decoration decoration decoration
decoration
leaf leaf leaf leaf leaf
decoration decoration

Veřejně prospěšné práce zdržují od stabilního zaměstnání

práce

Dnes byl na programu Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny bod “Vyhodnocení fungování institutu veřejné služby a veřejně prospěšných prací”, kterého se měli ujmout zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), Úřadu práce (ÚP) a Svazu měst a obcí. Nevíme, jak to dopadlo, ale tipneme si, co se zítra objeví v novinách.

Má jít o službu nezaměstnaným, nikoli obcím

Zástupci obcí vyjádří znepokojení nad tím, že peníze na veřejně prospěšné práce (VPP) nejsou k dispozici hned v lednu, ale třeba až koncem února, takže v obcích nemá kdo odklízet sníh, a ještě k tomu těch peněz není tolik, kolik obce potřebují “využít” nezaměstnaných. VPP zkrátka podle obcí “nefungují”, jak mají, tedy jako služba státu obcím.

Zástupci MPSV/ÚP na to odvětí, že peněz na VPP je méně, protože je nižší nezaměstnanost a nezaměstnaní tedy mají šanci pracovat i jinde než u obecních košťat a lopat. Možná, ale to opravdu jen tipujeme, není to totiž časté, se zástupci státu dokonce zmíní o tom, že VPP nejsou službou obcím, ale nezaměstnaným.

Proč dotovat dávkami odklízení sněhu?

Na veřejnou službu (VS), totiž tu práci zdarma, která nedávno oslavila své druhé výročí znovuzavedení, si nevzpomenou ani obce ani MPSV/ÚP jinak než jako na statistické číslo. Nejspíš zazní, kolik je v ČR aktuálně k dispozici pozic na VS a o kolik méně lidí na těchto pozicích pracuje. Patrně se obce i stát shodnou, že lidem se zdarma ani za 20 korun na hodinu pracovat nechce. Tím bude debata jako obvykle u konce.

Anebo to bude jinak a některý z poslanců či některá z poslankyň povstanou a položí těmto sehraným protihráčům na poli poskytování levné pracovní síly obcím otázky trochu jinak: Jaký to má celé smysl, dávat dlouhodobě nezaměstnaným a chudým vesty a posílat je odklízet sníh za státem dotovanou mzdu nebo dokonce jen za dávky, když by při troše podpory mohli pracovat jinde a dávky postupně přestat pobírat? Možná se také někdo z nich zeptá, jaké výsledky tohle “vestování” občanů pro jejich vymanění se z chudoby vůbec má. Sleduje se, kolik lidí nastoupilo do zaměstnání díky VPP a VS?

Veřejně prospěšné práce nemají úspěch

Máme pár argumentů, z kterých je jasné, že VPP ani VS svému deklarovanému účelu neslouží a státní politika zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných a chudých musí doznat značné modernizace, aby se vůbec mohla nadále nazývat aktivní politikou zaměstnanosti (APZ).

  1. VPP ani VS podle zákonů, které je upravují, nejsou vyhrazeny pro dlouhodobě nezaměstnané ani dlouhodobě chudé. Ze zákonů (o zaměstnanosti a o pomoci v hmotné nouzi) je jasné jen to, že mají sloužit především k zaměstnávání (prakticky kohokoli – čím méně “problémoví”, tím lépe) v obcích, v menší míře pak i u jiných organizací. ČR nemůže aktuálně tvrdit (např. za účelem reportování k Doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce, poprvé dne 15. 2. 2019), že má vytvořeny účinné programy pro navracení chudých nezaměstnaných na volný trh práce.
  2. Čtrnáctý bod Patnáctera podnětů pro boj s chudobou a sociálním vyloučením je výmluvným přiznáním, že o dlouhodobé nezaměstnané jde v APZ především jako o levnou (z hlediska státního rozpočtu drahou) pracovní sílu pro obce: „Zajistit, aby všichni práceschopní skutečně pracovali, vč. dlouhodobého zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných osob, např. revize veřejně prospěšných prací, tak aby bylo možné je využívat dlouhodobě bez nutnosti opakované evidence na Úřadu práce.“
  3. Podle zprávy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí zveřejněné v lednu 2019 se osoby podpořené formou VPP vracely do evidence ÚP rychleji a pravděpodobněji než osoby stejně znevýhodněné bez jakékoli podpory. Osoby v rámci VPP nepodpořené se po dvou letech znovu mezi nezaměstnanými ocitly ve 29 % případů. Naproti tomu z osob formou VPP podpořených se více lidí stalo nezaměstnanými již po roce (38,2 %) a po dvou letech už jich bylo 53 %. VPP tedy prokazatelně zdržují znevýhodněné nezaměstnané od (stabilnějšího) zaměstnání.
  4. Veřejná služba není sledována ani z hlediska místního pokrytí nabídkou pozic v každé obci, ani co do přechodu lidí z VS do skutečného zaměstnání za mzdu. Hlavním významem VS tak je legitimizace snižování chudinské dávky Příspěvek na živobytí po 6 měsících jeho pobírání na existenční minimum 2 200 korun. O tom, že se v ČR nachází desítky tisíc lidí v bezvýchodné situaci, kdy na životní minimum nedosáhnou a zároveň nemají šanci s tím cokoli udělat, už jsme psali mnohokrát my i ombudsmanka (kap. 5.2 Výkon veřejné služby). Dodáváme k tomu jen to, že pokles příspěvku na existenční minimum je napříč kontaktními pracovišti Úřadu práce víceméně nahodilý, nepředvídatelný, a tedy nespravedlivý. Vyšlo nám to i z průzkumu provedeného v loňském roce u klientů Člověka v tísni v hmotné nouzi déle než 6 měsíců. Za všechny uvádíme dva příklady:

Příklad 1: Dvě osoby, žena a muž, oba ve věku 51 let, oba v 1. stupni invalidity, ale každý z jiného kraje, se vyhnuli poklesu na existenční minimum každý jinak. Žena nástupem na nabídnutou veřejnou službu, muž vstupem do nekolidujícího zaměstnání. Oba navíc dostávají část PnŽ v poukázkách – ona z 35 %, on ze 43 %. Dva lidé ve stejných situacích tedy řeší své příjmy v závislosti na tom, na kterém kontaktním pracovišti ÚP ČR se nacházejí, zda a co je jim nabídnuto a jak je vyhodnocena jejich schopnost nakládat s penězi, kterou zákon u osob déle než 6 měsíců chudých automaticky pokládá za sníženou.

Příklad 2: Dvě osoby (jedna ze Středočeského, druhá z Karlovarského kraje) uzavřely na ÚP Individuální akční plán (IAP) a příspěvek na živobytí jim poklesl na existenční minimum, z toho v jednom případě šlo o osobu v 1. stupni invalidity, což pro pokles nehraje žádnou roli. Třetí osobě (na jiném kontaktním pracovišti Karlovarského kraje) jen kvůli uzavřenému IAP dávka nepoklesla. Jiná aktivita než IAP ani charakteristika bránící poklesu dávky nebyla zaznamenána u nikoho z nich. Všichni 3 lidé udělali totéž, ale nevedlo to k témuž výsledku.

Další články od Institutu pro sociální inkluzi:

Institut pro sociální inkluzi
think tank
07. Úno 2019   /   
loading
×