decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Puk ve lví tlamě: Všimli jste si fóru na národním dresu?

Nový národní hokejový dres

Mimochodem… nové hokejové logo na dresech našich hráčů se mně LÍBÍ MOC.

Ještě jsem váhal s hodnocením, ale vynikne to při sledování zápasu, kdy díky rychlosti hokeje, dalším prvkům výstroje, obvyklé vzdálenosti kamery atd. jsou vlastně k dispozici jen rychlé “záblesky”, kdy jde hráčům vidět hruď. A logo je přesně vytvořené pro tyto situace – je graficky zjednodušené, takže je velmi snadno a okamžitě rozpoznatelné a pochopitelné, pěkně “mrká”. Grafika je moderní, vtípek, kdy jazyk lva je v druhém plánu současně pukem v tlamě, je prima. Je docela umění dát do loga fór, aby nebyl za hranou a nedehonestoval a tady se to podařilo.

Logo na hrudi hokejisty je určeno pro televize a zejména pro zahraniční diváky, pro desítky, možná stovky miliónů lidí u televizorů tam venku. My to rozpoznat nepotřebujeme – je to určeno pro ty, kteří neznají a pro které je určeno sdělení, že tito hráči jsou z “Czech Republic” (na starém dresu vůbec nebylo) a že našim národním znakem je lev s korunkou. U předchozí verze dresu neměl nikdo zvenčí šanci rozkódovat, co to tam v tom mišmaši grafických prvků je.

Starý národní hokejový dres

Tendence odmítat novou věc je přirozená, ale myslím, že za pár let nám to bude připadat jako skvělé logo, které “je tam odjakživa”. A vlaječka pod krkem namísto jakýchsi tenkých proužků (ty fakt na naší vlajce nejsou) je taky prima.

Redakční poznámka: Jiří Hlavenka svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Jiřího Hlavenky:

E-mailoví “šmejdi” současného Česka

Senior

Rozměr fenoménu řetězových mailů, šířených zejména mezi penzisty, mě – upřímně řečeno – zaskočil. Má reálný impakt vyšších desetitisíců osob, tj. srovnatelný s leckterými celostátními deníky, jako jsou třeba Lidové noviny.

Prakticky to funguje tak, že starší člověk dostává téměř denně až několik mailů od jednoho, dvou, tří známých, nad kterými se uchichtne, pobaví, dojme, pobouří, zhrozí nebo rozhořčí, a v této emoci je pošle zase několika známým dál, aby tuto emoci s nimi sdílel.

Texty mailů jsou psány ve velmi bulvárním, drakonickém tónu, záměrně používají vulgarismy, silně emocionálně zabarvená prohlášení, jsou stylisticky nedokonalá, až primitivní. To vše má jednak vybudit maximum emocí (bez emocí by to nikdo neposlal dál), a jednak svou nedokonalostí působit jako spontánní hlas lidu, něco, “co si děláme a šíříme sami”.

Dennodenní příval emocionálního odpadu

Velkou část mailů netvoří evidentní politický obsah, ale citový balast, který odvádí pozornost od politického záměru a budí dojem, že je zaměřen na “blaho obyčejného člověka” – záběry vtipných scének s dětmi, roztomilá zvířátka, “deset nejkrásnějších přírodních scenérií světa, které byste chtěli vidět”, “pět nejromantičtějších hotelů”, upozornění na “nejnovější vir, který vám sebere všechna data”, “pozor – obsahuje váš prací prášek tuto látku…?!”, … Tato témata navazují důvěru ke zdrojům (“vždyť o nic nejde, je to neškodné”) a vytvářejí pocit, že jejich přeposláním dál se ničeho špatného nedopouštíme, naopak, sdílíme pozitivní a užitečné informace s těmi, na kom nám záleží.

Dennodenní příjímání a postupování mailů tvoří jakýsi důvěrný návyk, věříme zdrojovým adresám (jsou to naši příbuzní či známí), věříme přeposílaným adresám, že přeposílané přijímají s povděkem. Do toho schématu není problém namíchat i maily s více či méně zastřeným politickým sdělením – “zdravotní sestry v Německu se díky migrantům bojí na pracovišti”, “prezident Zeman – hráz proti migrantům”, atd.

U většiny mailů je snaha politické sdělení alespoň částečně zastřít – např. retro vlna, která fotkami každodenních předmětů z dob socialismu navozují příjemnou nostalgii na dobu mládí, která pak dobře doplňuje další obsah, zaměřený proti “současné katastrofě”, “ohrožením z ciziny”, “obavám z budoucnosti”, ap.

Jde o načasovanou a cílenou kampaň

Při širší vnější analýze, tj. porovnání stovek mailů v čase spolu s vnějšími politickými událostmi (např. blížícími se volbami, zahraničně-politickými akcemi jako je ruské zajetí ukrajinských lodí v Kerčském průsmyku, …) vyvstane jasně kampaňovitost témat, jejich načasování a tématické zaměření. Není to nic spontánního, ze zdánlivé primitivnosti se z mozaiky tisíce textů a pavučiny tisíců adres vyloupne sofistikovaný obraz. Efektivní nízkonákladové propagační mašiny, která funguje (ve spolupráci s dezinformačními weby) díky mimoděčné, nevědomé aktivitě drtivé většiny jejich účastníků.

Naprosto lichou se ukazuje námitka “podceňujete inteligenci našich seniorů, nechte to na nich, aby zvážili co a kdo je manipuluje”.

  1. Proti sofistikovaným manipulacím se nedá bránit individuálně, ve smyslu, že nikdo nemůže být individuálně dost informovaný, aby měl ve svém vědomí neustále aktualizovaný “Big Data Picture”. Jednotlivec je proti manipulacím vždy do jisté míry bezbranný.
  2. Manipulace řetězovými maily nápadně připomíná jinou manipulaci, před kterou společnost nedávno také posílila postavení seniorů – manipulativní “zájezdy”, které byly ve skutečnosti jen pastí k uzavírání vyděračských obchodních smluv. Pro jejich provozovatele se díky vysoce amorálním zakrývaným cílům vžil název “šmejdi”. A zaměřovali se na stejnou cílovou skupinu obyvatel, penzisty, jejichž část byla pro podobné praktiky objektivně zranitelnější, než jiné vrstvy obyvatel.

Proč právě penzisti? Proč právě e-maily?

  • Pro generaci šedesátníků a výš bylo základní používání PC a e-mailu posledním technologickým výstřelkem doby, který se museli na svém pracovišti za posledních dvacet let, než odešli do důchodu, ještě naučit. Tablety, chaty, sociální sítě, … to už jde často mimo ně, to jsou nástroje jiných generací. Poté, co se prakticky přestaly psát dopisy, zůstaly jim jako komunikační nástroje jen e-mail jako nástupce papírové pošty a hlasový telefon. Po hlasovém telefonu se však obrázky a vtípky posílat nedají.
  • Starší generace více než jiné generace pomalu rekapituluje svůj život, uzavírá se do okruhu své nejbližší rodiny, vnější společnost vidí ze vzrůstajícího se odstupu, často ji přestává rozumět, vrací se v myšlenkách ke své minulosti, která jim připadá jasná a důvěrně známá. V této situaci nové impulsy současnosti, se kterými neměli ve své minulosti zkušenosti (jako propagační obchodní nabídky nebo mnohovrstevné informační zdroje) vyhodnocují obtížněji, než generace mladší. To nesouvisí s inteligencí.
  • Dlouholetá zkušenost může být dokonce kontraproduktivní – leták s nabídkou zájezdu včetně oběda po desetiletí znamenal zájezd a oběd, je snadné uvěřit, že tomu bude i tentokrát. Výstražná zpráva od známých znamenala po desetiletí opravu nezištné upozornění na nějaký šlendrián, který komunističtí papaláši chtěli ututlat, je snadné uvěřit, že tomu bude i tentokrát.
  • Jistou roli hraje i jejich pocit osamělosti, potřeby kontaktu. To udávají sami mezi motivy, proč se přihlásili na daný zájezd, i přes varování, že budou vystaveni nátlaku na koupi nějakého nepotřebného předraženého krámu. To udávají i na dotaz, proč neodmítnou přijímat e-maily od známého, i když vědí, že je mezi nimi často manipulativní a nenávistný obsah. “Alespoň mi někdo píše…” říká matka jednoho. V tom lepším případě. “Můj otec se o tom se mnou vůbec nechce bavit” říká syn jiného.
  • Uvedené charakteristiky samozřejmě nechtějí generalizovat celou generaci seniorů, významná je i část, která jde proti těmto trendům, ale těch, které vystihuje je přeci jen takový počet, aby se propagační mašina řetězových mailů rozjet mohla. A aby byla početně zajímavým pro ovlivnění voleb v určitém směru, jak dokazuje výběr předvolebních témat textů.

Dezinformace posílejte Českým elfům

Čeští elfové mě poměrně překvapili sofistikovaností, s jakou fenomén mapují. Jeden tým sbírá vzorky e-mailových zpráv, analyzuje jejich obsah, zařazuje do databáze pod identifikačním číslem podle kategorií. Zkoumá z metadat topologii, speciální software kreslí rozsáhlé pavouky šíření z konkrétních adres. Protože se většinou jedná o lži, polopravdy nebo zavádějící, jednostranné informace, jiný tým vytváří “odpovědi”, tj. texty, které dané lži vyvracejí odkazy na fakta.

Pro zpřesnění topologie i statistiky fenoménu potřebují další “záchytné body”, tj. místa v síti, odkud jim budou vzorky řetězáků pravidelně přeposílat na adresu posli.retezak@seznam.cz . Pokud boj proti “dezinformačním šmejdům” považujete za správný, a vaši rodiče nebo prarodiče řetězové maily ve větším či menším objemu dostávají, zkuste jim navrhnout, aby jejich kopie na tuto adresu přeposílali, anebo aby zprávy přeposílali vám, a vy je pak směřujte na sběrnou adresu. Je to anonymní, pomůže to dobré věci. Pokud se najde grafik, kterého by bavilo vytvořit tu a tam grafický mem na podporu této adresy, ať mi napíše do zpráv.

Redakční poznámka: Vít Kučík svoje komentáře publikuje na svém facebookovém profilu, jejich přebírání nám laskavě povolil.

Další články od Víta Kučíka:

Průzkum: Většina Čechů rázně zhodnotila Evropskou unii

Ale tohle je skvělá zpráva! Protievropským populistům se zjevně dost zužuje prostor. Bylo by fajn, kdybychom jim všichni, kteří vidíme výhody EU, nepomohli za tři týdny odjezdem na víkend a šli jsme radši volit.

Průzkum: Většina Čechů rázně zhodnotila Evropskou unii

Další komentáře Tomáše Prouzy:

Po příletu do Prahy vás uvítají vymahači dluhů

Po příletu do Prahy vás uvítají vymahači dluhů

Přijel jsem na skok domů. Víte, co je první reklama, která vás vítá při opouštění letiště na cestě do centra – doslova 10 metrů za nápisem Prague Airport? Je to tohle – Vymahanidluhu.cz.

Nebudu ani říkat, že je v tom všechno. Ale ne, řeknu to – v týhle ceduli je naprosto všechno! Hned víte, že jste doma. Černý výlep. Vizuální smog. A odporná firma, která se na webu chlubí, že její “zaměstnanci skutečně postupují velmi důrazně”, že osobně navštěvují dlužníky v místě bydliště a kvůli svým metodám raději operují pod falešnými jmény. Koukal jsem se na ně, je to firma Seraf International se sídlem v Blanické 2135/13, Praha 2.

Mimochodem, černé výlepy právě téhle firmy vídám podél cest už léta. Taky jste je viděli? To, že nedokážeme účinně řešit chronické malé přestupky, to je jeden z průšvihů našeho státu. U nás tahle malá svinstva furt procházejí, takže my občani pak máme (oprávněný) pocit, že je všude bordel a že spravedlnosti se nedovoláme. Že to ani nemá cenu. A o to snadněji pak procházejí velká svinstva. Podle mě klíč ke skutečnému právnímu státu je v účinném řešení malých hajzlovin, které svědí a škrábou, i když nezabíjejí. Je lepší mít míň zákonů a pravidel, ale účinně je vymáhat, než vršit další a další nařízení, ale nebýt schopen je prosadit.

Konkrétně tohle. Černý výlep – mám pocit, že problém s pokutou u nás je v tom, že musíte chytit konkrétního “lepiče” přímo při činu. Což je těžké, dělají to v noci. Schválně jsem se kouknul, jak to řeší třeba v Anglii. Tam prostě pokutují i firmu, v jejíž prospěch reklama je. Což je logické – je snadno dohledatelná. (V UK mají přímo návod pro obce, jak s tímto morem bojovat, včetně nerepresivních kroků.) A chce to pokuty a další pokuty a ty pokuty tak vysoké, aby se tahle “reklama” nevyplácela.

Ďábel – i seraf – se prostě skrývá v detailech.

EDIT. Zatím nejlepší nápad: pojďme udělat guerillu a nelegální reklamy odstraňovat stejně spontánně, jako vznikly. OK, za sebe to budu dělat!

Další komentáře od Martina Jaroše:

- PAGE 1 OF 49 -

Next Page ⇀

loading
×