decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Příspěvek na péči 2019 dle věku, pobytu a zdraví

Zdravotně postižení občané mohou dostávat příspěvky na mobilitu (cestování), na zvláštní pomůcku (například stavební úpravy), ale především na péči: Pokud člověk nedokáže například jíst, komunikovat nebo vyměšovat samostatně, má nárok na 880 až 21 200 korun měsíčně, aby si mohl zaplatit vlastního opatrovníka. Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo podrobný metodický pokyn, podle kterého posudková komise (správa sociálního zabezpečení) hodnotí žadatele a Úřad práce vyplácí konkrétní finanční částku. Příspěvek na péči některým příjemcům stoupl od 1. dubna, nebo od 1. července 2019, jinak však zůstává stejný jako vloni i předloni.

Obsah

Příspěvek na péči v roce 2019

Sociální dávka pro postižené lidi, kteří nejsou samostatní

Příspěvek na péči v roce 2019 dostane osoba, která dosáhla aspoň prvních narozenin a kvůli „dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu” potřebuje cizí pomoc, jinak vůbec nezvládne svoje základní životní potřeby. Věk představuje důležité kritérium, protože dítě zasluhuje zvláštní zacházení, i když netrpí žádnými fyzickými potížemi. Proto nezletilým příjemcům náleží minimálně 3 300 a maximálně 21 200 korun, zatímco plnoletým jenom 880 až 21 200 korun měsíčně. Ale abychom vyměřili příspěvek na péči konkrétní osobě, musíme určit ještě její stupeň závislosti, pobyt a sociální situaci celé domácnosti, čímž narážíme na další odborné pojmy.

Příspěvek na péči podle věku, stupně závislosti a pobytu (Kč/měsíc)

Pobytové služby Věk do 18 let Věk nad 18 let
I. stupeň závislosti 3 300 880
II. stupeň závislosti 6 600 4 400
III. stupeň závislosti Ano 9 900 8 800
Ne 13 900 12 800
IV. stupeň závislosti Ano 13 200 13 200
Ne 19 200 19 200
Příplatek 2 000 2 000

Příspěvek na péči v roce 2019 spočítáme především podle toho, kolik základních životních potřeb si postižený člověk nedokáže vyřizovat samostatně. Nezletilí jsou opět zvýhodnění, protože ani kdyby byli normálně zdraví, ještě by leccos sami nesvedli. Vyšší příspěvek na péči dostanou, už když nezvládají 4 základní životní potřeby. Tento pojem vyžaduje speciální pozornost a definici, aby nedocházelo k interpretačním sporům. Příspěvek na péči reflektuje celkem 10 eventuálních potřeb, počínaje mobilitou a konče  domácími pracemi.

Stupně závislosti podle počtu samostatně nezvládaných potřeb

Věk do 18 let Věk nad 18 let
I. stupeň závislosti 3 3 – 4
II. stupeň závislosti 4 – 5 5 – 6
III. stupeň závislosti 6 – 7 7 – 8
IV. stupeň závislosti 8 – 9 9 – 10

10 základních životních potřeb, pro které příjemci (ne)potřebují pečovatele

  • Mobilita: vstávání a usedání, stoj, měnění poloh, chůze s přestávkami 200 metrů po nerovném povrchu, chůze po schodech do vyššího patra, užívání dopravních prostředků včetně tech bariérových.
  • Orientace: poznávání a rozeznávání zrakem a sluchem, orientace časem nebo místem nebo osobou, přiměřené reakce na obvyklé prostřední a situace.
  • Komunikace: schopnost dorozumět se a porozumět mluvenou srozumitelnou řečí nebo psanou zprávou, chápání všeobecně používaných základních obrazových symbolů a zvukových signálů, užívání běžných komunikačních prostředků.
  • Stravování: výběr hotové potraviny, nalití nápoje, porcování a servírování stravy, jedení a pití, dodržování stanovené diety.
  • Oblékání a obouvání: výběr přiměřeného oblečení, oblékání a obouvání – svlékání a zouvání se, manipulace s oblečením.
  • Tělesná hygiena: používání hygienického zařízení, mytí a osušování různých částí těla, česání a holení se, ústní a celková hygiena.
  • Výkon fyziologické potřeby: včasné používání WC, vyprázdnění, očista, užití hygienických pomůcek.
  • Péče o zdraví: dodržování stanoveného léčebného režimu a ošetřovatelských opatření, s použitím potřebných léků a pomůcek.
  • Osobní aktivity: vstupování do vztahů s jinými osobami, dodržování denního programu, aktivity obvyklé věku a prostředí, vyřizování vlastních záležitostí apod.
  • Péče o domácnost: finanční hospodaření, manipulace s předměty denní potřeby, běžný nákup, ovládání spotřebičů, vaření apod.; zohledňuje se pouze zletilým žadatelům.

Co všechno jsou pobytové sociální služby

Ve III. a IV. stupni závislosti záleží ještě na tom, kde příjemce dávky žije. Méně peněz dostane, pokud využívá takzvané pobytové sociální služby: domov pro osoby se zdravotním postižením, domov pro seniory, domov se zvláštním režimem, chráněné bydlení, „sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče”, případně dětský domov nebo „speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu”, tedy obvykle státem dotovanou instituci. Pokud zůstává jinde, například ve svém vlastním domě, v pronajatém bytě, na adrese svého příbuzného apod., potom má nárok na vyšší částku.

Příspěvek na péči některým příjemcům stoupá o další 2 000 Kč

Mladé a finančně slabé rodiny dostávají příplatek, ačkoli existují výjimky. Další 2 000 Kč měsíčně obvykle získávají tito příjemci příspěvku na péči:

Výjimkou je například dítě, které žije „v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti nebo mládež”, nebo dostává „příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému dávek pěstounské péče”. Nízkopříjmovou domácností tady rozumíme osoby, které společně hospodaří a mají k dispozici méně nežli dvojnásobek životního minima.

Příspěvek na péči definovali naši legislativci v zákoně o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.). Metodický pokyn zveřejnilo Ministerstvo sociálních věcí ZDE. Příspěvek na péči slouží jako odměna pro pečovatele, kterým podle přání přání opečovávaného člověka může být jeho blízká osoba, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb, dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu. Vysvětlujeme také další sociální dávky.

Vdovecký a vdovský důchod od 1.1.2019

Při svatebním obřadu svému životnímu partnerovi slibujeme, že zůstaneme vzájemně solidární ve zdraví a štěstí, ale také v nemoci a těžkostech. Úmrtí manžela nebo manželky obvykle znamená, že ztrácíme oporu a náhle musíme řešit nové problémy, jako například osamělost a někdy taky ztrátový domácí rozpočet. Sice potom potřebujeme méně potravin, ale nadále musíme platit náklady na bydlení, které by v tuzemsku neměly převyšovat 35 % čistých příjmů. Naštěstí existuje vdovecký důchod a vdovský důchod, kterým stát podporuje pozůstalé manžele a manželky.

Na pohřebné mají nárok jenom mladé rodiny, ovšem všechny nízkopříjmové domácnosti mohou čerpat řadu jiných sociálních dávek: například příspěvek na živobytí a bydlení, vyrovnávací doplatek a mimořádnou okamžitou pomoc. Možná vám přilepší také důchod: starobní, invalidní, vdovecký nebo vdovský. Prostudujme poslední dva pojmy, kterými vlastně označujeme prodlouženou výplatu pojistné dávky, ve prospěch pozůstalého manžela nebo manželky.

Výpočet vysvětlíme, netrpělivcům ušetří čas kalkulačka

Podmínky pro vdovecký a vdovský důchod od 1.1.2019

Podrobnosti stanovuje zákon č. 155/1995 Sb., především v pasážích § 49-51. Vdovecký, respektive vdovský důchod žádejte na Okresní správě sociálního zabezpečení, podle místa svého trvalého bydliště. Budete potřebovat občanský průkaz, oddací a úmrtní list, abyste úředníkům mohli doložit, že váš životní partner odešel na věčnost.

Kdo dostane pojistnou dávku za zemřelého partnera

Jak dlouho vám budou peníze chodit, pokud splníte podmínky

Pozůstalí obvykle pobírají pojistnou dávku 1 rok od smrti nebožtíka. Abyste dostávali vdovský, respektive vdovecký důchod déle, musíte splňovat alespoň jednu z následujících podmínek:

  • jste invalidní ve III. stupni
  • pečujete o nezaopatřené dítě, nebo o dítě závislé na cizí pomoci (aspoň ve stupni II)
  • pečujete o svého rodiče, případně o tchyni nebo tchána, který je závislý na cizí pomoci (aspoň ve stupni II)
  • dosáhnete “alespoň věku o 4 roky nižšího”, než činí důchodový věk stejně starého muže, anebo svého důchodového věku, pokud je váš důchodový věk nižší (vysvětlující příklady najdete v diskusním fóru).

Vdovský nebo vdovecký důchod může být obnoven, pokud splníte aspoň jednu výše uvedenou podmínku pro delší dobu výplaty do 2 let. Vznikem nového manželství samozřejmě nárok na pojistnou dávku zaniká.

Jak počítáme vdovecký i vdovský důchod v roce 2019

  • Základní výměra činí 10 % průměrné mzdy měsíčně (3 270 Kč podle nařízení vlády č. 213/2018 Sb.).
  • Navíc přičítáme “50 % procentní výměry” * nebožtíkovy penze nebo invalidního důchodu III. stupně.
  • Při souběhu více důchodů většinou vdovec či vdova dostane jenom 25 % procentní výměry nebožtíkovy penze.
  • V závěrečných kapitolkách probereme příklady.

Vdovecký důchod pomáhá pozůstalému manželovi – příklad

Název pojistné dávky odvozujeme od slova vdovec. Vdovecký důchod tedy logicky podporuje muže, kterému zemřela manželka – buďto v požehnaném věku, anebo zdravotně postižená. Příklad: Žadatel je zatím ještě v takzvaném produktivním věku, takže má příjmy jenom ze svého zaměstnání. Zesnulá manželka už brala starobní důchod ve výši 10 000 Kč, takže vdovský důchod činí 6 635 Kč měsíčně (základní výměra 3 270 Kč + polovina z procentní výměry 6 730 Kč).

Vdovský důchod po zemřelém manželovi – názorný výpočet

Název pojistné dávky odkazuje na výraz vdova. Je tedy jasné, že vdovský důchod po manželovi pomáhá ženě, které zesnul starý nebo zdravotně postižený životní partner. Příklad: Žadatelka už sama pobírá starobní důchod ve výši 10 500 Kč a zesnulý manžel pobíral penzi 11 000 Kč. Dochází k souběhu pojistných dávek, takže částka bude nižší. Vdovský důchod od 1.1.2019 dosáhne 1 933 Kč měsíčně (základní výměra 0 Kč + čtvrtina z procentní výměry 7 730 Kč).

* Procentní výměru důchodu spočítáme vždycky tak, že od celkové částky důchodu odečteme základní výměru, tj. letos 3 270 Kč.

O školních obědech budou rozhodovat ředitelé a nadace

Dívenka

Od prosince to vypadalo, že vláda a zákonodárci připustí, že oběd ve školách v průběhu povinné školní docházky, tedy od povinného předškolního vzdělávání po základní školu, je součástí vzdělávání a měly by ho dostat všechny děti. Debaty se vedly jen o tom, zda “krmení” ukončit už po prvním nebo až po druhém stupni ZŠ a, hlavně, zda obědy platit dětem chudším, dětem pracujících, nebo všem.

Přitom “parky, školy, knihovny, informační centra, parkovací místa a další veřejné služby můžou bezplatně využívat i ti nejbohatší,” píše Michal Kašpárek. Jídlo ve školní jídelně jako záruka lepší školní docházky a třeba i zapojení dětí do neformálního vzdělávání v kroužcích, společný oběd jako naděje na vznik a upevňování přirozených vztahů dětí bez ohledu na socioekonomický status rodin, to je, oč tu běželo.

Kam se podělo 200 milionů Kč z Evropské unie?

Každopádně, teď nejsou na stole obědy ani plošně pro všechny, ani podle chudoby či potřebnosti, ale podle mínění ředitelů a ředitelek škol, navíc vyjma škol mateřských, pro něž je prozatím debata o plně hrazených obědech uzavřena. Čeká se totiž, zda na pomoc hladovým dětem nekápne něco z EU.

Až se Evropská komise (EK) podívá na čerpání Fondu evropské pomoci nejchudším osobám na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MSPV), asi ji Česko nepřesvědčí, že by to byl dobrý nápad. Z 200 milionů korun, které na obědy dostalo MPSV, byly vyhlášeny podle zájmu krajů zatím čtyři výzvy o celkovém objemu 147 milionů – jsou to ale jen výzvy, aby kraje předkládaly projekty. O objemu prostředků vyčerpaných toho mnoho známo není, stopa se ztrácí u výroční zprávy za rok 2016. Chce-li tedy ČR o obědech pro školní a školkové děti s EK začít vyjednávat, měla by si nejprve zaktualizovat data.

Pomoc musí zajišťovat nezisková organizace

Co se týče programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), není tak úplně pravda, že druhý z programů – Obědy pro děti – je programem státním. Stát se jen spolupodílí na práci neziskovky, a je tedy něco jako sponzorem nadace Women for Women (WfW), která, kdykoli bude chtít, s touto svou činností skončí. Aniž bychom chtěli snižovat nezpochybnitelné zásluhy WfW, její práci rozhodně nelze nazvat programem MŠMT nebo dokonce programem vládním, byť se informace objevují na jeho webu.

Suma sumárum. Strany vládní koalice pokus o systémovou podporu potřebných hladových dětí vzdaly. Namísto 1,7 miliard ročně, Ministerstvo financí ztrojnásobí částku na spolufinancování MŠMT pro WfW, což bude ohromujících 90 milionů. Znovu, díky i za to. Jen by nemělo zapadnout, že:

  1. V případě tzv. programu MŠMT se vláda neobejde bez neziskovky, což je jen jeden příklad za tisíce jiných, např. v sociálních službách, tak ať z toho aspoň vyvodí patřičné závěry.
  2. Předškolní děti zůstanou nejméně do roku “2021 a dále” podle Kateřiny Valachové hladovějící, nebo by se měly kraje rozhoupat a podat si své poslední projekty do programu MPSV, které obědy a svačinky ve školkách (z peněz EU) podporuje. Motivační potenciál hrazení obědů ve školkách pro nástup do školek dětí z rodin sociálně vyloučených padá. Zůstává jen hrozba přestupku a na něj navázaná stopka sociálních dávek, kterou MŠMT opakovaně navrhuje přidat do zákonů o pomoci v hmotné nouzi a o státní sociální podpoře (novely obou se chystají v březnu a dubnu).
  3. Školní děti budou vydány napospas ředitelům/ředitelkám škol, které “nejlépe vědí”. Například v Obrnicích: „Je těžké vybrat děti, které si to zaslouží, aby to někdo necítil jako nespravedlnost,“ říká ředitelka základní školy v severočeské obci Obrnice Vladimíra Strolená. Nebo v Děčíně: “Já tam nevidím žádnou takovou rodinu. Já samozřejmě vím, o čem ten projekt je, a já to tam nevidím. Buď jsem slepá, ale nevidím ho tam,“ domnívá se Věra Floriánová, ředitelka děčínské ZŠ Kosmonautů.
  4. Je to ovšem pořád lepší, než když jsou plné žaludky dětí závislé na krajských politicích typu Martina Kliky, o němž dosud nevíme, jestli už “se skřípěním zubů” připustil, že by mohl za peníze z MPSV v Ústeckém kraji konečně nakrmit alespoň děti z rodin v hmotné nouzi. Taky by bylo fajn, kdyby si ČSSD ujasnila, jestli je “výhra”, když o obědech pro děti přestanou rodiče informovat úřady práce (ÚP), což mají uvedeno ve svých interních postupech. Že lze ÚP vypustit, je podle Kateřiny Valachové (ČSSD) výhoda. Martin Klika (ČSSD) by na ÚP naopak hodil veškeré rozhodování. Vložíme se do toho se svým přesvědčením, že ÚP je vhodným místem, kde se rodiče mohou o možnosti úhrady obědů dozvědět.

Čest všem obětavým ředitelům a ředitelkám škol, neziskovkám (ani zdaleka ne jen WfW), sociálním pracovníkům a pracovnicím, krajům jakožto žadatelům u MPSV a obcím jakožto zřizovatelům základních a mateřských škol, kterým nejsou hladové děti lhostejné a nečlení je na potřebnější a méně potřebné čistě podle toho, jaké mají rodiče. Vládní koalici budiž naopak vysloveno hluboké zklamání, že není s to se postarat o to, aby v naší zemi žádné dítě nemělo hlad a tento elementární požadavek byl zajištěn lépe, než že se místo úpravy zákona postaví do řady za ostatní dárce soukromých organizací..

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Každoročně musíme přidat dalších 7 miliard, aby důchody neklesly

důchodová reforma

Kdybych věděl jak na důchodovou reformu, udělím si ihned metál.

Situace je totiž dosti prekérní. Čísla statistického úřadu ukazují, že rok co rok klesá počet lidí v aktivním věku (15-65) o cca 30 000 a současně stoupá počet lidí v seniorském věku o 50 000. Tato čísla jsou pro příštích 20-30 let docela přesně předvídatelná i do budoucnosti, protože vycházejí z existující struktury populace, tzv. stromu života. Stále se zmenšující počet ekonomicky aktivních osob tak musí “živit” stále se zvětšující počet penzistů – tak tomu v průběžném systému je a vždy bude, pokud bude zachován.

Spočítejme si, kolik to bude stát – “každého z nás”. Pokud by byla konstantní výše důchodu (což není), znamenají demografické nůžky nárůst výdajů na penze rok co rok o 7 miliard, přičemž efekt se kumuluje: 7, za rok 14, za další 21… Na každého ekonomicky produktivního člověka pak připadá něco přes tisícovku za rok navíc, se započtením poklesu počtu plátců asi 1300 Kč. Takže 1300 letos, 2600 napřesrok, 4000 třetí rok… A to prosím bez navyšování důchodů.

Tento trend se dá vyvažovat – bez zvyšování daní – rychlým a trvalým růstem ekonomiky. Je to vidět v těchto letech: rychle rostoucí ekonomika těch sedm miliard navíc ročně (počítáno ve stálých cenách) vygeneruje celkem bez námahy. V okamžiku, kdy růst skončí a křivka se přehoupne do stagnace nebo sestupné fáze, nastane problém. Jev svírání nůžek bude pokračovat, ale zdroje nebudou.

Svírající se nůžky nevyřešíme spořícími pilíři

Než začneme vymýšlet důchodové modely a nabourávat současný průběžný, vězme, že jakmile do něj “hrábneme”, sníží se příjmy rozpočtu země. Pokud bychom ubrali deset procent ve prospěch různých typů dalších “pilířů”, tj. spoření, připravíme státní rozpočet rok co rok o 30 miliard. Jenomže protože aktuální systém JE průběžný, muselo by se tam na důchody těch 30 miliard přilít odjinud, tj. na každého ekonomicky aktivního by to dopadlo dalšími 4 500 korunami navíc. Nebo by o tohle museli mít současní důchodci méně (o 15 000 na každého a na rok!). Takže tohle asi ee.

Pokud ale nesáhneme na průběžný systém, možnosti se zužují. Různé typy dalších pilířů jsou samozřejmě možné, ale vždy to znamená, že daný člověk si spoří ze svého, “přispořuje si na stáří”. Spoření má výhody i nevýhody. Výhodou je, že lidé jsou vedení k určité zodpovědnosti za svůj osud; nevýhody pak jsou, že a) je nutné zabezpečit, aby naspořené peníze neztrácely na hodnotě, nečekaně velkou inflací či “defraudací” fondu, b) chudí lidé, kteří mají i tak šanci jen na malý důchod a jsou tedy nejohroženější, si nenaspoří nejspíš nic. Spořicí pilíře trochu pomohou, ale nemyslím si, že problém svírajících se nůžek vyřeší.

S ekonomickou krizí v Česku zase přibude nenávisti

Pak ještě můžeme různě machlovat s výší důchodů vůči mzdě – buď rovnější, tj. +- rovný důchod bez ohledu na mzdu, nebo zásluhovější, tedy výrazně vyšší mzda = výrazně vyšší důchod. Tím ale jen přerozdělujeme z jedné kapsy do druhé podle toho, jak moc levicoví či pravicoví jsme.

Jistě je možnost zvýšit daně, tj. více zatížit ekonomicky aktivní obyvatelstvo v duchu hesla Je vás méně a méně, musíte o to víc platit. Vtipné je, že přesně s tímhle bude muset přijít ministr financí krátce poté, co přijde krize (která navíc dopadne na obyvatelstvo v podobě nezaměstnanosti, kurzarbeitů atd.), pokud bude chtít udržet důchodový účet vyrovnaný. To bude zase v české kotlině nenávisti!

Dělníci bývají po 55 letech života zralí na odpočinek

A pak je zde posun odchodu do důchodu. Je to nástroj ze všeho nejmocnější: odchod o rok znamená, že vám ubude o cca 130 000 penzistů a přibude 130 000 pracujících, tedy celkový “efekt” rozdílu mezi pracujícími a nepracujícími je 260 000 osob. Finančně je ten efekt obří: okamžitý pokles nákladů na důchody o cca 4000 Kč na každého ekonomicky aktivního ročně, nebo, z druhého konce, o 12 000 ročně vyšší důchody při stejných odvodech.

Prodlužování odchodu do důchodu ale má také svá pro a proti. Především by muselo velmi silně zohlednit druh práce a nejspíš i fyzicko-duševní stav dotyčného nebo dotyčné. Lidé manuálně pracující, i když se dnes pracuje méně tvrdě než dříve, bývají po cca 55. roce už docela zhuntovaní; lidské tělo není stavěno na čtyřicet let fyzické námahy v režimu 8×5 (čest výjimkám). Vědí to samozřejmě i zaměstnavatelé, takže osob po šedesátce už fakt moc nezabírají. U lidí duševně pracujících – ale opět případ od případu – je naopak dnes plná duševní svěžest do pozdního věku častá, klesající energii vyvažují zkušenosti. Jak si ale s tímto poradit, není zřejmé. Tvrdá laťka odchodu do důchodu opravdu těžce dopadne na manuálně pracující či už jinak “opotřebované” lidi, systém výjimek či subjektivního vyhodnocování “máš-nemáš nárok” půjde jednak obcházet a jednak bude vlastně penalizací za to, že jste zdravý až do vysokého věku.

Se stoupajícím věkem snižovat pracovní dobu?

Nápovědu nám ani nedají další státy. Je zajímavé, jak moc se věk odchodu do důchodu liší i v Evropě: např. v Holandsku se jde v 68 (!), v Izraeli, Řecku, na Islandu a v Itálii v 67 (zajímavé je, jak vzájemně různorodé tyto země jsou), zatímco na Slovensku, v Japonsku, u nás či ve Finsku to je v 62-63 letech. Dáme-li pryč výjimky z trendu, pak v západní Evropě se chodí do důchodu později a směrem na východ pak dříve, a jakýsi zlatý střed je pak dnes na 65 letech. (Udávané hodnoty věku platí pro muže). Jako možné kompromisní řešení vidím prodloužení odchodu do důchodu se současným postupným zkracováním pracovní doby u vyššího věku, např. 30 hodin týdně u 60+, 20 hodin u 65+, atd. Tím by se též zmírnil ten skok z plného pracovního nasazení do plné penze.

Víc k tomu říci neumím a uvítám diskusi; posbíral jsem jen pár čísel a převedl je na částky “na každého z nás”, což je myslím užitečné a jinde jsem to takto publikované neviděl.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

- PAGE 1 OF 11 -

Next Page ⇀

loading
×