydlení taky příspěvek na živobytí, pravděpodobně můžete pobírat i doplatek na bydlení!

(Originál článku byl zveřejněný 18.11.2014 a následně několikrát aktualizovaný. Autor fotografie: Efraimstochter.)

Mateřská dovolená 2019: rozbor zákoníku práce

Rovnoprávnost mezi pohlavími je krásná idea, ovšem porodit a nakojit dítě zvládnou pouze ženy. Přesto, anebo možná právě proto mají na zvláštní volno nárok taky pojištění otcové, jakmile přijde na svět nový potomek, aby partnerce aspoň týden pořádně pomáhali. Ovšem podstatně déle trvá placená mateřská dovolená, na kterou aspoň zpočátku nastupuje žena, aby eventuálně předala štafetu muži po šestinedělí. Pokud má rodička zaplacené dostatečné nemocenské pojištění, dostane takzvanou peněžitou pomoc v mateřství. Nyní probereme, kdy začíná a končí mateřská dovolená v roce 2019, jaká práva máte předtím a potom. Všechno vyčteme ze zákoníku práce (č. 262/2006 Sb.), takže související pasáže ocitujeme včetně příslušných paragrafů (§).

Péči o malé dítě bereme jako normální zaměstnání

Shrňme základní informace, abychom následně prostudovali konkrétní situace. Mateřská dovolená zpravidla začíná 6 týdnů před porodem a trvá standardně 28 týdnů. Od začátku těhotenství do konce rodičovské dovolené máte ochrannou lhůtu, kdy nemůžete dostat výpověď (§ 53). Porod patří mezi nejtěžší tělesné výkony a organismus potřebuje čas, aby získal zpátky energii, kterou předtím vyčerpal. Mateřská vlastně není dovolenou ve smyslu odpočinku, v tomto ohledu patří do výkonu práce (§ 216). Pokud chcete, zaměstnavatel vám hned potom musí poskytnout placené volno, které jste nestihla vyčerpat (§ 217 – § 218). Obecně nesmíte dostávat příliš náročné úkoly, pokud kojíte, nebo jste teprve 9 měsíců po porodu (§ 41).

Mateřská dovolená v roce 2019 podle zákoníku práce

§ 195

Mateřská dovolená

(1) V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů.

(2) Mateřskou dovolenou zaměstnankyně nastupuje zpravidla od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem.

(3) Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, přísluší mateřská dovolená ode dne jejího nástupu až do uplynutí doby stanovené v odstavci 1. Vyčerpá-li však zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů z jiného důvodu, přísluší jí mateřská dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22 týdnů, popřípadě 31 týdnů, jde-li o zaměstnankyni, která porodila zároveň 2 nebo více dětí.

(4) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 14 týdnů.

(5) Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena (§ 198 odst. 2) před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu.

(…) § 197

Mateřská a rodičovská dovolená při převzetí dítěte

(1) Právo na mateřskou a rodičovskou dovolenou má též zaměstnankyně nebo zaměstnanec, kteří převzali dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo dítě, jehož matka zemřela; rozhodnutím příslušného orgánu se rozumí rozhodnutí, které se považuje za rozhodnutí o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů pro účely státní sociální podpory.

(2) Mateřská dovolená podle odstavce 1 přísluší zaměstnankyni ode dne převzetí dítěte po dobu 22 týdnů, a převzala-li zaměstnankyně 2 nebo více dětí, po dobu 31 týdnů, nejdéle však do dne, kdy dítě dosáhne věku 1 roku.

(…) § 198

Společné ustanovení o mateřské a rodičovské dovolené

(1) Mateřskou a rodičovskou dovolenou jsou zaměstnankyně a zaměstnanec oprávněni čerpat současně.

(2) Jestliže dítě bylo ze zdravotních důvodů převzato do péče kojeneckého nebo jiného léčebného ústavu a zaměstnanec nebo zaměstnankyně zatím nastoupí do práce, přeruší se tímto nástupem mateřská nebo rodičovská dovolená; její nevyčerpaná část přísluší ode dne opětovného převzetí dítěte z ústavu do své péče, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let.

(3) Jestliže se zaměstnankyně nebo zaměstnanec přestane starat o dítě, a dítě bylo z toho důvodu svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i zaměstnankyni nebo zaměstnanci, jejichž dítě je v dočasné péči kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu z jiných než zdravotních důvodů, nepřísluší mateřská nebo rodičovská dovolená po dobu, po kterou o dítě nepečují.

(4) Jestliže dítě zemře v době, kdy je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo zaměstnanec na rodičovské dovolené, přísluší mateřská nebo rodičovská dovolená ještě po dobu 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte, nejdéle do dne, kdy by dítě dosáhlo věku 1 roku.

Peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek a přídavky na děti

- PAGE 1 OF 11 -

Next Page ⇀

loading
×