decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Příspěvek na živobytí 2019 má přísná kritéria

Legendy o českém sociálním systému vzbuzují dojem, že dlouhodobě nezaměstnaní občané dostávají luxusní státní podporu. Kdo spadl mezi nejchudší, anebo kriticky ověřuje informace, zná tvrdší realitu. Prozkoumejme základní sociální dávku. Příspěvek na živobytí nemusí dostat ani člověk, který dlouhé roky postrádá jakékoliv příjmy.

Příspěvek na živobytí

Podrobnosti stanovuje zákon o pomoci v hmotné nouzi (č. 111/2006 Sb.), doplněný zákonem o životním a existenčním minimu (č. 110/2006 Sb.). Hned úvodní paragraf prozrazuje logiku sociálního systému. Cílem je pomoci člověku, aby zvládl uspokojovat svoje potřeby sám: “Každý má nárok na základní sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení.” Úřad práce určuje příspěvek na živobytí individuálně, respektive hodnotí zvláště každou konkrétní, společně hospodařící domácnost.

Někdo dostane životní, jiný jenom existenční minimum

Jste bez příjmů, ale manžel nebo manželka vydělává dost? Potom nemusíte příspěvek na živobytí v roce 2019 dostat. Důležitou roli hraje také snaha žadatele nebo žadatelky. Ztratili jste během posledních 6 kalendářních měsíců práci kvůli hrubému porušení právních předpisů? Dlužíte více než 3měsíční výživné pro nezletilé dítě? Potom vaše částka živobytí, neboli maximální možný příspěvek na živobytí není životnímu minimum, ale nižší existenční minimum.

  2007 - 20112012 - 2019
Existenční minimum na osobu20202200
Životní minimum pro samostatně žijící osobu31263410
Životní minimum pro větší domácnost1. dospělá osoba28803140
2. a každá další dospělá osoba26002 830
nezaopatřené dítě od 15 do 26 let22502450
dítě od 6 do 15 let19602140
dítě do 6 let16001740

Měsíční příspěvek na živobytí spočítáme tak, že od částky živobytí (typicky životního nebo existenčního minima) odečteme příjmy posuzované osoby, nebo společně posuzovaných osob. Ale pozor! Náhrada mzdy v době nemoci, nemocenská, podpora v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci, a také starobní důchod se zahrnují z 80 %. Výplata v zaměstnání se zahrnuje jenom ze 70 %. Nezapočítáváme přiměřené náklady na bydlení, které činí nejvýše 30 % příjmů, v Praze nejvýše 35 % příjmů.

PŘÍKLAD: Jedinec žijící osaměle v pražském nájemním bytě má čisté měsíční příjmy 5 000 Kč, všechny ze zaměstnání. Počítáme tedy jenom 70 % jeho příjmů, to znamená 3 500 Kč. Uznatelné náklady na bydlení činí 35 % této částky, takže 1 225 Kč. Příspěvek na živobytí v tomto případě můžeme spočítat následovně: životní minimum – (3 500 – 1 225) = 3 410 – 2 275 = příspěvek na živobytí 1 135 Kč/měsíc.

ALE POZOR! Pokud pobíráte příspěvek na živobytí déle než 6 měsíců, tato dávka převyšuje 500 Kč a nejste dlouhodobě nemocní, postižení nebo starší 70 let, příště dostanete v penězích jenom část. Zbytek, přesněji 35 % až 65 % dávky obdržíte v poukázkách, za které můžete ve vybraných obchodech nakoupit základní zboží: potraviny, drogerii apod., nikoli alkohol ani cigarety! Takže jedinec v našem modelovém příkladu dostane po polovině roku formou peněz jenom 397 až 738 Kč/měsíc. Seznam zapojených prodejen byste měli obdržet na Úřadu práce.

Příspěvek na živobytí v roce 2019 a dřívější zkušenosti

Posuzovaná kritéria poodhaluje Žádost o příspěvek na živobytí, jejíž formulář dostanete a vyplněný odevzdáte na Úřadu práce. Vypisujete například, jestli vlastníte (ne)movitý majetek, mimo obvyklé vybavení domácnosti. “Na sociálním odboru mi bylo řečeno, že jsem před 3 lety prodala byt a ještě mám úspory, které mohu čerpat,” sdělila svoji zkušenost v našem diskusním fóru Petra. “Pokud potřebuji příspěvek na živobytí, je překážkou, že mi rodiče platí spoření? V papírech, které jsem dostala, chtějí tuto informaci vyplnit. Co kdybych spoření nepřiznala?,” napsala ve fóru Daniela.

Určitě pravdivě přiznejte všechny požadované informace! Jakékoli mlžení znamená zbytečné riziko. Nakonec přece podepisujete: “Prohlašuji, že mé celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mi neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami.” Příspěvek na živobytí má formálně přísné podmínky, ale zákon zároveň zmiňuje případy, které zasluhují speciální solidaritu. Například osoba, jestliže “s přihlédnutím k jejím příjmům, celkovým sociálním a majetkovým poměrům jí hrozí vážná újma na zdraví” nebo “nemá uspokojivě naplněny životně důležité potřeby vzhledem k tomu, že je osobou bez přístřeší” a podobně.

Přečtěte si také, jestli můžete dostat i:

Rodičovský příspěvek 2019: kalkulačka, novinky

Sociální dávky bývají prezentované jako symbol chudoby, nezaměstnanosti, nebo dokonce nepřizpůsobivosti a příživnictví. Většina domácností však využívá státní podporu z úplně jiných důvodů. Takzvaným rodičovským příspěvkem nám celá společnost děkuje, že zůstáváme doma s malým dítětem, místo abychom budovali kariéru. Pro každou matku nebo otce vláda vyčlenila stejnou částku, konkrétní podmínky však závisejí na předchozím výdělku a počtu novorozeňat. Zveřejňujeme staronová pravidla a orientační kalkulačku pro rodičovský příspěvek 2019.

Většina domácností dostává nejdříve peněžitou pomoc v mateřství

Předchozí zásluhy pomůžou ženám už během těhotenství. Pokud jste povinně v zaměstnání, nebo dobrovolně při podnikání odváděla státu nemocenské pojištění, pravděpodobně máte nárok na takzvanou peněžitou pomoc v mateřství. Váš gynekolog vyplní žádost, kterou prostřednictvím svého zaměstnavatele, anebo sama odevzdáte na Okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ, v Praze PSSZ, v Brně MSSZ). Pojistnou dávku začnete čerpat podle vlastního uvážení v 8., 7., nebo 6. týdnu před plánovaným termínem porodu. Podrobné podmínky a oficiální státní kalkulačku najdete pod TÍMTO odkazem.

Peněžitou pomoc v mateřství budete dostávat zhruba půl roku, následně přejdete na sociální dávky, o které zavčas požádejte na nejbližší pobočce Úřadu práce. Nejchudší domácnosti obdrží porodné a příspěvek na bydlení, a všechny mladé rodiny pobírají “rodičák”. Pokud jste předtím dostatečně dlouho neplatila nemocenské pojištění, a nemáte tedy nárok na “mateřskou”, můžete dostávat rodičovský příspěvek hned od porodu a popravdě – není důvod k přílišným odkladům.

Rodičovský příspěvek 2019 potěší dobře ohodnocené pracanty

Sociální dávku sice dostane každá matka, popřípadě otec, i když třeba nikdy předtím nepracovali. Ale kvůli státní podpoře potom musí zůstat nějakou dobu doma, aby “na plný úvazek” plnil/a svoje rodičovské povinnosti (eventuálně zapřáhnout babičku, najmout chůvu apod.). Rodičovský příspěvek činí 220 000 Kč, nebo nově 330 000 Kč po porodu vícerčat, avšak celou sumu neobdržíte najednou, nýbrž po měsíčních částkách. Páry smolařů, které zrovna nevydělávají mnoho peněz, dostanou maximálně 7 600 Kč/měsíc, díky dvojčatům nebo trojčatům 11 400 Kč/měsíc.

Jinak záleží na denním vyměřovacím základu (obvykle hrubé mzdě) matky nebo otce (klidně vyberme toho, kdo byl finančně “produktivnější”): Čím více jste vydělávali, tím rychleji můžete rodičovský příspěvek vyčerpat, podle vlastního uvážení. Od loňska přitom stouplo měsíční maximum, aby dobře ohodnocení pracanti mohli dříve do práce, pokud raději svěří dítě mateřské škole. Konkrétní částku spočítá následující orientační kalkulačka, kam napište hrubou měsíční mzdu “výkonnějšího” rodiče (eventuálně ekvivalentní vyměřovací základ živnostníka nebo brigádníka):

Volnější režim nastane obvykle po 2 letech, pro někoho už po 6 měsících

Vláda postupně uvolňuje pravidla, aby podnikavým matkám a otcům nebránila v ekonomické aktivitě, která materiálně pomáhá nejenom rodině, ale také státnímu rozpočtu (díky daním a pojistným odvodům). Základní podmínka ovšem nadále trvá: Kdo pobírá rodičovský příspěvek 2019, musí aspoň zpočátku zajistit “osobní celodenní a řádnou péči o dítě”, které zprvu může pobývat v jeslích, mateřské škole a podobných institucích maximálně 46 hodin měsíčně (pro postižené jedince platí mírnější limity). Teprve jakmile ratolest dosáhne 2 let věku, ať klidně zůstává třeba ve školce libovolně dlouho.

Jak ale ukazuje kalkulačka, při velmi vysokém vyměřovacím základu můžeme rodičovský příspěvek vyčerpat už po půlroce. Takže pravidelná částka dosáhne 32 640 Kč/měsíc, při vícerčatech dokonce 48 960 Kč/měsíc. (Časové intervaly zaokrouhlujeme dolů na celá čísla, protože na závěr dostanete celý zůstatek: Například kdyby bohaté matce novorozeného jedináčka v 7. měsíci zbývalo dobrat ještě 24 160 Kč, dostane již v 6. měsíci 32 640 Kč + 24 160 Kč = 56 800 Kč.) A jakmile sociální dávku dočerpáme, nemusíme pravidlo “osobní celodenní péče” dodržovat a organizujeme svůj rodinný život autonomně, bez ohledu na Úřad práce.

Václavu Bělohradskému k pětasedmdesátinám

Václavu Bělohradskému k pětasedmdesátinám: milý Václave, učíš mne, že i nejposlednější zloba a nejnižší strach jdou přeložit do nejvyššího jazyka, protože mají hluboce lidské příčiny. Jsi – v tomto ohledu – výborný překladatel. Vše nejlepší a děkuju.

Další články od Matěje Stropnického:

Smrt Rudolfa Kučery mě vrátila o 30 let zpátky

Smrt Rudolfa Kučery, politologa a historika, mě vrátila třicet let v čase nazpátek. do časů Střední Evropy a Panevropské Unie. Díky němu jsem v Mnichově poprvé uviděla opravdové sudetské Němce a zažila Bernda Posselta, jak při oslavě svých narozenin v Jilské čural na kanálek jako všichni ostatní, protože u monarchistů měli jen jednu toaletu a ta byla pouze pro dámy. Jezdili jsme do Poběžovic a Budějovic,natočila jsem rozhovor s Ottou Habsburským a objevila lidi jako páter Anton Otte, sudetský kněz, který později křtil jednoho z mých synů. Němec, jemuž Češi zabili tátu a on celý život Čechům pomáhal.

Václavské náměstí v Praze

V garážích Střední Evropy se kupily haldy časopisů,. které Rudolf s přáteli neúnavně vydával, spolu s knihami, a také filozofické spisy z Oikoymenh od Aleše Havlíčka, které už nebylo kam dávat. Rudolf Kučera se vždycky ve správnou chvíli někde objevil, po celých třicet let co jsem ho měla možnost potkávat, vždy stejně klidný, usměvavý a tichý, s obří hlavou plnou myšlenek.

Kdo (ne)vydržel do zavíračky a kde spal Kryl

Přes redaktora ze Svobodné Evropy Milana Kubese byla Evropa Střední propojená s Opus bonum. Schůze se konaly různě, nejčastěji ve štamtyši U Bojovníků, v hospodě u Rudolfina, nebo v břevnovském šenku. Po smrti Anastáze Opaska se konaly už jen v šenku. Ivan Medek a převor Siostrzonek většinou nevydrželi do zavíračky, dali si pár panáků a šli domů. Milan, Martin Štumpf a já jsme vydrželi vždycky do konce a zažili spoustu veselých příhod, jako když jsem v domnění, že nedělám nic špatného vypila pět svařáků a nato se zhluboka napila svěcené vody. Jednou jsme s Milanem zapíjeli pohřeb a Milan spadl ze schodů a zlomil si ruku. Martin Štumpf zase v pozdějších letech stával ve dveřích Tereziánského sálu a volal své urážky na nové předsednictvo OB, kam jsme už nepatřili. Jeho pověstná věta byla “Smrt Spartě a komunistům zvlášť!”

U Štumpfů doma spával vždycky Kryl, když přijel do Prahy a jeho sestra se v exilu přátelila s Opaskem. Opaskovi nejbližší lidé kromě nás, výboru OB, byla také samozřejmě Helena Medková a Josef Topol se ženou Jiřinou. Milan Kubes neustále dodával přísun nových lidí a spousta lidí se kolem něj srocovala, takže dělal v podstatě to co Rudolf Kučera časopisy a knihami a Anastáz Opasek hlásáním evangelia – propojoval lidi mezi sebou a nenápadně je vzdělával. Společnost kolem Střední Evropy, Panevropské Unie a Opus bonum se prolínala, takže redakční porady poté co Rudolf Kučera šel domů, končily pokaždé v hospodě, kde jsem se marně snažila držet krok se zasloužilými bojovníky a lidmi jako Emanuel Mandler a Jan Rejžek.

Redakční duch Střední Evropy Luděk Bednář běhal s časopisy po Praze a dával dohromady ty, kteří se neznali a jeho záběr sahal od Sikorského přes Fandu Pánka až k Jarmilce Bělíkové. Dodnes schraňuju stará čísla Střední Evropy doma, i když je nemám kam dávat. Párkrát jsem tam taky něco napsala.

Havel na Hradě a nejlepší večírky s Poláky

Ještě nedávno jsme měli problém naladit si RFE a teď jsme seděli po půlnoci u Karla Moudrého v jeho bytě na Malostranském náměstí. Na Hradě úřadoval Václav Havel a my jsme lehkověrně koncert Plastiků skoro celý strávili na chodbě povídáním, jako by to bylo úplně běžné, slyšet z Hradu proroctví o tom, že “my žijeme v Praze, to je tam, kde se jednou zjeví Duch sám”. Taky jsme si nedokázali představit, že za pár let tam bude hrát Pavel Bartoň a v rámci udělování státních vyznamenání budou vystavovat kožichy z mrtvých těl zvířat.

Praha byla plná cizinců a nejlepší večírky byly samozřejmě vždycky s Poláky. Z jednoho takového jsem přišla rovnou na autobus do Vídně, kam jsme s Jindřichem Šídlem jeli za prací. Vídeňáci mě díky tomu, že jsem celou cestu spala, otipovali místo novinářky na manželku, takže zatímco Jindřich se účastnil programu, já jsem byla s ostatními manželkami v kavárně u Sachra a na koncertě Vídeňských filharmoniků, jako v nějaké povídce starých středoevropských autorů, které jsme milovali. Napadlo mě, že napíšu knihu, která se bude jmenovat Středoevropanka a Ludva Bednář na to řekl: “No to ale bude blbost.” Byl z redakčních porad Střední Evropy pořádně vytrénovaný ke kritickému myšlení. Z té doby také pochází věta: “Nemysli si, že když tě seznamuju se samýma chytrýma lidma, že jsi sama chytrá!”

To byly taky časy Jilské, popíjení a diskusí s Nikolajem Stankovčem, zatímco největší žijící český básník Jirous vysypával popelníky, utíral stoly a vařil od půlnoci do rána polévku. V Pragensiích jsme s Vlasou Třešňákem a Honzou Patočkou jednou snědli napůl syrové kuře a když jsme sbírali po stole kosti, jednu tenkovou kostičku jsem opřela o popelník a Vlasta řekl “Típni to!”

Víra, svoboda projevu a laskaví lidé

Do kláštera k Opaskovi se hrnuli mladí konvertité Bohumil Pečinka a Pavel Vondráček. Pavlova bratra Davida jsem seznámila s Milanem a prostředím Střední Evropy, za což mi slíbil napsat věnování do knihy. Vyrůstali jsme v bezbožné společnosti a najednou tu byli lidé, kteří byli věřící takovým skromným a nenápadným, způsobem. Jako třeba Ivan Medek, kterého jsem urazila v LN a on mi to nikdy nedal najevo a vždy se tvářil stejně zdvořile a pokaždé se ptal na podvraťáka Dolfiho, kterého jsem našla, když jsme šly s Milanovou družkou Líbou z hospody. Byl to svět, kde žila katolická církev, husiti, exulanti, ateisti, sudetští Němci, šlechta, umělci, blázni a underground ve svornosti, nikdo si nikoho nevyndával z přátel na Facebooku a všichni byli ještě plní radosti, naděje a chuti cestovat a číst a poslouchat to, co dřív nemohli.

Společně s Dušanem Šrámkem a Bohumilem Pečinkou jsme se pokoušeli dostat z vězení člověka, který tam podle nás být neměl a s Nikolajem Stankovičem a ostatními jsme se snažili obnovit VONS. Scházeli jsme se a četli dopisy od lidí, které chytila policie uprostřed hluboké noci s deseti televizory a pěti ledničkami a oni se hájili, že jsou nevinní a stala se jim křivda. Byly to taky časy Českého deníku a Respektu. Skrz Honzu Patočku a Pavla Šafra mohli lidé z okruhu Střední Evropy konečně publikovat v novinách své názory, vznikla také Petice Smíření 95. V Masné úřadoval Boban Roztočil ve svém antikvariátu s vycpaným tygrem a živým třínohým kocourem, kterého jsem mu věnovala a oceňoval knížky podle toho, jak se mu líbily. Nejcennější byla rakousko-uherská a židovská literatura, první vydání Kundery ohodnotil na dvacetikorunu.

Rudolfa Kučeru široká veřejnost asi příliš nevnímala, možná ho sem tam zaregistrovala v televizi. Jeho práce ale významně ovlivnila čtenáře, studenty i mnoho dalších lidí. Dřív jsem litovala, že jsem nepotkala v kavárně Arco Kafku, Broda nebo Hermanna Brocha. Narodila jsem se prostě v jiné době. Život kolem Střední Evropy, Panevropské unie, Opus bonum, Anastáze Opaska a všech těch ostatních milých, laskavých a inteligentních lidí mi to vynahradil. Možná že očima vzpomínek nebo pokročilým věkem už člověk vidí všechno idyličtěji. Rozhodně to ale byla doba, kdy neexistovaly nenávistné diskuse na internetu, TV NOVA, TV Barrandov, ani Miloš Zeman na Hradě.

Byla to šťastná doba.

Další komentáře od Moniky Le Fay:

- PAGE 1 OF 40 -

Next Page ⇀

loading
×